Vzpomínáček - 17. listopadu - Nejen "Samet"

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 17. listopadu. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte chuť. Tady je dnešní menu: "Protihusitský landfrýd, Suezský průplav, druhá bitva u Helgolandské zátoky, Fan Vavřincová, Vlasta Chramostová, uzavřeny české vysoké školy, Danny DeVito, odhalení "špionážní skupiny" na Mostecku, zostřování třídního boje, Svaz protifašistických bojovníků, Vladivoj Tomek, konflikt ve vedení odborů, Sophie Marceau, Laďka Kozderková, brutální zásah příslušníků VB a následný "Samet", G. Bush v Praze, Děkujeme, odejděte, Arnold Schwarzenegger..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1421 – Do Brna (obsazeného uherským vojskem) svolal král Zikmund sněm, na němž (až na výjimky) se moravská husitská šlechta zřekla čtyř artikulů a přijala Zikmunda za krále. Současně zde byl uzavřen protihusitský landfrýd. Morava se jako celek zřekla husitství (koncem roku byla okupována uherským a rakouským vojskem).

1490 – Maxmilián Habsburský dobyl Stoličný Bělehrad a král Vladislav byl donucen se vzdát vlády v rakouských zemích.

1576 – Zemský hejtman Zdeněk Lev z Rožmitálu svolal do Brna zasedání moravského zemského sněmu, na němž byl Rudolf II. prohlášen za moravského markraběte.

1620 – "Správcem" Čech (místodržícím) byl jmenován Karel z Lichtenštejna (do té doby vládl v Čechách Maxmilián Bavorský).

1805 – První předvoj francouzského vojska překročil moravské hranice u Mikulova, jiný u Znojma. O dva dny později dorazili Francouzi do Brna.

1869 – Suezský průplav, spojující Středozemní moře s Rudým, byl otevřen pro dopravu.

1879 – Předsednictvo Českého klubu na říšské radě (F. L. Rieger, J. Lobkovic, F. Šrom) odevzdalo císaři čtyři memoranda požadující zrovnoprávnění češtiny v úřadech, u soudů, na středních školách, živnostenských vzdělávacích ústavech a na pražské univerzitě.

1917 – Druhá bitva u Helgolandské zátoky skončila vítězstvím Německa nad Royal Navy.

Narodila se Fan Vavřincová, česká spisovatelka

Jméno Věra Němotová je dnes širší veřejnosti málo známé, ale pod pseudonymem Fan Vavřincová je tato spisovatelka podepsána pod dvěma stěžejními díly českého filmu a televize v rozestupu několika desetiletí – EVA TROPÍ HLOUPOSTI (1939) a TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA (1968, 1971). Věra Němotová, rozená Peigerová, pochází z Prahy, jejím otcem byl podnikatel Vavřinec Peiger, který byl mimo jiné ředitelem cukrovarů firmy Česká cukerní. Věra Peigerová vystudovala francouzské gymnázium, po maturitě krátce studovala jazyky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od dětství ale tíhla k literatuře a obdivovala vypravěčský styl světových humoristů (mezi její oblíbence patří světově proslulý P. G. Wodehouse) a již v šestnácti letech publikovala své prvotiny v ženských časopisech. Její povídky a příběhy na pokračování se dočkaly i knižních vydání (Sladká dívka 1941, v reedici 1970) nebo Pozor! Zázračné dítě (1943, v reedici 1996).

Práce Věry Němotové si povšiml režisér Martin Frič, který na filmové plátno chtěl převést její román na pokračování Patsy tropí hlouposti, který vycházel v ženském časopisu. Tehdy se zrodil umělecký pseudonym Fan Vavřincová (který má souvislosti v rodinné historii) a scénář k jedné z nejslavnějších komedií českého filmu EVA TROPÍ HLOUPOSTI (1939) s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým v hlavních rolích. Podílela se údajně také jako spoluautorka scénáře na další Fričově komedii HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941), kromě osobních vzpomínek ale její účast na tomto filmu žádné jiné zdroje neuvádějí. V průběhu okupace se pak Věra Němotová, nyní již známá jako Fan Vavřincová prosadila s řadou dalších knih humoristického zaměření, inklinovala ale také k detektivnímu žánru. Mezitím se také provdala a jejím manželem se stal Bohumil Němota z úspěšné průmyslnické rodiny. Díky jemu také strávila několik let na zámku Sudovice na Příbramsku (objekt dnes po restitucích znovu patří rodině Němotových). Při požáru zámku v roce 1950 byly nenávratně ztraceny některé spisovatelčiny rukopisy chystané k vydání.

V průběhu 50. a 60. let napsala Fan Vavřincová mimo jiné několik scénářů ke scénkám a skečům uvedených v televizi, vzhledem k buržoaznímu původu manželovy rodiny ale měla jen mizivé možnosti širšího uplatnění, po několika úřednických zaměstnáních byla dlouhá léta účetní Restaurací a jídelen (1957-1975). K dalšímu vyvrcholení své umělecké činnosti dospěla se seriálem TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA (1971). Předehrou byla televizní komedie z roku 1968, jež zaznamenala tak velký ohlas diváků, že režisér Jaroslav Dudek realizoval podle scénářů Fan Vavřincové celý seriál. Tento nadčasový projekt se dodnes těší značné divácké oblibě, Fan Vavřincová do scénáře navíc zakomponovala postavu účetního Koníčka, jíž chtěla vzdát hold osobnosti Oldřicha Nového. Ten se sice práci před kamerou v té době ze zdravotních důvodů již vyhýbal, ale vzpomínky na předválečné filmování scénářů Fan Vavřincové mu nedovolily odmítnout. V období počínající normalizace se Fan Vavřincové podařilo prosadit k vydání také některé další prózy (Prázdniny s Julií, Vrah a srdcová dáma), ve formátu povídek a fejetonů se uplatnila v časopisech.

Po roce 1989 se Fan Vavřincové dostalo obnovené pozornosti, knižně byly vydány její starší scénáře, reedicí se dočkaly i kdysi oblíbené humoristické romány, slavný film EVA TROPÍ HLOUPOSTI se stal předlohou ke stejnojmenné divadelní hře uvedené v roce 2009 v Městském divadle ve Zlíně. Fan Vavřincová dnes žije v Praze, z manželství s Bohumilem Němotou (který již zemřel) má dvě dcery, Ivanu a Felicii.

1926 – Narodila se Vlasta Chramostová, česká herečka

Česká filmová a především divadelní herečka, jedna z nejvýznamějších, co se na naší scéně obevily. Také skvělá publicistka. Své názory prosazovala tvrdě. Mnohým lidem se ale nezamlouvaly, a proto se stala velmi kontroverzní osobou. Jedni ji fandí, druzí odsuzují. Byla dvakrát nominována na Českého lva (Je třeba zabít Sekala, Kuře melancholik). Bývalý prezident Václav Havel ji udělil roku 1998 Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

V letech 1941 až 1945 studovala na Státní konzervatoři v Brně. Za komunistické éry ji bylo umožněno hrát v mnoha filmech a v Národním divadle, ale po podepsání Charty 77 jí bylo hraní znemožněno, a tak hrála doma ve svém bytě pro přátele. Po osvobození byla u zrodu brněnského Svodobného divadla, poté působila v Městském divadle v Olomouci. Následovali 4 sezony ve Státním divadle v Brně. Na dalších dvacet let spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech. Dostala zde řadu velkých rolí, např. byla Marii Stuartovnou, Annou Kareninou, Roxanou atd.

Sama herečka o sobě říká:
„Prožila jsem tři životy. První byl herecký, druhý disidentský a třetí byl životem návratů. Herecký trval od 15 do 44, disidentský dalších 20 roků. Teď žiji návraty.“

1939 – V noci ze 16. na 17. listopad nařídili nacisté razie ve studentských kolejích v Praze i Brně; došlo k zatýkání a 9 studentských funkcionářů bylo v Praze v ruzyňských kasárnách bez soudu popraveno (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert), dalších 1050-1070 studentů bylo deportováno do koncentračních táborů. Z Hitlerova příkazu byly uzavřeny české vysoké školy (údajně na 3 roky). 17. listopad se stal symbolem boje proti totalitnímu režimu mladé generace.

V Paříži se oficiálně ustavil Československý národní výbor, dočasný ústřední orgán odboje (do 22. července 1940); již měsíc předtím (17. října) se na něm dohodli vedoucí činitelé emigrace (E. Beneš, J. Šrámek, Š. Osuský, S. Ingr, R. Viest, H. Ripka, E. Outrata). Francouzská vláda tento orgán uznala 17. listopadu, britské uznání následovalo 20. prosince t. r. Současně byl 17. listopadu vydán mobilizační rozkaz vztahující se na všechny bojeschopné občany v zahraničí.

1944 – Narodil se Danny DeVito, americký herec

Danny DeVito (* 17. listopadu 1944, Neptune, New Jersey, USA) je americký herec a na Oscara nominovaný filmový producent známý pro svou malou postavu (152 cm). Narodil se jako Daniel Michael DeVito v malém americkém státě New Jersey. Jeho rodiče jsou italsko-američtí katolíci. Vystudoval vysokou školu v Asbury Parku.

S celovečerným filmem začal koncem 60. let. V roce 1975 ztělesnil jedného z pacientů v dramatu Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem. Stejnou roli ztělesnil už v divadelný hře, podle které oscarový film vznikl. Mezinárodního věhlasu dosáhl po boku Michaela Douglase a Kathleen Turner v romantických dobrodružných filmech Honba za diamantem a Honba za Klenotem Nilu, a také díky černé komedii Válka Roseových, kterou i režíroval.

DeVito se stal slavným ve Spojených státech díky věrnému portrétu své televizní postavy „Louie De Palmy“ v populární ABC / NBC televizní sérii - Taxi (1978 – 1983). Několik epizod také režíroval. Protože však tento sitcom nebyl široce distribuovaný do zahraničí, ve většině ostatních zemí je známý primárně pro svou práci na celovečerních filmech.

Mezi mnoha oceněními, která DeVito získal, jsou mimo jiné nominace na Oscara za produkci snímku Stevena Soderbergha Erin Brockovich, šest nominací na Zlatý glóbus za herecké výkony včetně Zlatého glóbu za roli v jedné z nejúspěšnějších amerických TV komedií Taxi. Byl pětkrát nominován na cenu Emmy za herecký výkon. Tuto cenu získal za úlohu v seriálu Taxi. DeVitem režírované drama Hoffa s Jackem Nicholsonem v titulní roli bylo nominováno na Zlatého medvěda na MFF v Berlíně.

Danny DeVito se stal v roce 1992 vůdčí osobností v produkční společnosti Jersey Films, která se zasloužila o mezinárodní věhlas a ocenění takových filmů jako Pulp Fiction: Historky z podsvětí, Muž na Měsíci Miloše Formana, Garden State, Chyťte ho!, Zakázané ovoce a mnoha dalších.

Spolu s režisérem Jakem Paltrowem uvedl Danny DeVito na MFF Karlovy Vary 2007, kde také převzal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu, komedii Hezké sny, soutěžní snímek, ve kterém vynikajícím způsobem ztvárnil postavu podivínského odborníka na lucidní snění.

Od roku 1981 je ženatý s herečkou Rheou Perlmanovou, známou z legendárneho amerického sitcomu Na zdraví!.

1947 – Na schůzi Národní fronty oznámil komunistický ministr vnitra V. Nosek odhalení "špionážní skupiny" na Mostecku; šlo o provokaci, o přípravu politického procesu namířeného proti národním socialistům (proti P. Zenklovi, V. Krajinovi a P. Drtinovi). Ministr spravedlnosti Drtina předložil ve vládě 27. prosince důkazy o vykonstruovaném obvinění. ~ Skončila Akce B na zneškodnění ukrajinských banderovců na Slovensku.

1948 – ÚV KSČ přijal (v referátu K. Gottwalda) v duchu prosazované teorie o zostřování třídního boje řadu ostrých administrativních opatření proti opozičním silám s cílem jejich zatlačování a omezování.

1951 – Došlo k ustavení Svazu protifašistických bojovníků, jednotné a celostátní organizace sdružující účastníky (ne všechny) domácího a zahraničního odboje.

1952 – V Národním divadle v Praze byla slavnostně zahájena činnost Československé akademie věd.

Narodila se Miroslava Němcová, česká politička

1960 – Zemřel Vladivoj Tomek, poslední popravený český antikomunista (* 9. června 1933)

Vladivoj Tomek (9. červen 1933 Praha – 17. listopad 1960 Praha, Pankrácká věznice) byl skaut, odpůrce československého komunistického režimu odsouzený za trestné činy velezrada, vražda, padělání a pozměňování platidel. Jedná se o poslední osobu popravenou československou komunistickou justicí z politických důvodů.

Již jako mladistvý vystupoval proti komunistickému režimu (například karikatury politických prominentů). Později se třemi společníky přepadl čtyři vojáky, z nichž jednoho usmrtili a druhého těžce zranil. Se skupinou svých přívrženců se Tomek dále ozbrojoval, připravoval násilné útoky na různé důležité objekty, stavby a shromáždění.

Zatčen byl dne 18. 12. 1959. Členové odbojové skupiny byli obžalováni z velezrady, vraždy, padělání a pozměňování platidel. On sám projevil ochotu učinit doznání, které bylo poprvé v dějinách československé kriminalistiky zaznamenáno pomocí magnetofonu.

Řádný soud na základě zajištěných důkazů se v podstatě ztotožnil s názory obžaloby. Členům Tomkovy skupiny - kromě něj samotného - vyměřil tresty odnětí svobody od 2,5 do 25 let nepodmíněně, propadnutí veškerého jmění, ztrátu vojenských hodností a čestných práv na dobu 3 let po odpykání trestu.

V jeho případě soud přihlédl k míře jeho iniciativy a závěrům posudku, který jej charakterizoval - mimo jiné - jako jedince, jehož ponecháním v lidské společnosti by dále byly ohrožovány lidově demokratický společenský řád a životy lidí a jehož náprava není možná. Tomek byl odsouzen podle §78 odstavce 3 a 5, §216, §139 odstavce 1 Trestního zákona s přihlédnutím §22/1 k trestu smrti, prezident republiky mu neudělil milost a poprava byla vykonána 17. 11. 1960 (výkon trestu byl nařízen na 11:50; v tomto případě nebylo dodrženo nařízení popravovat za úsvitu).

O popravě nebyla vydána tisková zpráva; věc byla široké veřejnosti prakticky neznámá až do Sametové revoluce. Dodnes nebyly okolnosti případu dostatečně vědecky studovány.

V roce 2001 byla v Praze Tomkovi odhalena pamětní deska.

1965 – Na plenární schůzi ÚRO vyvrcholil konflikt ve vedení odborů v otázce úlohy odborových organizací a závodních rad v souvislosti s ekonomickou reformou; spor se vyhrotil mezi předsedou odborů F. Zupkou a předsedy několika odborových svazů s komunistickým vedením. Předseda Zupka rezignoval, neposlušné předsedy postupně oddělení ÚV KSČ odstavilo a do čela odborů byl postaven M. Pastyřík.

1966 – Narodila se Sophie Marceau, francouzská herečka a režisérka

Sophie Marceau začala s herectvím již jako mladá, tehdy ji bylo pouhých 14 roků. Do té doby vyrůstala na předměstí Paříže se svým otcem, který se živil jako řidič nákladních aut.

V té době se dověděla od jednoho přitele, že režisér Claude Pinoteau hledá nové talenty a tváře pro film La Boum (VEČÍREK). Byl to právě tento film, který započal její kariéru.

Teprve 14ti letá Sophie získala značné podvědomí, neboť snímek zaznamenal veliký úspěch, který vedl dokonce k vzniku pokračování La Boum 2 (VEČÍREK 2). Za výkon v tomto filmu obdržela roku 1983 Cesara (za nejvíce slibnou herečku), který je jakousi francouzskou obdobou Oscara.

Sophie později opustila podobu teenagerské hvězdy a posunula se ve svém hereckém působení více k dramatičtějším a vážnějším projektům.

Šlo napřiklad o film z roku 1984 Fort Saganne (PEVNOST SAGANNE) s Gérardem Depardieu, anebo Happy Easter (VESELÉ VELIKONOCE) z téhož roku, kde si zahrála s Jeanem-Paulem Belmondem. Dále následovaly snímky L'AMOUR BRAQUE z roku 1985 (ten točil její dlouholetý přítel Andrzej Zulawski, původem z polského Lwowa), POLICIE (opět s Gérardem Depardieu), v roce 1986 přišel snímek DESCENTE AUX ENFERS (Descent Into Hell), o dva roky později to pak byl snímek CHOUANS! a v roce 1989 MES NUITS SONT PLUS BELLES QUE VOS JOURS (My Nights Are More Beautiful Than Your Days) režírovaný jejím přítelem Andrzejem Zulawskim.

V roce 1988 byla jmenována Nejlepší romantickou herečkou na Mezinárodním festivalu romantických filmu za její roli ve filmu Chouans!. Po roli ve snímku PACIFIC PALISADES z roku 1990 a LA NOTE BLEUE (1991) se Sophie zaměřuje spíše na lehčí role a méně vážné role. Jedna z nich je v komedii FANFAN z roku 1993 a rok později LA FILLE DE D'ARTAGNAN (D'Artagnanova dcera), kde si zahrála spolu s Philippem Noiretem.

Poté se pokusila o vstup na divadelní scénu, a to se svou rolí ve hře Eurydice z roku 1991, za kterou obržela Cenu pro nejvíce slibný objev. Na jevišti se objevila znovu v roce 1984 jako Eliza Dolittle v Pygmalionu. Byla to však role Princezny Isabelle z roku 1995 v pěti Oscarovém historickém eposu BRAVEHEART (Statečné srdce) režiséra Mela Gibsona, která z ní udělala hvězdu mezinárodního formátu a přesvědčíla diváky z celého světa nejen o jejím hereckém talentu, ale také o kráse francouzských žen.

Ten samý rok, kdy šílenství okolo tohoto snímku zaplavilo celý svět, se Sophie objevila za kamerou 9ti minutového filmu L'AUBE a L'ENVERS, který se objevil na filmovém festivulu v Cannes. Po tu dobu se Sophie snaží zůstat mimo Hollywoodské dění až do doby, kdy dostane vedlejší roli po boku Davida Spadea LOST & FOUND (Ztracený a nalezený), který režíroval Jeff Pollack. Následuje film dle Williama Shakespearea A MIDSUMMER NIGHT'S DREAM (Sen noci svatojánské), kde si záhrala Hippolytu po boku takových herců, jakými jsou Kevin Kline, Michelle Pfeiffer a Calista Flockhart. V roce 1999 se objevuje coby „Bond Girl“ po boku Pierce Brosnana v již devatenácté bondovce, kde ztvárnila roli Elektry King. Po tomto úspěchu se znovu vrací k menším filmům, především francouzské produkce. Za všechny jmenuji LA FIDÉLITÉ (2000), kde hrála znovu pod vedením Andrzeje Zulawského a BELPHÉGOR LE FANTôME DU LOUVRE (Belphegor: Fantom Louvru) z roku 2001.

24. července 1995 se Sophie narodilo její první dítě, chlapeček jménem Vincent. Doposud není vdaná a žije v Paříži s Andrzejem Zulawskim, se kterým začala spolupráci již v roce 1985 a který je o 26 let starší. Sophie je otevřeným odpůrcem takzvaných „blood sports“ a připojila se spolu s Brigitte Bardot k protestům proti lovu hrdliček v Gironde a býčím zápasům v Provence. Sophie je velkým ochráncem přírody, hlavně jejím velikým milovníkem. Dále miluje děti a snaží se pomáhat všemi prostředky. Jako důkaz toho je patronkou organizace zvané Arc-en-Ciel ("Rainbow"), která pomáha dětem v jejich bídě a která se snaží plnit jejich sny a právo na plnohodnotný život.

1968 – Výsledky zasedání ÚV KSČ vyvolaly v celé veřejnosti reakce nejrůznějšího druhu, zejména většinou velmi rozporuplné, jak se o tom rozepsaly téměř všechny tehdejší sdělovací prostředky. Nejvýrazněji se projevili mladí lidé na vysokých školách, kde se konala shromáždění nejen k výročí 17. listopadu, ale i k výsledkům jednání komunistů. Na několika z nich se účastnili svými projevy také členové ÚV KSČ. Nakonec pražští vysokoškoláci i se svými profesory se rozhodli pro třídenní okupační stávku, při které zkoncipovali dopis studentům a rolníkům v celé zemi. K jejich stávce se zakrátko připojili také studenti z Liberce, Brna, Bratislavy a dalších vysokoškolských center.

1969 – Předsednictvo ÚV KSČ přijalo usnesení o postupu řešení členství komunistů, kteří byli ilegálně za hranicemi ČSSR. ~ Novým rektorem Vysoké školy politické byl jmenován V. Kvěš. S bývalým rektorem M. Hüblem byl ukončen pracovní poměr. ~ Byl schválen návrh na opatření zesilující vliv státu na řízení kulturních fondů, které dosud „zneužívaly tvůrčí svazy k financování činnosti proti straně a socialistickému státu“. ~ V Helsinkách bylo zahájeno jednání mezi USA a SSSR o omezení strategických zbraní.

1983 – Narodila se Kateřina Emmons roz. Kůrková, česká sportovní střelkyně

1986 – Zemřela Laďka Kozderková, česká muzikálová zpěvačka (* 26. června 1949)

Ladislava Kozderková, zpěvačka, muzikálová, divadelní a filmová herečka se narodila 26.6. 1949 v Brně, kde prožila své mladí. Vyrostla pod Kraví horou v muzikantské rodině, jako nejmladší ze tří sester. Strýc Richard byl výborný violista, strýc Jiří operním pěvcem a otec Ladislav skladatelem a dirigentem v českém rozhlase. Již jako dítě zpívala v rozhlase a jako dvanáctiletá natočila první desku. V Brně studovala na konzervatoři nejprve zpěv, potom dramatický obor.

Po ukončení konzervatoře zpívá u Broma i Krautgartnera, kde se seznámila s trumpetistou Richardem Kubernátem za kterého se velmi rychle provdala a v roce 1969 se jim narodila dcerka Laděnka. Vztah ale zkrachoval kvůli Kubernátově závislosti na alkoholu. A tak se sotva roční dcerou opouští Brno i manžela a odchází do pražského Rokoka, kde po ročním působení mění angažmá a stěhuje se do hudebního divadla v Karlíně, kde bude působit dalších třináct divadelních sezón.

Ovšem roční působení v Rokoku bylo zásadní s hlediska osobního života. Seznámila se tam se svým hereckým kolegou Vlastimilem Bedrnou. Oba se nejdříve museli rozvést, aby se mohli v roce 1974 vzít. O dva roky později se jim narodila dcera Vlasta.

Největší láskou pro ní bylo divadlo a za svoje působení v Hudebním divadle v Karlíně vytvořila mnoho nezapomenutelných rolí. Její vysněnou a zároveň životní rolí byla Dolly Leviová z Hermanova slavného muzikálu Hello, Dolly. Z jejich prvních filmových rolí jmenujme například ČEKÁNÍ NA DÉŠŤ (1977) a LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979), dále TRHÁK (1980), SONÁTA PRO ZRZKU (1980), JAKO JED (1985). Hrála V několika TV filmech, seriálech, například VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1985), pohádkách a zábavných pořadech. Její poslední rolí na televizni obrazovce byla komická scéna se svým manželem Vlastimilem Bedrnou (role dámy v divadelní lóži) v seriálu "CHOBOTNICE Z II PATRA".

Bohužel velice talentovanou herečku a zpěvačku v nejlepších letech zasáhla zhoubná nemoc, se kterou několik let statečně bojovala, ale nakonec jí podlehla 17.11. 1986 v pouhých 37 letech. Český národ tím ztratil jednu z nejtalentovanějších muzikálovych zpěvaček 20. století.

1989 – V Praze na Albertově začala v 16 hodin řádně ohlášená a povolená studentská manifestace k uctění památky J. Opletala za účasti asi 15 tisíc vysokoškoláků. Nato následoval pietní akt na Vyšehradě. Část davu postupovala do středu města podél Vltavy k Národní třídě, kde došlo k brutálnímu zásahu příslušníků VB a pohotovostního pluku SNB. Ten vyvolal všeobecné rozhořčení veřejnosti a bezprostřední protestní akce, které přerostly ve státní převrat, jenž byl pro svůj mírný průběh i provázenou euforii nazýván "sametovou" nebo "něžnou" revolucí.

1990 – Do Prahy zavítal (poprvé v historii) americký prezident v osobě G. Bushe.

1992 – ČNR a NR SR schválily usnesení k zákonu Federálního shromáždění o zániku ČSFR.

1999 – Skupina bývalých studentských vůdců vydala výzvu Děkujeme, odejděte!.

2003 – Arnold Schwarzenegger se stal guvernérem Kalifornie.

Svátky:

Svátek mají Mahulena, Alžběta (Uherská) a Řehoř.

Jméno Mahulena, které dnes najdeme v občanském kalendáři, je českého původu a snad vzniklo uměle. Nejznámější nositelka tohoto jména byla bezpochyby ta, kterou známe ze Zeyerova dramatu Radúz a Mahulena.

V církevním kalendáři dnes nacházíme Alžbětu. Alžbět je v kalendáři velice mnoho, dnes si připomínáme Alžbětu Uherskou, která má v římském kalendáři svátek 31. října. 19. listopadu ještě vzpomeneme Alžběty Durynské.

Alžběta Uherská má úzký vztah k našim národním dějinám. Byla dcerou krále Ondřeje III. Uherského a narodila se kolem roku 1293. Již jako dítě byla zasnoubena s pozdějším českým králem Václavem III. Příliš se jí asi do tohoto sňatku nechtělo, neboť v 16 letech raději vstoupila v Tössu ve Švýcarsku k dominikánkám. Žila zde 25 let. Nebyl to však život vůbec jednoduchý, Alžběta byla velice nemocná a vedle tělesného strádání trpěla i duševně. Nikdy prý si ale nepostěžovala a svůj osud trpělivě snášela. Zemřela 31. října roku 1336 v Tössu, její ostatky odpočívají v nádherném sarkofágu.

Dnes bychom nalezli v kalendáři také Řehoře, a to hned dva. První se jmenoval Řehoř z Tours a patří k nejvzdělanějším z křesťanských světců. Narodil se 30. listopadu roku 538 nebo o rok později v Clermont-Ferrandu (Francie) v rodině římského senátora. V roce 573 se stal biskupem v Tours, které bylo tehdejším největším náboženským střediskem Galie. Byl zde nástupcem slavného Martina z Tours, kterého velice obdivoval a nechal nad jeho hrobem postavit novou baziliku. Napsal mnoho velmi poučných spisů o křesťanském a církevním životě v 6. století, sepsal také slavnou Historia Francorum, která má deset knih a byla vlastně prvním mezinárodním dějepisem. Řehoř zemřel 17. listopadu roku 594 v Tours.

Druhý Řehoř byl nazýván Divotvůrce (Thaumaturrgos) a stejně jako jeho výše zmíněný jmenovec napsal mnoho cenných děl. Narodil se kolem roku 213 pohanským rodičům. Spolu s bratrem dosáhli vynikajícího vzdělání a v roce 233 odešli do Caesareje v Palestině. Zde se oba setkali s významným křesťanským misionářem a mystikem Órigenem. Oba bratři se brzy přihlásili ke křesťanství a nechali se od něho pokřtít. Řehoř brzy nato odešel a stal se křesťanským misionářem také. Někdy po roce 238 se bez ohledu na své mládí ujal biskupského úřadu v Neocaesareji a během následujících třiceti let prý přivedl celé město ke křesťanské víře.

Přívlastku Divotvůrce se mu dostalo díky zázrakům popisovaným v jeho životopisech, které však byly sepsány až sto let po jeho smrti. Tvrdí se v nich například, že byl první známou osobou, jíž se zjevila Panna Maria spolu se sv. Janem Evangelistou a vnukli mu prý doktrínu o Nejsvětější Trojici. Řehoř zemřel kolem roku 270 v Neocaesareji (dnes Niksar) u Černého moře.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme

František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia

archivy syndikátu novinářů

Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje