Vzpomínáček - 19. dubna - Ivan Luťanský

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 19. dubna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Pragmatická sankce, James Cook přistál u východního pobřeží Austrálie, zrušena berní a urbariální reforma na Moravě a ve Slezsku, Ferdinand I. Dobrotivý, George Gordon Byron, Konstituční spolek, společná jazyková nařízení, Charles Darwin, Pierre Curie, Osvobozené divadlo a Vestpocket revue, Milan Knížák, povstání ve varšavském ghettu, nacisté vypálili osadu Ploština, poslední protektorátní vláda, manifestační volba E. Beneše prezidentem ČSR, Ivan Luťanský, odvolání A. Čepičky, konec invaze v Zátoce sviní, Konrad Adenauer, 19. duben 1968, VAZ 2101, zahájeny práce na prvním úseku tranzitního plynovodu, Veteráni z Vietnamu, Saljut 1, Shaanova stříbrná svatba, obležení Waco, Bombový útok v Oklahoma City, nový papež, pohřeb Lecha Kaczyńskeho..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1713 – V tajné dvorské radě byla vyhlášena pragmatická sankce, v níž se Karel VI. pokusil zajistit nástupnictví v habsburských državách i v ženské linii (po přeslici). Tento nový nástupnický řád stanovil nedílnost monarchie i v případě vymření mužské linie Habsburků; mělo se tak stát v jakémsi obráceném gardu: nejprve by se dědění vztahovalo na jeho (tedy Karlovy dcery), teprve potom na dcery staršího bratra Josefa I. a až v třetí řadě na dcery otce Leopolda I. Postupně byla přijata většinou evropských panovníků, přesto však nezabránila po smrti Karla VI. válce o rakouské dědictví.

1770 – Anglický kapitán James Cook s lodí Endeavour přistál u východního pobřeží Austrálie v Botany Bay.

1790 – Zrušena berní a urbariální reforma na Moravě a ve Slezsku; tím byly obnoveny dřívější poddanské urbariální povinnosti (včetně naturální roboty) podle patentu z 13. srpna 1775, jenž pak platil až do roku 1848. V Čechách se tak stalo patentem z 9. května t. r.

1793 – Narodil se Ferdinand I. Dobrotivý, rakouský císař, poslední korunovaný český král a král uherský († 29. června 1875)

1824 – Zemřel George Gordon Byron, anglický spisovatel (* 22. ledna 1788)

1848 – Stoupenci velkoněmecké myšlenky odešli z Národního výboru a ustavili v Praze tzv. Konstituční spolek (Konstitutioneller Verein) jako německou protiváhu Národního výboru.

1880 – Zvláštní vládní komise za rozhodující účasti ministra A. Pražáka připravovala od 6. ledna odpověď na čtyři memoranda českých poslanců (1879); výsledkem byla společná jazyková nařízení (vydaná tohoto dne) ministerstva vnitra a spravedlnosti, týkající se užívání zemských jazyků v oblasti působnosti obou ministerstev, tj. u politických úřadů, soudů a státní prokuratury. Tato nařízení jsou nazývána podle ministra spravedlnosti K. Stremayra, který je podepisoval s Taaffem (vedle funkce premiéra byl rovněž ministrem vnitra), Stremayrovými nařízeními. Jimi byla zrovnoprávněna čeština s němčinou u státních úřadů v tzv. vnějším úřadování (strana byla oprávněna podávat žádosti úřadům v obou zemských jazycích a příslušnou odpověď měla dostat v jazyce podání). Stejný text nařízení byl publikován pro Čechy 13. května t. r. a pro Moravu 28. dubna. Tato nařízení zůstala v platnosti až do roku 1918.

1882 – Zemřel Charles Darwin, anglický přírodovědec (* 12. února 1809)

1906 – Zemřel Pierre Curie, francouzský fyzik a chemik (* 15. května 1859)

1927 – Osvobozené divadlo, které vzniklo 8. února 1926, uvedlo první hru J. Voskovce a J. Wericha Vestpocket revue.

1940 – Narodil se Milan Knížák, český "umělec"

1943 - Zahájeno povstání ve varšavském ghettu - nejvýznamnější akce židovského odboje za 2. světové války.

1945 – Nacisté vypálili osadu Ploština na Vizovicku a 24 jejích obyvatel naházeli do plamenů; podobný osud stihl o čtyři dny později i osadu Prlov u Vsetína.

Jmenována nová (poslední) protektorátní vláda, jejímž předsedou se stal R. Bienert (zastupoval i státního prezidenta E. Háchu).

1946 – Tři dny po ustavující schůzi Ústavodárného národního shromáždění se konala jednomyslná (manifestační) volba E. Beneše prezidentem ČSR. Současně podala demisi vláda Z. Fierlingera.

V Praze byl zahájen I. všeodborový sjezd ROH, který sloučil české a slovenské odbory a završil organizační výstavbu této jednotné odborové organizace v ČSR. Rozhodující pozice ovládli komunisté (A. Zápotocký jako předseda) a levicoví sociální demokraté (E. Erban jako generální tajemník), takže pomocí odborů prováděla KSČ politický nátlak proti demokratickým silám (požadavky dalšího znárodňování).

1950 – Československé úřady zakázaly činnost střediska americké informační služby v Praze. (Činnost britského informačního střediska byla zastavena 12. května.)

1953 – Narodil se Ivan Luťanský, český herec († 1. srpna 1983)

Měl v sobě cosi tajemného. Narodil se dne 19. 4. 1953 na svérázném pražském Žižkově. Byl nejmladší ze tří sourozenců, Blanky a Štěpána.

Bylo to období represí, kdy si upevnila komunistická strana moc. Z dnešního pohledu velmi složitá doba. Maminka Marie a otec Štěpán Luťanský se dětem věnovali velice příkladně.

Otec pocházel z Podkarpatské Rusi a povoláním byl učitel. Bojoval také v československé armádě pod velením generála Ludvíka Svobody a krátce pobyl i v sovětském koncentračním táboře, zúčastnil bojů na Dukle. Byl pro Ivana velkým vzorem.

Po skončení války byl v Praze vítán jako hrdina bez možnosti dostat vysoké vyznamenání vzhledem k obvinění a uvěznění v ruském lágru. Poutavé vyprávění otce ze života válečných vzpomínek nasměrovalo Ivana k zálibě ke všemu, co souviselo s militarismem. Maminka pocházela z pomezí Valašského Meziříčí. Období školních prázdnin trávil především v rodném kraji své maminky.

Na základní škole byl Ivan průměrným žákem. Od jedenácti let navštěvoval kroužek na Lidové škole umění. Po ukončení základní školy nastoupil kolem roku 1968 do učení v Dopravním podniku Praha, na obor elektromechanik s maturitou. Mezitím navštěvoval literárně-dramatický kroužek, kde získal první zkušenosti v recitaci a herectví. S kroužkem účinkoval v Praze i mimo hlavní město na různých příležitostných amatérských scénách.

Mimo jiné byl velmi všestranný sportovec, nechyběla mu ani technická zručnost. Již od raného věku rád něco kutil, opravoval a dával dohromady. V období patnácti let se začal intenzivněji zajímat o sběratelství vojenských artefaktů. Především se jednalo o sběratelské kuriozity z války, jako dýky, modely zbraní, uniformy a podobné součásti vojenské výstroje. Jeho sběratelská vášeň šla až tak daleko, že Ivan byl na Žižkově proslulý pyrotechnickými žertíky. Byl také členem Svazarmu, kde realizoval svoje zájmy. Legálně nacvičoval střelbu z krátké zbraně. Dokonce si sám vyrobil americkou vojenskou identifikační známku, kterou v podstatě z krku nesundal a k tomu rád nosil zelený oděv, lehce sváděl k podobě příslušníka americké armády.

V roce 1971 obdržel výuční list. Na škole u Dopravního podniku ukončil studia bez dosažení maturity. Podal si přihlášku na DAMU a byl přijat. Bez zajímavosti není, že v té době nebylo studium na DAMU podmíněno maturitou. Ve svém ročníku poznal řadu dnes známých herců, Zdeňka Žáka, Simonu Stašovou, Janu Paulů a jiné.

Přednosti jeho spočívali v tom, že byl požehnaný tím, co herec má mít, byl hezký, chytrý a měl potřebnou fyzickou přitažlivost, blond vlasy a modré oči. Byl pohotový improvizátor humorných situací jak v životě, tak na scéně. Občas zajel trempovat do přírody, byl to pro něj pohodový čas. Jeho oblíbené záliby byli historický šerm, střelba, ale hlavně bojové umění. Karate ho přivedlo na cestu soukromého bádání východních kultur, se zájmem o buddhismus.

V divadle dovedl zahrát prakticky cokoliv a kohokoliv. V roce 1973 začal hostovat v divadle E. F. Buriana v roli krále Leara. V dalším roce 1974 účinkoval v Národním divadle v dramatu TVRDOHLAVÁ ŽENA, a také ve hře SMRT HIPPODAMIE. Během studia si zahrál i v českém televizním seriálu NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ. Také dostal příležitost si zahrát v několika dílech známého televizního cyklu BAKALÁŘI. V roce 1976 dokončil své studium na DAMU. Pro své nesporné umělecké kvality, dostal nabídku ročního angažmá v Národním divadle. Jeho herecký vzestup tím počal. Během této doby byl velmi úspěšný a hodně obsazovaný. Jeho první film byl NEZBEDNÁ POHÁDKA (TV film). Další filmy nenechali na sebe dlouho čekat. Blýsknul se v roli Kama ve filmové trilogii z pravěku, NA VELIKÉ ŘECE, OSADA HAVRANŮ a VOLÁNÍ RODU.

Poté musel absolvovat vojenskou základní službu. Během vojny prošel Armádním uměleckým souborem, kde měl možnost vyzkoušet si i post konferenciéra. Vrátil se do Národního divadla, byla mu nabídnuta smlouva, opět pouze na jeden rok účinkování. Dostával nádherné role. Spolupracoval především s režiséry Jaromírem Pleskotem a Miroslavem Macháčkem. Nezapomenutelný byl i jeho Laertes v HAMLETOVI. Další skvělé role z mnoha kde hrál Karla Hynka Máchu, jako by předurčila jeho mladý život.

Navzdory své představě hrát spíše něco ve stylu Ramba, byl vyhledáván do rolí pohádek. Především pro svoji ideální postavu a jakési vnitřní charisma bájných hrdinů, princů a podobně. Hrál v pohádkách MELUZÍNA, CO POUDALA BÁBA FUTEŘ a jiné. Bohužel doba, ve které žil a hrál, nebyla zcela mu příznivá. Vždycky se našli lidé, kteří Ivanovi bohužel záviděli jeho úspěšné působení na scéně Národního. Byli to především lidé z vedení divadla, třeba Václav Švorc, bratr angažované herečky a komunistky Jiřiny Švorcové, který se nikterak nechtěl spokojit s nastupující mladou generací, mezi níž patřil Ivan, který mu vadil hlavně pro vyhraněné názory. Snažil se Ivanovo úspěšné působení různě ztrpčovat a bagatelizovat. Přesto vše si Ivan svojí pozici proti závistivcům uhájil.

Nastal nejlepší čas jeho kariéry. Byl v centru zájmu dívčích fanynek. Jeho vztah k ženám byl velice kultivovaný, ale dovedl být také nesmlouvavě dominantní. Jeho prvotním rysem povahy byl velký smysl pro recesi, která mnohdy hraničila s provokací. O neuvěřitelných kanadských žertíkách se dodnes vypráví mezi jeho kolegy.

V roce 1979 pojal za ženu Irenu Kvěšovou mladou studentku FAMU. Po roce se Ivan rozvádí. Později se v divadle poznal s baletkou Hanou Nachtmanovou, která jeho představám o budoucí manželce odpovídala.

Odvěká touha ho lákala navštívit a poznat Tibet v Číně. Protože získat povolení navštívit Tibet nebylo možné, uvítal možnost nabídky zpravodaje ČST vycestovat alespoň do Vietnamu, kde chtěl natočit dokument. Velmi se těšil, konečně naplnil svoji vizi vycestovat do exotické země. Když opouštěl Československo, určitě netušil, že se už nikdy zpět živý nevrátí. Bral na sebe velké riziko vycestovat do země, kde ještě nedávno zuřila rozsáhlá válka.

Osud mu nebyl bohužel nakloněn, na své první poznávací cestě tragicky zahynul za dosud nevyjasněných okolností údajně při havárii v gazíku. Jako jediný ze všech cestujících nepřežil 1. 8. 1983, ostatní byli zraněni. Všechny dostupné doklady o smrti Ivana Luťanského ale dokazují jisté nesrovnalosti. Kromě havárie určitě existuje několik dalších hypotéz jeho smrti a všechny se točí okolo zastřelení při loupežném přepadení, nebo vjezd na zakázané území. Jeho rodina nedostala vůbec žádnou možnost jeho ostatky vidět a možnost identifikace byla tvrdě zamítnuta. Byl to talentovaný herec, který za svůj život nestihl v malém časovém úseku mnoho natočit.

1956 – Ústřední výbor KSČ znovu jednal o závěrech XX. sjezdu KSSS; tentokráte se již účastníci osmělili k ostřejší kritice a členové politického byra ÚV se odhodlali k sebekritice. Převažoval názor, že je nutné, aby dále pokračovala probíhající diskuse (ve stejném duchu zazněly směrnice komunistického ústředí z 24. dubna krajům). Účastníci souhlasili s návrhem na změny v řízení ekonomiky, omezení administrativy a decentralizaci správy, opatření v justici a v trestní politice a odvolání A. Čepičky z funkcí. Závěry zasedání prohloubily ideový rozkol strany, přibývalo těch komunistů, kteří požadovali svolání mimořádného sjezdu (nejvíce jich bylo na vysokých školách, ve vědeckých ústavech, mezi spisovateli apod.); jenom v Praze žádalo 235 základních organizací svolání zvláštního sjezdu strany. Ozývaly se hlasy požadující zrušení cenzury a připuštění názorové opozice.

1961 – Skončila Invaze v Zátoce sviní.

1967 – Zemřel Konrad Adenauer, německý politik (* 5. ledna 1876)

1968 – náčelníkem generálního štábu Čs. lidové armády byl jmenován gen. Karel Rusov.

ÚV Svazu spisovatelů rozhodlo vydávat Lidové noviny od podzimu jako deník, dále obnovit vydávání časopisu Tvář a požádat o navrácení státního občanství L. Mňačkovi.

Ministr zahraničních věcí J. Hájek přijal skupinu amerických dopisovatelů, kteří byli na návštěvě v Praze, mj. UPI, AP, Newsweek, Time a New York Times.

Rudé právo otiskuje článek Laco Novomeského „Význam federace“.

1970 – Byl vyroben první kus legendárního vozu VAZ 2101 v Sovětském Togliatti

1971 – Na čs.-sovětské hranici u obce Ruská byly slavnostně zahájeny práce na prvním úseku tranzitního plynovodu, který povede přes území Československa do Rakouska, Itálie, Německé demokratické republiky a Německé spolkové republiky.

V Praze se jednalo o vyřešení majetkoprávních otázek mezi ČSSR a Rakouskem.

Hnutí Veteráni z Vietnamu proti válce demonstruje ve Washingtonu za ukončení války ve Vietnamu.

Vypuštění orbitální stanice Saljut 1.

1986 – Autor Vzpomínáčku se oženil a tudíž v tento den roku 2011 slaví stříbrnou svatbu. :-)

1993 – 51denní „Obležení Waco“ (ve Waco, Texas) americkou armádou končí smrtí 89 Branch Davidiánů včetně Davida Koreshe.

1995 – Bombový útok na federální budovu Alfred P. Murrah Federal Building v Oklahoma City, státě Oklahoma, USA.

1999 – Vláda schválila poskytnutí českých vojenských a civilních letišť (Praha-Ruzyně, Ostrava-Mošnov) pro potřeby letadel Aliance k operacím v Jugoslávii. Vyjádřila rovněž souhlas s pozemním tranzitem jednotek NATO s výzbrojí a municí přes české území; ke schválení obou komor Parlamentu ČR došlo 21. dubna t. r. Podle průzkumu veřejného mínění nadpoloviční většina (56 %) občanů útoky NATO odmítala, jen zhruba třetina s nimi souhlasila.

Bundestag se vrací do Berlína.

2005 – Konkláve kardinálů římskokatolické církve zvolila ve Vatikánu nového papeže. Stal se jím německý kardinál Joseph Ratzinger a přijal jméno Benedikt XVI.

Místopředsedové KDU-ČSL Libor Ambrozek a Milan Šimonovský rezignovali na své stranické funkce.

Předsednictvo ČSSD schválilo jako kandidáta na nového premiéra Jiřího Paroubka.

2010 – pohřeb Lecha Kaczyńskeho

Svátky:

Svátek mají Rostislav a Emma.

V občanském kalendáři má svátek Rostislav. Toto jméno, jež znělo staroslověnsky Rastislav či Rastic, představuje toho, kdo "dává růst slávě", kdo "roste do slávy".

Nejznámějším nositelem tohoto jména byl bezesporu velkomoravský kníže Rostislav I. Jeho sláva opravdu vzrůstala, byl to on, kdo vybudoval nezávislou Velkou Moravu. Bohužel i u něho, jako u mnohých mocných, vystřídalo tuto slávu jen bolest a utrpení.

Rostislav, moravský kníže z rodu Mojmírovců, se ujal vlády ve starém městě Rostislavově (Mikulčicích) roku 846. Stalo se tak s podporou východofranského krále Ludvíka II. Němce, jemuž složil slib věrnosti. V té době již je nepochybně křesťanem. Rostislav patrně pobývá nějakou dobu v Říši, svůj vliv záhy šíří také do Čech. Jeho vzrůstající moc však narazí na zájmy jeho dosavadního příznivce Ludvíka. A tak se roku 855 ocitají oba vladaři ve válečném konfliktu.

Důležitější než boj o hegemonii ve střední Evropě bylo Rostislavovo rozhodnutí (kolem roku 860) získat podporu pro posílení státu a křesťanství u římského papeže. Daleko úspěšnější však bylo moravské poselstvo vyslané roku 863 do Cařihradu. Směřovalo ke světské a duchovní hlavě východního křesťanství, císaři Michalovi III. a patriarchovi Fótiovi. Oba hodnostáři se rozhodli vyslat na Moravu misii, do Rostislavovy říše přicházejí bratři Konstantin Filozof (Cyril) a Metoděj.

Byzantská křesťanská misie se však neomezí jenom na Velkomoravskou říši. Záhy rozšíří své působení i do Panonie na knížectví Kocelovo. Tím ovšem vyvolá prudký odpor bavorského episkopátu, jehož dosavadní územní práva narušuje. Oba věrozvěstové se navíc snaží, aby se staroslověnština stala vedle latiny a řečtiny dalším liturgickým jazykem. Ač tato snaha zprvu u latinského kléru velkou podporu nemá, díky výtečné diplomacii a moravským penězům se věc podaří; papež dokonce jmenuje Cyrila biskupem. Později (po brzké Cyrilově smrti 14. února 869) se z papežského rozhodnutí stává Metoděj arcibiskupem sirmijským a misijním biskupem pro Slovany, s posláním vybudovat církevní provincii v oblastech na východ od Salzburgu. To však napjatým vztahům mezi Velkomoravskou a Východofranskou říší příliš nepomohlo. V bojích se sice Rostislava pokořit nepodaří, ale v roce 870 je kníže zrazen a zajat svým synovcem Svatoplukem. Okamžitě je vydán do franských rukou, kde se mu vede velice bídně - pro údajnou zradu je dokonce ve franském zajetí oslepen.

V církevním kalendáři se dnes nachází Emma. Stručný výklad tohoto jména jsme podali již 8. dubna. Nosilo je mnoho významných žen. Emma se jmenovala hraběnka z Brém, která proslula tím, že rozdala celé své nemalé jmění chudým. Zemřela roku 1040.

Emma byla také slavnou českou kněžnou, vdala se za knížete Boleslava II. Pocházela však z královského lože, byla dcerou Konráda, krále burgundského a arelatského, a tak jí podle dobových zvyklostí náležel titul královny. Dodnes je známá tím, že jako vdova sídlila na Mělníku a nechala si tu razit stříbrné mince s nápisem Emma regina ("Emma královna").

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje