Vzpomínáček - 24. dubna - Barbra Streisand a Antonín Novotný

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 24. dubna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Bitva u Mühlberku, instrukce pro funkci místodržících, Lužice definitivně oddělena od České koruny, Daniel Defoe, zahájena výuka na konzervatoři v Praze, Alexandre Edmond Becquerel, Jiří Steimar, Manifest mladočeské strany, novoaktivistický proud, karlovarské požadavky, Barbra Streisand, Pionýr, zákon o školské soustavě a vzdělávání učitelů, válečná loď Vasa, Ladislav Křížek, 24. duben 1968-69, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), demonstrace v Temelíně, usnesení k Benešovým dekretům, Benedikt XVI., Antonín Novotný..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1547 – U Mühlberku došlo k bitvě, v níž protestantské vojsko Jana Fridricha bylo poraženo císařskými oddíly Karla V.; zpráva o výsledku bitvy způsobila rozklad českého odboje.

1577 – Rudolf II. vydal přesnější instrukci pro funkci místodržících (pro politickou a policejní správu) jako zástupců panovníka; původně zemští úředníci dostali samostatnou pečeť i vlastní kancelář. První místodržitelství zaniklo roku 1583 a bylo obnoveno roku 1612.

1636 – Jan Jiří převzal ve Zhořelci obě Lužice pod svou správu; tímto aktem byla Lužice definitivně oddělena od České koruny.

1731 – Zemřel Daniel Defoe, anglický spisovatel a novinář (* asi 1660)

1811 – Zahájena výuka na konzervatoři v Praze, nejstarším hudebním ústavě ve střední Evropě; prvním ředitelem se stal F. D. Weber.

1820 – Narodil se Alexandre Edmond Becquerel, francouzský fyzik († 11. května 1891)

1887 – Narodil se Jiří Steimar, český herec († 16. prosince 1968)

1892 – Publikován Manifest mladočeské strany, který pokračoval v ostré mladočeské agitaci (i na půdě říšské rady, kde podali 27. dubna návrh na odvolání ministra spravedlnosti F. Schönborna pro porušování zákona). Opoziční mladočeské hnutí vrcholilo.

1936 – Uprostřed sudetoněmeckého hnutí vznikl tzv. novoaktivistický proud představovaný sociálním demokratem W. Jakschem, agrárníkem G. Hackerem (předsedou Bund der Landwirte) a křesťanským sociálem H. Schützem. Novoaktivisté sice byli pro československý stát, ale zdůrazňovali současně potřebu uspokojit požadavky německé menšiny. Jejich program hlásal přebudování státní struktury na federativním základě.

1938 – Na sjezdu Sudetendeutsche Partei v Karlových Varech K. Henlein vyhlásil osm požadavků své strany; karlovarské požadavky obsahovaly mj. uznání úplné rovnoprávnosti německé národní skupiny s českým národem, vytvoření uzavřeného německého národního území s německou samosprávou, zákonnou ochranu všech Němců žijících v ČSR, úplnou svobodu přihlásit se k nacistické ideologii. Henlein prohlásil tento program za minimální a naznačil tak, že usiluje o připojení požadovaného autonomního území k Hitlerově říši.

1942 – Narodila se Barbra Streisand, americká herečka

Herečka, režisérka, producentka, spisovatelka a zpěvačka Barbra Streisand se narodila 24. Dubna 1942 v Brooklynu, New York.

Svého otce nikdy nepoznala, zemřel rok po jejím narození. Její kariéru slibně nastartoval snímek FUNNY GIRL, kde si zahrála svou první muzikálovou roli a zároveň získala svého prvního ze dvou Oscarů (druhého má za nejlepší píseň ke snímku ZRODILA SE HVĚZDA).

Další snímek, HELLO, DOLLY!, si prakticky vyhádala a stala se jeho producentkou. Snímek získal tři Oscary.

Druhá oscarová nominace přišla s filmem TAKOVÍ JSME BYLI. Další snímky byly neméně úspěšné.

ZRODILA SE HVĚZDA, muzikál JENTL, který dokonce sama režírovala, získal Oscara za nejlepší píseň (film se natáčel v tehdejším Československu). Právě od tohoto snímku se Barbra začíná objevovat převážně jen ve snímcích, které si sama režíruje.

Velmi úspěšný PÁN PŘÍLIVU získal sedm nominací na Oscara, DVĚ TVÁŘE LÁSKY dvě nominace. Poté si Barbra dala několikaletou pauzu a věnovala se výhradně hudbě a koncertování. Připomněla se nám až komedií s Benem Stillerem JEHO FOTR, TO JE LOTR!

Barbra Streisand je držitelka tří cen Emmy, osmi Zlatých glóbů a mnoha dalších cen. Je podruhé vdaná. S prvním manželem Eliotem Gouldem má syna Jasona (jemu pomohla nastartovat jeho hereckou kariéru, ale neuchytil se). Roku 1998 se vdala podruhé za herce Jamese Brolina (CHYŤ MĚ, KDYŽ TO DOKÁŽEŠ). Proslýchá se o ní, že je velice rozmazlená a náročná a nikdo s ní proto nechce spolupracovat. Snad to není jeden z důvodů její herecké přestávky.

1949 – Vznik mládežnické organizace Pionýr.

1953 – Národní shromáždění schválilo zákon o školské soustavě a vzdělávání učitelů (školský zákon).

1961 – Na hladinu byla vyzvednuta švédská válečná loď Vasa, která se potopila v roce 1628.

1963 – Narodil se Ladislav Křížek, zpěvák

1968 – I. I. Jakubovskij je na dvoudenní návštěvě v ČSSR, setkal se s L. Svobodou, A. Dubčekem a O. Černíkem. Požádal, aby se vojenské cvičení spojeneckých armád opět pod názvem „Šumava“ konalo ve dnech 20. – 30. 6. a nikoliv září, jak bylo původně plánováno.

V časopisu Reportér je zamyšlení nad smyslem existence Lidových milic a navrhuje se uvažovat o jejich zrušení.

1969 – Zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci v Moskvě se zúčastnili G. Husák, O. Černík, A. Indra, F. Hamouz a F. Vlasák.

Delegaci čs. odborů, kterou vedl K. Poláček, přijal v Moskvě L. I. Brežněv.

G. Husák jednal v Moskvě s W. Ulbrichtem a později také s N. Ceaušeskem.

Další oficiální čs. delegace navštívily Polsko a NDR.

1978 – Skupina aktivistů Charty 77 (V. Havel, J. Dienstbier, P. Uhl aj.) založila Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS); tato nezávislá instituce sledovala osudy osob, jež byly trestně stíhány za projevy svého přesvědčení nebo se staly obětí policejní či justiční zvůle, upozorňovala na ně domácí i zahraniční veřejnost a snažila se postiženým i jejich rodinám pomoci.

1993 – V Temelíně demonstrovalo 2 tisíce lidí proti dostavbě atomové elektrárny.

2002 – Poslanecká sněmovna parlamentu schválila usnesení k Benešovým dekretům. Podle tohoto usnesení jsou majetkové a právní vztahy nezpochybnitelné, nedotknutelné a neměnné.

2004 – V Pražské Sazka Aréně a v Ostravské ČEZ Aréně začalo mistrovství světa v ledním hokeji.

2005 – Papež Benedikt XVI. byl na slavnostní mši ve Vatikánu oficiálně uveden do svého úřadu.

V Afghánistánu byla veřejně popravena ukamenováním 29letá vdaná žena. K tomuto trestu byla odsouzena za údajnou nevěru. Údajně jde o první takový případ od svržení vlády hnutí Talibán; za jeho vlády byl tento trest běžný.

Zemřel Antonín Novotný, český herec a chemik (* 15. března 1913)

Antonín Novotný se narodil 15. března 1913 v Táboře do rodiny obchodníka střižního zboží Františka Novotného.

Jeho bratrem byl později známý kameraman Vladimír Novotný (1914 – 1997).

Vystudoval táborské gymnázium a s rodinou se přestěhoval do Prahy, kde pokračoval ve studiích.

V Praze ho objevili režiséři Svatopluk Innemann a Vladislav Vančura a chtěli ho obsadit s bratrem do epizodních roliček studentů v dramatu PŘED MATURITOU (1932).

Nakonec byl režiséry (místo Rudolfa Deyla ml.) vybrán do titulní postavy studenta Jana Šimona.

Tato postava odstartovala celou plejádu postav milovníků, mladých hrdinů a sympatických chlapíků.

Těmto rolím dodával půvab svým uhlazeným a umělým zjevem, klidným a milým hlasem a také trošku melancholickým pohledem v očích.

Až stereotypně hrál milovníky a mladé hrdiny.

Hrál Jeníka (PÍSNIČKÁŘ), novináře Franka (ZÁHADA MODRÉHO POKOJE), Jana Martina (V TOM DOMEČKU POD EMAUZY), skladatele Petra Brauna (SRDCE ZA PÍSNIČKU), Rudolfa Dolana (SEDMÁ VELMOC), Jaroslava Kohouta (POSLEDNÍ MUŽ), flamendra Willyho (MAZLÍČEK), Miloše (POZDNÍ LÁSKA), Petra Nora (VZDUŠNÉ TORPÉDO 48), inženýra Zemana (NAŠE JEDENÁCTKA), Olka Brožka (MANŽELSTVÍ NA ÚVĚR), Karla Drozda (LOJZIČKA), Karla Pavlovského (SLÁVKO, NEDEJ SE!), inženýra Kristena (POZOR, STRAŠÍ!), Pavla (VESELÁ BÍDA), Pepu (U SVATÉHO MATĚJE) či Keko de Milesiho (BÍLÁ JACHTA VE SPLITU).

Z jeho nejvýznamnějších a nejkvalitnějších rolí si vyjmenujme obchodního zástupce van Houdena ve Fričově a Burianově komedii TŘI VEJCE DO SKLA (1937), na svoji první filmovou úlohu navázal septimánem Karlem Benetkou ve Fričově snímku ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA! (1938), nalezence Franciho v burianovské komedii ULICE ZPÍVÁ (1939), medika a trampa Karla v komedii PŘÍKLADY TÁHNOU (1939) Miroslava Cikána, Dr. Marka v další Fričově a Burianově komedii KATAKOMBY (1940) a hudebního skladatele Františka Sojku, který bydlí s dalšími přáteli (Ladislav Pešek a Jan Pivec) v opuštěném hotelu v dalším Fričově filmu HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941). Bohužel po této roli roku 1942 dobrovolně ukončil svoji slibnou a u diváků populární kariéru.

Antonín Novotný se dokonce zapsal do historie světového filmu. V roce 1937 byl vybrán americkou společností MGM, která v Evropě hledala nové tváře, na stáž a případně na americkou filmovou dráhu. Bohužel se plány nevydařily a v Hollywoodu se tento nadějný herec neuplatnil (nepomohl ani přechod od MGM ke společnosti Universal). Po devítiměsíční dřině a herecké průpravě se vrátil zpět do rodného Československa s albem autogramů a fotografií známých amerických herců.

Jak již bylo řečeno, v roce 1942 definitivně Novotný ukončil svoji plodnou kariéru. Již před válkou totiž svoji hereckou dráhu nebral moc vážně a spíše se zajímal o chemii, kterou začal studovat ještě před uzavřením vysokých škol nacisty na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Po válce získal na ČVUT titul inženýra chemie a poté titul Dr. technický věd. Krátce byl na ČVUT odborným asistentem a do roku 1948 se věnoval podnikání v chemickém průmyslu.

Specializoval se zejména na smalty. Byl zakladatelem a krátce rovněž ředitelem výzkumného ústavu v Komárově (1948 – 1958), odborným poradcem ve strojírnách v Chotěboři a externím pedagogem na chotěbořském gymnáziu (1958 – 1960) a odborníkem v pražském podniku Smalt (1960 – 1968). Před srpnem 1968 byl vyslán na stáž do západoněmeckého Coburgu, kde se po hanebné srpnové okupaci vojsk Varšavské smlouvy usadil natrvalo. Dále pracoval v oboru smaltů a pole své působnosti částečně rozšířil i v USA, kde spolupracoval se společností NASA na smaltových destičkách používaných dodnes na raketoplánech. Po roce 1989 několikrát a rád navštívil Čechy.

Jeden z našich předválečných nejoblíbenějších milovníků Antonín Novotný zemřel 23. dubna 2005 v bavorském městě Rödental ve věku vysokých devadesáti dvou let. Česká veřejnost se o jeho úmrtí dozvěděla přesně o rok později... Na jeho přání byly jeho ostatky převezeny do Čech a rozptýleny.

Svátky:

Svátek má Jiří.

Dnešního dne má v občanském i v českém církevním kalendáři svátek Jiří. Den po sv. Vojtěchu se tak opakuje nezvyklá shoda obou kalendářů; v římském kalendáři však měl Jiří svůj svátek již včera. Základem jména je řecké slovo geórgós, jež znamená "zemědělec". Stejně jako český překlad jména můžeme i řeckou variantu dále dělit: gé znamená "země", druhá část souvisí se slovem ergon, tj. "dílo" nebo "práce". Je to jméno celosvětově velmi oblíbené a existuje v mnoha národních variantách. Německy a dánsky zní Georg, anglicky, francouzsky a holandsky zase George, italsky Giorgio, španělsky Jorge či Jorje. V Irsku bychom nalezli jméno Sheoirs a ve Švédsku Göran, v Maďarsku Györg. Našemu Jiřímu jsou bližší polský Jerzy, ruský Jurij anebo slovenský Juraj. Jiří zkrátka patří celému světu.

Sv. Jiří je asi nejznámější mučedník, ale z jeho života se příliš historických údajů nezachovalo. Jeho legenda je natolik fantastická, že mnozí dokazovali, že snad ani nikdy neexistoval a že se jedná jen o pokřesťanštěnou podobu nějakého pohanského mýtu - to by ostatně nebylo zase nic tak neobvyklého, řada legend a představ žije v historickém povědomí dále pod příkrovy dalších ideologií. Od raných křesťanských dob byl Jiří uctíván jako patron vojáků; centrem jeho kultu byla Palestina, kde měl být počátkem 4. století umučen. Středověká Legenda aurea ("Zlatá legenda", dílo Jakuba de Voragine, představuje vyvrcholení významného literárního žánru středověku - legendy; jde o rozsáhlý soubor cca 170 legend, záhy po svém vzniku přeložený z latiny do mnoha národních jazyků) ukazuje Jiřího jako rytíře z Kappadokie, který v Silene v Libyi zachránil dívku před drakem, čímž obrátil na víru tisíce lidí. K historickým údajům patří, že byl snad vysokým důstojníkem římských legii za Diocletiana. Kdosi zjistil, že je křesťanem, a pochopitelně jej rychle udal. Jeho věznitelé ho nejprve přesvědčovali, aby se křesťanství vzdal, a když to nepomohlo, přišla krutá smrt. Umučený Jiří byl prý pohřben v Lyddě, malé vesničce blízko přístavu Jaffa, kde po necelých dvou desetiletích postavil římský císař Konstantin I. Veliký první svatojiřský chrám na světě.

Jiří byl jako světec uctíván hned po své smrti a od počátku byl zobrazován jako bojovník na koni probodávající draka. Toto vypodobnění je symbolické, saň zde znázorňuje pokořené zlo. Úcta ke sv. Jiří se z Malé Asie šířila doslova všemi směry, proto není divu, že vedle vojáků si jej zvolili za svého patrona i zemědělci, horníci, sedláři, kováři, bednáři, ale také artisté a skauti. Dokonce se stal i ochráncem hrdé Anglie, kde bylo jeho jméno známo již před příchodem Normanů. Tzv. vlajka sv. Jiří (červený kříž na bílém poli) je poprvé doložena roku 1284 a anglický Podvazkový řád byl v roce 1347 králem Eduardem III. založen také pod svatojiřskou patronací. Přesto byl Jiří v roce 1970 zařazen mezi světce, jejichž existence je sporná. Zůstává nicméně po celá staletí světcem váženým a uctívaným. Dokladem velmi rané svatojiřské tradice u nás jsou i některé z našich nejstarších kostelů, především v Modré u Velehradu (vybudovaný mezi roky 830-40 irsko-skotskou misií), dále sv. Jiří na Pražském hradě, na Řípu i jinde.

Dnešní den je zajímavý ještě jinak. Předvečer svátku sv. Marka byl jedním z tradičních večerů, kdy se předpovídala budoucnost. Mladé dívky, které chtěly spatřit svého milého, se od rána postily. Během noci zadělaly na placku z plné vaječné skořápky soli, pšeničné a ječné mouky, již musely upéci. Pak otevřely dveře a čekaly na svého milého.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje