Vzpomínáček - 20. března - Darja Hajská a Luděk Munzar

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 20. března. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Publius Ovidius Naso, Čechy byly uděleny v léno Vratislavovi, Jan z Pomuku, Matyáš I., Isaac Newton, první koaliční válka s Francií, Henrik Ibsen, Usnesení českého spisovatelstva v Praze, Darja Hajská, Albert Einstein publikoval Teorii relativity, otevřen první koncentrační tábor v Dachau, Luděk Munzar, zřízeno ŘOP a RO pro řízení výstavby opevnění ČSR, Neronův rozkaz, Pavel Žalman Lohonka, sjednocení tělovýchovy, Bobby Orr, slib věrnosti republice, zasedání Ústřední rady odborů, 20. březen 1968 a 1969, sekta Óm šinrikjó provedla sérii plynových útoků v tokijském metru, hromadná havárie na stém kilometru dálnice D1..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

43 př. n. l. – Narodil se Publius Ovidius Naso, římský básník († 17)

1212 – Císař Ota Brunšvický "za zradu" Přemysla udělil ve Frankfurtu nad Mohanem Čechy v léno jeho prvorozenému synu Vratislavovi.

1393 – Na mučidlech skonal generální vikář (náměstek) pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna dr. Johánek (Jan) z Pomuku a večer o deváté hodině byl shozen z Karlova mostu do Vltavy.

Události předcházel hluboký konflikt mezi arcibiskupem a králem, který vyvrcholil Václavovým plánem založit po smrti kladrubského opata nové biskupství v západních Čechách, a tím oslabit pražskou diecézi. Záměr krále a jeho oblíbenců zmařil Jan z Pomuku tím, že 10. března 1393 potvrdil volbu nového kladrubského opata. Václav se mstil na arcibiskupových lidech; jediný Jan z Pomuku odmítl při mučení na staroměstské rychtě se podvolit. Tímto příběhem byl položen základ k legendě pozdějšího mučedníka a světce Jana Nepomuckého (svatořečen roku 1729); katolické baroko jej proměnilo ve zpovědníka královny Žofie, který údajně zahynul proto, že ani při mučení nechtěl prozradit zpovědní tajemství královnino.

1619 – Zemřel král a císař Matyáš I. (vymřela jím rakouská větev Habsburků v přímé linii po meči), vlády se ujal Ferdinand II. Štýrský [1619]; to znamenalo definitivní konec možností o smír znepřátelených stran.

1727 – Zemřel Isaac Newton, anglický fyzik (* 25. prosince 1642 podle tehdy užívaného juliánského kalendáře; 4. ledna 1643 – 31. března 1727 podle gregoriánského kalendáře)

1792 – Francie vyhlásila Rakousku válku; začala první koaliční válka s Francií (1792-1797). Na stranu Rakouska se přidalo Rusko, Prusko a Sardinie.

1828 – Narodil se Henrik Ibsen, norský dramatik († 23. května 1906)

1848 – Publikováno Usnesení českého spisovatelstva v Praze, v němž se zdůrazňovala potřeba společného česko-německého postupu v úsilí o konstituční změny v říši.

1866 – Český zemský sněm (čeští liberálové zde měli s "historickou" šlechtou malou převahu nad německou reprezentací) přijal zvláštní adresu císaři (23. března předána do Vídně), v níž se vypočítávaly všechny nedostatky dosavadního volebního řádu a vyslovoval se požadavek oktroje revidovaných řádů a zřízení. Zemský sněm tak kapituloval a přímo vybízel panovníka k iniciativě; zejména postup českých poslanců lze označit za nedůstojné doprošování. V průběhu sněmovních zápasů sklízeli čeští liberálové některé dílčí úspěchy (v březnu t. r. upraveno české vyučování na pražské univerzitě). Moravský zemský sněm, zasedající ve stejném období jako sněm český, nepřijal děkovnou adresu a ani zvláštní adresu císaři a zaujal rezervované vyčkávací stanovisko k českým státoprávním snahám.

1911 – Narodila se Darja Hajská, česká herečka

Darja Hajská se narodila jako Darja Dea Voříšková 20. března 1911 v Mladé Boleslavi. Jejím bratrem byl herec, režisér, scenárista, astrolog a loutkář Miloš Hajský (1902 – 1979).

Vystudovala měšťanku, byla od 1925 technickou sílou u Fortunafilmu a ještě absolvovala operní školu Jetty Kurzové – Peršlové.

Následně započala svoji divadelní práci, kde byla nejdříve operetní herečkou: divadelní společnosti, Tylovo divadlo v Nuslích (1929 – 1931), Olomouc (1931 – 1934) a pražský Akropolis (1934 – 1935).

V letech 1935 – 1946 prošla Pardubicemi, Kladnem a Prahou (Unitarie, Divadlo Větrník, Rozmarné divadlo v Alhambře). Po válce zůstala natrvalo na oblastních scénách v Náchodě (1946 – 1947), Kolíně (1948 až 1956), Kladně (1956 – 1960) a opět Kolíně (1960 – 1968), z něhož odešla do penze.

Díky se zavalité postavě, kulatému plnému obličeji a vysokému měkkému hlasu hrála zezačátku různé naivní milovnice a děvečky, později rázné a energické manželky a v pozdějším věku různé nepříjemné, temperamentní, klepavé i jadrné báby s řádnou vyřídilkou. Tíhla k charakternímu i komickému stylu.

I když byla nejčastěji na mimopražských scénách, její filmografie, kterou si po celý život pečlivě pěstovala a rozšiřovala, začala už v roce 1926 – kdy v němém filmu sehrála na osm rolí chovanky v penzionátě (SVÉHLAVIČKA), Soni (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), selského a vesnického děvčete (MLYNÁŘ A JEHO DÍTĚ, POHORSKÁ VESNICE), snoubenky (KEDLUBNOVÝ KAVALÍR), služebné Barušky (Z ČESKÝCH MLÝNŮ), švadlenky Cilky (PRAŽSKÉ ŠVADLENKY) a služebné u nadlesního (ADJUNKT VRBA). Každá její epizodka byl příjemným zpestřením, zážitkem, u diváků velmi populární a snadno zapamatovatelná.

Ve 30. a 40. letech předvedla nádherné komické kreace a charaktery selky a služky (PSOHLAVCI, KARIÉRA PAVLA ČAMRDY), děvečky Kačky (PEPINA REJHOLCOVÁ), copaté septimánky (KANTOR IDEÁL), družičky (U SNĚDENÉHO KRÁMU), kuchařky Barušky (POSLEDNÍ MUŽ), Terezky (ŠVANDA DUDÁK), švadlenky (ŠVADLENKA), šenkýřky (VOJNARKA), služebné Barušky (OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA), vesničanky (JAN VÝRAVA), Kačenky Kláskové (LUCERNA), šafářky (ČEKANKY), chůvy (MASKOVANÁ MILENKA), služebné Víchové (TETIČKA), hosta (NOČNÍ MOTÝL), sousedky (JAN CIMBURA), panské Růženky (PŘEDNOSTA STANICE), paní Masné (RYBA NA SUCHU), klepny (BLÁHOVÝ SEN), zákaznice (BARBORA HLAVSOVÁ, ŠŤASTNOU CESTU), panny Márynky (ŘEKA ČARUJE), paní starostové (PRSTÝNEK), tiché ženy cestujícího Josefa (ČAPKOVY POVÍDKY), rázné Hůlkové (VZBOUŘENÍ NA VSI), Pavleny (SLEPICE A KOSTELNÍK) či ženy (RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ).

I když byla Darja Hajská nejčastěji představitelkou služebných a komorných, tak v 50. až 70. letech byla zejména vesničankou, družstevnicí, uklízečkou, vejminkářkou, domovnicí aj., prostě těch nejprostších žen z lidu ve snímcích NEJLEPŠÍ ČLOVĚK (statkářka Halaburdová), ŠTĚŇATA (správcová), NĚCO SE TU ZMĚNILO (uklízečka), ANDĚL NA HORÁCH (žena v tramvaji), O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (Bartošová), MORÁLKA PANÍ DULSKÉ (služka), KAM ČERT NEMŮŽE (družstevnice), BÍLÁ PANÍ (výměnkářka a uklízečka Blažková), TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ (domovnice), SVĚTÁCI (maltařka Bártová), ŠEST MEDVĚDŮ S CIBULKOU (uklízečka Nagelvogelwunderbandíková), ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU (domovnice Vodrážková), „MAREČKU, PODEJTE MI PERO!“ (teta Máňa Hujerová), „JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!“ (klepavá sousedka), HODÍME SE K SOBĚ, MILÁČKU…? (domovnice), „JÁ TO TEDY BERU, ŠÉFE…!“ (sousedka), BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE (členka JZD). Naposledy byla nájemnicí Doležalovou v Matulově příběhu NEVĚSTA K ZULÍBÁNÍ (1980).

Uchytila se i v rozhlase („Panoptikum“) a v televizi (TV inscenace REVUE V MLZE, BOUŘKA, DOPIS PSANÝ ŠPANĚLSKY a hlavně NEZRALÉ MALINY a taktéž seriály HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, FANTOM OPERETY, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, CHALUPÁŘI, ŽENA ZA PULTEM, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, PLECHOVÁ KAVALÉRIE, DNES V JEDNOM DOMĚ). Byla nositelkou Vyznamenání Za vynikající práci (1962) a psala hry, říkanky a poezii pro děti – vydala sbírku básní „Ples na paloučku“ (1946). Darja Hajská, provdaná Slámová, zemřela 18. března 1981 v Praze dva dny před svými sedmdesátými narozeninami.

1915 – V Miláně proběhla světová premiéra opery Fedra.

1916 – Albert Einstein publikoval svou slavnou Teorii relativity.

1933 – Němečtí nacisté otevřeli v Dachau první koncentrační tábor pro své politické odpůrce.

Narodil se Luděk Munzar, český herec

Luděk Munzar se narodil v Nové Včelnici v jižních Čechách, dětství ale prožil ve Smiřicích u Hradce Králové, a tak si vytvořil vztah spíše k východním Čechám.

Vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové. Celý život ho přitahovala technika a během dětství a dospívání měl velký sen stát se vojenským stíhačem.

Nakonec ale dal přednost herectví, o které se začal zajímat během středoškolského studia, kdy hrál v mládežnickém souboru Mladá scéna v Hradci Králové.

V letech 1952-1956 vystudoval u Vítězslava Vejražky pražskou DAMU. Letectví, stejně jako automobilová vášeň, se mu staly životním koníčkem.

První angažmá získal v roce 1956 v Mladé Boleslavi.

Už po jedné sezóně si ale talentovaného mladíka všimli v Praze, a tak se roku 1957 objevil na jevišti Národního divadla.

Zobrazoval nejdříve romantické hrdiny a revoltující mladíky, ale postupně se vypracoval jako psychologický herec ztvárňující složité charaktery. V 70. a 80. letech patřil k těm hercům, kteří utvářeli podobu Národního divadla. Vynikal výrazově bohatým herectvím a řada jeho představení patřila k legendám českého divadelnictví. Hrál např. Švandu ve Strakonickém dudákovi, Mercuria a Jindřicha V. ve Shakespearových hrách, v Brechtově hře ZADRŽITELNÝ VZESTUP ARTHURA UIE si zahrál bezohledného gangstera jako podobenství Adolfa Hitlera. Postupně se propracoval i k divadelní režii, v roce 1989 v Národním divadle režíroval Goldmanova Lva v zimě a střihl si tam i hlavní roli Jindřicha II. V národním divadle si našel i životní partnerku - stala se jí známá herečka Jana Hlaváčová.

Ještě za vysokoškolského studia Munzar okusil práci v televizi, hned v počátcích jejího vysílání působil jako televizní hlasatel. Televize mu po celou dobu jeho herecké kariéry také poskytovala větší prostor. Po ukončení DAMU se začal objevovat v malých filmových rolích, ty významnější přišly až v 60. letech. Zahrál si např. v Sequencově snímku ATENTÁT nebo v KOČÁRU DO VÍDNĚ od Karla Kachyni, kde ztvárnil jednoho ze dvou německých zběhů. Jako kariéristický funkcionář se objevil v dramatu ŽERT podle románu Milana Kundery. V 70. letech zazářil v ČARODĚJOVĚ UČNI od Karla Zemana, kde se stal vypravěčem a propůjčil svůj hlas malému Krabatovi.

V 80. letech si zahrál např. velitele žoldnéřů v dobrodružném historickém příběhu POSLEDNÍ PROPADNE PEKLU, hlavní roli skláře Jakuba Cirkla si zahrál v průměrném televizním seriálu SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE. Zajímavou příležitost dostal v televizní inscenaci UBOHÝ PAN KUFALT, kde si zahrál propuštěného trestance v Německu postiženém hospodářskou krizí. V 90. letech se zaskvěl jako Pilát v inscenaci PILÁT PONTSKÝ, ONOHO DNE. Objevil se také jako kriminalista v inscenaci PŘÍBĚH KRIMINÁLNÍHO RADY. Větší roli soudce Bareše získal i v seriálu NA LAVICI OBŽALOVANÝCH JUSTICE.

V roce 1990 Luděk Munzar opustil spolu se svou ženou Národní divadlo, protože jeho představy o poslání a směřování divadla se odlišovaly od představ nového vedení. Manželé spolu začali jezdit po zájezdech s pořadem S VŮNÍ ŠMINEK A BENZÍNU a měli více než 350 vystoupení. Krátký čas se pokoušel Munzar neúspěšně podnikat v automobilových službách. Do divadla se už jako herec nevrátil, příležitostně se věnoval divadelní režii. V posledních letech se zapsal do paměti televizních diváků především jako průvodce televizními cykly scénáristy a režiséra Bedřicha Ludvíka ROZHLÉDNI SE, ČLOVĚČE, PAMĚT STROMŮ a ZPÁTKY K PRAMENŮM. Je autorem knihy Když jsem to slíbil o svém vztahu k létání a knihy říkadel S vůní vánku po heřmánku věnované své vnučce Aničce. Je otcem dvou dcer, starší pracuje jako městská policistka, mladší Barbora Munzarová je úspěšnou herečkou.

1935 – bylo zřízeno Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) a rada pro opevňování (RO) pro řízení výstavby opevnění ČSR

1945 – Adolf Hitler vydal tzv. „Neronův rozkaz“, podle kterého pod sankcí okamžitého zastřelení nesměli zůstat občané Německa na územích získaných spojenci. Měly být zničeny stavby a veškeré stroje a zařízení.

1946 – Narodil se Pavel Žalman Lohonka, folkový písničkář

1948 – Ústavodárné národní shromáždění schválilo divadelní zákon a zákon o živnostenské dani.

Ústřední akční výbor Národní fronty rozhodl o sjednocení tělovýchovy; do 28. března t. r. byla násilně ukončena činnost všech tělovýchovných organizací (DTJ, Orla, vojenských, sportovních a turistických organizací) a došlo k vytvoření jednotné celostátní tělovýchovné organizace, pro niž byl z taktických důvodů převzat název Sokol (ustaven 28. března t. r.).

Narodil se Bobby Orr, kanadský hokejista

1950 – Římskokatoličtí biskupové a duchovní v ČSR byli donuceni složit tzv. slib věrnosti republice.

1967 – Na zasedání Ústřední rady odborů byl zvolen jejím novým předsedou K. Poláček; dosavadní předseda M. Pastyřík 12. března abdikoval. Současně začalo dělení odborových svazů (z dosavadních 15 celostátních vzniklo 57 českých a slovenských) a šířila se tendence utvářet organizace mimo jednotné odbory (jako první se ustavila 30. dubna federace lokomotivních čet).

1968 – Komunisté – pracovníci Nejvyššího soudu v otevřeném dopisu ministru spravedlnosti Aloisi Neumanovi se distancují od těch soudců, kteří připustili při svém rozhodování vnější zásahy neslučitelné s principem soudcovské nezávislosti.

Západočeští prokurátoři požadují ukončení anonymity a zveřejnění osob, které se podílely na nezákonných procesech v 50.letech.

Pedagogický sbor Vysoké školy politické žádá rezignaci rektora Viléma Nového, abdikaci A. Novotného ze všech funkcí, a odchod šéfredaktora týdeníku Kulturní tvorba F. J. Kolára z redakce.

V Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze je další shromáždění mládeže za účasti 20 000 lidí. Pořad vysílá Čs. rozhlas přímým přenosem a Čs. televize dlouho do noc vysílá obšírné zpravodajství o této mimořádné události.

Časopis Student začal uveřejňovat seriál rozhovorů s vdovami po popravených v procesu s Rudolfem Slánským z roku 1952. První rozhovor poskytla Heda Kovályová – Margoliusová, vdova po Rudolfu Margoliovi (1913-52), náměstku ministra zahraničního obchodu, který byl přiřazen jako člen „protistranického spikleneckého centra“ v procesu s R. Slánským a po rozsudku trestu smrti popraven spolu s dalšími deseti ze čtrnácti tehdy obžalovaných.

1969 – Na schůzi čs. vlády bylo mj. schváleno zřízení sovětských konzulátů v Brně a Karlových Varech.

Podle zprávy ministerstva národní obrany rostl počet žádostí mladších důstojníků o propuštění z činné služby v důsledku jejich nesouhlasu s politickým vývojem v ČSSR po srpnu 1968.

1987 – Předsedou české vlády a místopředsedou federální vlády byl místo J. Korčáka jmenován L. Adamec.

1995 – Náboženská sekta Óm šinrikjó provedla sérii plynových útoků v tokijském metru. Nervový plyn sarin přivodil smrt 12 osobám, na 5000 jich přiotrávil.

2008 – Na stém kilometru dálnice D1 se srazilo 116 aut. Příčinou hromadné havárie byla sněhová kalamita. Zablokovány byly oba směry. Zraněno bylo 26 lidí.

Svátky:

Svátek mají Světlana, Archip, Roxana, Olbram a Vok, je jarní rovnodennost.

V občanském kalendáři dnes najdeme krásné a něžné jméno Světlana. Pochází z Ruska a nositelka tohoto jména by nám měla přinášet světlo a prosvěcovat život. Jedná se o jméno novodobé, zásluhu na jeho přímo masovém rozšíření má ruský básník Vasilij Andrejevič Žukovskij (1783-1852), který napsal překrásnou epickou báseň Světlana. Významem je Světlaně asi nejpodobnější latinská Lucie nebo Roxana.

Roxana je jméno perské a nosily je manželka Alexandra Velikého a hrdinka Rostandova dramatu Cyrano de Bergerac. Nejstarší známý perský kořen zní raohšna a znamená "světlo". Z toho je zřejmé, že Roxana i Světlana znamenají skutečně totéž, ač to tak na první pohled vůbec nevypadá. Do Evropy jméno přinesli Řekové a dali mu podobu Róxáné.

Róxana byla dcerou Oxyarta, knížete v Baktrii, která byla součástí Perské říše. Toto území se rozkládalo v povodí dnešní řeky Amu-Darji, která se tehdy nazývala Oxos. Knížecí dcera padla roku 325 před Kristem do zajetí vítězného vojska Alexandra Velikého. Její bezkonkurenční krása ji přivedla až do náruče velkého dobyvatele, a poněvadž to byla to žena nejen vnadná, ale i chytrá, slavila se zakrátko okázalá svatba. Slavný vojevůdce se však od své mladé ženy toužebně očekávaného potomka nedočkal. Ten se narodil až po jeho smrti, roku 323 před Kristem. Avšak syn ani jeho matka se k moci nedostali: mocní velitelé obrovské říše prosadili, že syn se stane panovníkem, až dosáhne dospělosti. Prozatím měl za něho vládnout jeho strýc a Alexandrův bratr Arrhidaios. Co na tom, že byl slabomyslný, takových vladařů přece už vládlo! A leckdy to ani nikdo nepozná... Jiného mínění byl ale vládychtivý vojevůdce Kassandros, jenž celý nástupnický problém vyřešil po svém. Nechal zavraždit malého Alexandrova pohrobka, jeho matku Róxanu a pro jistotu i matku Alexandra Velikého Olympiadu. Důsledky tohoto činu na sebe nenechaly dlouho čekat, mohutná Alexandrova říše se rozpadla.

Církevnímu kalendáři dnes vévodí Archip. Jméno se však používá spíše ve východních zemích než u nás. Archippus byl žákem a spolupracovníkem Pavla z Tarsu a je církevním patronem dnešního dne.

Následující dvě jména Olbram a Vok se dnes již také nepoužívají, přestože se naše národní dějiny jejich nositeli přímo hemží. Jméno Olbram je starší českou podobou německého jména Volfram, které vzniklo zajímavým spojením dvou zvířat - vlka (Volf) a havrana (Ram). Z vlčího základu je i jméno Vok. Při té příležitosti nás jistě napadne jeho nejslavnější nositel, pan Petr Vok z Rožmberka.

V pradávných dobách byl tento den zasvěcen nordické bohyni Idunn, která měla kouzelné jablko života a zosobňovala světlou polovinu roku. Dnešního dne ji může spatřit každý, protože se zjevuje v podobě vrabce a přináší lidem radost. Takže dnes tyto drobné opeřence od sebe raději neodhánějte. Nevíte totiž, ve kterém bohyně zrovna je.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje