Vzpomínáček - 2. února - Věra Chytilová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 2. února. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte chuť. Tady je dnešní menu: "Husitská poselstva hledají krále, Robinson Crusoe, premiéra první české původní opery Dráteník, Alfred Brehm, James Joyce, Jarka Mottl, Dmitrij Ivanovič Mendělejev, Věra Chytilová, první použití detektoru lži, Eduard Bass, pochod vysokoškoláků pod heslem „Válka je vůl“, poslední poprava na území ČR, Dalajláma v ČSFR..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1421 – Přijetí husitského poselstva u polského krále Vladislava a velkoknížete litevského Vitolda; Vladislav II. českou korunu odmítl (obavy z papeže), Vitold byl ochoten jednat dále.

1709 – Byl zachráněn trosečník Alexander Selkirk, předloha pro postavu Robinsona Crusoe spisovatele Daniela Defoe.

1826 – V pražském Stavovském divadle se konala premiéra první české původní opery Dráteník; zkomponoval ji pětadvacetiletý kapelník divadla F. Škroup na libreto básníka J. K. Chmelenského.

1829 – Narodil se Alfred Brehm, německý zoolog († 11. listopadu 1884)

1882 – Narodil se James Joyce, irský spisovatel a básník († 13. ledna 1941)

1900 – Narodil se Jarka Mottl, český hudební tvůrce († 31. března 1986)

Jarka Mottl (2. února 1900 Praha – 31. března 1986) byl tvůrce stovek písní, které se objevily např. v desítkách filmů. Podílel se také na filmových scénářích. Je chápán jako tvůrce prvního trampského písňového textu, je považován za klasika tohoto hudebního žánru. Jeho nejbližším spolupracovníkem a spoluautorem byl v 30. letech scenárista, textař a libretista Karel Melíšek (1905-1942).

Mottl se od mládí pohyboval ve skautském prostředí a byl vyučený kuchař. Vystupoval také v tanečním a pěveckém sboru. V roce 1919 se uvedl textem písně V záři červánků na melodii Rudolfa Piskáčka, který je považován za začátek trampských písní v tehdejším Československu. Připojil se k osadé Ztracená naděje a brzy začal kromě textů také skládat vlastní hudbu. Jeho písně se rychle rozšířily. Vytvořil sbor Ztracenkáři, s nímž např. v roce 1929 nahrál desítky vlastních písní pro německou firmu Parlophon. Ve stejném roce s týmž sborem pojmenovaným ovšem Mottlova parta začal spolupracovat s Osvobozeným divadlem a orchestrem Jaroslava Ježka, který také jezdil jako host na osadu Ztracená naděje. Ztracenkáři dále nahrávali např. se Settlery.

Trampská tematika se postupně dostala k širší veřejnosti a Mottl naopak čím dál více tvořil mimo tuto úzkou oblast. Jeho texty zpívali např. významní komici (Vlasta Burian, Ferenc Futurista a další). Další velké pole působnosti mu otevřel nástup zvukového filmu. Každý rok působil minimálně u jednoho z nich jako scenárista a u dvojnásobného počtu jako textař písní. Opět se zde často potkával např. s Burianem. Na několika filmech spolupracoval jakou autor námětu a zvukař, v jednom si pak dokonce epizodně zahrál. Společně s Karlem Melíškem a skladatelem Josefem Stelibským se od roku 1936 také podílel na vzniku mnoha operet. Ve výsledku písně z této produkce co do množství mnohonásobně převýšily počet trampských předchůdkyň.

Po roce 1948 byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov jako dramaturg. V roce 1969 vydala firma Supraphon dlouhohrající desku Ztracenka si zpívá s Mottlovými písněmi interpretovanými různými skupinami a zpěváky (Settleři, Kamarádi táborových ohňů, Eva Olmerová a další). Na osadu Mottl zajížděl i v pozdním věku.

1907 – Zemřel Dmitrij Ivanovič Mendělejev, ruský chemik (* 8. února 1834)

1929 – Narodila se Věra Chytilová, česká filmová režisérka

Věra Chytilová se narodila 2. 2. 1929 v Ostravě. Pochází z živnostenské rodiny, otec byl jako bývalý legionář nájemcem nádražních restaurací. Po maturitě studovala v letech 1948-1949 architekturu v Brně, studia však nedokončila a po odchodu do Prahy se živila jako technická kreslička a laborantka. K filmu ji přivedlo umělecké prostředí kolem fotografa Karla Ludwiga (1919-1977), který byl v letech 1950-1953 jejím prvním manželem, a krátká kariéra manekýnky, díky které dostala ve filmu Martina Friče Císarův pekař - Pekařův císař (1951) roli jedné z osmi dvorních dam.

Prostředí natáčení ji zaujalo natolik, že od roku 1953 do roku 1957 prošla na Barrandově postupně profesemi klapky, skriptky, asistentky režie (Ztracenci, Miloš Makovec, 1957) a pomocné režisérky.Ve filmu Konec jasnovidce (Vladimír Svitáček, Ján Roháč, 1957), stejně jako později ve školní práci svého spolužáka Erwina Stranky Generál (1960) si i zahrála. Režii na FAMU vystudovala v letech 1957-1962 v ročníku Otakara Vávry - jejími spolužáky byli např. Evald Schorm, Jiří Menzel a Jan Schmidt. Upozornila na sebe už svými školními snímky (Zelená ulice, 1959; asi ztracené ateliérové cvičení k debutu Vladislava Delonga Dům na Ořechovce, 1959; Kočičina, 1960), absolvovala středometrážním filmem o životě manekýnky Strop (1961).

Její práce od samého počátku provokovala stavěním vyostřených etických dilemat a bouráním zavedených formálních klišé, ona sama proslula tvrdohlavou vehemencí, s jakou své projekty dokázala prosazovat i navzdory nepříznivým okolnostem. První dáma mezi českými režiséry získala respekt nejen u kolegů tvořících tehdejší československou novou vlnu (společný povídkový film Perličky na dně, 1965), ale v květnu 1967 vyvolala dokonce svým filmem Sedmikrásky (1966) interpelaci v tehdejším Národním shromáždění. Jejími nejbližšími spolupracovníky na tomto i následujícím filmu, biblicky inspirovaném podobenství Ovoce stromů rajských jíme (1969), byli výtvarnice a scenáristka Ester Krumbachová (1923-1996) a druhý manžel, kameraman Jaroslav Kučera (1929-1991).

Pro televizi natočila v roce 1971 inscenaci Kamarádi, jinak byla za normalizace postižena šestiletým zákazem práce, během kterého inkognito natáčela reklamy a věnovala se výchově svých dětí, dcery Terezy Kučerové (* 1964, dnes herečka, režisérka a výtvarnice) a syna Štěpána Kučery (* 1968, dnes kameraman). Zákaz je jí podařilo prorazit v Krátkém filmu snímkem o mužském egoismu Hra o jablko (1976), do distribuce byl však film uveden až v roce 1978. Souběžně s hraným filmem se od té doby věnuje i dokumentu (např. Čas je neúprosný, 1978; Chytilová versus Forman, 1981; Praha - neklidné srdce Evropy, 1984; T. G. M. - osvoboditel, 1990; Vzlety a pády, 2000; Trója v proměnách času, 2003; Pátrání po Ester, 2005; množství portrétů a dokumentů pro televizní cykly FEBIA: GEN, GENUS, V.I.P., Oko, Jak se žije).

I po listopadu 1989, v novém politickém i uměleckém kontextu, si její dílo podrželo umělecky, eticky a společensky "podvratný" tón, ona sama se nejprve angažovala v boji proti privatizaci Barrandova a odstátnění českého filmu, poté působila v zastupitelstvu hlavního města Prahy a neúspěšně kandidovala do Senátu. V roce 1994 režírovala v Divadle Na zábradlí hru britského dramatika Martina Crimpa Story, v roce 2001 krátce moderovala publicistický pořad Přesčas v České televizi. Učí na katedře režie FAMU.

1936 – V kriminalistice byl poprvé použit detektor lži.

1946 – Zemřel Eduard Bass, český spisovatel a novinář (* 1. ledna 1888)

1968 – V Čs. rozhlase Josef Smrkovský kritizuje zasahování stranických orgánů do činnosti uměleckých svazů a Národního shromáždění.

V Brně začal pochod vysokoškoláků pod heslem „Válka je vůl“ (šlo především o protest proti válce USA ve Vietnamu), do Prahy jich došlo 35.

1970 – Rudé právo otisklo „Dopis ÚV KSČ všem základním organizacím a členům strany k výměně členských legitimací v roce 1970“.

1983 – Mluvčími Charty 77 se stali Anna Marvanová, Jan Kozlík a Marie Rút Křížková.

1989 – V Československu byla vykonána poslední poprava. Odsouzeným byl pětinásobný vrah Vladimír Lulek.

Otřesný případ pětinásobné vraždy se odehrál v Předměřicích nad Labem v roce 1986. Čtyřikrát soudně trestaný recidivista, šestatřicetiletý Vladimír Lulek, notně posílený alkoholem, zasadil šestatřicet bodných ran své manželce.

Pak zavraždil také čtyři děti, tři manželčiny a svou dceru, z nichž nejmenšímu bylo pouhých jeden a půl roku. Pokusil se také zabít sousedku, která se snažila jeho běsnění zastavit. Vladimír Lulek byl posledním odsouzeným na smrt před zrušením trestu smrti. Lulka kat oběsil v časných ranních hodinách 2. února 1989 v pankrácké věznici v Praze. Trest smrti byl definitivně zrušen v červenci 1990.

1990 – Na pozvání V. Havla přijel do Československa XIV. dalajláma Tibetu, nositel Nobelovy ceny míru za rok 1989.

1996 – Do Bosny odcestovala 1. mechanizovaná rota českého praporu mnohonárodních sil Implementation Force (IFOR).

1998 – Prezident V. Havel udělil amnestii; v té době se nacházelo ve věznicích 22 005 odsouzených a obviněných, na základě amnestie bylo propuštěno 566 obviněných a 365 odsouzených.

Svátky:

Svátek mají Nela, Alfred (Delp) a je svátek Uvedení Páně do chrámu, Hromnice.

V občanském kalendáři má dnes svátek Nela. Toto jméno má cizí původ a je vlastně zdrobnělinou jmen Kornélie, Petronela a jim podobných. Samotná Nela má však také plno rozkošných domácích podob. Od Nelinky přes Neličku až k Nelušce. Dá se tedy říci, že dnes se jedná o jméno zcela samostatné, které má v zahraničí obdoby ve tvarech Nella či Nelly, ale také Nelli.

V českém církevním kalendáři je dnes uvedeno mnoho světců, ale hlavním svátkem je památka Uvedení Páně do chrámu. Málokdo si asi uvědomí, že dnes nastal čtyřicátý den od narození Ježíše. Předmětem tohoto svátku jsou přitom události, ke kterým došlo právě po této době v jeruzalémském chrámu. Podle starozákonních předpisů o rituální čistotě platila žena po porodu chlapce 40, po narození děvčete dokonce 80 dní za nečistou a po uplynutí této doby musela přinést knězi k oběti za hřích beránka a holoubě. Byla-li chudá, stačilo pouze jedno holoubě a kněz za ní vykonal smírčí obřady. Potom opět nabyla své předchozí čistoty. Byl-li syn prvorozený, museli jej rodiče také přinést s sebou a zaplatit za něj peněžitou obětinu. Přesně tak to učinil i Josef s Marií, když přinesli čtyřicátý den po narození malého Ježíše do chrámu. Tento svátek se slavil jako připomínka slavné události již od 4. nebo 5. století.

Tehdy se však svátek jmenoval Setkání (Hypapante, řec.), protože se Ježíš poprvé setkal se svým otcem. Součástí této velké slavnosti se postupně stal světelný průvod. Světla měla připomínat skutečnost, že "Ježíš je světlem, jež bude zjevením pohanům". Svěcení světel a ohňový, nepříliš klidný průvod zapříčinily, že se tento svátek začal u nás nazývat Hromnice a v německých zemích Lichtmess. Tyto lidové slavnosti měly však s původním významem svátku pramálo společného. Během staletí se také změnil oficiální název tohoto svátku, jeho skutečný význam byl setřen, a tak místo svátku Setkání, slavili křesťané svátek Očišťování Panny Marie. Nebyl to však nejšťastnější název. Panna Marie je podle církevního učení zcela bez hříchu, tudíž neměl tento svátek žádné opodstatnění. Konečně v roce 1969 rozhodli církevní představitelé, že napříště se bude dnešní den nazývat svátkem Uvedení Páně do chrámu, a je tomu tak dodnes.

Římský kalendář nám dnes také připomíná památku na Alfreda Delpa. Narodil se 15. září roku 1907 v Mannheimu (Bádensko-Württembersko) a zřejmě bychom o něm příliš nevěděli, kdyby se v Německu nedostal k moci Hitler. Alfred Delp působil v Mnichově a hned po nástupu nacistů odvážně kázal proti hnědému násilí. Jako jezuita se stýkal s celou řadou lidí a přitížila mu skutečnost, že pracoval jako redaktor řádového časopisu Hlas doby. Ten byl již v roce 1939 zakázán a gestapo začalo Delpa intenzivně sledovat. Brzy následovalo zatčení. Lidový soud jej 2. února 1945 obvinil z vlastizrady a odsoudil k smrti. Před smrtí Alfred Delp napsal slova, která nejsou jenom obžalobou nacismu, ale i jiných podobných ideologií: "Můj zločin je, že jsem věřil v Německo, přestože nastala hodina bídy a noci; že jsem uvěřil v onu prostoduchou a zpupnou trojjedinost pýchy a násilí..." Trojjediností mínil Delp ztotožňování politické strany a státu na straně jedné s Německem na straně druhé.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje