Vzpomínáček - 25. října - TNP - Tábory nucené práce

Vy ještě nevíte, co je Vzpomínáček? Vzpomínáček je všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 25. října. První poštovní trať v Čechách, Evangelista Torricelli, Johann Strauss mladší, Georges Bizet, Bohumír Šmeral, Pablo Picasso, Karel Valdauf, Jan Špáta, Osa Řím–Berlín, slavnostní vyhlášení znárodnění, Benešovy dekrety o konfiskaci nepřátelského majetku a o Fondu národní obnovy, zákon o dvouletce, tábory nucené práce, Nobelova cena J. Heyrovskému, 25. říjen 1968 a 1969, doložka nejvyšších výhod ČSFR, Windows XP... Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál...

Události:

1190 – Konrád Ota založil s matkou Marií premonstrátský klášter v Louce u Znojma.

1419 – Novoměstští obsadili útokem jediný opěrný bod krále Zikmunda na pravém břehu Vltavy - Vyšehrad.

1526 – Otevřena první poštovní trať v Čechách; spojovala Prahu s Vídní přes Benešov a Tábor a cesta trvala 36 hodin. Poštovní spojení obstarávala rodina Taxisů (původem ze severní Itálie) a sloužila výhradně panovníkovi.

1647 – Zemřel Evangelista Torricelli, italský fyzik a matematik (* 15. října 1608)

1825 – Narodil se Johann Strauss mladší, hudební skladatel, nazývaný „král valčíků“ († 3. června 1899)

1838 – Narodil se Georges Bizet, francouzský hudební skladatel († 3. června 1875)

1871 – F. L. Rieger spolu s hrabětem Clam-Martinicem podali ve Vídni předlitavské vládě Pamětní list, v němž odmítli připravovaný císařský reskript s negativním textem ve věci vyrovnání (vydán 30. října t. r.).

1880 – Narodil se Bohumír Šmeral, československý politik, novinář, předseda sociální demokracie a zakladatel KSČ († 8. května 1941)

1881 – Narodil se Pablo Picasso, španělský malíř († 8. dubna 1973)

Pablo Ruiz Picasso (25. října 1881 – 8. dubna 1973) byl španělský malíř a sochař. Jeho celé jméno je Pablo Diego José Santiago Francisco de Paula Juan Nepomuceno Crispín Crispiniano de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz Blasco y Picasso López. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že Lopéz vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl.

1913 – Narodil se Karel Valdauf, český hudebník a skladatel († 4. července 1982)

1917 – Z podnětu spisovatelky R. Svobodové byla vytvořena svépomocná dobročinná organizace nazvaná České srdce na pomoc hladovějícím dětem v Praze; postupně vzniklo 25 středisek v Praze a okolí.

1918 – Jmenována poslední vláda Předlitavska v čele s H. Lammaschem.

Česká delegace složená ze zástupců Národního výboru a Českého svazu (K. Kramář, V. Klofáč, F. Staněk, G. Habrman, A. Kalina, P. Šámal, J. Preiss, K. Svoboda) odjela do Ženevy na jednání s E. Benešem.

Na stanici Aksakovo spáchal velitel 1. divize československých legií plukovník J. J. Švec sebevraždu; tragedie dokládala složité a bezvýchodné postavení legií v revolučním Rusku, které bylo způsobeno především politickým rozvratem vyvolaným bolševickou agitací mezi legionáři.

1932 – Narodil se Jan Špáta, kameraman a režisér († 18. srpna 2006)

1933 – Vydán zákon o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran; byl namířen proti extrémním stranám zprava (fašistické, nacionalistické) i zleva (levicové, KSČ).

1936 – Adolf Hitler a Benito Mussolini vytvořili „Osu“ Řím–Berlín.

1940 – Podepsána československo-britská dohoda o postavení československých pozemních jednotek a letectva vůči britskému vojsku a letectvu; současně podepsána úmluva o způsobu financování československého vojska a o právu disponovat československým zlatem uloženým u Bank of England.

U československé vojenské jednotky na Středním východě byl zřízen Československý pěší prapor 11 - Východní.

Ve Velké Británii ustavena 1. československá smíšená brigáda.

1945 – Na velké manifestaci na Václavském náměstí v Praze došlo k slavnostnímu vyhlášení znárodnění; podobné manifestace proběhly i v dalších městech republiky.

Vydán dekret prezidenta republiky o konfiskaci nepřátelského majetku a o Fondu národní obnovy.

Zahájena první etapa vnitřní kolonizace (přemístění, většinou nucené) obyvatel maďarské národnosti z jižního Slovenska do českého pohraničí; tato etapa skončila 4. prosince 1945. Druhá fáze probíhala od července 1946 do února 1947. Souběžně probíhala tzv. reslovakizace (od června 1946) občanů maďarské národnosti.

1946 – Ústavodárné národní shromáždění přijalo zákon o dvouletce.

1948 – Národní shromáždění přijalo zákon č. 247 o táborech nucené práce (TNP); do konce roku 1948 byly zřízeny tři TNP v českých zemích a tři na Slovensku, v roce 1949 vzniklo dalších 27 táborů (zároveň 7 jich bylo zrušeno). Do roku 1953 prošlo TNP na 23 tisíc neprávem postižených občanů.

Na území Československa (tehdejší Československá republika) existovaly TNP v letech 1948-1954, budovaly se v místech s nedostatkem pracovní síly (doly, hutě, železárny, stavební závody, státní statky…).

Význam TNP spočíval především v izolaci nepřátel tehdejšího zřízení, tito se měli v TNP převychovat prací, za kterou dostávali řádnou mzdu, a politickými školeními na platné spoluobčany budující komunistickou společnost.

Jak o chovance tak i o rodinné příslušníky mělo být postaráno tak, aby nestrádali. Od svého vzniku patřily TNP pod působnost ministerstva vnitra. V polovině roku 1951 přešly TNP (s výjimkou „uranových“ TNP a „vojenského“ TNP Mírov) do pravomoci ministerstva spravedlnosti.

Ministerstvo spravedlnosti zavedlo pro TNP nové označení, a to přechodní nápravná zařízení a jejich chovanci byli nazýváni vězni. Definitivní konec TNP měl na svědomí zákon č. 102/53 Sb. (novela některých ustanoveních trestního práva správního). Ostrahovou službu obstarávali příslušníci SNB. Ke dni 31. 12. 1949 vykonávalo tuto službu v TNP celkem 297 příslušníků SNB. Tento počet se jevil jako absolutně nedostatečný vzhledem k téměř žádnému ženijně technickému zabezpečení samotných táborů a pracovišť, nelze tedy spatřovat strážní službu jako vyhovující. Při daném počtu příslušníků nešly TNP zabezpečit. Střežení bylo prováděno dozorčí a obchůzkovou službou, což prakticky znamenalo, že objekty nebyly pod stálým a nepřetržitým dozorem.

Příslušníci ostrahových oddílů byli přidělováni přechodně na dobu dvou měsíců od KS-NB. Časté střídání vedlo k nedbalému a benevolentnímu vykonávání služby. Za rok 1949 se pokusilo 902 chovanců o útěk, což je téměř 11% z celkového počtu chovanců TNP (8275). Téměř 90% útěků se uskutečnilo z pracovišť, ta měla být podle tehdy platných ustanovení střežena závodními strážemi. Střežení bylo ale prováděno velmi povrchně, nezodpovědně a na mnohých pracovištích nebylo prováděno vůbec. „Procento útěků jeví se vzhledem k primitivním bezpečnostním opatřením jako přiměřené.“ Za měsíc září 1950 uprchlo z TNP 87 chovanců (1,72% skutečného stavu chovanců TNP), bylo dopadeno nebo se do TNP dobrovolně vrátilo 98 osob.

Jak již bylo výše uvedeno, v TNP mělo být postaráno o zdraví chovanců. Zdravotní služba byla v TNP vykonávána táborovým lékařem, kterého jmenovalo ministerstvo vnitra po dohodě s příslušnou okresní národní pojišťovnou. Táborový lékař společně s velitelem TNP zodpovídal za zdravotní stav chovanců, za vytvoření zdravotních předpokladů k pracovnímu využití zařazených osob podle fyzické schopnosti a zdatnosti a za vytvoření a udržení zdravotních předpokladů řádného a hygienického zařízení TNP.

Za první tři měsíce roku 1950 zemřelo 8 chovanců na různé choroby, 1 osoba byla usmrcena elektrickým proudem, 2 osoby spáchaly sebevraždu. Za 2. čtvrtletí roku 1950 zemřeli 4 chovanci. V srpnu 1950 zemřel jeden chovanec v nemocnici. Za první pololetí roku 1950 v průměru připadá na měsíc 8,5 těžkého úrazu (v červnu 18 případů). Zdravotní stav zařazovaných osob do TNP není dobrý, neboť „do táborů jsou stále zařazovány osoby choré, s podlomeným zdravím, neschopné práce. Takovým osobám je na základě posudku táborového lékaře, velitelství tábora a doporučení zdravotního oddělení ministerstva národní bezpečnosti pobyt v TNP přerušován na dobu potřebnou k léčení.“ Celkem tak byl v prvním pololetí roku 1950 přerušen pobyt v TNP 617 chovancům.

Výsledek hospodaření v TNP v českých zemích za rok 1949 byl velmi dobrý. Byla dodržena zásada soběstačnosti. Hospodaření bylo lepší než se očekávalo, neboť do celkových čísel byly zahrnuty i náklady na 3 odsunová střediska Němců, která byla zahrnuta do konce roku 1949 ve správě hospodářského sektoru správy TNP. Od chovanců TNP bylo celkem přijato za stravu, oděv, ubytování a jinou režii TNP 77 038 328 Kčs. Skutečné náklady tvořily 66 422 331 Kčs, z čehož plyne 10 615 997 Kčs jako přebytku. K tomuto číslu je třeba přičíst ještě 19412668 Kčs nevyčerpaná částka z 85 835 000 Kčs, plánovaných pro hospodářský sektor TNP. Kromě toho se ještě podařilo vymoci pohledávky od zaměstnavatelů Němců za roky 1945-1949 ve výši 47 976 985 Kčs. „Celkový ryzí přínos správy TNP státní pokladně za rok 1949 činí 58 592 983 Kčs.“ Význam TNP lze spatřovat v izolace nepřátel režimu, nedobrovolného přeskupení pracovních sil a v neposlední řadě i v ekonomické oblasti.

Rozdělení táborů:
a) podle tělesné zdatnosti

• těžká: doly, hutě
• normální: stavební podniky, vápenky, cementárny, lomy, cihelny
• lehká: zemědělské podniky, dílenská práce v TNP
• pomocná: udržovací práce v TNP

b) podle sociálního původu a stupně provinění

• TNP s politickými delikventy a zřejmými nepřáteli zřízení (TNP zřizovat bez ohledu na pracovní příležitosti a rentabilitu s vysokým stupněm ostražitosti – plánuje se Brno, Hodonín, Pardubice)
• TNP pro ostatní provinilce – šmelináře, porušovatele pracovní morálky s nižším stupněm, ostražitosti
• TNP pro mladistvé provinilce (18 – 25 let)
• TNP pro ženy – odděleně mladistvé, prostitutky aj.

K tomu, aby byl občan přikázán od TNP, nemusel spáchat žádný trestný čin. „Tento zákon (247/48 Sb.) znamená revoluci v právu, neboť nepotřebuje trestný čin k zásahu. Je to zákon preventivní, tzn. předchozí opatření proti trestným činům.“ Ze schůze členů krajských komisí pro zařazování osob do TNP ze dne 15. 12. 1948. Stačilo pouhé podezření, že čin může spáchat, a byl preventivně do TNP poslán.

Některé z důvodů, pro které byly přidělovány první osoby do TNP: „…stýká se s cizinou, jeho sestra je rakouskou státní příslušnicí, nemá kladný poměr ke zřízení, poslouchá cizí rozhlas, nesouhlasil se znárodněním, šířil nepravdivé zprávy, majitel přepychové vily, majitel domu, stýká se s reakcionáři, hazardní hráč, vyhýbá se práci, manželka byla proti znárodnění…“ Podle tehdejších směrnic zařazení do TNP nebylo trestem, avšak paradoxně doba strávená v TNP se zapisovala do trestního rejstříku. V této souvislosti je velmi zajímavé, že lidé odsouzeni podle zákona 231/48 Sb. (na ochranu lidově demokratické republiky), měli být automaticky po vykonání trestu zařazeni do TNP.

Do TNP mohl být zařazen člověk mezi 18-60 rokem života až na výjimky bez řádného soudu na dobu 3 měsíců až 2 let, z rozhodnutí funkcionářů Národních výborů, členů KSČ a KSS, kteří si tak vyrovnávali účty nejen se svými politickými odpůrci. O přikázání do TNP většinou rozhodovaly tříčlenné komise, jejich členy a náhradníky jmenoval Krajský národní výbor. Za celý rok 1949 zařadily komise do TNP celkem 9061 spoluobčanů. Přikazovací komise od prosince 1948 do srpna 1950 projednaly 31 tisíc návrhů a přikázaly do TNP 16691 osob.

Po zrušení zákona 247/48 Sb. existenci TNP upravil zákon č. 88/50 Sb. (Trestní zákon správní) a zákon č. 86/50 Sb. (Trestní zákon). Vydáním těchto zákonů došlo k rozdělení působnosti v zařazování osob do TNP mezi místní národní výbor a MV. Ve smyslu zákona 88/50 Sb. jsou MV zřizovány trestní komise při ONV a trestní odvolací komise při krajském národním výboru.

1959 – Tvůrci polarografické analytické metody, akademiku J. Heyrovskému, byla udělena švédskou Královskou akademií věd ve Stockholmu Nobelova cena za chemii; cenu převzal z rukou švédského krále Gustava VI. 10. prosince t. r.

1968 – V Organizaci spojených národů byla ukončena všeobecná rozprava, zahájená 2. 10. Vystoupilo v ní 111 řečníků, z nichž 76 vyslovilo přímý či nepřímý nesouhlas s vojenským zásahem v Československu, který naopak obhajovaly pouze SSSR, Bělorusko, Ukrajina, Polsko, Maďarsko a Mali. Arabské státy a některé afro-asijské státy, jakož i Kuba, přešly záležitost mlčením. Albánie na čs. událostech dokazovala své tvrzení o spřažení sovětského imperialismu a revizionismu s imperialismem americkým.

O. Černík se zúčastnil shromáždění k 140 výročí Vítkovických železáren.

A. Dubček hovořil na celostátním aktivu komunistů chemického průmyslu v Pardubicích.

V Praze se konala dopoledne pracovní schůze Ústředí novinářů ČSSR, jednala o společném postupu v tiskovém zákonodárství a mezinárodních stycích. Odpoledne na slavnostním zasedání bylo schváleno prohlášení k 50. výročí založení Československé republiky. V něm bylo mj. uvedeno: V myšlenkách čs. jara 1968 je i smysl dějinného odkazu české a slovenské žurnalistiky. Důsledný zápas o uskutečnění hluboce humanistických idejí socialismu, které přijal náš lid za vlastní. Jejich podstatou je suverenita národů, přístup k světovému pokroku a úsilí o spokojený život lidí v míru. Jejich hlas vychází z hledání a sdělování pravdy. Věrni těmto zásadám jsme povinni je hájit bez ohledu na obtíže, a čelit nepravdám, ať je jejich nositelem kdokoli. – Tak jsme volili naše postoje ve dnech úspěchů i ve chvílích tragických, jinou volbu nemáme.

Ze Západočeského kraje se do NDR odsouvají některé okupantské sovětské jednotky a zcela opouštějí území ČSSR okupantské jednotky NDR.

1969 – Generál O. Rytíř a sovětský generál poručík D. I. Litovcev podepsali směrnici pro činnost vládních zmocněnců pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR a projednávání náhrady škod.

V Ústí nad Labem byl zahájen proces s pěti účastníky demonstrací v srpnu 1968.

1989 – Členové České filharmonie se připojili ke svému dirigentovi V. Neumannovi a rozhodli se bojkotovat Československou televizi a rozhlas na protest proti perzekuci signatářů Několik vět.

1990 – Senát amerického Kongresu schválil poskytnutí doložky nejvyšších výhod ČSFR; to přineslo normalizaci vzájemného obchodu mezi oběma státy. Doložku 9. listopadu podepsal prezident G. Bush.

2001 – Microsoft vydal Windows XP.

Svátky:

Svátek mají Beáta, Kryšpín.

V občanském kalendáři má svátek Beáta. Toto jméno má latinský původ a znamená "blažená" či "šťastná". Jeho obdobou je tedy naše Blažena.

V církevním kalendáři má svátek Kryšpín. Toto jméno je také původně latinské a znamená, že jeho nositel je "kučeravý a kadeřavý mládenec".

Římský kalendář připomíná dnes Kryšpína a Kryšpiniána. Oba "kadeřávkové" pocházeli ze šlechtické rodiny a žili ve druhé polovině 3. století. Jejich životní cesta se dá sledovat přesně až od doby, kdy přišli se synem římského senátora do Soissons v severní Francii, aby tam hlásali pohanům evangelium. Po nocích si Kryšpín a Kryšpinián vydělávali na živobytí jako ševci, pro chudé města přitom oba bratři pracovali vždycky zdarma. Jednoho dne je člověk, který je nenáviděl, udal u soudce císaře Maximiana, jenž v té době nařídil kruté pronásledování křesťanů. Kryšpín a Kryšpinián byli vyzváni, aby se křesťanství zřekli a obětovali modlám. Když to odmítli, přivázali je věznitelé na mučidla a polévali jejich těla žhavým olovem a střídavě i horkou a studenou vodou. Když tím soudce ničeho nedosáhl, nechal oba bratry popravit mečem. Stalo se tak snad roku 287. V 9. století se dostaly ostatky mučedníků ze Soissons do Osnabrücku. Samozřejmě jsou patrony obou měst a spolu s nimi ochraňují i ševce, sedláře, koželuhy, krejčí, tkalce a rukavičkáře.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje