Vzpomínáček - 22. srpna - Jan Neruda

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 22. srpna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Domažlický sněm, Táborské vojsko opustilo Prahu, říšský sněm v Řezně, korunovace Vladislava II., bitva u Bosworth, poprava dvou zemanů a dvou měšťanů, Bethlen provolán uherským králem, rozpuštěny a odzbrojeny národní gardy, pád Bachova neoabsolutismu, státoprávní deklarace, Jan Neruda, státoprávní ohrazení, Ray Bradbury, Miloš Kopecký, obnovení spojenecké smlouvy mezi ČSR a Francií, akce Gitter II., zpráva barnabitské komise, 22. srpen 1968 hodinu po hodině, pendrekový zákon, Ota Šik..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1331 – Domažlický sněm (poprvé jako generální sněm i za účasti osmi slezských knížat) povolil králi Janovi všeobecnou berni; šlechtě přiznáno právo odporu.

1420 – Táborské vojsko opustilo Prahu, protože požadavky jejich kněží nebyly splněny.

1434 – Na říšském sněmu v Řezně jednalo české poselstvo se Zikmundem o uznání kalicha pro celou zemi (nikoli tedy jen pro husity); po týdenním jednání se nedospělo k žádnému závěru. Jednání probíhala až do 29.8.

1471 – Korunovace Vladislava Jagellonského na českého krále Vladislava II. ve Svatovítském chrámu v Praze polskými biskupy. Vládl však jen Čechám; značnou část Moravy, Slezsko a obě Lužice si podržel Matyáš Korvín. Nastalo období dvojkráloví.

1485 – Jindřich Tudor porazil Richarda III. v bitvě u Bosworth, v Anglii skončily války růží.

1547 – Na Hradčanském náměstí v Praze se konala poprava dvou zemanů a dvou měšťanů.

1620 – Na shromáždění uherské protestantské šlechty v Banské Bystrici byl Bethlen provolán uherským králem; Sedmihradsko přistoupilo ke konfederaci a znovu zasáhlo do boje proti Habsburkům.

1851 – Z podnětu ministra vnitra A. Bacha byly rozpuštěny a odzbrojeny národní gardy.

1859 – Císař propustil ministra vnitra A. Bacha a na jeho místo povolal dosavadního haličského místodržitele hraběte A. Goluchowského; propouštěcí dekrety dostal i šéf nejvyššího policejního úřadu J. Kempen a císařův osobní pobočník K. Grünne. Jejich odchod bývá spojován s pádem neoabsolutismu (Bachova).

1868 – V den zahájení českého zemského sněmu v Praze odevzdala tříčlenná deputace (jménem 81 českých poslanců) sněmovnímu prezidiu zvláštní státoprávní deklaraci (rozvedla zásady protestu z 13. dubna 1867, kdy čeští poslanci na protest proti rakousko-uherskému vyrovnání ze sněmu odešli). Deklarace obsahovala vedle historickoprávního a politického úvodu 10 bodů, v nichž byla zdůrazněna státoprávnost a svébytnost českých zemí. Sněm deklaraci nepřijal a vyzval české poslance k účasti na svém jednání; ti však odmítli, a proto byli na konci září 1868 zbaveni mandátů. Obdobně vystoupili 25. srpna 1868 i čeští poslanci na moravském sněmu v Brně; pragmaticky se tak přihlásili k státoprávnímu programu jednoty zemí Koruny české. Čeští poslanci přešli k politice tzv. pasivní rezistence, když se nezúčastňovali jednání zemských sněmů. Jinak však moravský sněm (rovněž i slezský, ovládaný německými liberály) deklaroval věrnost prosincové ústavě a vyjádřil se proti spojení s Čechami.

1891 – Zemřel Jan Neruda, český básník a novinář (* 9. července 1834)

Pocházel z Malé Strany, z ulice Ostruhová (později byla přejmenována na Nerudovu), z domu U Dvou slunců, kde prožil celý život. Od roku 1845 studoval na malostranském gymnasiu a od r. 1850 na Akademickém gymnasiu. Po maturitě se neúspěšně pokoušel, na nátlak otce, studovat práva. Prošel několika úřednickými zaměstnáními, v nichž ale nebyl spokojen, proto zkusil, tentokrát z vlastní vůle, studovat filosofii (toto studium také nedokončil).

Jako novinář začínal v Národních listech – listu mladočechů, později působil v časopisech Obrazy domova a Čas. Přispíval i do časopisu Květy, spolu s V. Hálkem vydával časopis Lumír.

Roku 1871 byl prohlášen za zrádce národa. V této době podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě této doby, s velmi zajímavými postřehy, které ukazují Nerudu coby dobrého pozorovatele.

Jan Neruda se nikdy neoženil, ale své první lásce – Anně Holinové to pravděpodobně nabídl. Anna Holinová byla jeho celoživotní láska, věnoval jí řadu svých básní, ostatní ji nazývají věčnou Nerudovou nevěstou. Jeho druhou láskou byla Karolína Světlá, kterou považoval za ideální ženu. Karolina Světlá Nerudu povzbuzovala při jeho tvorbě a často mu také finančně vypomáhala. On jí byl zase rádcem při jejích prvních literárních pokusech. Když pak jednou hrozilo Nerudovi vězení pro dlužníky, prodala Karolina Světlá rodinný šperk a peníze mu půjčila. Celá událost se ale dostala na veřejnost a rozezlený manžel Karoliny Světlé, prof. Petr Mužák, donutil Nerudu, aby mu vydal všechny dopisy, které kdy dostal od jeho ženy. Na manželce si zase vymohl slib, že se s Nerudou už nikdy nesejde. Tak navždy skončilo přátelství Karoliny Světlé s Janem Nerudou. V roce 1862 se Neruda znovu zamiloval, tentokrát do patnáctileté dívky Terezie Macháčkové, dcery továrníka z Dvora Králové. První milostný dopis se jí však odváží poslat až o tři roky později, kdy už je ale Terezie těžce nemocná tuberkulózou. Téhož roku Terezie umírá. Jako starý se zamiloval do jisté Boženy (příjmení je neznámé), která v tu dobu byla velmi mladá.

Jan Neruda se celý život cítil zneuznán a od toho se odvíjel jeho často až záporný vztah k lidem. Měl problémy s alkoholem. Kvůli svým pravidelným návštěvám hostinců se dostával do řečí pražské společnosti a vídeňský list Montagsrevue o něm jednou hanlivě napsal, že je líný a oddává se pití kořalky (Neruda sám psal: "Do padesáti jsem miloval, od padesáti je mi líno, do padesáti jsem pivo pil, od padesáti piji víno"). Pravdou je, že Neruda nevynikal pílí a protože neměl jiný příjem, musel na sklonku života psát jeden fejeton týdně do Národních listů, aby vůbec přežil. Jak píše Ladislav Quis ve svých memoárech: A ty fejetony psal těžce, s přemáháním, často si mi na to stěžoval a též mi o tom psal. Většinu života prožil v nouzi, na čemž měl alkohol jistě velký podíl.

Návštěvy hostinců musel Neruda omezit v roce 1879, kdy onemocněl zánětem žil a od té doby už mohl jen těžko chodit do schodů. Nedocházel už ani do redakce Národních listů a fejetony od něj odnášel poslíček. V roce 1888 uklouzl v zimě na náledí, roztříštil si češku a toto zranění se mu už nikdy zcela nezhojilo. Zemřel 22. 8. 1891 na rakovinu tlustého střeva. Byl pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze. Měl být jako první pohřben na pražském Slavíně, ale na jeho vlastní přání je pohřben pod širým nebem. [zdroj]

1907 – 84 poslanců Českého klubu (mimo klub stáli sociální demokraté) podalo na říšské radě státoprávní ohrazení.

1920 – Narodil se Ray Bradbury, americký spisovatel

1922 – Narodil se Miloš Kopecký, herec († 16. února 1996)

1944 – Vydáno francouzsko-československé prohlášení o obnovení spojenecké smlouvy mezi ČSR a Francií.

Zahájena akce Gitter II. (Mříže), v jejímž průběhu byli pozatýkáni a posláni do koncentračních táborů poslanci a funkcionáři komunistické a sociálně demokratické strany (zatčeno bylo 240-260 osob).

1963 – Rudé právo publikovalo (po těžkých diskusích) zprávu tzv. barnabitské komise, která přes Novotného škrty vedla přece jen k plnému odvolání procesů a k soudní rehabilitaci 481 nevinně odsouzených. Tato Kolderova komise sice prorazila zeď kolem rehabilitace, ale zůstávala nedůsledná a ustupovala tlaku "starých kádrů" (zejména A. Novotného).

1968 – V továrně pražské ČKD ve Vysočanech zasedal XIV. mimořádný sjezd KSČ.

Z 1543 řádně zvolených delegátů se dostavilo 1219 delegátů. Sjezd zvolil nový ústřední výbor (v čele s internovaným A. Dubčekem) a významně se podílel na řízení občanského odporu proti okupaci. Sjezdu se na zákrok G. Husáka neúčastnili (až na výjimky) slovenští delegáti.

01:30 hod. - V hotelu Praha skončila schůze části členů ÚV KSČ. Z uzavřeného (důvěrného?) jednání nejsou informace.

Kolona těžkých nákladních vozidel, plně naložených bednami, zastavila před budovou redakce Televizních novin v Jungmannově ulici, kde jsou v přízemí ještě Tiskařské závody. Do průchodu složili okupantští vojáci část nákladu a druhou část odvezli do Měšťanské besedy. S největší pravděpodobností šlo o výbušniny v bednách a lehký materiál (zápalnice) v krabicích. Tato operace trvala až do půl čtvrté ráno za přísného střežení desítek vojáků v celém okolí.

02:00 hod. - V. Šalgovič žádá ministra národní obrany M. Dzúra, aby pomohl při zaměřování neznámého pražského vysílače (šlo pravděpodobně o hloubětínský Svobodný vysílač).

03:00 hod. - Sovětská jednotka obsadila tiskárnu Melantrich v Praze na Václavském náměstí a v poschodích budovy redakční místnosti Svobodného slova.

Před 07:00 hod.- Obsazují vojenské okupační jednotky budovu Svazu českých novinářů v Pařížské ulici, a také redakci týdeníku Reportér. Část redakce našla dočasný úkryt v budově Záchytné protialkoholní stanice v Apolinářské ulici.

Spojovací náčelník plk. Šebor vydal příkaz k zastavení rušení pořadů Svobodné Evropy s tím, aby vysílačů mohlo být použito pro Čs. rozhlas a k rušení stanice Vltava, vzápětí náměstek ministra vnitra J. Šalgovič žádá, aby plk. Šebor zvážil tento svůj rozkaz.

Vedoucí směny provozu Čs. televize L. Drtina zůstal ve vrátnici objektu Měšťanské besedy v Praze; tím se mu podařilo zachovat telefonické spojení s celou republikou. Tento malý spojovací uzel měl – jak se zakrátko ukázalo - strategický význam. Udržoval přes den spojení s provizorními vysílacími pracovišti a ostatními složkami programovými a technickými; odtud se též udržovalo spojení s pověřenou pracovnicí A. Kejhovou, která zajišťovala předávání filmových materiálů mimo okupované území do Rakouska, zejména rovněž odtud se koordinoval provoz posléze asi sedmi vysílačů – zpočátku vysílače na Bukové hoře a ve Výzkumném ústavu rozhlasu a televize v Praze, dále to byl vysílač Kojál a další na Ještědu, kde bylo zřízeno provizorní vysílání studia Liberec. V případě okupačního obsazení některého z nich mohla být operativně zajištěna kontinuita vysílání. Krátká životnost vysílače na Cukráku či Petřině tyto předpoklady potvrdila.

Prostřednictvím Elektrárenského dispečinku se naopak dařilo soustavně narušovat napěťovými rázy okupantské rozhlasové relace.

Po 07:00 hod. - Na zasedání vojenské rady ministerstva národní obrany nabídl ministr M. Dzúr vlastní demisi. Poté odjíždí s gen. Bedřichem za prezidentem L. Svobodou na Pražský hrad.

V. Šalgovič vydává opět příkaz - zabránit vysílání Čs. rozhlasu a neznámého Svobodného vysílače, odkud se posluchači dozvídají zprávu, že V. Šalgovič je zrádce a že StB zatýká čs. občany.

07:00 hod.- Zahajuje vysílání Svobodný vysílač z podniku Tesla Hloubětín: „Protože vysílání Čs. televize bylo včera násilně přerušeno obsazením vysílačů na Cukráku a Petříně, redakční kolektivy se rozprchly na různá místa po Praze. Nic není pravdy na tom, že ústřední ředitel Čs. televize dal příkaz k zastavení vysílání. Proto jsme se vám ozvali již včera odpoledne poprvé v úloze redaktorů a hlasatelů rozhlasového vysílání. Poznamenejte si naši vlnovou délku a frekvenci... Někteří naši kolegové se pokoušejí vysílat ze studií „někde v Čechách“. Zatím podle našich informací nebyl vyřazen vysílač na Kleti.

V denním „scénáři“ jsou očekávané především tyto události: bude zahájen mimořádný XIV. sjezd KSČ, některé pasáže z jeho jednání budou vysílány přímo prostřednictvím radiového spojení: (dnes lze uvést, že šlo o závodní jídelnu ČKD Elektrotechnika a vysílač Tesla Hloubětín).

Očekávají se zprávy z Kanceláře prezidenta republiky, parlamentu a dalších ústředních orgánů. Podařilo se sehnat pro tuto činnost užitečná spojení (mj. z předsednictva vlády, ministerstva financí, atd.).

Celý den sledovat vysílání ostatních rozhlasových stanic, jak se je daří zachytit.

Mimořádnou pozornost věnovat zprávám ze Slovenska a jednotlivých krajů republiky, odkud mají delegáti ztíženu dopravu po silnicích, ale železniční doprava zatím funguje.

Velmi důležité je sledovat zahraniční stanice – BBC, Svobodnou Evropu, Deutschland Funk, Moskvu a další.

Vysílat nadále rezoluce, které přicházejí ve stovkách na nejrůznější místa ústředních orgánů v Praze.

Domluvit spolupráci s pražskými nemocnicemi a vysílat zprávy o situaci obětí okupace.

Po celý den vysílat vlastní komentáře a zamýšlet se nad našimi vztahy k Sovětskému svazu, odsuzovat okupaci na základě zahraničních ohlasů, ptát se lidí na jejich názory, příběhy.

Vysílat výzvy k bojkotu okupačních jednotek armád Varšavské smlouvy, zprávy o zatýkání čs. občanů, obsazování budov okupantskými vojsky, ale také o konfidentech a zrádcích

Snažit se za každou cenu získat informace o situaci vedoucích činitelů strany, vlády, parlamentu, Národní fronty.“ To byl stručný scénář struktury vysílání Svobodného vysílače, který se ohlašoval heslem „Jsme s Vámi, buďte s námi!“. Tímto heslem také končil svá vysílání pozdě kolem půlnoci.

Po ranním vysílání se objevují v podniku Tesla Hloubětín na základě telefonátů další redaktoři a spolupracovníci, mezi nimi Zdeněk Roman (bratr sourozenců krasobruslařů Romanových). Napsal komentář k vysílání rozhlasových stanic v zemích okupantů, které poslouchá a které chrlí do éteru lživé informace včetně „zvacích dopisů“ nebo čs. žádostí o pomoc.

Ze štvavé vysílačky Vltava poznávají posluchači hlas jednoho ze zrádců – Pavla Auersperga, pracovníka sekretariátu ÚV KSČ.

Veřejnosti začíná být jasné, koho považovat za zrádce, až vzniká jejich seznam a jména se objevují na zdech domů, kandelábrech a v letácích. Nejčastěji se objevují jména: Kolder, Biĺak, Indra, náměstek ministra vnitra Šalgovič, také náčelník StB Molnár.

08:00 hod. - Podle zpráv z vojenských kruhů Sovětské armády má být údajně během dneška mezi 09:00 hod. a 10:00 hod. sestavena nová čs. vláda.

Je obsazena redakce Zemědělských novin sovětskými vojsky.

Na obrazovkách se objevilo opět vysílání Čs. televize. Již ve večerních hodinách 21. srpna byl proveden přesun přenosového vozu na staveniště Čs. televize na Kavčích horách v Praze. Byl zamaskován do dřevěné kůlny, zřízeno provizorní studio se dvěma kamerami, reflektory, monitorem, filmovým snímačem a zvukovou technikou. Současně sem byl v noci převezen 10kW vysílač z podniku Tesla Hloubětín, zatímco pro Svobodný vysílač byl určen vysílač o síle 30 kW. Pro případ selhání byl připraven náhradní zdroj ve spolupráci s Ústavem jaderného výzkumu v Řeži u Prahy.

09:00 hod. - Pokračovala mimořádná plenární schůze Národního shromáždění za účasti 162 poslanců. Schválila protestní dopisy parlamentům a vládám všech pěti zemí, jejichž armády okupují Československo.

V Gottwaldově (původně ve Zlíně) podepsalo petici za odvolání jejich poslance A. Indry na dvacet tisíc lidí.

09:15 hod. - Sovětské velvyslanectví v Praze je informováno orgány StB o členech dělnicko-rolnické vlády: předseda A. Indra, ministr vnitra B. Chňoupek, ministr obrany gen. Rytíř, ministr dopravy Vokáč, ministr průmyslu A. Kapek, další členové F. Barbírek, E. Rigo, K. Hoffmann, D. Kolder, V. Biĺak a O. Pavlovský.

Telefonní ústředna v hl. m. Praze je okupována.

10:15 hod. - Schází se okleštěné předsednictvo ÚV KSČ (Biĺak, Kolder, Indra, Barbírek, Rigo, Lenárt, Švestka, Piller, Jakeš, Sádovský a Mlynář, přizván byl gen. Rytíř a O. Pavlovský). Bil´ak navrhl, aby se toto shromáždění samo vyhlásilo za orgán, který povede vyjednávání „na nejvyšší úrovni“. Místo toho byl přijat návrh požádat sovětského velvyslance o spojení s L. Brežněvem a předložit požadavek o propuštění zatčených členů vedení strany a státu.

10:30 hod. - Občané se dozvídají z rozhlasových vysílání (vzájemně se vysílače a narychlo provizorní rozhlasová studia poslouchala, přebírala některé zprávy jedno od druhého), že náměstek ministra vnitra J. Šalgovič ve spolupráci s okupačními vojsky vydává příkazy k zatýkání některých čs. občanů.

Seveveročeský kraj vyzývá občany ke generální stávce v trvání jedné hodiny od 12 hodin.

11:00 hod. - V závodě ČKD Elektrotechnika v Praze-Vysočanech zahájil jednání mimořádný XIV. sjezd KSČ za přítomnosti 1192 řádně zvolených delegátů z celkového počtu 1543 delegátů. Místo nebylo vybráno náhodně – mimo centrum hl. m Prahy, ale naopak v centru velké části pražské dělnické třídy. Sjezd byl hned v počátku prohlášen za právoplatný a usnášení schopný. Po zvolení předsednictva a jejího předsedy Věnka Šilhána byli delegáti požádáni o rychlé a ukázněné jednání v diskusích, protože mohlo být kdykoliv napadeno okupačními vojsky.

Průběh sjezdu je přenášen do Svobodného vysílače v podniku Tesla Hloubětín prostřednictvím směrových pojítek, takže přenos nelze odposlouchávat.

Ve stejnou dobu se koná mimořádné zasedání čs. vlády, aby se usneslo na tom, že trvá na urychleném odchodu okupačních armád, žádá propuštění zadržených členů vlády, obrací se na veřejnost s výzvou k plynulému chodu hospodářství a zásobování obyvatelstva. Všichni přítomní členové vlády se dostavili potom na sjezd KSČ. K nim se přidali ještě Josef Vodsloň, Marie Švermová a Václav Slavík.

12:00 hod. - V Praze byla zahájena hodinová protestní stávka.

Na ministerstvu národní obrany se sešel hlavní výbor KSČ, který zaslal mimořádnému XIV. sjezdu KSČ poselství, v němž vyslovuje podporu polednového vývoje a hluboké rozhořčení nad okupací.

V. Biĺak s A. Indrou odjeli v transportéru sovětské armády na sovětské velvyslanectví. Na Hlávkově mostě je vozidlo zastaveno demonstrujícími Pražany a trvá delší dobu, než se vyprostí.

13:00 hod. - Okupační vojska obsadila budovu Čs. akademie věd v Praze na Národní třídě.

Čs. velvyslanec v Moskvě předal náměstku ministra zahraničních věcí SSSR Kuzněcovovi nótu proti znevažování čs. ústavních orgánů, proti zadržování členů strany a vlády a s upozorněním na vážné problémy vznikající civilnímu obyvatelstvu.

13:25 hod. - Vysílají rozhlasové stanice provolání Národního shromáždění k občanům Československa.

Na sjezdu KSČ (uvádíme nadále jen v této podobě – jde stále o mimořádný XIV. sjezd KSČ) - byla předána delegátům informace o tom, že skupina části vedení KSČ jednala s velvyslancem SSSR Červoněnkem o možném setkání se zadrženými Dubčekem, Černíkem a Smrkovským.

Ve vojenském prostoru Jince u Prahy se uskutečnila podpisová akce za odchod okupačních vojsk, propuštění vládních a stranických představitelů a za podporu legálním orgánům státu.

Během celého dne kolují mezi veřejnosti výtisky novin a časopisů, které připravují redakce mnohdy ve svízelných podmínkách.

V odpoledních hodinách přišel do studia Svobodného vysílače novinář Jiří Ruml, aby jako delegát sjezdu KSČ informoval přímo posluchače o dosavadním průběhu. Významné bylo hned v úvodu vystoupení Martina Vaculíka, z něhož byl již předtím vysílán podstatný výtah. Mj. v něm zazněla pro všechny delegáty informace o „jasných kolaborantech“ se sovětskou okupační mocí, které vyjmenoval: Kolder, Indra, Biĺak, Jakeš, Nový, Mestek a Piller. Každý z nich odmítl potvrdit, že by někdo nebo nějaký čs. orgán žádal o vojenský zásah vůči Československu. Rovněž uvedl výtky z dopisu ÚV KSSS, v němž čs. stranu obviňovali z nedodržování dohod z Čierné nad Tisou a Bratislavy. Naopak vedení KSČ prý dovolilo novinářům, aby se zastali generála V. Prchlíka a jeho spolupracovníků. V tomto dopisu však nebylo ani slovo o nějakém vojenském zásahu či intervenci. Vedení KSČ i předseda vlády O. Černík se o úmyslech Moskvy dozvěděli ve chvíli, kdy už okupační jednotky překročily čs. výsostné hranice. J. Ruml vysvětlil také potíže se zastoupením slovenských delegátů.

Během celého dne jsou vysílány na rozhlasových vlnách a v televizi texty petic z výrobních podniků, obcí a měst, čs. vojenských posádek, institucí a organizací.

V Praze byl rozšiřován leták, podepsaný anonymní skupinou příslušníků StB, a v něm jsou obviněni z nezákonné činnosti plk. Šalgovič, pplk. Ripl, pplk. Kožuch, pplk. Hubina, plk. Klíma, plk. Špelina a pplk. Beran. Dopis obsahoval také čísla státních poznávacích značek automobilů, jejichž osádky jezdí zatýkat určité občany a funkcionáře.

Ve věznici Sboru nápravné výchovy v Příbrami došlo k rozsáhlému pokusu o útěk vězňů, jakož i k ničení vězeňského zařízení.

Ústřední rada odborů vydala prohlášení k vládám okupantských zemí a zároveň vyzvala závodní organizace ROH, aby vytvářely stávkové výbory, chránily závody a chystaly stávky.

Z Liberce byla vysílána výzva Václav Havla ke spisovatelům a kulturním pracovníkům celého světa, aby organizovali podpisové akce proti okupaci Československa.

Ve večerních hodinách vojenský okupační velitel hl.m. Prahy a Středočeského kraje gardový generálporučík I. Veličko vydal rozkaz, jímž zakazuje rozšiřovat plakáty, shromažďování a vycházení v nočních hodinách (neboli vyhlásil stanné právo).

Občané zjišťují a podávají informace do redakcí o tom, že všechny budovy sekretariátů obvodních výborů KSČ v Praze jsou obsazeny okupačními vojsky.

21:30 hod. - Skončilo jednání XIV. mimořádného sjezdu KSČ, což byl označeno nejen za vítězství okupovaného lidu naší země, ale také za nejtěžší ránu okupantům. Proti sjezdu nezasáhli, s něčím takovým nepočítali a dokonce se jim nepodařilo zastavit vysílání Svobodného vysílače z podniku Tesla Hloubětín, který šířil sjezdová jednání do celého světa. Podle ohlasů bylo vysílání slyšitelné i na Slovensku a dalších sousedních zemích.

Sjezd přitom projednal úvodní politické prohlášení, výzvu ke komunistickým a dělnickým stranám celého světa, zrušil mandát dosavadního Ústředního výboru a Ústřední kontrolní a revizní komise, přičemž zvolil 144 členů nového ÚV a 37 členů nové ÚKRK. Dále přijal prohlášení k slovenskému národu a schválil dopis A. Dubčekovi. Vzhledem k mimořádným podmínkám nemohl projednat celý stanovený program a proto se prohlásil za permanentní s tím, že nové stanovy strany, státoprávní uspořádání republiky a další základní otázky projedná, jakmile se celková situace vrátí do normálního stavu.

Bezprostředně po ukončení sjezdu okupační generál Mazurov (alias Trofimov) podává hlášení o politickém nezdaru intervence a navrhuje zahájit jednání se zadrženými A. Dubčekem a O. Černíkem.

Z nočních rozhlasových zpráv: - Noční zasedání nově zvoleného ústředního výboru KSČ zahájil F. Vodsloň. Bylo zvoleno předsednictvo a jeho prvním tajemníkem jednomyslně okupanty zadržovaný A. Dubček; řízením předsednictva po dobu jeho nepřítomnosti byl pověřen V. Šilhán.

Ze zahraničí se dostalo prostřednictvím monitoringu rozhlasových stanic množství informací.

Moskevská Pravda otiskla článek „Obrana socialismu nejvyšší internacionální povinnost“.

Ministr zahraničí J. Hájek přijel do Vídně z Bělehradu, kde obdržel telegram, v němž prezident republiky je proti tomu, aby se zúčastnil zasedání Rady bezpečnosti. J. Hájek odpovídá, že to chápe jako sdělení osobního názoru, nikoli jako oficiální instrukci.

Spolu s ostatními členy čs. vlády, kteří zůstávají nadále na dovolené v Jugoslávii (O. Šik, F. Vlasák, Š. Gašparik, k nimž se připojil i Karel Löbl) podepsal J. Hájek prohlášení, odsuzující intervenci a v něm sdělují, že vstupují do jednání s jugoslávskými představiteli.

Jugoslávská vláda vydala prohlášení, jímž odsoudila intervenci jako nejhrubší porušení suverenity a územní integrity nezávislé země, také jako přímé popření všeobecně uznávaných zásad mezinárodního práva a Charty OSN. Prohlášení bylo předáno bělehradským velvyslancům okupantských zemí.

Polská Trybuna Ľudu otiskla „výzvu skupiny členů ÚV KSČ, vlády a parlamentu, kteří se obrátili o pomoc k vládám a komunistickým stranám bratrských zemí“.

V Paříži došlo k setkání italských a francouzských představitelů komunistických stran L. Longa a W. Rocheta – oba vyslovili nesouhlas s intervencí Československa.

Radě bezpečnosti OSN předložili zástupci zemí Brazílie, Dánska, Francie, Kanady, Paraguaye, Senegalu, USA a Velké Británie návrh rezoluce, odsuzující intervenci v Československu jako porušení Charty OSN.

Albánský list Zeri i Populit otiskl článek „Oddíly sovětských revizionistů se dopustily agrese proti Československu a obsadily celou zemi“.

23:00 – 24:00 hod. - Prezident republiky L. Svoboda jedná se sovětským velvyslancem Červoněnkem za přítomnosti Biĺaka, Pillera, Hamouze a Machačové-Dostálové: nelze přijmout žádnou alternativu nové vlády dokud se na svá místa nevrátí Dubček a Černík.

Dále prezident republiky kategoricky požádal velvyslance všech pěti okupantských zemí o „ukončení okupace, odchod vojsk, propuštění internovaných státních a stranických představitelů.... Mimo jakoukoli pochybnost se ukázalo, že k ozbrojené intervenci v žádném případě nedošlo na pozvání kteréhokoli ústavního činitele...“

Ještě před půlnocí hovoří prezident republiky se Z. Mlynářem a sděluje mu, že odjede do Moskvy, aby dosáhl Dubčekova návratu a dodává, že „Dubček potom podá demisi a všechno bude v pořádku...“

1969 – Předsednictvo Federálního shromáždění přijalo zákonné opatření č. 99/1969 Sb. (tzv. pendrekový zákon), který legalizoval krvavé zásahy proti demonstrantům při 1. výročí srpnové okupace.

Předsednictvo ÚV KSČ přijalo prohlášení „Nepřátelské akce se nesetkaly s masovou podporou“.

ČTK vydalo prohlášení hlavního štábu Lidových milicí „Proti socialistickým silám tvrdě zakročíme“.

Náčelník hlavní politické správy čs. armády informuje M. Jakeše, předsedu Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ, že všichni autoři memoranda Vojenské politické akademie z roku 1968 byli z armády propuštěni a žádá jej o příslušná opatření, až se budou ucházet o zaměstnání ve státních nebo společenských organizacích.

1970 – Bratislavská Pravda přinesla rozhovor s M. Hruškovičem „Nepřehlédnout činy, které oslabily stranu a rozvrátily společnost“.

2004 – Zemřel Ota Šik, československý reformní ekonom (* 11. září 1919)

Svátky:

Svátek mají Bohuslav/Timotej; svátek P. Marie Královny.

V občanském kalendáři má dnes svátek Bohuslav, ale i Bohuš a Božek. Význam jména je jasný. Bohuslav, stejně jako v jiných jazycích Timotej nebo Timotheus, "uctívá a oslavuje Boha".

Svým dílem naplnil tuto skutečnost náš nejslavnější nositel tohoto jména, hudební skladatel Bohuslav Martinů. Narodil se 8. prosince 1890 v rodině ševce a zároveň pověžního a spořitelního sluhy v Poličce. Od 6 let se učil hrát na housle a již v 15 letech vystupoval jako sólista na místních večírcích. Při zkouškách na pražskou konzervatoř předložil vlastní smyčcový kvartet Tři jezdci (na námět J. Vrchlického) a od té doby nepřetržitě skládal. Od houslí přešel na varhaní oddělení, ale pro nedbalost byl propuštěn. Stejné problémy měl i při státní zkoušce z houslí (1912), kterou musel opakovat. Větší vliv než studium na něho mělo dílo A. Dvořáka (1841-1904), R. Strausse (1864-1949) a C. A. Debussyho (1862-1918). Do roku 1912 napsal na 90 děl. První světovou válku prožil jako učitel houslí ve svém rodišti, kde napsal k oslavě vzniku ČSR významnou kantátu Česká rhapsodie (1918). V roce 1923 odešel do Paříže, kde do sebe nasál projevy soudobé hudby a především poznal dílo I. Stravinského (1882-1971). Také zde nalezl svůj osobitý skladatelský projev a novým způsobem navázal na tradice české hudby, kterou pevně zasadil do světové hudební kultury. Ačkoliv žil v cizině, domácí vlivy a víra v Boha neustále prostupují celým jeho dílem. Z velkolepého díla Martinů se sluší připomenout především opery Hry o Marii, Veselohra na mostě, Julietta, Řecké pašije a Ariadna. Vedle baletů (Špalíček) napsal mnoho orchestrálních skladeb (Half-Time, La Bagarre, Concerto grosso, Dvojkoncert), šest symfonií a bezpočet kantát a komorních děl. V jeho vlasti bylo jeho dílo dlouho přehlíženo - jak už to tak u nás bývá, vzali jsme jej na vědomí, až když ho už uznával celý svět. Bohuslav Martinů zemřel 28. srpna roku 1959 v Liestalu u Basileje. Po pádu komunismu byly jeho ostatky přeneseny do vlasti.

Dnešního dne je v církevním kalendáři připomínán svátek Panny Marie Královny. Tento den je zasvěcen matce Ježíše Krista a věřící si připomínají její úlohu při zrození Syna Božího i to, že podle bible to byla právě ona, která odčinila hřích pramáti Evy a pokořila ďábla. Titul "Královny", který je jí dáván, však nelze chápat z našeho lidského, politického pohledu. Není vladařkou v mocenském smyslu slova, hodnost pouze připomíná, že Marie prožila zázrak mateřství a byla nejen milující matkou, ale také ženou, která chápala vše lidské. Podle evangelia je také největší přímluvkyní za lidstvo u Boha. Na základě závěrů 2. vatikánského koncilu je Marie uctívána jako vynikající a naprosto jedinečný člen církve a obdivuhodný příklad víry a lásky. Dnešní doba si stále více všímá Mariina odkazu a věřící do ní vkládají naděje na záchranu lidstva, neboť jak napsal v Pražské legendě básník Václav Renč: "Vítězná od věků, vítězství svého, ví, že se dočká..." Marii proto královský titul jistě patří.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů