Vzpomínáček - 23. července - Dohoda Klause a Mečiara

Vy ještě nevíte co je Vzpomínáček? Vzpomínáček je všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 23. července. Zemská deputace, patent psacího stroje v USA, jednotný metrický systém v Rakousko-Uhersku, Ulysses S. Grant, Raymond Chandler, Haile Selassie, prodán první Ford - Model A, ultimátum Srbsku, Ludvík Vaculík, Phillipe Pétain, král Faruk, největší nepokoje v dějinách USA, roky 1968 a 1969, dohoda Klause a Mečiara o ústavním zániku československé federace... Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál...

Události:

1748 – Došlo ke zřízení zemské deputace pro Čechy za předsednictví V. K. Netolického z Eisenbergu, úřadu zajišťujícího realizaci nového berního systému podle smlouvy o desetiletém recesu; ve svých rukou soustředila vojenskohospodářské, kontribuční a komorní záležitosti, vyňaté z pravomoci zemských stavovských úřadů. Byla podřízena nově zřízené dvorské komisi; poté, co bylo zrušeno místodržitelství, byly její pravomoci předány Královské reprezentaci a komoře. Na Moravě vznikla již 18. července t. r. a předsedou se stal Jindřich Blümegen.

1829 – William Burt si v USA patentoval psací stroj.

1848 – Došlo k založení Kladenského kamenouhelného těžařstva (tvořili ho pražský mlynář V. Novotný, stavební podnikatelé V. Lanna a bratři Kleinové).

1871 – V monarchii zaveden jednotný metrický systém délkových, plošných a objemových měr a decimální soustava vah. Dne 20. května 1875 podepsalo Rakousko společně s dalšími 17 státy mezinárodní konvenci o metru a od 1. ledna následujícího roku začala výhradně platit metrická soustava. V souvislosti s tím byla od roku 1871 prováděna normalizace průmyslových výrobků a stavebních hmot.

1885 – Zemřel Ulysses S. Grant, americký generál a 18. prezident (* 27. dubna 1822)

1888 – Narodil se Raymond Chandler, americký spisovatel († 26. března 1959)

1892 – Narodil se Haile Selassie, etiopský císař († 27. srpna 1975)

1903 – Byl prodán první model automobilu Ford, Model A.

16. června 1903 založil tehdy čtyřicetiletý Henry Ford spolu s dalšími jedenácti společníky akciovou společnost pro výrobu automobilů Ford Motor Company. S 25 procenty akcií se stal jejím viceprezidentem a vrchním inženýrem.Ještě v témže roce vyjel do ulic Detroitu první typ s jeho jménem na chladiči, model A, nazývaný také „Fordmobile“.Celkem bylo v letech 1903-1905 vyrobeno 670 těchto vozů, jiné prameny uvádějí až 1750 kusů. První vyrobené autobylo prodáno 23. července 1903, jeho majitelem se stal dr. Ernst Pfenning z Chicaga.Tradiční roztržka mezi Fordem a jeho společníky na sebe ani v nové firmě nenechala dlouho čekat. Tentokrát šlo onázor na to, jaké pro montáž nového vozu používat součásti. Ford si chtěl všechno vyrábět sám, zatímco jehopartneři byli pro nákup součástek od dodavatelů. A tato myšlenka nakonec překvapivě zvítězila.Továrna na Mack Avenue v Detroitu vyráběla zpočátku jen několik vozů denně. První Fordovy vozy se stavěly odšasi nahoru. Menší skupiny dělníků sestavovaly součásti vyrobené na zakázku v jiných společnostech. Skupinkydvou až tří mechaniků pracovaly vždy na čtyřech autech zároveň - a potřebné díly jim přitom dodávali "zásobovači",pomocní dělníci, kteří součástky nosili ze skladu. Kvalifikovaní mechanici se při práci museli hodně natahovat, ohýbat- a jejich práce byla plná prostojů. Proplýtvaný čas Forda rozčiloval až k nepříčetnosti, jednak proto, že znamenalzbytečné finanční ztráty, a jednak proto, že doslova urážel jeho smysl pro hospodárnost, kterému se kdysi paradoxněnaučil na farmě. Prvním jeho krokem ke zvýšení produktivity proto bylo zavedení jisté formy lavic nebo podstavců, nanichž se rozpracované vozy přesouvaly od jednoho týmu dělníků ke druhému. Víc se v té době udělat nedalo,neexistovaly totiž žádné standardizované součástky a auta se pořád vyráběla ručně. I přesto vyrobila Ford MotorCompany za první rok svého fungování přes 600 automobilů modelu A.

1914 – Rakousko-uherský vyslanec v Bělehradě předal Srbsku ultimátum, v němž byly stanoveny tvrdé a nesplnitelné požadavky zpochybňující srbskou suverenitu (s 48hodinovou odpovědní lhůtou). Odpovědní nóta srbské vlády vycházela téměř ve všech bodech rakousko-uherskému "diktátu" vstříc, přesto byla vídeňskou vládou označena za neuspokojivou.

1918 – S podporou místních úřadů byla v USA založena tzv. Americká národní rada Uhro-Rusínů; předsedou rady se stal dr. G. Žatkovič.

1926 – Narodil se Ludvík Vaculík, spisovatel a publicista. ~ Filmová společnost Fox Film koupila patent na systém Movietone pro záznam zvuku na film.

1951 – Zemřel Phillipe Pétain, francouzský politik, president Vichystické Francie (* 24. dubna 1856)

Narodil se v Cauchy-a-la-Tour na severu Francie. V roce 1876 vstoupil do armády, absolvoval různé vojenské školy včetně École spéciale militaire v Paříži. Během první světové války se vyznamenal v první bitvě na Marně i během bitvy u Verdunu. Díky svým vojenským schopnostem a velké popularitě se v roce 1917 stal vrchním velitelem francouzské armády. Po válce získal v roce 1934 post ministra války. Už následující rok sa stal státním sekretářem, v této funkcii prosazoval politiku appeasementu vůči nacistickému Německu.

Na začátku druhé světové války ho ministerský předseda Paul Reynaud spolu s generálem Maximem Weygandem a plukovníkem de Gaullem uvedl do funkce vo vojenské radě. Toto trio mělo za úlohu vnést do francouzské armády novou sílu a patriotismus. Avšak sociální a politická roztříštěnost ve Francii byla příliš velká. Ochota obyvatelstva postavit se Němcům na odpor nebyla dostatečně velká. Mocné útoky Wehrmachtu nakonec zmařily všechny snahy Francouzů o obranu země. Právě v té době tehdejší president Albert Lebrun vyzval Pétaina aby po rezignaci Maxima Weyganda vytvořil novou vládu. 22. června podepsal s Německem příměří, které přenechávalo nacistům kontrolu nad severem a západem země, včetně Paříže a celého atlantického pobřeží. Zbytek, asi 2/5 země, však zůstal neokupovaný, novým administratívním centrem se stalo město Vichy. (Paříž de jure zůstal hlavním městem.)

Po válce byl Pétain odsouzený k trestu smrti za velezradu. Generál de Gaulle (který nastoupil na Pétainovo místo po konci 2. světové války) mu trest zmírnil na doživotní vězení.

Pétain zemřel 23. července 1951 vo věku 95 let, během internace na ostrově Yeu, kde byl i pochován.

Pétain byl pro své zásluhy v první světové válce ve Francii oslavován jako hrdina. Pro kolaboraci s nacisty (spojenou s mnoha nevynucenými činy, které často porušovaly lidská práva mnohých obyvatel země) však byl zatracen jako velezrádce. Dodnes je obvinění z pétainismu vážnou politickou urážkou.

1952 – V Egyptě byl převratem svržen král Faruk.

1967 – V Detroitu (Michigan, USA) propukly největší nepokoje v dějinách USA.

1968 – Politické byro ÚV Francouzské KS přijalo usnesení odsoudit veřejně SSSR, podnikne-li jakýkoli násilný krok proti Československu. ~ Velitel Pohraniční stráže gen. Peprný vydal prohlášení o plném zabezpečení čs. státních (zejména západních) hranic. ~ List Krasnaja zvězda otiskuje ostře kritický článek „Komu prokazuje službu čs. generál V. Prchlík“ v souvislosti s tiskovou konferencí 15. 7. ~ V oblastech západních hranic SSSR, Běloruska, Ukrajiny a Lotyšska začalo třítýdenní týlové vojenské cvičení - „největší cvičení týlových jednotek v dějinách sovětských ozbrojených sil“. Do armády bylo povolány tisíce záložních vojáků a navzdory žním bylo pro armádu rekvírováno velké množství nákladních automobilů. ~ Čs. velvyslanectví v Berlíně informovali tři čs. občané, žijící trvale na území NDR, že jim byla nabídnuta spolupráce s Radio DDR International, které má zahájit vysílání v českém a slovenském jazyce. Tuto nabídku čs. občané odmítli. ~ Předsednictvo Svazu čs. filmových a televizních umělců odeslalo dopis obdobným svazům v socialistických zemích s pozváním k návštěvě ČSSR. Podobný dopis zaslalo také vedení Svazu čs. spisovatelů a Svazu čs. skladatelů. ~ Časopis Student začal publikovat rozhovory se členy české sekce Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. ~ Čs. televize opakovala pro velký zájem diváků seriál Oty Šika o výhledech naší ekonomiky (Jak stavíme, jak vyrábíme a jak žijeme).

1969 – Federální vláda schválila vytvoření pohotovostních útvarů Veřejné bezpečnosti s 2400 příslušníky a výcvikového praporu Civilní obrany s 850 vojáky, vybavit je dovozem technických a chemických prostředků z Polska, mj. dlouhými obušky, ochrannými štíty a vrhači slzotvorných granátů. Ministerstvu národní obrany bylo uloženo poskytnout pomoc při náboru potřebných příslušníků pohotovostních útvarů.

1992 – V Bratislavě se dohodli představitelé ODS a HZDS na ústavním zániku československé federace. Za ODS dohodu podepsal Václav Klaus, za HZDS Vladimír Mečiar.

1998 – Horská oblast okresu Rychnov nad Kněžnou a také menší část Královéhradecka byly postiženy mohutnými přívalovými dešti, které způsobily rozsáhlé povodně; zhruba 30 obcí bylo zaplaveno, obětí se stalo 7 občanů, škody dosáhly částky 1,8 miliardy korun.

1999 – Veřejnosti se představila nově utvořená iniciativa českých intelektuálů a vesměs bývalých politiků Impuls 99, která si klade za cíl "ozdravění politického klimatu v zemi, podporu rozvoje občanské společnosti, řešení společenských problémů a zlepšení vztahů mezi lidmi"; prvními signatáři se stalo na dvě stě osob.

Svátky:

Svátek mají Libor a Brigita.

V občanském kalendáři má dnes svátek Libor. Základem tohoto libě znějícího jména je latinský tvar Liborius. Vznikl ze slovesa libare, což znamenalo "obětovat". Libor byl tedy tím, kdo mohl ve starém Římě provádět v chrámech bohům obětiny. Jiná verze však praví, že jeho základem je slovanské slovo ljub, tedy "milý nebo libý". Na světce Libora z Le Mans jsme vzpomínali již 9. června.

V církevním kalendáři má svátek Brigita. Toto jméno je velice staré a zdá se, že má keltský základ. Ještě dnes se v Irsku řekne Brighid, a jazykovědci se domnívají, že jméno vychází od keltského slova brigh, což je výraz pro "sílu".

Dnes je připomínána velká mystička Brigita (Birgita) Švédská. Narodila se kolem roku 1303 ve Finstadu u Uppsaly (Švédsko). Již ve svých sedmi letech měla vidění ukřižovaného Krista a tato mystická zkušenost se u ní stále rozšiřovala. Ve 13 letech se vdala za šlechtice Ulfa Gudmarssona a přivedla s ním na svět osm dětí. Ve věku 32 let se stala dvorní dámou u krále Magna Erikssona. Po společné pouti do Santiaga de Compostela se uchýlil její manžel do cisterciáckého kláštera. Brigita se oddala cele mystickému životu a své prožitky začala sepisovat. Zřídila také vlastní řeholní řád, který dostal jméno brigitky a byl doplňkem řádu augustiniánského. Řád potvrdil v roce 1370 papež Urban VI. Ke sklonku svého života se vypravila Brigita na pouť do Svaté země. Zemřela brzy po svém návratu do Říma, 23. července 1373. Její dcera Kateřina nechala přenést její ostatky do Wadsteny a velkou měrou se také zasloužila, že její matka byla v roce 1391 prohlášena papežem Bonifácem IX. za svatou. Dnes již stojí jenom jeden Brigitin klášter v Altomünsteru východně od Augsburgu. Místní kostel je posledním dílem slavného barokního architekta Johanna Michaela Fischera a je to jedna z nejneobvyklejších církevních staveb vůbec.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Zvláštní poděkování Aleši S. Dragounovi za podklady z automobilové historie.

Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje