Vzpomínáček - 23. července - L. Vaculík, P. Pétain a D. Radcliffe

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 23. července. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dne

Události:

1748 – Došlo ke zřízení zemské deputace pro Čechy za předsednictví V. K. Netolického z Eisenbergu, úřadu zajišťujícího realizaci nového berního systému podle smlouvy o desetiletém recesu; ve svých rukou soustředila vojenskohospodářské, kontribuční a komorní záležitosti, vyňaté z pravomoci zemských stavovských úřadů.

Byla podřízena nově zřízené dvorské komisi; poté, co bylo zrušeno místodržitelství, byly její pravomoci předány Královské reprezentaci a komoře. Na Moravě vznikla již 18. července t. r. a předsedou se stal Jindřich Blümegen.

1829 – William Burt si v USA patentoval psací stroj.

1848 – Došlo k založení Kladenského kamenouhelného těžařstva (tvořili ho pražský mlynář V. Novotný, stavební podnikatelé V. Lanna a bratři Kleinové).

1871 – V monarchii zaveden jednotný metrický systém délkových, plošných a objemových měr a decimální soustava vah. Dne 20. května 1875 podepsalo Rakousko společně s dalšími 17 státy mezinárodní konvenci o metru a od 1. ledna následujícího roku začala výhradně platit metrická soustava. V souvislosti s tím byla od roku 1871 prováděna normalizace průmyslových výrobků a stavebních hmot.

1885 – Zemřel Ulysses S. Grant, americký generál a 18. prezident (* 27. dubna 1822)

1888 – Narodil se Raymond Chandler, americký spisovatel († 26. března 1959)

1892 – Narodil se Haile Selassie, etiopský císař († 27. srpna 1975)

1903 – Byl prodán první model automobilu Ford, Model A.

1914 – Rakousko-uherský vyslanec v Bělehradě předal Srbsku ultimátum, v němž byly stanoveny tvrdé a nesplnitelné požadavky zpochybňující srbskou suverenitu (s 48hodinovou odpovědní lhůtou). Odpovědní nóta srbské vlády vycházela téměř ve všech bodech rakousko-uherskému "diktátu" vstříc, přesto byla vídeňskou vládou označena za neuspokojivou.

1918 – S podporou místních úřadů byla v USA založena tzv. Americká národní rada Uhro-Rusínů; předsedou rady se stal dr. G. Žatkovič.

1926 – Filmová společnost Fox Film koupila patent na systém Movietone pro záznam zvuku na film.

Narodil se Ludvík Vaculík, spisovatel a publicista.

Narodil se v Brumově-Bylnici jako syn tesaře.

V letech 1941-43 absolvoval dvouletý pracovní kurz firmy Baťa ve Zlíně, kde pak také až do roku 1946 pracoval.

V roce 1946 však odmaturoval na obchodní akademii a odešel do Prahy, kde v roce 1950 absolvoval na Vysoké škole politické a sociální.

Vystřídal několik profesí, ať už dělnických, vychovatelských nebo redaktorských. Člen KSČ od roku 1945 do roku 1968.

Jeho literární dráhu nastartovala v roce 1953 práce redaktora v oddělení politické literatury v nakladatelství Rudé právo, kde působil do roku 1957, později v týdeníku Beseda venkovské rodiny a od roku 1959 ve vysílání pro mládež v Československém rozhlase.

Po celá 60. léta upoutával pozornost svou sociálně kritickou publicistikou. Roku 1965 nastoupil do redakce Literárních listů (později přejmenovány na Listy), nejvýznamnějšího periodika reformátorské inteligence, kde zůstal až do jejich zákazu v roce 1969. To již měl za sebou i prozaické začátky, jako například novelu Na farmě mládeže a román Rušný dům. Dnes se však za jeho skutečný vstup do literatury považuje až nonkonformní román Sekyra, která námětově čerpá z osudů Vaculíkova otce.

Je i uznávaným autorem celé řady fejetonů, v nichž po svém navázal na českou fejetonistickou tradici a žánr fejetonu přetvořil na útvar o poznání útočnější a kritičtější.

Na IV. sjezdu čs. spisovatelů v červnu 1967 prohlásil, že „za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka“ (na tu dobu velice odvážný výrok), za což byl vyloučen z KSČ. Kromě Dvou tisíc slov se podepsal i pod Chartu 77.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
(Pozn. 2015 -  Ludvík Vaculík zemřel 6. června 2015 Dobřichovicích)
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1951 – Zemřel Philippe Pétain, francouzský politik, president Vichystické Francie (* 24. dubna 1856)

Narodil se v Cauchy-a-la-Tour na severu Francie. V roce 1876 vstoupil do armády, absolvoval různé vojenské školy včetně École spéciale militaire v Paříži.

Během první světové války se vyznamenal v první bitvě na Marně i během bitvy u Verdunu. Díky svým vojenským schopnostem a velké popularitě se v roce 1917 stal vrchním velitelem francouzské armády.

Po válce získal v roce 1934 post ministra války. Už následující rok sa stal státním sekretářem, v této funkcii prosazoval politiku appeasementu vůči nacistickému Německu.

Na začátku druhé světové války ho ministerský předseda Paul Reynaud spolu s generálem Maximem Weygandem a plukovníkem de Gaullem uvedl do funkce vo vojenské radě. Toto trio mělo za úlohu vnést do francouzské armády novou sílu a patriotismus.

Avšak sociální a politická roztříštěnost ve Francii byla příliš velká. Ochota obyvatelstva postavit se Němcům na odpor nebyla dostatečně velká. Mocné útoky Wehrmachtu nakonec zmařily všechny snahy Francouzů o obranu země. Právě v té době tehdejší president Albert Lebrun vyzval Pétaina aby po rezignaci Maxima Weyganda vytvořil novou vládu. 22. června podepsal s Německem příměří, které přenechávalo nacistům kontrolu nad severem a západem země, včetně Paříže a celého atlantického pobřeží. Zbytek, asi 2/5 země, však zůstal neokupovaný, novým administratívním centrem se stalo město Vichy. (Paříž de jure zůstal hlavním městem.)

Po válce byl Pétain odsouzený k trestu smrti za velezradu. Generál de Gaulle (který nastoupil na Pétainovo místo po konci 2. světové války) mu trest zmírnil na doživotní vězení.

Pétain zemřel 23. července 1951 vo věku 95 let, během internace na ostrově Yeu, kde byl i pochován.

Pétain byl pro své zásluhy v první světové válce ve Francii oslavován jako hrdina. Pro kolaboraci s nacisty (spojenou s mnoha nevynucenými činy, které často porušovaly lidská práva mnohých obyvatel země) však byl zatracen jako velezrádce. Dodnes je obvinění z pétainismu vážnou politickou urážkou.

1952 – V Egyptě byl převratem svržen král Faruk.

1967 – V Detroitu (Michigan, USA) propukly největší nepokoje v dějinách USA.

1968 – Politické byro ÚV Francouzské KS přijalo usnesení odsoudit veřejně SSSR, podnikne-li jakýkoli násilný krok proti Československu.

Velitel Pohraniční stráže gen. Peprný vydal prohlášení o plném zabezpečení čs. státních (zejména západních) hranic.

List Krasnaja zvězda otiskuje ostře kritický článek „Komu prokazuje službu čs. generál V. Prchlík“ v souvislosti s tiskovou konferencí 15. 7.

V oblastech západních hranic SSSR, Běloruska, Ukrajiny a Lotyšska začalo třítýdenní týlové vojenské cvičení - „největší cvičení týlových jednotek v dějinách sovětských ozbrojených sil“. Do armády bylo povolány tisíce záložních vojáků a navzdory žním bylo pro armádu rekvírováno velké množství nákladních automobilů.

Čs. velvyslanectví v Berlíně informovali tři čs. občané, žijící trvale na území NDR, že jim byla nabídnuta spolupráce s Radio DDR International, které má zahájit vysílání v českém a slovenském jazyce. Tuto nabídku čs. občané odmítli.

Předsednictvo Svazu čs. filmových a televizních umělců odeslalo dopis obdobným svazům v socialistických zemích s pozváním k návštěvě ČSSR. Podobný dopis zaslalo také vedení Svazu čs. spisovatelů a Svazu čs. skladatelů.

Časopis Student začal publikovat rozhovory se členy české sekce Rádia Svobodná Evropa v Mnichově.

Čs. televize opakovala pro velký zájem diváků seriál Oty Šika o výhledech naší ekonomiky (Jak stavíme, jak vyrábíme a jak žijeme).

1969 – Federální vláda schválila vytvoření pohotovostních útvarů Veřejné bezpečnosti s 2400 příslušníky a výcvikového praporu Civilní obrany s 850 vojáky, vybavit je dovozem technických a chemických prostředků z Polska, mj. dlouhými obušky, ochrannými štíty a vrhači slzotvorných granátů. Ministerstvu národní obrany bylo uloženo poskytnout pomoc při náboru potřebných příslušníků pohotovostních útvarů.

1983 – „Gimli Glider“: Boeingu 767 společnosti Air Canada došlo při letu ve výšce 41 000 stop (cca 12 500 metrů) palivo, načež posádka provedla úspěšné nouzové přistání jako s kluzákem.

1989 – Narodil se Daniel Radcliffe, britský herec

Zvědavost, věrnost, potřeba spravedlnosti a talent na průšvihy.

Tohle všechno jsou vlastnosti, které charakterizují nadaného bradavického kouzelníka Harryho Pottera a k nimž se hlásí i tento mladý ambiciózní herec.

Daniel se chtěl stát hercem už v pěti letech, ale jeho rodiče (matka Marcia Gresham - castingová režisérka, a otec Alan Radcliffe - literární agent), kteří se sami pohybovali ve světě filmu s tím nespěchali.

A pak se to díky rodičům i náhodě stalo!

Jednou, když šla rodina na londýnské představení, potkali se tam s producenty Davidem Haymanem a Stevem Klovesem. Pak už jen přišla pozvánka na konkurz, který Daniel samozřejmě vyhrál.

Začátky natáčení pro něj však nebyly tak jednoduché, jak doufal. Často měl potíže vyjádřit ty správné emoce, aby byly vidět na jeho výrazu. Řešil to tím, že se snažil myslet na nějakou píseň nebo knížku. S přibývajícími filmovými zkušenostmi to začíná fungovat. Dokonce už i v knihách Rowlingové našel zalíbení, čím víc je čte, tím víc nachází podobností mezi sebou a teenagerovskou postavou. Do jeho skromné sbírky rolí patří i ta z adaptace románu Charlese Dickense DAVID COPPERFIELD (1999) a malá role v akčním thrilleru AGENT Z PANAMY (2001). Být hercem se mu líbí, ale také si dovede představit, že jednou by mohl film, v němž hraje, taky napsat a režírovat. Kdo ví, jestli Harry Potter zůstane jeho jedinou životní rolí...

1992 – V Bratislavě se dohodli představitelé ODS a HZDS na ústavním zániku československé federace. Za ODS dohodu podepsal Václav Klaus, za HZDS Vladimír Mečiar.

1998 – Horská oblast okresu Rychnov nad Kněžnou a také menší část Královéhradecka byly postiženy mohutnými přívalovými dešti, které způsobily rozsáhlé povodně; zhruba 30 obcí bylo zaplaveno, obětí se stalo 7 občanů, škody dosáhly částky 1,8 miliardy korun.

1999 – Veřejnosti se představila nově utvořená iniciativa českých intelektuálů a vesměs bývalých politiků Impuls 99, která si klade za cíl "ozdravění politického klimatu v zemi, podporu rozvoje občanské společnosti, řešení společenských problémů a zlepšení vztahů mezi lidmi"; prvními signatáři se stalo na dvě stě osob.

Svátky:

Svátek mají Libor a Brigita.

V občanském kalendáři má dnes svátek Libor. Základem tohoto libě znějícího jména je latinský tvar Liborius. Vznikl ze slovesa libare, což znamenalo "obětovat". Libor byl tedy tím, kdo mohl ve starém Římě provádět v chrámech bohům obětiny. Jiná verze však praví, že jeho základem je slovanské slovo ljub, tedy "milý nebo libý". Na světce Libora z Le Mans jsme vzpomínali již 9. června.

V církevním kalendáři má svátek Brigita. Toto jméno je velice staré a zdá se, že má keltský základ. Ještě dnes se v Irsku řekne Brighid, a jazykovědci se domnívají, že jméno vychází od keltského slova brigh, což je výraz pro "sílu".

Dnes je připomínána velká mystička Brigita (Birgita) Švédská. Narodila se kolem roku 1303 ve Finstadu u Uppsaly (Švédsko). Již ve svých sedmi letech měla vidění ukřižovaného Krista a tato mystická zkušenost se u ní stále rozšiřovala. Ve 13 letech se vdala za šlechtice Ulfa Gudmarssona a přivedla s ním na svět osm dětí. Ve věku 32 let se stala dvorní dámou u krále Magna Erikssona. Po společné pouti do Santiaga de Compostela se uchýlil její manžel do cisterciáckého kláštera. Brigita se oddala cele mystickému životu a své prožitky začala sepisovat. Zřídila také vlastní řeholní řád, který dostal jméno brigitky a byl doplňkem řádu augustiniánského. Řád potvrdil v roce 1370 papež Urban VI. Ke sklonku svého života se vypravila Brigita na pouť do Svaté země. Zemřela brzy po svém návratu do Říma, 23. července 1373. Její dcera Kateřina nechala přenést její ostatky do Wadsteny a velkou měrou se také zasloužila, že její matka byla v roce 1391 prohlášena papežem Bonifácem IX. za svatou. Dnes již stojí jenom jeden Brigitin klášter v Altomünsteru východně od Augsburgu. Místní kostel je posledním dílem slavného barokního architekta Johanna Michaela Fischera a je to jedna z nejneobvyklejších církevních staveb vůbec.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje