Vzpomínáček - 24. září - Jiří Hrzán a Nirvana

Vy ještě nevíte, co je Vzpomínáček? Vzpomínáček je všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 24. září. Mohamedova hidžra, Albrecht z Valdštejna, Božkův samohyb, Francis Scott Fitzgerald, VII. sjezd celorakouské Sociálně demokratické strany dělnické, Bohumil Modrý, Ladislav Fuks, Volkssport, Honda, 24. září 1968, Odra-Nisa 69, Jiří Hrzán, Nirvana - Nevermind, Smlouva o úplném zákazu jaderných zkoušek... Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál...

Události:

622 – Mohamed dokončil svoji hidžru (přesídlení z Mekky do Mediny).

1583 – Narodil se Albrecht z Valdštejna, český šlechtic († 25. února 1634)

1815 – V Královské oboře (ve Stromovce) v Praze-Bubenči předvedl mechanik pražské polytechniky J. Božek svůj parní samohyb (jen jako atrakci). V téže době zkonstruoval podobné vozítko modelář na téže polytechnice F. Brunich.

1896 – Narodil se Francis Scott Fitzgerald, americký spisovatel († 21. prosince 1940)

1899 – V Brně se konal VII. sjezd celorakouské Sociálně demokratické strany dělnické, který přijal národnostní program strany; ten byl sice jistým pokrokem proti předchozímu stavu, ale přesto neřešil zásadním způsobem některé klíčové otázky (zejména právo národů na sebeurčení). Přijatá rezoluce se později stala východiskem různých teorií a interpretací, mj. austromarxismu. Sjezd probíhal do 29. září.

1916 – Narodil se Bohumil Modrý, český hokejový brankář († 21. července 1963)

1923 – Narodil se Ladislav Fuks, český prozaik († 19. srpna 1994)

1932 – Krajský soud v Brně vynesl rozsudek nad funkcionáři organizace Volkssport; byly jim prokázány protistátní styky s organizacemi říšské NSDAP v Německu, které vystupovaly proti bezpečnosti ČSR. Na základě tohoto rozsudku vydala poslanecká sněmovna 23. února 1933 k soudnímu stíhání poslance Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei R. Junga, H. Krebse, R. Kaspera a L. Schuberta.

1946 – Ministerstvo zemědělství odevzdalo vládě návrh 6 zemědělských zákonů: 1. revize pozemkové reformy z první republiky; 2. zaknihování přídělů konfiskovaného majetku; 3. zamezení drobení půdy; 4. úpravy práva na honitbu; 5. scelování rozdrobených polí; 6. zajištění pomoci rolníkům při plnění dvouletky.

1948 – Byla založena Honda, japonský výrobce osobních a nákladních automobilů a motocyklů.

1964 – Po předchozím souhlasu předsednictva ÚV KSČ 12. května t. r. přijal parlament usnesení, podle něhož komunistické instituce schvalovaly jen politické zásady významných zákonů. Konečnou podobu zpracovávala vláda a parlament. Tím došlo k posílení funkce Národního shromáždění.

1968 – Delegace Národního shromáždění, vedená Š. Gašparíkem, navštívila čs. občany, zdržující se od srpnových událostí v Rakousku, Jugoslávii a Švýcarsku, aby je seznámila se situací v Československu a vyzvala k návratu do vlasti.

V. V. Kuzněcov vedl v Praze jednání s M. Jakešem a L. Štrougalem.

Rudé právo otisklo další prohlášení skupiny čs. ekonomů.

Čs. velvyslanec v USA jednal s D. Ruskem, aby se USA zdržely iniciování zařadit čs. otázku na pořad 23. Valného shromáždění OSN. USA požadavek akceptují s výhradami: 1. přítomností sovětských vojsk v ČSSR se změnila vojenská situace v Evropě, 2. v zájmu toho, aby se otázky světové politiky neredukovaly na boj o rozdělení sfér vlivu, který by vyústil v nukleární válku, musí USA podporovat projevy odporu světového veřejného mínění ke vstupu cizích vojsk na čs. území, 3. USA požadují, aby zásady koexistence platily i uvnitř socialistického tábora, neboť nemají záruku, že po vstupu cizích vojsk do ČSSR nedojde k obdobnému kroku, například v Rumunsku nebo Jugoslávii.

1969 – Na území Polska se konalo až do 27. 9. dosud největší vojenské cvičení spojeneckých vojsk zemí Varšavské smlouvy po 2. světové válce pod názvem „Odra-Nisa 69“.

1980 – Zemřel Jiří Hrzán, český herec, zpěvák a televizní a estrádní bavič (* 30. března 1939)

Narodil se 30. 3. 1939 v zahradnické rodině ve starobylém husitském městě Tábor. Byla to doba nejsmutnějšího času československého národa. V českých zemích zavládla nacistická moc, která trvala šest let. Otec Jiřího byl odborníkem pro zakládání nových zahrad, traduje se, že navrhoval zahradu v Sezimově Ústí pro pana prezidenta E. Beneše, ale nikoliv jako jeho osobní zahradník. Jiří se již v raném věku věnoval různým kolektivním sportům, hokeji a fotbalu, také lehké atletice.

Maminka Marie se vzorně starala o celou početnou rodinu, čtyři děti - Jaroslava, Helenu, Květu a nejmladšího Jirku, který toužil být kominíkem. Už jako dítě rád slézával výšky.

Krátce po válce se začalo rodině Hrzánů v zahradnictví dařit. Přišel rok 1948, jejich živnost byla znárodněna komunisty. Maminka Marie šla pracovat do vojenských skladů. Malý Jiří již ve škole projevoval sklony k herectví. Jeho komediální scénky, kde napodoboval své učitele, dovedli rozesmát celou třídu. Byla to určitá předzvěst jeho komediálního talentu. Po maturitě se přihlásil na DAMU a neuspěl. Poté, podal přihlášku na námořní školu v polském Štětíně a byl přijat. Ale rozhodl se jinak, pro herectví. Jeho cesta k hraní začala v Divadle mladých v Táboře, zde prvně vstoupil na prkna, které znamenají svět. Tady si ho všiml známý E. F. Burian a pozval ho do nového divadelního Studia v Praze. Úspěšně složil přijímací zkoušky a byl přijat. Dobrým kamarádem a kolegou se mu stal herec Jiří Zahajský. Zde se také prvně setkal s hercem Vladimírem Menšíkem.

V září 1962 nastoupil vojenskou službu do Armádního uměleckého souboru, kde hrál s řadou svých kolegů z divadla, např. Kodetem, Zahajským, Grossmanem a jinými. Tam se začal ještě více profilovat do své typické polohy. Tady se seznámil s Věrou Šmídovou, kterou si vzal za manželku v roce 1963, následujícího roku se mu narodila první dcera Barbora, dnes oblíbená herečka. Po čase se narodila i druhá dcera Tereza. Přesto, že miloval svou ženu, bohužel vztah nebyl pro Jirku udržitelný. Byl neustálé v pokušení krásných žen, tak se s manželkou rozvedl. Stačil se za svůj život ještě i podruhé rozvést. Vyhledával přítelkyně mezi manekýnami, herečkami a zpěvačkami, které jeho život silně ovlivňovali. On skutečně ženy miloval, dovedl je kouzlem své osobnosti velice přitáhnout. Byl nespoutaným milovníkem žen a plného života. Poměrně často své lásky střídal. V oblibě měl ženy hlavně dlouhonohé a vyšší než byl sám.

Přestože Jiří špatně vyslovoval písmeno „ř“ a měl potíže s koktáním, svůj problém dovedl později proměnit v legraci na prknech divadla, ale i před kamerou. Netrvalo dlouho a rázem patřil mezi výrazné mladé osobnosti českého herectví. Získal angažmá v Semaforu. Po krátkém čase přešel do pardubického divadla, kde hrál mimo jiné i Josef Somr. Jiří zažádal opět o možnost studia na DAMU, byl přijat a vstoupil rovnou do třetího ročníku. Od roku 1965 účinkoval již v souboru pražského Činoherního klubu, kde hrála plejáda vynikajících herců, Jan Kačer, Petr Čepek a jiní. Dobrá herecká parta měla na Jirku ohromný vliv. Projevil tu talentovanou schopnost herecké improvizace. V perfektní roli vzpomeňme Halibuta v PENZIÓNU PRO SVOBODNÉ PÁNY S. O´Caseyho, Dobčinskiho v REVIZOROVI N. V. Gogola. Také byl dlouhé roky členem hereckého fotbalového týmu Amfora.

V prvním filmu si zahrál již v roce 1960, ale další cesta k filmu nenechala na sebe dlouho čekat. Nabídku výrazných rolí dostal až ve filmu SVATBA JAKO ŘEMEN (1967) a hned další film PENZION PRO SVOBODNÉ PÁNY (1967) kde Hrzán ukázal i své pohybové přednosti. Poté dostal svoji nejlepší filmovou roli v NEBESKÝCH JEZDCÍCH od Jindřicha Poláka. Do postavy Prcka v dramatickém ději filmu dokázal vnést nádhernou osobitost svého upřímného humoru.

Československo v roce 1968 bylo okupováno vojsky Varšavského paktu. Jiří Hrzán uvažoval o emigraci. Protože byl duchem velký vlastenec, rozhodl se zůstat v republice navzdory přicházející normalizační době. Režim tlačil po srpnu 1968 na všechna kulturní zařízení a hlídal nežádoucí oblíbence divadelní i filmové scény. Stačila jeho malá neopatrnost, obyčejný pád z balkonu v Ostravě a soudruzi mu za to vystavili zákaz angažmá v Činoherním klubu a zákaz hraní po pražských divadlech.

Protloukal se životem, jak se dalo, živil se převážně jako zpěvák a občas jako konferenciér v televizních estrádách a venkovských bálech. Těžce se vyrovnal s ústupem ze slávy, ale hlavně mu chyběla scéna Činoherního klubu. Bohužel pozvolna propadal depresivním náladám, které utápěl v alkoholu. Přesto, že nemohl točit filmy. V sedmdesátých letech dostal možnost si znovu zahrát v dramatickém filmu Ivana Renče HLÍDAČ (1970). Film byl uložen do trezoru. A poté následovali komedie DRAHÉ TETY A JÁ (1974), JAK UTOPIT DOKTORA MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH (1974) a také si zahrál v televizních seriálech, BYL JEDNOU JEDEN DŮM (1974) a ARABELE (1979). Jiří Hrzán měl také oblibu se pohybovat po nejrůznějších vysokých římsách, okapech a hromosvodech, při natáčení nebezpečných scén se nenechával zaskakovat kaskadéry, miloval představu jakéhosi lítání vzduchem. Den 22. září mu byl v životě osudný. Večer odešel z divadla pod vlivem alkoholu za svou přítelkyní. Tu noc v pražské ulici spadl z výšky, když nebezpečně šplhal po budově za ženou, kterou miloval. Zemřel po dvou dnech 24. září 1980 ve věku 41 let. Byl malý vzrůstem, ale velkým hercem, bonviánem a milovníkem plného života.

1991 - Grungeová skupina Nirvana vydala své nejslavnější album Nevermind, obsahující hymnu 90. let „Smells Like Teen Spirit“

1992 – Ve Federálním shromáždění se konalo již čtvrté kolo volby prezidenta; kandidát J. V. Kotas nebyl zvolen.

1996 – Podepsána Smlouva o úplném zákazu jaderných zkoušek.

1998 – Na ustavujícím shromáždění v Hradci Králové byla založena nová politická strana s převážně komunálním zaměřením - Volba pro město; předsedou se stal M. Dvořák.

Svátky:

Svátek mají Jaromír/Gerard.

Dnes má v občanském kalendáři svátek Jaromír nebo Jaromíra a v církevním jejich německá obdoba Gerard či Gerhard. Jméno Jaromír je slovanského původu a je odvozeno od slova jarý, což znamená, že jeho nositel je "bujný, prudký a silný". Jaromír je tedy "slavný svou silou či bujností". Jméno lze vysvětlit i tak, že "rád slaví jaro". Toto velmi pěkně znící jméno bylo u nás vždy velmi oblíbené, není tedy divu, že patřilo dokonce ke jménům přemyslovských knížat.

Do našich dějin se zapsali hned dva. První Jaromír byl třetím synem knížete Boleslava a měl na vlastní kůži poznat, jak to chodí v boji o moc, byť by byl tvým soupeřem vlastní bratr. Když se dostal k moci jeho nejstarší bratr Boleslav III., začalo jej stíhat jedno neštěstí za druhým. Bratr ho hned nechal vykastrovat a jenom útěkem s matkou a bratrem Oldřichem si Jaromír zachránil život. Nový kníže však vládl tak neobratně, že se musel z Čech brzy odporoučet. Knížecí trůn obsadil jakýsi Vladivoj, který se ale za rok upil k smrti, a v roce 1003 byl na stolec nakonec povolán vyhnanec Jaromír. Musel ovšem čelit útokům polského Boleslava Chrabrého, který jej chtěl svrhnout a nastolit opět vládu Boleslava III. Ten si však vládu nedokázal udržet a musel trůn po dvou měsících opět opustit. Jaromír se tedy stal knížetem a vládl nepřetržitě od roku 1004-12. Ale byla to špatná vláda. Jeho pověstná mírná povaha přinesla zemi rozvrat, dokonce i ztrátu Moravy. Proto jej roku 1012 sesadil jeho bratr Oldřich z trůnu a Jaromír se raději utekl pod ochranu císaře Jindřicha. Tam však měl znovu poznat, jak chutná panská láska. Místo pomoci se okamžitě ocitl ve vězení, bývalý přítel jej navíc vydal do rukou jeho bratra - českého knížete Oldřicha. Ten uvěznil zajatce v Lysé, kde nešťastník strávil neuvěřitelných jedenadvacet let. Naděje mu opět svitla v roce 1033, kdy jej císař Konrád povolal ze žaláře rovnou na trůn, aby se synovcem Břetislavem I. vládli společně v Čechách. Tehdy pro změnu seděl v německém vězení jeho bratr a Břetislavův otec Oldřich. Jenomže jeho věznění netrvalo dlouho a jen co se Oldřich vrátil do Čech, nechal Jaromíra oslepit a opět jej zavřel na Lysou. Zde bychom asi měli hledat počátky naší národní tradice - z vězení rovnou na Hrad. Když se kníže Oldřich konečně odebral na onen svět, dosedl Jaromír znovu na knížecí trůn, aby jej však hned předal svému synovci Břetislavovi. Jeho hořký osud se naplnil 4. listopadu roku 1035, kdy jej vrazi patřící k rodu Vršovců probodli na záchodě.

Druhý Jaromír patřil naopak k těm bojovnějším. Ačkoliv mu byla jeho otcem Břetislavem I. určena duchovní dráha, nebyl člověkem nijak mírným či pokorným. Naopak, miloval lov a boj. Po smrti pražského biskupa Šebíře (1067) se měl stát jeho nástupcem. Tehdy vládnoucí kníže Vratislav, jeho bratr, se však obával přílišné Jaromírovy moci, a tak roku 1063 zřídil samostatné biskupství olomoucké. Úřad pražského biskupa chtěl dokonce obsadit svým kaplanem, ale v roce 1068 vzal bratra na milost. Jaromír si jako biskup počínal ve svém úřadě velice energicky a zpočátku i zodpovědně. Zradila jej však jeho prudkost. Majetkové spory mezi pražským a olomouckým biskupstvím totiž řešil opravdu svérázně: v roce 1071 přijel osobně do Olomouce a svého kolegu biskupa surově zbil. Dokonce se mu podařilo, že roku 1086 byla obě biskupství opět spojena, ale o dva roky později český král Vratislav toto rozhodnutí zrušil a Olomouc opět povýšil na samostatné sídlo biskupské. Jaromír porážku neunesl a odešel do Uher, kde 26. července 1090 zemřel.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje