Vzpomínáček - 21. srpna - Jiří Paroubek

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 21. srpna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Prokop Diviš, první průmyslová výstava v Klementinu, Mona Lisa ukradena, ČSR se připojila k zásadě nevměšování do občanské války ve Španělsku, Lev Davidovič Trockij, bitva u Stalingradu, posledního transport z romského koncentračního tábora, Ettore Bugatti, Jiří Paroubek, 21. srpen 1968 - 1970, lípa Kongresovka, protestní demonstrace v Praze, puč proti Michailu Gorbačovovi ztroskotal, Barbora Špotáková zvítězila na Olympiádě v Pekingu..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1698 – Narodil se Prokop Diviš, přírodovědec a vynálezce bleskosvodu († 21. prosince 1765)

1791 – U příležitosti královské korunovace Leopolda II. byla zahájena v pražském Klementinu první průmyslová výstava na evropské pevnině.

1911 – Mona Lisa, slavná olejomalba od Leonarda da Vinciho, byla ukradena z musea Louvre v Paříži

1936 – Československá vláda se připojila k zásadě "nevměšování" do občanské války ve Španělsku.

ČSR se stala členem mezinárodního výboru pro kontrolu neintervence (ustaven 9. září 1936).

1940 – Zemřel Lev Davidovič Trockij, ruský revolucionář (* 7. listopadu 1879)

1942 – Začala bitva u Stalingradu, v níž Rudá armáda dobyla historické vítězství

1944 – odjezd posledního transportu z romského koncentračního tábora v Hodoníně u Kunštát do Osvětimi

1947 – Zemřel Ettore Bugatti, italský automobilový konstruktér (* 15. září 1881)

1952 – Narodil se Jiří Paroubek, bývalý premiér ČR a předseda ČSSD

Jiří Paroubek je český sociálně demokratický politik, poslanec Parlamentu České republiky, bývalý premiér a předseda ČSSD.

Po odstoupení Stanislava Grosse byl od 25. dubna 2005 do 16. srpna 2006 předsedou vlády České republiky.

Od 13. května 2006 do června 2010 zastával post předsedy České strany sociálně demokratické, na který rezignoval po parlamentních volbách 2010.

V srpnu 2011 zveřejnil záměr nejpozději na podzim téhož roku založit novou politickou stranu. Název ani program nebyly specifikovány.

Jiří Paroubek se narodil v Olomouci v roce 1952, kde vyrůstal u svých prarodičů do šesti let, kdy se před nástupem na základní školu přestěhoval do Prahy za rodiči, kteří tam pracovali. Jeho otec Jiří Paroubek pracoval jako výrobní zástupce v letňanské Avii. Matka Věra Paroubková byla vedoucí květinářství a květiny i aranžovala. Po absolvování základní školy v Ostrovní ulici nastoupil na Gymnázium Jana Nerudy. Po maturitě začal studovat Obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze. Studium dokončil v roce 1976 s titulem inženýr.

V letech 1976 až 1990 pracoval mimo jiné jako hlavní ekonom podniku Restaurace a jídelny v Praze 1. Ve svém oficiálním životopise k tomu uvádí, že působil ve vrcholných manažerských funkcích. V letech 1991 až 2003 podnikal.

Je veden v záznamech StB jako takzvaný kandidát tajné spolupráce pod krycím jménem Roko (jméno jeho papouška), podle nezávislé komise při Federálním ministerstvu vnitra však nebyl jejím vědomým spolupracovníkem.

V roce 1970 Paroubek vstoupil do Československé strany socialistické, která byla součástí Národní fronty. Zastával různé stranické funkce a v roce 1982 byl zvolen do Ústředního výboru ČSS. Ze strany vystoupil v roce 1986. O své politické činnosti v ČSS se v oficiálních životopisech nezmiňuje.

V listopadu 1989 vstoupil do Československé sociální demokracie a na jejím obnovovacím sjezdu v roce 1990 byl zvolen do funkce ústředního tajemníka a mezi léty 1990–1996 byl členem ústředního výkonného výboru ČSSD, kterým se opět stal v lednu 2001. V roce 1993 neúspěšně kandidoval na předsedu strany, ale šéfem ČSSD se stal Miloš Zeman. Mezi roky 1993 a 1995 působil v regionálním výkonném výboru ČSSD v Praze, v letech 2001–2003 byl místopředsedou pražské stranické organizace ČSSD.

V listopadu 1998 byl v rámci opoziční smlouvy s ODS zvolen do funkce náměstka primátora hl. m. Prahy pro oblast finanční politiky.

Na podzim 2000 neúspěšně kandidoval do Senátu v Praze 8. V roce 2002 byl znovu zvolen zastupitelem Hlavního města Prahy, z dvanácti zastupitelů zvolených za ČSSD získal druhý nejnižší počet hlasů. V lednu 2005 neuspěl při volbě předsedy pražské organizace ČSSD.

V Grossově vládě od 4. srpna 2004 zastával post ministra pro místní rozvoj. Po demisi celé vlády sestavil novou vládu a byl 25. dubna 2005 jmenován jejím předsedou.

Na mimořádném předvolebním sjezdu ČSSD byl 13. května 2006 zvolen předsedou strany. Po volbách, ve kterých se ČSSD umístila za ODS, podala celá vláda 16. srpna 2006 demisi, dočasně však vykonávala funkce až do jmenování nové vlády 4. září 2006.

Před parlamentními volbami v Česku v roce 2010 patřil J. Paroubek mezi čelné kandidáty na premiéra. Poté, co jeho kolegu, B. Sobotku na předvolebním shromážděním napadl opilý muž, Jiří Paroubek prohlásil, že přestává komunikovat s vybranými sdělovacími prostředky (Lidové noviny, Mladá fronta Dnes, Hospodářské noviny, Respekt a Reflex) které označil za pravicové a vyvolávající atmosféru nenávisti.

Přestože ČSSD vyhrála v roce 2010 parlamentní volby, nebyla schopna sestavil vládu. Paroubek se rozhodl odstoupit z funkce předsedy ČSSD a do čela strany se postavil místopředseda Bohuslav Sobotka. Strana se pak rozpadla na několik frakcí, z nichž některé odsuzovaly Paroubkovu práci, jiní Paroubka zase hájili (David Rath).

Paroubek později v rozhovoru doporučil Davidu Rathovi, aby v budoucnosti uvažoval o kandidatuře na předsedu strany. [zdroj]

1968 – Vojenským vpádem tzv. okupační pětky v čele se Sovětským svazem byla obsazena většina důležitých měst v ČSSR. K mimořádné schůzi se sešla vláda a vyjádřila svůj protest vládám pěti států, které uskutečnily okupaci. O ČSSR se začalo jednat v Radě bezpečnosti OSN. V celé zemi rostl živelný lidový odpor k okupaci. Invaze vojsk Varšavské smlouvy si k 3. září 1968 vyžádala 72 mrtvých, 266 těžce a 436 lehce raněných československých občanů. Po selhání pokusu o ustavení prosovětské tzv. dělnicko-rolnické vlády, který ztroskotal mj. díky spontánnímu nenásilnému odporu obyvatelstva, byli proreformní političtí představitelé KSČ v čele s A. Dubčekem odvlečeni do SSSR.

Osudnému 21. srpnu 1968 je věnován celý Vzpomínáček - Speciál - 21. srpna 1968

1969 – Rudé právo otiskuje článek šéfredaktora O. Švestky „Co se stalo 20. 8. 1968 v noci“.

Skupina veřejných pracovníků a publicistů (mj. R. Battěk, V. Havel, J. Hochman L. Kohout, K. Kyncl, V. Nepraš, L. Pachman, J. Tesař, L. Vaculík, E. Zátopek) odeslali otevřený dopis stranickému a státnímu vedení, kritizující politiku „normalizace“. Krátce nato byl poslanec sociolog R. Battěk zbaven imunity v ČNR, vzat do vazby, bez soudu propuštěn, ale později byl odsouzen na 3 a půl roku do vězení.

Z ČSSR byl vyhoštěn Paul Hofmann, korespondent listu New York Times.

K několikatisícovým demonstracím a nepokojům v souvislosti s prvním výročím 21. srpna 196 došlo na mnoha místech v republice, největší byly v Praze a Brně. Na jejich potlačení bylo nasazeno asi 35 000 příslušníků ministerstva vnitra, Veřejné bezpečnosti, Lidových milicí a čs. armády. Bezpečnostní orgány zadržely a předvedly 849 osob, z toho 354 cizinců.

Ve švýcarských městech (Bern, Basilej, Curych a Luzern) byly konány pochodňové průvody mlčky na protest proti okupaci Československa.

Čs. národní rada v USA zaslala U Thantovi, generálnímu tajemníku OSN, telegram, upozorňující na to, že invazí a okupací ČSSR dochází k porušování ducha litery Charty OSN, okupace je porušením lidských práv, dokonce SSSR má v úmyslu začlenit Slovensko nebo celou ČSSR do SSSR, zatímco všichni Češi a Slováci si přejí neutralitu.

1970 – Veřejná bezpečnost uspořádala v minulých dnech rozsáhlou pátrací akci proti kriminálním a protispolečenským živlům, kdy bylo předvedeno 6127 osob, na 828 z nich byla ihned uvalena vazba, odhaleno bylo 2561 trestných činů.

1980 – při vichřici padla památná lípa Kongresovka v Plasích

1989 – Protestní demonstrace v Praze byla rozprášena policií; zatčeno bylo na 320 našich občanů a 56 cizinců (převážně Poláků, Maďarů a Italů).

1991 – Puč proti Michailu Gorbačovovi ztroskotal poté, co většina vojáků zachovala loajalitu sovětskému vůdci.

2008 – česká oštěpařka Barbora Špotáková zvítězila na Olympiádě v Pekingu v novém českém a evropském rekordu

Svátky:

Svátek mají Johana a Pius (X.).

Jméno Johana, které dnes připomíná občanský kalendář, je jinou podobou jména Jana. Obě mají svůj základ v mužském jméně Jan, jehož počátek je v hebrejském Jochánán a znamená "Bůh je milostivý". Johany jsou tedy také obdarovány milostí Boží a náš kalendář jich zná opravdu mnoho. Nejznámější svátky Johanek a Janiček jsou 24. května, kdy si připomínáme věrnou průvodkyni Ježíše Krista, která se stala svědkyní jeho vzkříšení. Druhou pak je velmi známá a slavná Jeanne d'Arc (30. května), jinak zvaná Panna Orleánská.

Žila v době stoleté války, kdy Angličané okupovali značnou část francouzského území. Teprve nadšení a víra ve vítězství této prosté dívky způsobily, že několikrát poražené a zdecimované francouzské vojsko osvobodilo pod jejím praporcem Orléans (7. května 1429). Mladá dívka pak dokázala v září stejného roku dobýt i Paříž. Její konec však byl tragický: padla do anglického zajetí a 13. května 1431 ji v Rouenu Angličané upálili.

K dnešnímu datu má nejblíže Jana Antida Thouertová (1765-1826), která založila v roce 1799 v Besanćonu Kongregaci dcer lásky z Besanćonu. Sestry této společnosti se věnují výchově dívek a charitativní činnosti. Lidé jim také říkají šedé sestry.

V církevním kalendáři má dnes svátek Pius. Toto jméno nosili především papežové a znamená "zbožný". Dnešní oslavenec byl již desátým papežem tohoto jména v pořadí. Vlastním jménem se jmenoval Giuseppe Sarto a narodil se 2. června 1835 v Riese (Itálie) v rodině chudého rolníka. Ve 23 letech byl vysvěcen na kněze a dalších 17 let působil na různých místech Itálie jako kaplan a farář. V roce 1875 byl povýšen na kanovníka v Trevisu a již za devět let přijal biskupské svěcení v Mantově. Zdálo se, že vrcholu dosáhl v roce 1893, kdy se stal benátským patriarchou, ale 4. srpna roku 1903 jej kardinálové povolali na stolec papežský. Giuseppe Sarto přijal jméno Pius X. a do historie vstoupil jako reformní papež. Jeho heslem bylo: "Všechno obnovit v Kristu." Znovu zavedl gregoriánský chorál, vydal nový misál, kalendář a breviář. Na počátku 20. století musel bránit církev před nebezpečím modernistických tendencí, které ohrožovaly samu podstatu křesťanské víry. Úplnou novinkou papežské politiky bylo prosazování toho, aby se církev starala i o politické záležitosti, a snažil se o účinnou spolupráci se státem. Jestliže v Itálii našel pro své snahy porozumění, těžké porážky se dočkal ve Francii a Španělsku. Země z Pyrenejského poloostrova dokonce na nějaký čas přerušila veškeré styky s Římem. Pius X. se tak při svém snažení dožil vyhrocených okamžiků, úplného úspěchu i totální porážky. Papež zemřel na prahu 1. světové války 20. srpna roku 1914 v Římě a byl pochován v chrámu sv. Petra. Papež Pius XII. prohlásil svého velkého předchůdce 29. května 1954 za svatého. Pius X. se stal patronem esperantistů a papežského díla svatého Dětství.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů