Vzpomínáček - 2. srpna - Treblinka

Vy ještě nevíte co je Vzpomínáček? Vzpomínáček je všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 2. srpna. Zavedení Koruny v Rakousko-Uhersku, Alexander Graham Bell, Paul von Hindenburg, Adolf Hitler se jmenoval německým Vůdcem, Louis Blériot, projekt Manhattan, povstání vězňů ve vyhlazovacím táboře Treblinka, ukončena konference v Postupimi, R. A. Dvorský, roky 1968 a 1969... Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál...

Události:

216 př. n. l. – Punské války: v bitvě u Kann porazil Hannibal Barka početnější římské vojsko pod společným velením konzulů Lucia Aemilia Paulla a Gaia Terentia Varra.

1465 – Nový papež Pavel II. obnovil půhon vůči Jiříkovi, který pro něj znamenal dostavit se do 180 dnů před římský kuriální tribunál, jinak mu hrozila exkomunikace z církve se všemi z toho plynoucími důsledky.

1892 – Vydán zákon zavádějící korunovou měnu v habsburské monarchii a nahrazující rakouský zlatý (zlatník). Z 1 kg zlata se razilo 3280 korun, přičemž 1 zlatý předchozí rakouské měny se rovnal 2 korunám nové měny; 1 koruna se dále dělila na 100 haléřů. Byly raženy 1, 2, 10 a 20 haléře, 1, 2 a 5 koruna (stříbro) a 10, 20 a 100 koruna (zlato). Nová měna se s obtížemi prosazovala, trvalo 8 let postupného stahování starých mincí a papírových peněz. Korunová měna byla definitivně užívána od 1. ledna 1900.

1922 – Zemřel Alexander Graham Bell, vynálezce telefonu (*3. března 1847)

1934 – Zemřel Paul von Hindenburg, německý šlechtic, voják, politik a posléze i prezident (* 2. října 1847), po jeho smrti se Adolf Hitler jmenoval německým Vůdcem („Führer“).

1936 – Zemřel Louis Blériot, francouzský vynálezce, letecký konstruktér a podnikatel (* 1. července 1872)

1939 – Albert Einstein, Edward Teller a Alexander Sacks zaslali varování prezidentu USA F. D. Rooseveltovi, že Německo zřejmě vyvíjí atomovou bombu a vyzvali jej k zahájení projektu Manhattan a vývoji vlastní jaderné zbraně.

1943 – Vypuklo povstání vězňů ve vyhlazovacím táboře Treblinka.

V srpnu 1943 vyvolali pracující vězni vzpouru, během které nastříkali na budovy v táboře petrolej a zapálili je. Během vzpoury bylo zabito větší množství německých vojáků, ale i převážná část vzbouřenců. Je známo, že z 1 500 pracujících vězňů přežilo potlačení vzpoury pouze 40 z nich (mezi nimi i český spisovatel Richard Glazar). Vzpoura měla za následek zastavení práce tábora.

Kurt Franz, zástupce velitele tábora Franze Stangla, později ve svém svědectví napsal: „Po povstání v srpnu 1943 jsem vedl tábor sám měsíc; nicméně během této doby nikdo nebyl poslán do plynové komory. Během této doby byl původní tábor opuštěn a na jeho místě byly vysázeny vlčí boby.“

Podobná vzpoura se uskutečnila i v táboře Sobibór. Po vzpouře bylo rozhodnuto ukončit práci tábora a postřílet poslední židovské vězně v táboře [Arad, p.373]. Tábor byl zničen požárem a vyvražďování polských Židů bylo téměř ukončeno. Odilo Globocnik napsal Himmlerovi, že operace Reinhard byla splněna a že uzavírá tábory. Poslední skupinka 30 židovských děvčat byla zastřelena v Treblince koncem listopadu.

1945 – V Postupimi ukončena konference SSSR, USA a Velké Británie (zahájena 17. července), která ve svém závěrečném protokolu (čl. XIII.) přinášela výzvu adresovanou státům s německým obyvatelstvem, aby transfer prováděly "spořádaným a humánním způsobem". Dalšími přípravami spojenými s odsunem byla pověřena Spojenecká kontrolní rada v Německu. ~ Vydán dekret č. 33/1945, kterým se upravovalo československé státní občanství osob národnosti německé a maďarské; dekret vyhlašoval osoby těchto národností za zbavené státního občanství, a to buď k datu, kdy nabyly cizího státního občanství, nebo k datu vstupu dekretu v platnost. Dekret se stal podkladem pro odsun Němců a Maďarů.

1966 – Zemřel R. A. Dvorský, český zpěvák a skladatel (* 24. března 1899)

1968 – Do Bratislavy přicestovaly postupně delegace nejvyšších státních a stranických představitelů: z Bulharska T. Živkov, S. Todorov a K. Kubadinski; z Maďarska J. Kádár, J. Fock a Z. Komoscin; z Německé demokratické republiky W. Ulbricht, W. Stoph, E. Honecker, M. Mattern, G. Mittag a H. Axen; z Polska W. Gomulka, J. Cyrankiewicz, Z. Kliszko a A. Starwicz; ze Sovětského svazu L.I. Brežněv, N.V. Podgornyj, A.N. Kosygin, M. A. Suslov, P.J. Šelest, K.P. Kaťušev a B.N. Ponomarjov; čs. delegaci tvořili A. Dubček, L. Svoboda, O. Černík, V. Biĺak a J. Lenárt. Během dne se uskutečnila četná vzájemná a dvoustranná jednání, večer schůzka prvních tajemníků KS a předsedů vlád zemí „pětky“ (tj. bez účasti ČSSR a Rumunska), poté došlo k společnému zasedání všech šesti zemí, kde informoval L. Brežněv o jednání v Čierné nad Tisou. ~ V Berlíně ukončila desetidenní návštěvu delegace Komunistické strany USA, která zde pobývala na pozvání SED. Obě strany se dohodly na společném prohlášení - považují v něm za nepřípustné dovolit kontrarevolučním silám , aby ohrožovaly existenci socialismu pod záminkou liberalizace a demokratizace. ~ Orgán KS USA Daily World přinesl článek o plánu protisocialistických sil na uchopení moci v ČSSR, k likvidaci komunistů a obnově kapitalismu. Mezi účastníky spiknutí mají být mj. katolické strany v NSR a Rakousku, vedení Socialistické internacionály, Svobodná Evropa, Bundeswehr, v ČSSR pak bývalí nacisté, trockisté, sociální demokraté, Čs. strana lidová, bývalí důstojníci, jmenovitě pak ministr spravedlnosti B. Kučera. ~ W. Gomulka při odjezdu polské delegace na jednání do Bratislavy vyjádřil rozmrzelost na sovětským ústupným souhlasem se schůzkami v Čierné a Bratislavě, v nichž jde pouze o odklad, nikoli řešení. Samotný „demokratizační proces v ČSSR již nyní působí potíže v určitých vrstvách polského obyvatelstva“.

1969 – L. Svoboda, G. Husák a A. Indra jednali v době své dovolené až do 10. 8. na Krymu s vedením KSSS a představiteli dalších komunistických stran socialistických zemí. ~ Rudé právo v rozsáhlém článku „Co dokazují dvě tajné zprávy bývalého ministra vnitra Josefa Pavla“ otisklo údajně „podstatný výtah z informací o současné státně bezpečnostní situaci v ČSSR“ z května a července 1968.

Svátky:

Svátek mají Gustav, Eusebius (z Vercelli), Petr Julián Eymard.

V občanském kalendáři dnes nacházíme jméno Gustav. Je švédského původu, základem je tvar Godstawer, což se překládá jako "opora Gótů". Gustava lze také používat jako domáckou podobu jména Augustýn.

Jméno Gustav proslavili především švédští panovníci. Velmi významným jeho nositelem byl především Gustav I. Vasa (Gustav Eriksson Vasa, 1496/1497-1560), který se stal roku 1523 švédským králem a zakladatelem slavné dynastie Vasa. S jeho nástupem na švédský trůn proniká do země reformace. Gustav I. Vasa se zasloužil o stavbu silnic a přístavů, zakládání měst (Helsingfors aj.), podporoval rozvoj zemědělství, řemesel a školství. Jiným vynikajícím Gustavem byl jeho vnuk Gustav II. Adolf (1594-1632), který usedl na trůn v roce 1611. Byl to úspěšný vojevůdce i hospodář a politik. V roce 1614 zřídil nejvyšší dvorský soud, zároveň politicky i hospodářsky podporoval šlechtu, provedl řadu správních, finančních a vojenských reforem. Díky svým výbojům i mírovým smlouvám získal řadu území v Polsku, v Prusku a upevnil švédskou moc v Pobaltí. To mu však nestačilo; snaha o vytvoření velké švédské říše na Baltu jej přivedla k účasti ve třicetileté válce (1618-48), v níž získával stále rozhodnější slovo. Vynikajícího úspěchu dosáhl 17. září 1631 u Breitenfeldu, kde porazil rakouská císařská vojska vedená J. T. Tillym. Jeho vítězné tažení Evropou zastavil až Albrecht z Valdštejna. Gustav II. Adolf padl při střetu s jeho armádou v bitvě u Lützenu. Jméno Gustav převzaly i další švédské královské dynastie, ať už to byli členové rodu Holstein-Gottorp-Vasa (Gustav III.) nebo dynastie Bernadotte. Právě členové tohoto druhého rodu se stali symboly Švédska 19. a 20. století a svým slavným předchůdcům rozhodně hanbu neudělali, byť se více než na poli válečném angažovali v aktivitách mírových.

V církevním kalendáři má svátek Eusebius z Vercelli. Tento světec patří k jedněm z nejvýznamnějších obránců křesťanství proti ariánům. Eusebius přišel na svět kolem roku 283 na ostrově Sardinie. Se svými rodiči odešel do Říma, kde strávil mládí a dostalo se mu vynikajícího vzdělání. Pak přijal kněžské svěcení a nastoupil místo učitele. V roce 340 byl jmenován prvním biskupem severoitalského města Vercelli. Byl to člověk velice pokrokový, přemýšlivý, nebál se experimentovat. Pro svůj klérus zavedl jako první biskup Západu společný život (vita communis). Duchovní žili v poloklášterním společenství, podobně jako tomu bylo později u mnišského společenství svatého Augustina. Eusebiovy dopisy a spisy, které se dochovaly dodnes, dokládají velkou učenost tohoto biskupa, jeho myšlenky jsou v mnohém inspirující i dnes. Život je však vrtkavý, a tak rok 355 přináší v životě jedenasedmdesátiletého Eusebia zásadní obrat. Na žádost papeže Liberia se účastní synody v Miláně, na níž je odsouzeno učení Atanáše, patriarchy z Alexandrie. Eusebius s tímto usnesením nesouhlasí, za což je dosti tvrdě vypovězen až do Palestiny. Teprve za sedm let povolá jeho i další nepohodlné biskupy z vyhnanství císař Iulianus Apostata zpět (portrét tohoto pozoruhodného panovníka najde čtenář u data 9. ledna). Od roku 363 působil Eusebius opět ve své diecézi ve Vercelli a jako dříve potíral energicky ariánské učení. Od přívrženců arianismu si také mnohé vytrpěl. Podle pozdější legendy se vypráví, že stařičký biskup jimi byl nakonec ukamenován. Zdá se, že tomu tak spíše nebylo, přesto je Eusebius v katolické církvi dodnes uctíván jako mučedník. Ať už zemřel jakkoli, bylo to zřejmě 1. srpna 371 ve Vercelli (Itálie).

Posledním dnes připomínaným světcem je Petr Eymard, farář a člen kongregace maristů, který roku 1856 založil v Paříži Společnost kněží Nejsvětější Svátosti. Zemřel roku 1868 a za svatého byl prohlášen roku 1962.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje