Vzpomínáček - 27. září - Andrej Hlinka

Vy ještě nevíte, co je Vzpomínáček? Vzpomínáček je všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 27. září. Václav II., Rudolf Habsburský římskoněmeckým králem, jezuitský řád, Andrej Hlinka, Ford model T, Edgar Degas, Pakt tří, R. Heydrich jmenován zastupujícím říšským protektorem, Jan Malypetr, sloučení KSČ s KSS, zatčena Milada Horáková, celostátní mírový sjezd duchovenstva, 27. září 1968 a 1969, I. sjezd SSM, zákon o malé privatizaci, SMART-1... Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál...

Události:

1271 – Narodil se Václav II., český a polský král († 21. června 1305)

1273 – Slavnostní volbou ve Frankfurtu nad Mohanem se stal římskoněmeckým králem (po smrti Richarda Cornwallského v dubnu 1272) hrabě Rudolf Habsburský; na říšský trůn vážně pomýšlel i český král Přemysl Otakar II. (spoléhal na podporu papeže), avšak kurfiřti se přiklonili k méně známé osobnosti. Volba se uskutečnila bez pozvání českého krále, který již od poloviny 13. století náležel ke sboru sedmi kurfiřtů. Růst moci českého krále se zastavil. Přemysl odmítal uznat právoplatnost volby; papež ji naopak v září 1274 potvrdil.

1540 – Papež Pavel III. stvrdil bulou Regimini militantis ecclesiae jezuitský řád

1864 – Narodil se Andrej Hlinka, slovenský katolický kněz, politik a vůdčí osobnost slovenského národního hnutí († 16. října 1938)

Andrej Hlinka (27. září 1864, Černová, dnes část Ružomberku — 16. října 1938, Ružomberok) byl slovenský katolický kněz, politik, vůdčí osobnost slovenského národního hnutí, signatář Martinské deklarace a zakladatel a vůdčí osobnost Hlinkovy slovenské ľudové strany.

Hlinka absolvoval kněžský seminář při Spišské kapitule, na kněze byl vysvěcen byl v roce 1889. Byl farářem na různých místech, naposledy v Ružomberku.

Už v mládí začal politickou kariéru v řadách křesťanskodemokratické Ľudové strany, vedené hrabětem Zichym. Stranu opustil poté, co se vzdala principů národnostní tolerance, a stal sa významným představitelem pravicového křídla Slovenské ľudové strany.

V roce 1897 se stal redaktorem Ľudových novin, v roce 1906 založil Ľudovou banku a v roce 1910 slovenské tiskárny v Bratislavě. Mezitím byl v letech 1906-1909 ve vězení, protože se vyslovil proti národnostnímu útlaku v Uhersku a žádal pro Slováky slovenské školy. Ve vězení se setkal a polemizoval s pozdějším maďarským komunistickým vůdcem Bélou Kunem. Psal a překládal teologická díla.

V roce 1918 se Hlinka stal členem nově vytvořené Slovenské národní rady. Na samém počátku byl nakloněn myšlence jednotného „československého národa“, rychle ji však opustil. Ještě v témže roce se podílel na založení Slovenské ľudové strany, jíž se stal předsedou. Byl vůdčí osobností delegace Slováků, která v létě 1919 působila ve Francii na Versailleské konferenci, kde žádal autonomii pro Slovensko. Na tuto konferenci však nebyl Hlinka vůbec vpuštěn a po návratu byl uvězněn. Důvodem uvěznění bylo, že cestoval do Versailles na falešný pas. V roce 1924 byl jmenován papežským komořím a v roce 1927 apoštolským protonotářem. V roce 1925 se jeho strana přejmenovala na Hlinkovu slovenskú ľudovú stranu (HSĽS), jíž byl až do konce svého života lídrem a hlavním ideologem. V letech 1918 až 1938 byl vůdce poslanecké frakce SĽS a posléze HSĽS v československém Národním shromáždění. Krátce před svou smrtí se dohodl na spolupráci mezi HSĽS, Konradem Henleinem a politickým vůdcem maďarské menšiny v Československu, hrabětem Esterházym.

Ideologický základ Hlinkova politického přesvědčení a politiky tvořilo hluboké vlastenecké cítění (zvýrazněné nejprve maďarskou nadvládou a posléze zřetelně slabším postavením Slováků v Československu), klerikalismus a antikomunismus. Jestliže v mládí byl odpůrcem útlaku Slováků ze strany Maďarů, po vzniku Československa se stal vášnivým odpůrcem „pražské centralizace“ a faktu, že většinu moci ve státě soustředili ve svých rukou Češi.

Po Hlinkově smrti stanul v čele jeho strany Jozef Tiso. Strana postupně ovládla situaci na Slovensku a po vzniku Slovenského štátu převzala veškerou moc (teoreticky, prakticky ovšem byla její moc a moc jejích představitelů omezena přáními Německa). Strana se změnila ve skutečně masovou a z Hlinky se stala kultovní osobnost nového režimu. Odvolávaly se na něj i nově založené organizace Hlinkova garda (napodobenina německých Sturmabteilung) a Hlinkova mládež (napodobenina německých Hitlerjugend). Mnohé staré členy HSĽS to velmi pobuřovalo a říkali, že Hlinka se musí obracet v hrobě nad tím, kdo si jeho jméno bere do úst.

V dubnu 1939 přijal Slovenský sněm zákon o zásluhách Andreje Hlinky (83/1939 Sl.z.).

Po obnovení Československa v roce 1945 a příchodu komunistů k moci byl Hlinka jakožto antikomunista, klerikalista a odpůrce pragocentrismu a centralizace státu komunistickou propagandou systematicky očerňován a označován jako fašista. Takový pohled zkreslil všechna díla, která o něm v letech 1948-1989 vznikla.

Po sametové revoluci byl tento negativní obraz korigován. V Slovak National Biography uveřejněné roku 1991 je o něm napsané: „one of the most significant personalities in modern Slovak history, a nationalistic Christian politician and representative of Slovak autonomic efforts“ (česky: „jedna z nejvýznamnějších osobností moderní slovenské historie, nacionalistický křesťanský politik a představitel slovenských autonomistických snah“). Jeho tvář byla vyobrazena na poslední slovenské tisícikorunové bankovce před zavedením eura. V říjnu 2007 pak Národní rada Slovenské republiky přijala zákon č. 531/2007 Z.z., o zásluhách Andreje Hlinky o státotvorný slovenský národ a o Slovenskou republiku.

1900 – otevřeno Muzeum hlavního města Prahy

1908 – byl vyroben první sériový kus automobilu Ford model T

1917 – Zemřel Edgar Degas, francouzský malíř (* 19. července 1834)

1919 – Nejvyšší rada na mírové konferenci v Paříži oznámila podmínky plebiscitu na Těšínsku (měl být proveden do tří měsíců).

1925 – Skupina kolem K. Práška a J. Rychtera po odchodu z Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu založila Československou stranu agrární a konzervativní; v parlamentních volbách (1925) neuspěla a v roce 1927 splynula s Národní obcí fašistickou.

1930 – Konal se XVI. sjezd Československé sociálně demokratické strany dělnické; přijal program, v němž se strana distancovala od marxismu. Sjezd trval do 29. září.

1936 – Španělská občanská válka: Francovi falangisté dobyli Toledo

1937 – Ministerský předseda M. Hodža marně jednal s A. Hlinkou o vstupu ludové strany do vlády; koncem listopadu bylo jednáno i se stranou Národní sjednocení.

1938 – N. Chamberlain v projevu prohlásil, že Velká Británie není za všech okolností povinna přijít Československu na pomoc. O den později požádal B. Mussoliniho, aby se ujal funkce prostředníka v mezinárodním jednání o Hitlerových požadavcích. Také Francie intervenovala pro toto jednání.

1940 – zástupci Třetí říše, Itálie a Japonska podepsali Pakt tří

1941 – Zastupujícím říšským protektorem byl jmenován generál SS a policie R. Heydrich; dosavadní říšský protektor K. von Neurath byl poslán 22. září na "zdravotní dovolenou". Hned po příchodu do Prahy dal Heydrich zatknout předsedu vlády A. Eliáše.

1947 – Zemřel Jan Malypetr, český politik a předseda československé vlády (* 21. prosince 1873)

1948 – Došlo ke sloučení KSČ s KSS v jedinou politickou stranu; v čele zůstali K. Gottwald (předseda) a R. Slánský (generální tajemník).

1949 – zatčena Milada Horáková

1951 – V předvečer svátku sv. Václava se sešel z iniciativy Státního úřadu církevního za účasti 1200 duchovních celostátní mírový sjezd duchovenstva.

1968 – Prezident republiky přijal hlavního velitele spojených ozbrojených sil zemí Varšavské smlouvy maršála SSSR I. I. Jakubovského. ~ A. Dubček navštívil železničáře v lokomotivním depu Praha – Vršovice, aby s nimi oslavil jejich svátek. ~ Rozkazem ministra vnitra byla ustavena slovenská správa ministerstva vnitra a jejím vedením byl pověřen generál Egyd Pepich. ~ V Praze se konala celostátní konference předsedů přípravných výborů hospodářských družstev. ~ Městský štáb Lidových milicí v Praze vydal prohlášení ke zprávám v tisku socialistických zemí o zabavených zbraních kontrarevoluce v ČSSR: tyto zbraně patřily Lidovým milicím a o jejich vrácení se nyní jedná.

Na celostátním aktivu stranických funkcionářů StB v Praze hovořil Z. Mlynář. Vyslovil požadavek „vyvodit důsledky proti těm, kteří lhali a prezentovali ze svých úzkých zájmů příchod vojsk se souhlasem prezidenta, vlády a ÚV KSČ. To bylo jasně řečeno i sovětským představitelům, kteří to pochopili“. Náměstek ministra vnitra Fr. Vašek vystoupil s prohlášením o šetření odpovědnosti za srpnové události, zejména V, Šalgoviče, J. Ripla, J. Klímy a „politických funkcionářů“, s nimiž byli spojeni.

Představitelé Ústřední rady odborů se v Praze sešli s delegací Všeobecné konfederace práce. ~ Čs. ministerstvo zahraničních věcí předalo velvyslanectví SSSR nótu o výsledcích šetření čs. komise, podle něhož sovětský vrtulník havaroval 24. 8. u Kostomlat jednoznačně pro poruchu motoru.

Zahraniční výbor Národního shromáždění přijal prohlášení k 30. výročí mnichovského diktátu. ~ Čs. velvyslanec v Londýně M. Růžek požádal britského státního ministra Robertse, aby britská vláda znovu projednala otázku mnichovské dohody z roku 1938 a uznala ji za neplatnou od samého počátku.

V Moskvě se konala schůzka L. Brežněva, T. Živkova, W. Gomulky, J. Kádára a W. Ulbrichta o československé situaci. O schůzce nebylo vydáno žádné komuniké.

V Budapešti zasedal přípravný výbor mezinárodní porady komunistických a dělnických stran za účasti zástupců 58 stran. Čs. delegaci vedl J. Lenárt. Původně stanovený termín porady z listopadu 1968 byl odložen na rok 1969.

1969 – Prezident republiky jmenoval novou federální vládu s předsedou O. Černíkem (do 28. 1. 1970, po něm L. Štrougal) a také vládu ČSR v čele s předsedou Josefem Kempným (28. 1. 1970 ho nahradil Josef Korčák).

1972 – V Praze se konal I. sjezd SSM, který kladl hlavní důraz na "aktivní podíl mladých lidí při pomoci národnímu hospodářství a při zkvalitňování činnosti Pionýrské organizace SSM". Sjezd trval do 30. září.

1990 – Byl schválen vládní návrh zákona o malé privatizaci; Federální shromáždění jej přijalo 25. října t. r., účinku nabyl 1. prosince 1990.

1994 – Parlament schválil novelu zákona o tzv. malé privatizaci a zamítl návrh novelizace ústavy, jehož smyslem mělo být zrušení senátu.

2003 – Odstartovala sonda SMART-1, evropská kosmická sonda organizace ESA určená k průzkumu Měsíce.

Svátky:

Svátek má Jonáš, Vincenc (z Pauly).

V občanském kalendáři má dnes svátek Jonáš. Asi nejznámějším Jonášem byl syn Amithaiův, který se proslavil jako starozákonní prorok. V Písmu svatém se vypráví, kterak byl poslán Bohem, aby ohlásil Ninivským trest, jenž byl nad nimi vyřčen. Jonáš nechtěl vzkaz vyřídit, domnívaje se, že když zprávu nepředá, trest nevejde v platnost. Za tím účelem vstoupil na loď v Joppe, ale prudká bouře, jež loď stihla, přivodila dodnes slavnou scénu. Lodníci metali los o to, kdo zavinil bouři. Los padl, jak jinak, na Jonáše. Času bylo málo, a tak Jonáš rychle souhlasil s tím, aby byl vržen do moře. To se pak hned utišilo, ale Jonáš nezahynul: spolkla jej veliká ryba, která ho po třech dnech vyvrhla na břeh. Novému rozkazu k cestě do Ninive prorok již okamžitě vyhověl, navíc se mu podařilo přimět Ninivské k lítosti, jejímž následkem bylo nakonec odvolání Božího trestu.

V církevním kalendáři je dnes připomenut Vincenc z Pauly. Narodil se 24. dubna 1581 jako syn chudých rolníků v malé vesnici Pouy v Gaskoňsku. V 19 letech přijal kněžské svěcení a po několika dalších církevních zastávkách převzal roku 1612 farnost Clichy v Paříži. Chtěl se však věnovat pomoci chudým, a tak založil v srpnu 1617 přísně organizovanou péči o chudé Confrérie de la charité ("Společnost lásky"). Této společnosti laických sester dal i podrobná pravidla. Tím založil první ze svých charitativních děl. V roce 1620 následovala stejná společnost pro mužské laické síly, jmenovala se Serviteurs des pauvres ("Sluhové chudých"). V roce 1625 konečně vytvořil Vincenc z Pauly své třetí charitativní dílo zvané Congregatio Missionis, jehož členové se nazývali lazaristé (dnes také vincentini) podle svého sídla u pařížského kostela sv. Lazara. V centru jejich činnosti byla výstavba misií, ale leželo jim na srdci i vzdělání kněží. Vincenc dále pokračoval v práci a 29. listopadu 1633 následovalo založení Filles de la Charité ("Dcery lásky"), které se nazývají v Německu milosrdnými sestrami nebo podle zakladatele řádu vincentkami. Na jednoho člověka skutečně obdivuhodný výkon. Vincenc z Pauly zemřel 27. září 1660 v Paříži. Papež Klement XII. prohlásil zakladatele řádu 16. června 1737 za svatého (blahořečení bylo r. 1729).

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje