Vzpomínáček - 28. března - Zdeněk Svěrák a Peter Ustinov

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 28. března. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Příjezd Ludvíka Jagellonského do Prahy, Jan Amos Komenský, císařský patent slibující zrušení roboty, Maxim Gorkij, Jaromír Vejvoda, Bohumil Hrabal, Mirek Hoffmann, Zdeněk Svěrák, porada A. Hitlera s K. Henleinem a K. H. Frankem, ratihabice Prozatímního státního zřízení, VIII. sjezd KSČ, Ludvík Svoboda kandidátem na funkci prezidenta republiky, hokejové provokace StB, Three Mile Island, Sova v síti, Robert Merle, Peter Ustinov..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1522 – Příjezd krále Ludvíka Jagellonského s královnou Marií Habsburskou (nedlouho po svatbě jeho sestry Anny s Ferdinandem) do Prahy (přes Moravu), aby: 1. urovnal spory mezi stavy; 2. pokusil se o obnovu královské autority a zabezpečení rozchváceného zboží komory (donutil některé věřitele k navrácení zastavených majetků a panství); 3. propustil ze služeb Zdeňka Lva z Rožmitálu a ostatní zemské úředníky (nejvyšším správcem České koruny jmenoval Karla Münsterberského, vnuka Jiřího z Poděbrad); 4. získal na sněmu přiznání berně (mj. i na válku s Turky).

1592 – Narodil se Jan Amos Komenský, pedagog a filozof († 15. listopadu 1670)

Narodil se pravděpodobně v Nivnici na Uherskobrodsku a později navštěvoval bratrskou školu v Přerově, po jejímž ukončení studoval teologii v Herbornu a Heidelbergu. Od roku 1614 sám učil na bratrské škole v Přerově, v roce 1616 byl vysvěcen na kněze. Již o dva roky později začal řídit bratrský sbor ve Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře se musel jako nekatolík skrývat. Nejvíce pobýval na panství Karla Staršího ze Žerotína v Brandýse nad Orlicí, kde jej zasáhla těžká rána - zemřela mu žena a dvě děti. V té době se již plně věnoval vědecké činnosti.

V roce 1623 sepsal vynikající Labyrint světa a ráj srdce, o čtyři roky později sestavil mapu Moravy a zároveň s tím neustále promýšlel otázky výchovy a výuky dětí. V roce 1628 se o jeho dalším osudu rozhoduje definitivně - musí navždy opustit vlast. První útočiště nachází v jednom z tehdejších center českých exulantů, v polském Lešně. Žije zde s několikaletými přestávkami až do roku 1656 a působí tu i jako učitel, sekretář a archivář, od roku 1648 dokonce jako biskup jednoty bratrské. Také zde vědecky pracuje, píše řadu významných děl. V roce 1631 je to spis Brána jazyků otevřená, jenž mu zajišťuje evropskou proslulost. O rok později navrhuje v České didaktice vzor jednotné a obecné školské soustavy, kterou později přepracuje a vydá latinsky pod názvem Didactica magna (Velká didaktika). Výchovou nejmenších dětí se Komenský zabývá v Informatoriu školy mateřské.

V letech 1641-42 žije v Anglii a píše zde knihu Předchůdce vševědy, v následujících letech přesídlí do Švédska (1642-48). Tehdy zasahuje aktivně i do politiky. Vestfálský mír z roku 1648 udělá ale za jeho nadějemi na návrat do vlasti definitivní tečku. Opět se dostavuje rodinná tragédie, když mu umírá druhá žena. Komenský, zcela na pokraji sil, vyjadřuje své pramálo optimistické pocity v Kšaftu umírající matky jednoty bratrské.

V roce 1650 přijímá pozvání sedmihradských knížat Rákocziů k návštěvě Uher. V průběhu čtyřletého pobytu v Blatenském Potoku (Sárospatak) sepisuje spis Schola ludus (Škola hrou) a připravuje k vydání Orbis pictus. Ten skutečně vychází roku 1658. Předtím jej však postihuje další katastrofa: v šarvátkách mezi polským a švédským vojskem v roce 1656 dochází k požáru Lešna, při kterém vyhoří bratrská tiskárna i celá Komenského knihovna s jeho rukopisy, včetně slovníku, k němuž sbíral materiál už od studentských let a který nazýval Poklad jazyka českého.

Posledních čtrnáct let života strávil Jan Amos Komenský v Amsterodamu. Zde vyvrcholila jeho vědecká a literární činnost. Vydal zde roku 1657 své vrcholné dílo Opera didactica omnia (Sebrané spisy didaktické) a začal psát svou Všeobecnou poradu o nápravě věcí lidských, kterou však již nedokončil. Je pochován v blízkém Naardenu. Jeho památka je věčná a vskutku celosvětová.

1848 – Vydán císařský patent pro Čechy, Moravu a Slezsko slibující do 31. března 1849 zrušení roboty za náhradu; zástupci české šlechty vyslovili již předtím (20. března) souhlas se zrušením roboty za výkupné, moravská šlechta se takto vyslovila 24. března.

1868 – Narodil se Maxim Gorkij, ruský spisovatel († 18. června 1936)

1902 – Narodil se Jaromír Vejvoda, hudební skladatel a kapelník, autor hitu Škoda lásky († 13. listopadu 1988)

1914 – Narodil se Bohumil Hrabal, český prozaik († 3. února 1997)

1935 – Narodil se Mirek Hoffmann, český countryový zpěvák, textař a skladatel

Jednáno o předvolební spolupráci mezi Bund der Landwirte a Sudetendeutsche Heimatsfront; k dohodě nedošlo.

1936 – Narodil se Zdeněk Svěrák, český dramatik

Kdyby se narodil jako Brit, byl by již zřejmě ověnčen titulem Sir.

To by se však nemohl věnovat tomu nejmilejšímu – českému jazyku a práci se slovem.

Nejdříve češtinu učil, pak působil v rozhlase, psal scénáře k filmům, povídky, pohádky a spolu s legendárním Jaroslavem Uhlířem zlidovělé písně.

Pan Zdeněk Svěrák je také zakladatelem nadace Paraple na pomoc vozíčkářům.

Dříve psal scénáře k filmům Jiřího Menzela VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ (1985), NA SAMOTĚ U LESA (1976), Oldřicha Lipského JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE (1974), MAREČKU, PODEJTE MI PERO! (1976) a Ladislava Smoljaka KULOVÝ BLESK (1978) a VRCHNÍ PRCHNI (1980).

Některé scénáře tvořil společně se Smoljakem a stali se i díky založení DJC (1976) známou dvojicí.

Cimrmanovskou tématiku převedli také na plátno v JÁRA CIMRMAN LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (1983), ROZPUŠTÉNÝ A VYPUŠTĚNÝ (1984) či autobiografické NEJISTÉ SEZÓNĚ (1987). Díky scénáristickému umění otce a režisérskému nadání syna mohly vzniknou úspěšné „Svěrákovské filmy“ jako OBECNÁ ŠKOLA (1991), KOLJA (1996), TMAVOMODRÝ SVĚT (2001) či složitě vznikající VRATNÉ LÁHVE (2007). Nejen pro dětské diváky napsal scénáře svérázných pohádek TŘI VETERÁNI (1983) a LOTRANDO A ZUBEJDA (1997). Ve většině zmíněných filmů si také zahrál.

Svěrák prokázal, že mu sedí nejen komediální poloha, ale také charakterní herectví ve filmech CO JE VÁM, DOKTORE? (1984) a JAKO JED (1985). Českého lva má doma za scénář ke Koljovi. Sošku za hlavní mužský herecký výkon si však kvůli skvělému Polívkovi v Zapomenutém Světle neodnesl. Největším úspěchem se stalo udělení Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film Koljovi.

Zdeněk Svěrák celý život pracoval tak, že ho při psaní scénářů honily termíny. Ve svých 70 letech si však již užívá časového prostoru pro tvůrčí činnost, jako je například snaha o zkompletování knihy 10 povídek. Stále je však herecky velmi aktivní ve vyprodávaném DJC, které nabízí ke zhlédnutí již 14 her a patnáctá je prý na cestě.

Na závěr jedna z myšlenek Zdeňka Svěráka: „Humor je kvalita, kterou tenhle národ má, a tím řeší své komplexy, svá neštěstí, svou bezmocnost. Mnohokrát ho zachránil a proto bychom si jej měli vážit.“

1938 – V Berlíně se konala porada A. Hitlera s K. Henleinem a K. H. Frankem, na níž říšský vůdce vyzval vedení Sudetendeutsche Partei, aby československé vládě kladlo "nepřijatelné podmínky".

1946 – Byl schválen ústavní zákon č. 57/1946 Sb., který ratihaboval Prozatímní státní zřízení.

V Praze se sešel VIII. sjezd KSČ; již začátkem března přijala KSČ miliontého člena a představovala nejsilnější politickou stranu v ČSR s nejhustší sítí svých organizací. Národní socialisté měli 580 tisíc členů, sociální demokraté 380 tisíc a lidovci něco přes 370 tisíc. Všechny nekomunistické strany byly tzv. stranami voleb s tradiční parlamentní demokracií. Komunisté dali na sjezdu jasně najevo, že chápou stranu jako nástroj boje o moc nad ostatními, jako mocenskou organizaci. Předsedou KSČ byl zvolen K. Gottwald, generálním tajemníkem R. Slánský.

1968 – na první části zasedání ÚV KSČ byla přijata rezignace A. Novotného na funkci prezidenta republiky, Ludvík Svoboda zvolen kandidátem na tuto funkci. Členem předsednictva ÚV byl zvolen J. Smrkovský a členem sekretariátu Č. Císař. Miloš Jakeš byl zvolenou předsedou Ústřední a revizní komise. Rozhodnuto pokračovat v zasedání ve dnech 1. – 5. 4.

Rudé právo otiskuje rozhovor Miloše Vacíka s Č. Císařem.

V Brezové pod Bradlem se konala konference o vzniku Československa a úloze M. R. Štefanika.

V Bulharsku zastavily ústřední orgány soukromé výjezdu občanů do ČSSR.

1969 – Na mistrovství světa v hokeji ve Stockholmu porazilo Československo mužstvo SSSR 4:3.

Ve večerních hodinách vyšly spontánně do ulic nejen v hl. m. Praze (tehdejší odhad 160 000 občanů), ale i Brně, Bratislavě a v dalších městech republiky tisíce občanů, jejichž radost nad sportovním úspěchem se proměnila v politické demonstrace. Hokejové vítězství se považovalo za jakousi „odvetu“ za ponížení v srpnu 1968, až posléze došlo k protisovětským demonstracím – v Mladé Boleslavi byly napadeny sovětské posádky, v Ústí nad Labem sovětská komandatura a v Praze byly zdemolovány kanceláře sovětské letecké společnosti Aeroflot. Jak prokázalo pozdější šetření zorganizovala tuto akci krajská správa StB na pokyn českého ministra vnitra J. Grössera. Příslušníci StB, převlečení jako topenářská četa, navezli během dne před kancelář Aeroflotu na Václavském náměstí dlažební kostky, jimiž ji potom při večerní demonstraci zdemolovali. Po činu utekli na hlavní poštu v Jindřišské ulici, odkud je odvezly připravené autobusy.

Televizní hlasatelka Milena Vostřáková připila před kamerou „kofolou“ se slovy: „Normálně piju urologický čaj, ale teď musím připít červeným vínem.“ To bylo také její poslední vystoupení na televizní obrazovce.

1979 – Došlo k jaderné havárii v Three Mile Island.

2001 – začal vycházet český ezin pro webmastery Sova v síti

2004 – Zemřel Robert Merle, francouzský spisovatel, literární historik, překladatel a profesor (* 28. srpna 1908)

Zemřel Peter Ustinov, britský herec, humorista, novinář, scénograf, divadelní i filmový režisér (* 16. dubna 1921)

Peter Ustinov se narodil 16. 4. 1921 v Londýně. Měl předpoklady k umělecké dráze jeho matka byla malířkou a otec novinářem. Od 40. let působil jako scénárista, herec a režisér do té doby se zdokonaloval v dramatickém umění a studoval například v London Theatre Studio.

Ztvárnil císaře Nerona ve filmu natočeném podle předlohy Henryka Sienkiewicze QUO VADIS?, za který byl nominován na Oscara.

Oscarová soška mu však neunikla v roce 1960, kdy ji získal za roli majitele školy gladiátorů v historickém filmu SPARTAKUS pod taktovkou S. Kubricka. Dalšího Oscara získal o čtyři roky později za roli v komedii Topkapi.

Proslul také jako slavný detektiv Hercule Poirot v televizních zpracováních románů od Agathy Christie (např. SMRT NA NILU). Ve své kariéře se však nespokojil pouze jako herec a také mnohokrát zasedl za režisérskou židli.

Jmenujme např. LADY L (1965) nebo HAMMERSMITH JE VENKU (1971). Široké uplatnění našel také v televizi a v divadle. Navštívil dokonce Českou republiku, kde na Národním divadle roku 1991 předvedl vlastní 'one man show'. Do Prahy se ještě jednou vrátil a to v roce 2001 v rámci festivalu německého divadla.

Peter Ustinov byl celkem třikrát ženatý. Roku 1975 mu byl udělen titul Rytíř Řádu britského impéria a roku 1990 byl povýšen do šlechtického stavu. Jeden z nejvšestrannějších herců Sir Peter Ustinov zemřel ve věku 82 let ve Švýcarsku.

Svátky:

Svátek mají Soňa, Rogát a Gedeon.

Soňa je ruské jméno odvozené od Sofie. Základem je řecké sofía, "moudrost". Soničky jsou tedy ženy velmi moudré a vzdělané. Soňa (psáno též Sonja) je jménem oblíbeným v různých zemích světa. Se Soňami se setkáme v proslulých románech ruských spisovatelů 19. století, v ruských lidových písních a baladách, ale také mezi někdejšími hvězdami Hollywoodu. Jméno velmi proslavila vynikající krasobruslařka a pozdější neméně úspěšná herečka Sonja Henie (1912-1969).

Rogát, latinsky Rogatus, dnes uváděný kalendářem církevním, zahynul pro víru v římské severoafrické provincii. V dávných pramenech je jmenován jako mučedník, ale bližší okolnosti o jeho životě a smrti nejsou známy.

Jméno Gedeon má své počátky v hebrejském Gidhón a označuje "toho, kdo kácí nebo poráží nepřítele". A starozákonní hrdina Gedeon takovým člověkem opravdu byl. V jeho době byli Izraelci sužováni pravidelnými nájezdy Midjánců (nomádský kmen, který odvozoval svůj původ od Abrahámova syna Midjána), kteří jim pobrali většinu úrody a zbytek zničili. Židé se v té době opět odvrátili od svého Boha a klaněli se pohanskému Baalovi. Zdálo se, že útrapy od nájezdníků nikdy neskončí, když navštívil Bůh chudého rolníka Gedeona a oznámil mu, že on vyvede jeho lid z této pohromy a nepřátele zahubí. Nařídil mu, aby zničil oltáře pohanských bohů a vystavěl obětiště pouze pro Boha izraelského.

Gedeon tak skutečně učinil, v noci rozbil oltáře a čekal na ráno. Když lidé zjistili, co se stalo, bouřili se a chtěli údajného škůdce usmrtit. Ale Gedeonův otec pravil: "Je-li Baal skutečně bohem, ať se pomstí sám," s čímž většina souhlasila. Potom si vzal slovo Gedeon a vyzval všechny přítomné k otevřenému boji s nepřítelem. Výzva ovšem žádné velké nadšení nevyvolala a polovina vojska odešla domů ke svým ženám. Zbylé vojáky odvedl Gedeon k řece a vyzval je, aby se před bojem pořádně napili. K boji pak vybral ty, kteří pili rovnou z vody. Ty, kteří nabírali vodu rukama, poslal dle rady Hospodinovy domů, a tak mu zůstalo 300 mužů. Když se setmělo, dostal každý voják polnici z beraního rohu a zapálenou pochodeň ukrytou ve džbánu. Potichu všichni sestoupili z hory a obklíčili ležení nepřátel. Na Gedeonovo znamení pak všichni zatroubili na polnice, rozbili džbány a mávali divoce pochodněmi. Zmatení a vyděšení Midjánci se chopili zbraní, začali se masakrovat mezi sebou a Gedeon slavně zvítězil, aniž by jeho muži uštědřili jedinou ránu.

Dnešní den je zajímavý ještě jinak. V pojednání De Pascha Computus z roku 243 po Kristu se píše, že Slunce a Měsíc stvořil Bůh právě dvacátého osmého března, a než byl dvacátý pátý prosinec přijat jako datum Ježíšova narození, což se stalo v roce 336, byl za ně pokládán také tento den.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje