Vzpomínáček - 25. prosince - Newton, Chaplin a poprava Ceauşescu

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 25. prosince. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte chuť. Tady je dnešní menu: "Korunovace Karla Velikého a Viléma Dobyvatele, Judita Přemyslovna, Bořivoj II., korunovace Přemysla Otakara II., Isaac Newton, reskript o trestání kacířství, drážďanský mír, sjezd mladočechů, sjezd Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, Milada Horáková, premiéra prvního českého zvukového filmu, 25. prosince 1968, Charles Chaplin, Sovětská válka v Afghánistánu, poprava Nicolae Ceauşescu, Michail Gorbačov rezignoval na post prezidenta..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

800 – Papež Lev III. korunoval Karla Velikého římským císařem. Tento titul byl naposledy použit západořímským císařem Romulem Augustem.

1066 – Vilém Dobyvatel korunován anglickým králem.

1086 – Zemřela Judita Přemyslovna, dcera Vratislava II. a Adléty Uherské, manželka polského knížete Vladislava I. Heřmana (*1056/1058)

1100 – Z Moravy byl na knížecí stolec povolán Břetislavův mladší bratr Bořivoj II. [1100-1107].

1261 – Slavnostní korunovace královského manželského páru (Přemysla Otakara II. a Kunhuty) na Pražském hradě v kostele sv. Víta. Teprve od tohoto data se Přemysl nazýval a psal "král český" (dosud se uváděl jako "pán Království českého").

1642 – Narodil se Isaac Newton, anglický fyzik, matematik, astronom a filozof († 20. března 1727)

Sir Isaac Newton (4. ledna 1643 – 31. března 1727 v Londýně) byl anglický fyzik, matematik, astronom, přírodní filosof, alchymista a teolog, jenž bývá často považován za jednu z nejvlivnějších osob v dějinách lidstva.

Jeho publikace Philosophia Naturalis Principia Mathematica, vydaná v roce 1687, položila základy klasické mechaniky a dnes bývá řazena mezi nejdůležitější knihy v historii vědy. Newton v ní popisuje zákon všeobecné gravitace a tři zákony pohybu, které se na další tři staletí staly základem vědeckého pohledu na fyzický vesmír.

Newton propojil Keplerovy zákony pohybu planet s vlastní teorií gravitace a dokázal, že pohyb předmětů na Zemi se řídí stejnými pravidly jako pohyb vesmírných těles. Tím se zasloužil o definitivní zamítnutí heliocentrismu a přispěl k vědecké revoluci.

V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku.

V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního kalkulu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou „Newtonovu metodu“ řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad.

Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory. Přestože je dnes vzpomínán především pro svůj přínos vědě, větší část svých textů věnoval hermeneutické interpretaci Bible.

Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643 (podle tehdy užívaného Juliánského kalendáře 25. prosince) ve Woolsthorpu poblíž Granthamu v Lincolnshire ve východní Anglii. Otec, který se jmenoval také Isaac Newton, byl zámožným vlastníkem půdy, ale neměl žádné vzdělání. Zemřel tři měsíce před narozením syna. Když byly Newtonovi tři roky, provdala se jeho matka, Hannah Ayscough, ještě jednou a přestěhovala se do sousední vesnice North Withamu. Za manžela si vzala rev. Barnabase Smithe. Od té doby, až do otčímovy smrti, se o Newtona starali matčini rodiče. Rodina Ayscoughů stála výše na společenském žebříčku než Newtonové (Newtonův dědeček James Ayscough byl šlechticem a matčin bratr William farářem, který studoval na Trinity College v Cambridge) a proto se díky nim Newtonovi dostalo vzdělání. V roce 1653, po smrti druhého manžela se matka vrátila zpět do Woolsthorpu a desetiletý Isaac opět bydlel se svou matkou a se třemi nevlastními sourozenci (Mary, Benjamin a Hannah Smithovi).

V deseti letech začal chodit do vesnické školy v Skillingtonu a později ve Stoku. Od roku 1655 navštěvoval v Granthamu tamější gymnázium. Ubytován byl v domácnosti lékárníka pana Clarka. V letech 1658 – 1661 se v Grathamu připravoval na studia v Cambridge.

5. června 1661 za podpory svého strýce Williama nastoupil Newton jako osmnáctiletý studovat na Trinity College v Cambridge. Zde byl jeho učitelem známý fyzik a matematik Isaac Barrow. Základem studia zde sice v té době byly ještě Aristotelovy myšlenky, ale Newton se také zajímal o modernější myslitele, četl díla G. Galilea a R. Descarta. Přečetl Keplerovo dílo „Optics“, seznámil se s Euklidovými „Základy“.

Od srpna 1665 do dubna 1667 byla univerzita uzavřena kvůli morové epidemii a Newton se vrátil do rodného Granthamu, kde mu podle pověsti spadlo na hlavu jablko a on přišel na myšlenku gravitace. Během těchto dvou let pobytu na rodném statku vynalezl svůj diferenciální počet, rozvinul svou teorii gravitace a vytvořil vlastní teorii podstaty světla a barev.

Roku 1665 získal bakalářský titul a roku 1667 stálé místo na Trinity College. Roku 1668 se stal magistrem umění a roku 1669 lukasiánským profesorem matematiky, kdy nastoupil na místo po svém učiteli Isaacu Barrowovi .

V té době sestrojil svůj zrcadlový dalekohled, který řešil problém barevné aberace u dalekohledů. 11. ledna 1672 byl na základě svého vynálezu zvolen členem Královské společnosti. 19. února 1672 vyšla v Philosophical Transactions jeho první fyzikální práce, která byla na téma teorie barev.

V roce 1703 byl zvolen předsedou Královské společnosti a zůstal jím až do roku 1727. V roce 1705 byl královnou Annou povýšen do rytířského stavu.

Byl poslancem anglického parlamentu a je známo, že v zájmu Anglie odporoval i králi.

V roce 1696 byl jmenován dozorcem v královské mincovně v londýnském Toweru a o tři roky později byl jmenován jejím ministrem. Proslavil se bojem proti penězokazům a dostal jich několik na popraviště. Navíc také zavedl matematickou definici nové měny guiney. Místo v královské mincovně bylo spojeno s příjmem 1500 liber sterlinků a proto se tím zlepšily jeho hmotné poměry tak, že se vzdal profesury v Cambridgi. Přestěhoval se natrvalo do Londýna, kde se o jeho byt starala jeho neteř, dcera jeho sestry Hannah.

2. března 1727 naposledy předsedal Královské společnosti. V té době byl již vážně nemocen (od roku 1722 trpěl dnou a ledvinovými i žlučníkovými kameny) a jeho nemoc se ještě cestou z Kensingtonu do Londýna zhoršila. Newton jí podlehl 31. března 1727 v Londýně (20. března podle tehdejšího Juliánského kalendáře). Je pohřben ve Westminsterském opatství.

1725 – Pro Moravu vydán císařský reskript o trestání kacířství; za tajné nekatolictví byli poddaní odsuzováni na 1 rok nucených prací, při opakovaném provinění na 3 roky a pak do vyhnanství do Uher nebo Sedmihradska. Nekatoličtí učitelé a kněží, kteří byli chyceni a usvědčeni, že přešli tajně hranice, měli být souzeni podle hrdelního řádu. Současně byla vypsána odměna 100 tolarů pro udavače. Kdo přinášel z ciziny zakázané knihy a rozšiřoval je mezi lidem, měl být uvězněn a pak popraven. Rodičům, o kterých bylo známo, že nejsou upřímnými katolíky, měly být odňaty jejich děti a dány na výchovu do pravověrných katolických rodin. V Čechách byl vyhlášen tento reskript 28. prosince 1725. Zákonná opatření vídeňské vlády proti nekatolíkům vyvrcholila patentem z 29. ledna 1726.

1745 – Uzavřen drážďanský mír mezi Rakouskem, Saskem a Pruskem; potvrdil Prusku držbu Slezska a Kladska (odstoupení mírem vratislavským), uznal Františka Štěpána Lotrinského za římskoněmeckého císaře a uložil Sasku válečné odškodnění ve prospěch Pruska. Ve střední Evropě zavládl mír, nadále se válčilo na italském a nizozemském bojišti.

1874 – V Konviktském sále v Praze se konal sjezd mladočechů za účasti 800 delegátů; došlo zde k založení Národní strany svobodomyslné, k volbě 21členného sboru zemských důvěrníků jako ústředního orgánu a k přijetí programu nové strany (koncipován J. Grégrem). Program žádal demokratická občanská práva rovnosti, zdokonalení parlamentárního zřízení, rozšíření samosprávy a přechod od dosavadního tzv. pasivního odporu k činnému odporu (tj. k účasti na jednání českého zemského sněmu, když účast na říšské radě byla ponechána na rozhodnutí "většiny všech zemských poslanců" a podmíněna "jistotou, že tím neutrpí nikterak životní podmínky národa"). Program se přihlásil k požadavku českého státního práva, žádal zákon na ochranu národností a zavedení všeobecného hlasovacího práva do zemského sněmu, podporu českému školství a zřízení české univerzity. Současně zavazoval své poslance, aby se přičiňovali na zemském sněmu k "pozdvižení skleslého nyní blahobytu, k zvelebení rolnictva, k oživení průmyslu a obchodu, k obhájení potřeb dělnictva a k zmírnění nynější těžké, všeobecné tísně". Mladočeský program představoval první skutečně ucelenou politickou směrnici české strany (staročeši podobný program neměli, opírali se jen o různá prohlášení, deklarace, osvědčení). Tento program byl doplněn na II. sjezdu strany v listopadu 1875. Tiskovým orgánem strany byly (od roku 1863) Grégrovy Národní listy, staročeši po zastavení Národa (vycházel v letech 1863-1866) měli Národní pokrok (1867-1868) a od roku 1869 Pokrok, později přeměněný v Hlas národa, a německy psaný časopis Politik. Katolicko-konzervativní směr staročeské strany reprezentoval od roku 1869 časopis Čech.

1887 – V Brně-Lužánkách se konal slučovací sjezd Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, který představoval jistý obrat v překonání rozkolu v dělnickém hnutí (mezi tzv. radikály a umírněnými); sociální demokracie byla fakticky rozložena. "Jednotu" sociální demokracie v celém Předlitavsku obnovil sjezd v Hainfeldu (30. prosince 1888-1. ledna 1889).

1901 – Narodila se Milada Horáková, právnička a politička († 27. června 1950)

1930 – Proběhla premiéra prvního českého zvukového filmu Fidlovačka.

1968 – V Čs. televizi vystoupil G. Husák s požadavkem, aby předsedou Národního shromáždění byl představitel slovenského národa.

V deníku Izvestija píše N. Poljakov o tom, že „americká a německá centra pro vedení psychologické války sehrávají neblahou úlohu v československých událostech, Instituce jako Hooverův institut a Newyorský institut vedený Z. Brzezinským ukuly ideologickou výzbroj kontrarevoluce. Odtud byla exportována i do Československa“.

Sovětská Literaturnaja gazeta otiskla ostře kritický článek, týkající se O. Šika, M. Hübla, F. Kriegla, J. Hájka, V. Prchlíka R. Seluckého.

1977 – Zemřel Charles Chaplin, britský komik a filmový tvůrce (* 16. dubna 1889)

Charlie Chaplin, vlastním jménem Charles Spencer Chaplin (16. dubna 1889 Londýn – 25. prosince 1977 Vevey u Lausanne, Švýcarsko), patří k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům. Své filmy vytvářel od námětů, přes scénář a režii až po hraní v hlavní roli.

Chaplinovi rodiče se živili jako pouliční hudebníci Jeho babička byla Romka. K herectví se dostal už jako osmiletý když pracoval jako divadelní umělec.

Začínal na scénách londýnských kabaretů a music-hallů jako burleskní komik s výrazným pantomimickým talentem.

V letech 1906 - 1907 působil v Caseyho cirkuse a v letech 1907 - 1913 vystupoval v zájezdovém divadle divadelního podnikatele Freda Karna (největší úspěch slavil s představením Noc v londýnském music-hallu).

V roce 1912 odjíždí do Ameriky. V Hollywoodu se seznámil s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž podepsal produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, specializující se na natáčení grotesek. V roce 1914 vytvořil snad nejslavnější filmovou postavu - komickou postavu tuláka Charlieho, která se stala populární na celém světě. Chaplin byl první, kdo do kinematografie vnesl opravdové lidské hodnoty. Po formální stránce diváky příliš neoslňoval filmovou montáží (scény natáčel většinou v polocelkových či celkových záběrech bez dynamických střihů). Po válce se názorově rozešel s Hollywoodem. Pro jeho "neamerickou činnost" mu po pobytu v zahraničí nebyl umožněn návrat zpět do Spojených států, proto se usadil ve Švýcarsku. Návrat do USA mu povolili až v roce 1972, kdy dostal čestného Oscara za celoživotní dílo.

Jeho poslední manželkou byla Oona O'Neilová, dcera dramatika Eugena O'Neilla, se kterou měl celkem osm dětí. Nejstarší dcera z tohoto manželství Geraldine Chaplinová se stala tanečnicí a herečkou.

Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

1979 – První den okupace Afghánistánu jednotkami Sovětského svazu, začala Sovětská válka v Afghánistánu.

1989 – Byl popraven Nicolae Ceauşescu, rumunský komunistický diktátor (* 26. ledna 1918)

1991 – Michail Sergejevič Gorbačov rezignoval na post prezidenta Sovětského svazu.

Svátky:

Boží hod vánoční, svátek mají Anastázie (ze Sirmia), Evženie (Římská) a Marie Terezie (z Wüllenweberu).

Dnešního dne si křesťané připomínají narození Ježíše Krista. Dnešní den byl vybrán již někdy ve 4. století. Po pravdě řečeno šlo o vyvážení pohanské slavnosti slunovratu. Z Říma se tento zvyk šířil západní Evropou. Východní církev však slavila narození Krista až 6. ledna, tedy v den Zjevení Páně. Dnešní den byl vždy prodchnut až mystickým duchem. Od poloviny 5. století mohli kněží sloužit tři mše. První byla o půlnoci, druhá za úsvitu a třetí ve dne. Lidé se měli celý den modlit, rozjímat o svém životě a bylo přísně zakázáno pracovat. Dokonce ani lože se tohoto dne nemělo stlát. Někteří šli dokonce tak daleko, že zavazovali dobytku hubu, aby svým žvýkáním neznesvěcoval slavnostní den.

V římském kalendáři jsou dnes připomenuti i někteří světci. Především se jedná o Anastázii ze Sirmia. Ta patří již od raného středověku k nejuctívanějším světcům. Její svátek se dnešního dne slaví v římském církevním kalendáři už od 4. století. Hrob mučednice byl dříve v Kónstantínopoli (dnešní Ístanbul, Turecko), avšak její ostatky jsou uctívány i v kostele sv. Anastázie v Římě, který je jí zasvěcen. Římský kostel, který leží přímo na úpatí Palatinu, vznikl ve 4. století na troskách portika (sloupové předsíně) z 1. století. Zakladatelka chrámu byla pravděpodobně sestrou císaře Konstantina Velikého a rovněž nesla jméno Anastázie.

Druhou světicí je Evženie Římská (z Alexandrie). Její svátek je zaznamenán s údajem o místě hrobu v Jeronýmově martyrologiu. Obrovské úcty požívala mučednice v raném středověku v Římě, Ravenně, Neapoli a v Řecku. Právě v Ravenně jsou dvě snad nejstarší znázornění Evženie Římské. Jednak je to mozaika ze 6. století v arcibiskupské kapli, a dále zobrazení ze 6. století mezi pannami a mučednicemi na mozaikách v kostele sv. Apolináře Nového.

Konečně třetí dnešní světicí je Marie Terezie z Wüllenweberu. Od mládí bylo Tereziiným největším přáním pracovat v misiích. Prosila o přijetí ve více řádových společnostech, vždy jí však bylo odepřeno. Terezie snášela každý nový nezdar s velkou trpělivostí a v neotřesitelné důvěře v Boha. Nakonec přišla do Říma, kde ji poznal otec František (od Kříže) Jordán, který založil roku 1881 řád salvatoriánů. V něm nalezla konečně člověka, který porozuměl její touze. V roce 1888 spolu v Tivoli u Říma založili společenství salvatoriánek čili sester Božského Spasitele. Terezie se stala první generální představenou kongregace. Ta pak působila všude tam, kde bylo potřeba pomoci, například v sirotčincích a starobincích. Dne, kdy salvatoriánky dostaly papežské schválení (1911), se už Marie Terezie z Wüllenweberu nedožila. Zemřela 25. prosince 1907. Dnes působí kolem 1500 sester v 18 zemích celého světa.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme

František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia

archivy syndikátu novinářů a další zdroje