Vzpomínáček - 18. března - Dvě JB - Josef Bryks a Jana Březinová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 18. března. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Smlouva Karla IV. s Otou Braniborským a Ludvíkem Římanem, sněm opozičních stavů a přátelské snesení, rebelie v Opavě potlačena, bitva u Neerwindenu, Napoleon Bonaparte francouzským císařem, Svatováclavské bratrstvo, Rudolf Diesel, Pařížská komuna, bitva u Gallipoli, Josef Bryks, Móhandás Karamčand Gándhí odsouzen k šesti letům vězení, demise Švehlovy vlády, John Updike, Konstantin von Neurath říšským protektorem, K. H. Frank státním sekretářem, Adolf Hitler a Benito Mussolini se setkávají v Brenner, Jana Březinová, Jiří Holeček, Jiří Klem, nálet na Berlín, Norbert Wiener, Alexej Leonov první osobou ve volném vesmírném prostoru, Mahulena Bočanová, naftová krize, Darja Hajská, válka s Irákem..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1363 – V Norimberku uzavřena smlouva Karla IV. s Otou Braniborským a Ludvíkem Římanem, podle níž by v případě, že by se sourozenci nedočkali mužských potomků, připadly Branibory po jejich smrti České koruně; Karlovu synu Václavovi byl přiřčen titul braniborského markraběte.

1547 – Přes králův zákaz se konal v Praze sněm opozičních stavů, který přijal tzv. přátelské snesení (57 článků), v němž formuloval svůj program: 1. králi odejmout výhradní právo svolávat sněm, povolovat krajské sjezdy a velké obce; 2. zemské úředníky jmenovat podle návrhu stavů; 3. rozšířit pravomoc zemského soudu; 4. náboženské otázky řešit zvláštním sněmem.

Současně sněm svolal zemskou hotovost na obranu proti Habsburkům a pro období mezi zasedáními sněmu jmenoval zvláštní stavovský výbor, který začal jednat se saským kurfiřtem Janem Fridrichem o vzájemné pomoci; do výboru byli zvoleni čtyři páni a čtyři rytíři (z nich bylo šest příslušníků jednoty bratrské) a konšelé pražských měst. Odboj odmítla "vždy věrná města" Plzeň, Budějovice, Ústí nad Labem, Rokycany a také moravská města (s výjimkou Jihlavy), Slezsko a Lužice (jen Budyšín a Žitava se přimkly k odboji). Čechové, rozdělení a nerozhodní, zůstali v pokusu o otevřený odboj proti Ferdinandovi izolováni.

1634 – Před Opavou se objevily pluky velitele císařských vojsk ve Slezsku generála Götze; 20. března město kapitulovalo, "rebelie" byla potlačena.

1793 – Spojené vojsko rakousko-pruské pod velením prince Koburského porazilo v bitvě u Neerwindenu Francouze; jižní Nizozemí se opět dostalo pod správu Rakouska.

1804 – Napoleon Bonaparte se prohlásil francouzským císařem.

1848 – V Praze ustaven zvláštní český ozbrojený sbor zvaný Svatováclavské bratrstvo (později přejmenováno na Svornost); tvořili ho především příslušníci tehdejší inteligence. Vedle zakladatele sboru, barona K. M. Villaniho, to byli V. V. Tomek, F. L. Rieger, K. Havlíček Borovský, B. Smetana (složil spolkovou hymnu), J. Mánes a V. Hanka.

1858 – Narodil se Rudolf Diesel, německý vynálezce († 30. září 1913)

1863 – F. L. Rieger přednesl poslanecké sněmovně zdůvodnění další neúčasti českých poslanců na práci říšské rady. Již předtím (30. září 1861) odešel na dovolenou jediný český zástupce v panské sněmovně F. Palacký.

1871 – Byla vyhlášena Pařížská komuna, prezident Francouzské republiky Adolphe Thiers žádal evakuaci Paříže.

1915 – V první světové válce se uskutečnil masivní námořní útok v bitvě u Gallipoli. Tři bitevní lodi byly potopeny během neúspěšného britského a francouzského námořního útoku na Dardanellesa.

1916 – Narodil se Josef Bryks, český stíhací pilot († 12. srpna 1957)

Major (brigádní generál in memoriam) Josef Bryks (18. března 1916, Lašťany, dnes obec Bělkovice-Lašťany–12. srpna 1957, nemocnice uranového dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří) byl český voják a letec, účastník československého protinacistického odboje a oběť komunistického teroru.

Josef Bryks byl sedmým z celkem osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nasvetrové. Vystudoval a odmaturoval na obchodní akademii v Olomouci a poté nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích (1935).

Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, kde v průběhu studia (1936–1937) přestoupil na letecké oddělení.

Po vyřazení v hodnosti poručíka se specializací leteckého pozorovatele sloužil nejprve v této funkci, posléze se však přeškolil na stíhacího pilota.

Za okupace pomáhal organizovat útěky československých pilotů do Polska. Oženil se s Marií Černou, jejich dcera však dva dny po porodu zemřela.

Bryks sám po několika měsících civilního života uprchl do zahraničí (20. ledna 1940). V Maďarsku byl ale zatčen, nějakou dobu vězněn a pak poslán na Slovensko. Vězněn byl pod falešným jménem, avšak pouze do té doby, než jeho žena, která po jeho útěku kolaborovala, odkryla jeho pravou identitu. Odtud záhy uprchl a přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie. Zde nestihl zasáhnout do bojů a byl evakuován do Velké Británie.

Nejprve sloužil v 310. československé stíhací peruti RAF, po pár dnech byl ale pro nadbytek pilotů přemístěn mezi některé civilní a logistické složky britského letectva. Důvodem byl patrně fakt, že ze střední školy uměl perfektně anglicky, takže mu spolupráce s britskými piloty nedělala potíže. V dubnu 1941 nastoupil k 242. stíhací peruti. Spolu s ní prodělal výcvik na noční stíhací akce, ale posléze se účastnil denních leteckých akcí nad územím nepřítele. 17. června 1941 byl poblíž Lille sestřelen a po krátkém ukrývání byl zajat Němci (jeho Hawker Hurricane Mk.IIB patrně sestřelil sám Adolf Galland, tehdy nejúspěšnější stíhač Luftwaffe).

Po svém zajetí byl Bryks, který zatajil svoji pravou identitu a vydával se za Brita, umístěn do zajateckého tábora. Nyní začínala jeho nejslavnější kariéra: 5× se pokoušel o útěk, dvakrát měl k němu opravdu blízko. Jednou se pokusil uletět s Messerschmittem Bf 109 modifikovaném na noční stíhání (chytili ho na poslední chvíli), podruhé uprchl a připojil se k polské Zemské armádě. Byl chycen a krutě mučen, v roce 1944 byla navíc prozrazena jeho skutečná totožnost, když britská strana poslala omylem Němcům doklad o jeho povýšení i s pravým jménem a národností. V roce 1945 byl osvobozen spojeneckými vojsky a prodělal několik operací (poslední v létě 1946) kvůli řadě zranění, která v průběhu války utrpěl.

18. července 1945 se oženil Gerdrudou Rose, Angličankou, s níž si v zajetí dopisoval. 6. října 1945 se vrátil domů i se svou novou manželkou. Jméno jeho první ženy, která spáchala v roce 1945 sebevraždu, bylo vyryto do pomníku padlým odbojářům ve Velkém Meziříčí. Bryks nechal její jméno z pomníku promptně odstranit, což vyvolalo konflikt s jejím vlivným otcem, který byl komunista. Do kokpitu se vrátit nemohl kvůli svým zraněním a s nimi souvisejícími komplikacemi. Obdržel řadu vyznamenání (mimo jiné Řád britského impéria), hodnost štábního kapitána a stal se učitelem angličtiny a teorie létání na Leteckém učilišti v Olomouci. Britové o něm natočili film Srdce v zajetí.

Ihned po Únoru odeslal svou rodinu zpět do Anglie, sám byl brzy poslán na dovolenou a poté zařazen do zálohy. Do jeho vždy příkladného služebního hodnocení napsal jeho nadřízený plukovník Václav Fuksa, že je nevyhovující pro svou politickou nespolehlivost a nepochopení ideologie lidovědemokratického zřízení (jakožto člen strany národně sociální, odpůrce komunistů a člen organizací příslušníku zahraničního odboje).

2. května 1948 byl major Bryks zatčen pro přípravu útěku za hranice. Nejprve jej soudil vojenský soud, ten jej však shledal nevinným, neboť komunisté ještě neměli soudnictví dost pevně v rukou. Nové přelíčení před Státním soudem však již šlo podle plánu a Bryks byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. Protesty jeho manželky, která z Británie posílala dopisy státním orgánům i představitelům, mimo jiné i jednomu z hlavních organizátorů monstrprocesů a čistek, generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Rudolfu Slánskému, byly marné.

Bryks prošel několika těžkými žaláři. V roce 1950 byl za přípravu vzpoury a útěku (patrně šlo o smyšlené obvinění) odsouzen k dalším dvaceti letům navíc. Ve vězení se choval vzpurně, držel protestní hladovky a odmítal se podřizovat vězeňskému režimu. Nakonec byl přesunut do jáchymovských dolů do dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří. V roce 1955 zde krátkodobě „sekal dobrotu“, aby mohl z drobných odměn za práci na šachtách podporovat rodinu a starého otce, brzy však zjistil, že peníze nedostávají a vrátil se k rezistenci. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, začaly se u něj projevovat srdeční potíže, ovšem lékařská péče a léky mu byly soustavně odpírány. Zemřel na infarkt v noci z 11. na 12. srpna 1957. Jeho ostatky nebyly rodině vydány a urna byla tajně pohřbena na hřbitově v Motole. Toto místo bylo identifikováno až v roce 2009.

Po listopadu 1989 byl částečně rehabilitován a v roce 1991 in memoriam povýšen na plukovníka. V rodných Lašťanech mu byla 4. června 1994 odhalena pamětní deska. Česká televize o něm natočila dokumentární film. V roce 2004 mu byla udělena Cena města Olomouce za hrdinství a odvahu za 2. světové války - osobnost in memoriam. Dne 28. října 2006 mu byl in memoriam propůjčen Řád Bílého lva vojenské skupiny II. třídy. V roce 2008 jej in memoriam povýšil prezident Václav Klaus do hodnosti brigádního generála.

Po Josefu Bryksovi je pojmenována jedna z pražských ulic na sídlišti Černý Most II. a také jedna z ulic v Olomouci-Slavoníně.

1922 – V Indii je Móhandás Karamčand Gándhí odsouzený k šesti letům vězení za občanskou neposlušnost.

1926 – Napětí v koalici vedlo k demisi vlády A. Švehly; jmenována úřednická vláda (druhá) J. Černého.

1932 – Narodil se John Updike, americký spisovatel († 27. ledna 2009)

1939 – A. Hitler jmenoval říšským protektorem v Čechách a na Moravě Konstantina von Neuratha a jeho zástupcem ve funkci státního sekretáře K. H. Franka.

Krajanské organizace v USA - České národní sdružení, Slovenské národní sdružení a Sdružení českých katolíků se v Chicagu sjednotily k podpoře boje za obnovu ČSR v Československou národní radu v Americe.

1940 – Adolf Hitler a Benito Mussolini se setkávají v Brenner a souhlasí s vytvořením spojenectví proti Francii a Spojenému království.

Narodila se Jana Březinová, česká herečka († 29. května 2000)

Jana Březinová se narodila 18. března 1940 v Praze do rodiny krejčího.

Krvelační nacisté jí záhy umučili maminku, čímž po zbytek svého života trpěla.

Vyučila se aranžérkou, ale smysl svého života nalezla v herectví, které absolvovala roku 1965 na pražské DAMU.

V letech 1965 – 1966 setrvala u Státního divadelního studia v Praze a v období 1966 – 1971 působila v příbramském divadle.

Nakonec setrvala v činohře pražského Národního divadla (od 1. dubna 1972 až do 31. července 1998), z něhož odešla až ukončením pracovního poměru ze zdravotních důvodů.

Přesto byla za svého života významnou členkou české první scény a dnes už nesmazatelně patří do divadelní historie druhé poloviny 20. století.

Březinová jako herečka pracovala s mírným náznakem a náčrtem, měla několik charakterových vrstev, které postupně divákovi odkrývala.

Dokázala sehrát hrdou velkou ženu či pouze prostou venkovanku s přirozeností, bystrostí, poetickým kouzlem, citem a uzavřeností do sebe. Tlumené emoce dokázala přesně zvyšovat a gradovat.

Měla výborné něžné hlasové dispozice, kultivovaný pohyb a gesta, prostotu a vrozenou eleganci. Z divadelních kreaci si uveďme Johanku („Dáma není k pálení“), Roxanu („Cyrano z Bergeracu“), Slávku Hlubinovou („Měsíc nad řekou“), Maryšu („Maryša“), Peggy Grantovou („První stránka“), Marii („Vévodkyně valdštejnských vojsk“), kněžnu („Lucerna“), Jenny („Farma“), „Hamlet“ (členka herecké suity) aj.

V českém filmu debutovala jako mladá žena dirigenta Arnošta Moravce (Josef Zíma) v Podskalského komedii ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ (1966). O dva roky později byla milenkou v OHLÉDNUTÍ (1968) Antonína Máši. Kinematografie nikdy nedokázala využít velkého talentu této herečky a výraznými úlohami ji obdarovávala jen zřídka.

V českých kinech diváci Janu Březinovou zahlédli jako ženu Božku v Matějkových NÁVRATECH (1972), ženu v dramatické etudě Studia FAMU s názvem COMPANIERO (1974), pekařku Zuzku v koprodukční pohádce Jana Schmidta NEVĚSTA S NEJKRÁSNĚJŠÍMA OČIMA (1975), bývalou spolužačku Janu Pecháčkovou v oblíbené komedii VRCHNÍ, PRCHNI! (1980) Ladislava Smoljaka, úřednici v KALAMITĚ (1981) Věry Chytilové, třídní v Matulově BLOUDĚNÍ ORIENTAČNÍHO BĚŽCE (1985) a v jiných.

Významnějšími úkoly byla přísná matka Anna v HONU NA KOČKU (1979) Milana Muchny, maminka v dětském snímku Štěpána Skalského ZAKÁZANÝ VÝLET (1981) a v Jirešově NEÚPLNÉM ZATMĚNÍ (1982), Dorota v PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1983) Otakara Vávry, Marie v dramatu PÍSNĚ BY NEMĚLI UMÍRAT (1983), špiónka Eva Krausová v Brynychově MRAVENCI NESOU SMRT (1985) a Kabátová v TÍSŇOVÉM VOLÁNÍ (1985) Miloše Zábranského. A naposledy si zahrála Odu ve Weissově snímku MARTA A JÁ (1990). Hojně účinkovala ve slovenském filmu (DOVIDENIA V PEKLE, PRIATELIA, BIELA STUŽKA V TVOJICH VLASOCH, POSTAV DOM, ZASAĎ STROM nebo NEVERA PO SLOVENSKY).

Velmi bohaté místo v jejím odkazu zaujímají dobré role v televizních inscenacích a pohádkách (DLOUHÉ DOPOLEDNE, VÝNOSNÉ MÍSTO, SPLYNUTÍ DUŠÍ, PŘEDEME, PŘEDEME ZLATOU NITKU, O ZAKLETÉM HADOVI, SLEČNA MÁRY, PŘIVEDLA ŽEBRÁKA NA MIZINU, O MĚKKÉM SRDCI PANÍ RUSKY, HASTRMAN, DOKTOR KAZISVĚT, NA ČÍ STRANU, ČERTŮV ŠVAGR, O ZRZAVÉ ANDULE, NEPOČESTNÁ, CHODNÍK CEZ DUNAJ, MUŽ, KTERÝ NEMĚL DŮVĚRU, FRANZ A FELICE, PRAVDA A LEŽ, POHÁDKA O PROLHANÉM KRÁLOVSTVÍ, KOUZELNÝ BOLEHOJ, VOJTÍK A DUCHOVÉ, ČERVENÝ KAMÍNEK, CYPRIÁN A BEZHLAVÝ PRAPRADĚDEČEK a zejména VLČÍ HALÍŘ), seriálech (DNES V JEDNOM DOMĚ, TISÍCROČNÁ VČELA, MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ, TETA a KONEC VELKÝCH PRÁZDNIN) a rozhlasových dramatizacích.

Spolupracovala též s dabingem (př. NEVĚSTA S NEJKRÁSNĚJŠÍMA OČIMA, ZVLÁŠTNÍ BYTOSTI), gramofonovými deskami („Amfitryon“, „Motýlí čas“, „Sváteční chvilky poezie“ a podobně) a při umělecké recitaci například s pražskou Violou a nebo televizním pořadem NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE. Jejím věrným a dlouholetým manželem a také otcem jediné dcery byl herec Zdeněk Dušek (*1942). Herečka a recitátorka Jana Březinová zemřela předčasně na rakovinu 29. května 2000 v Brně ve věku pouhých šedesáti let. Život této herečky zařadila Helena Maléřová do své knihy „Celá viola tvé duše“ (2005).

1944 – Narodil se Jiří Holeček, český hokejový brankář

Narodil se Jiří Klem, český herec

1945 – Ve druhé světové válce provedlo 1250 amerických bombardérů nálet na Berlín.

1948 – Ústřední akční výbor Národní fronty vydal prohlášení o svobodě náboženského vyznání a svědomí a verbálně odsoudil přehmaty vůči církvím. Zároveň však velmi tvrdě vystoupil proti "zneužívání náboženství a církve proti lidově demokratické republice".

Po rezignaci B. Laušmana byl zvolen předsedou sociální demokracie Z. Fierlinger.

1964 – Zemřel Norbert Wiener, americký matematik (* 26. listopadu 1894)

1965 – Kosmonaut Alexej Leonov opustil na 12 minut kosmickou loď Voschod 2 a stal se tak první osobou, která vstoupila do volného vesmírného prostoru.

1967 – Narodila se Mahulena Bočanová, česká herečka

1968 – Předseda vlády Jozef Lenárt pronesl v Čs. televizi projev, v němž se vyslovil k polednovému vývoji v zemi.

Předsednictvo ÚV Čs. svazu mládeže vydává prohlášení, že se hnutí mládeže dostalo do vážné krize, zdiskreditovaní funkcionáři by měli uvolnit místo pro činovníky s novými myšlenkami.

Novinářům v NDR je vydán zákaz novinářům navštěvovat čs. velvyslanectví, Čs. dům kultury - a nadále není dovoleno zveřejňovat informace o Československu bez příslušných souhlasů. Skupině novinářů NDR, která byla odvolána z ČSSR, zabavily pohraniční orgány veškeré tiskoviny. Dva východoněmečtí žurnalisté byli zbaveni svých funkcí, protože chtěli během Lipského veletrhu uveřejnit články o čs. ekonomice.

1974 – Naftová krize – Národy OPEC uvalují na pět měsíců naftové embargo proti Spojeným státům, Evropě a Japonsku.

1981 – Zemřela Darja Hajská, česká herečka (* 20. března 1911)

2003 – Spojené státy vstoupily do války s Irákem.

Svátky:

Svátek mají Eduard Mučedník a Cyril Jeruzalémský.

V občanském kalendáři dnes slaví svůj svátek Eduard Mučedník. Jméno Eduard/Edvard vzniklo z anglosaského Éadweart, což označovalo člověka, jenž "stojí na stráži a hlídá štěstí" neboli, jak se lidově říká, "drží štěstí na vartě".

Edvard Mučedník sám však příliš štěstí neměl. Byl sice synem anglického krále Edgara a po jeho smrti převzal trůn, ale jeho nevlastní matka Elfrída silou mocí prosazovala syna svého. Intriky a nástrahy jí však nevyšly. Edvard začal vládnout, prý docela moudře, ale jen na krátký čas. Při jednom návratu z lovu se neprozřetelně a důvěřivě zastavil na dvoře své macechy, aby ji pozdravil a podal ruku ke smíru. Nestačil však ani slézt z koně, a již klesl probodnut kopím. Ještě se vyšplhal zpět do sedla, ale strachem zdivočelý kůň jej shodil a usmýkal k smrti. Mrtvolu nebohého krále nechala macecha hodit do bažin. Zločin však za několik dní vyšel najevo. Rok po Edvardově smrti bylo tělo uloženo v klášterním kostele v Shaftesbury, zanedlouho jej zde začali uctívat jako světce. Mezi mučedníky je vlastně výjimkou. Ve skutečnosti totiž nezemřel pro víru, ale je uctíván proto, že sešel z tohoto světa násilnou smrtí.

V církevním kalendáři je dnes připomínán Cyril Jeruzalémský. Jméno Cyril je počeštěnou podobou řeckého jména Kyrillos, které je odvozeninou od slova kyrios. Podle některých badatelů to znamenalo "pán", ale podle jiných "pánův", což je ovšem dost podstatný rozdíl.

Cyril Jeruzalémský byl pánem. Narodil se v roce 315 v Jeruzalémě a roku 349 zde přijal biskupský úřad. Vzhledem k neustálým sporům se svými odpůrci ariány strávil 16 let ve vyhnanství. Do posledního exilu v letech 367-78 jej vypověděl ariánský císař Valens. Když se po jeho smrti vrátil Cyril konečně domů, nalezl město propadlé korupci a zlořádům. Zbytek svého života pak věnoval nápravě všech těchto nepravostí. Vedle toho také po celý svůj život psal. Jeho nejznámějším dílem jsou Katecheze, z nichž 19 je určeno čekatelům křtu a vysvětluje se v nich pojem pokání a křtu. Dalších 5 článků je připsáno novokřtěncům a Cyril zde objasňuje svátosti křtu, biřmování a eucharistie. Právě díky svému dílu byl roku 1883 zařazen mezi církevní učitele.

V keltském kalendáři dnes začíná měsíc olše - Fearn. Tento strom chránil Kelty před střety a spory, jeho posvátnou barvou je karmínová. Jistě by nebylo marné vyhledat dnes nějakou olši a poprosit ji o pomoc. Možná nám to pomůže více než zbytečná hádka.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje