Vzpomínáček - 17. března - Jitka Molavcová a Tomáš Holý

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 17. března. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Bitva u Badru, I. křížová výprava proti Čechům, Jan Sarkander, zřizování národních gard, Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, spolčovací a shromažďovací zákon, návrh zásadní volební reformy, Boris Polevoj, Jiří Grygar, E. Beneš na jednání v Moskvě, Jitka Molavcová, Tomáš Holý, požadavek demise Antonína Novotného, 17. březen 1969, Markéta Hrubešová, Radůza, fotografie Burst of Joy, Těšnovské nádraží..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

624 – Se odehrálo střetnutí mezi ranou muslimskou obcí vedenou prorokem Mohamedem a protivníky z řad pohanských Kurajšovců – bitva u Badru.

1420 – Papežský legát za přítomnosti krále Zikmunda vyhlásil ve Vratislavi proti Čechům I. křížovou výpravu; šlo o první křížovou výpravu proti křesťanům od 13. století (tehdy v jižní Francii proti valdenským a katarům). K tažení proti Praze povolal Zikmund všechny své stoupence v České koruně. Nedlouho předtím (4. března) dal ve Vratislavi popravit 23 odbojných měšťanů a nechal mučit a upálit pražského měšťana Jana Krásu za jeho sympatie k husitům (14. března).

1620 – Za účasti stavovských komisařů byl v kobkách olomoucké radnice na mučidlech vyslýchán někdejší holešovský katolický děkan Jan Sarkander (podezírán z dohody s "lisovčíky", jak se tehdy označovali žoldnéři, kteří z Polska vpadli na Moravu a způsobili zde mnoho škod). Jan Sarkander byl obviněn z toho, že jim otevřel 5. února t. r. brány města Holešova. Katolický kněz však i při brutálním výslechu svou vinu popíral a zemřel na následky mučení. Pobělohorská katolická Morava získala svého mučedníka: papež Pius IX. jej roku 1859 zařadil mezi blahoslavené a papež Jan Pavel II. jej osobně v Olomouci v květnu 1995 svatořečil.

1848 – Z nařízení vrchních zemských úřadů byly ve všech větších městech zřizovány národní gardy.

Vyšla první část I. dílu práce F. Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě; šlo o překlad německého originálu Geschichte von Böhmen (1836), který provedl K. J. Erben. Dějiny vycházely postupně v pěti dílech v letech 1848-1876; od III. dílu (vydán ve dvou částech v letech 1850-1851) začaly vycházet v češtině jako originál a v němčině jako překlad.

1849 – Vydán spolčovací a shromažďovací zákon, který značně omezoval spolkový život; zvlášť citelně postihoval zakládání a udržování filiálek spolků (například Lípy slovanské).

Vydán tzv. Stadionův prozatímní obecní zákon o zřízení místních, okresních a krajských obcí (platnosti však nabyly pouze předpisy o obcích místních); tím se vytvářel základ budoucí územní samosprávy. V čele obce stál obecní výbor, z jehož středu bylo voleno obecní představenstvo (starosta či purkmistr a nejméně dva radní) jako výkonný orgán obecního výboru. Obec byla prohlášena za základ státu (zdůrazněno novelizací v dubnu 1850). Bývalá patrimoniální správa byla nahrazena okresním hejtmanstvím.

1893 – Ústy jindřichohradeckého poslance J. Slavíka podali mladočeši (a také šest slovinských poslanců) návrh na zásadní volební reformu: zrušení stávajícího kuriového systému a zavedení všeobecného, rovného a přímého hlasovacího práva. Návrh zákona počítal s poslaneckou sněmovnou o 400 členech (z toho 146 z českých zemí), přičemž aktivní volební právo měl mít každý muž starší 24 let (s výjimkou "osob pod poručenstvím, v konkursu, chudinské péči či v aktivní vojenské službě") a pasivní od 30 let. Volební obvod měl mít minimálně 50 a maximálně 70 tisíc voličů. Mladočeský návrh neměl však naději na přijetí, avšak získal si značnou popularitu a ohlas u veřejnosti.

1908 – Narodil se Boris Polevoj, sovětský spisovatel († 12. června 1981)

1936 – Narodil se Jiří Grygar, český astronom a popularizátor vědy

1945 – Londýnská československá politická reprezentace v čele s E. Benešem přijela na jednání do Moskvy.

1950 – Narodila se Jitka Molavcová, česká herečka a zpěvačka

Jitka Molavcová vystudovala polygrafii na Střední průmyslové škole grafické, od dětství však měla umělecké ambice.

Se svou touhou prorazit jako zpěvačka uspěla na soutěži Talent 70, kde se umístila na první příčce.

Její mírně zastřený dívčí soprán se sice neprosadil v dlouhodobé konkurenci v populární hudbě, nicméně některé její písně z počátku 70. let se staly dočasnými hity (Hej, Tóny, Teď hádej atd.)

Hned v roce 1970 nastoupila do divadla Semafor, kde působí dodnes.

Po úspěšném angažmá v řadě her (Kytice, Smutek bláznivých panen, Víkend s Krausovou) se postupně z lyrických rolí přehrála do hlavní ženské osobnosti divadla Semafor, která s Jiřím Suchým vytvořila velice populární dvojici. V této souvislosti je nutno zmínit především její postavu Žofie Melicharové, která se objevila poprvé ve hře Jonáš, dejme tomu v úterý (1985) a s touto rolí sklízí Molavcová úspěchy dodnes. Úspěšné bylo také představení Vetešník, s nímž Semafor v anglické verzi vystupoval ve Finsku a v USA. Nesporný herecký talent ve spojení s nevšedním pěveckým projevem umožnil Jitce Molavcové získat také role v jiných divadlech. V 90. letech tak po několik sezón hrála hlavní roli v muzikálu Hello, Dolly v Karlínském hudebním divadle a za tuto roli získala také cenu Thálie za rok 1996. V Karlíně pak hrála ještě ve hře Zvonokosy. V poslední době se pak Molavcová objevila ve Formanově hře Dobře placená procházka v Národním divadle.

Od počátku 70. let se Jitka Molavcová uplatňovala také ve filmu a televizi, zpočátku v menších rolích, hlavní roli Dorotky po boku Karla Gotta hrála v nepříliš zdařilém muzikálu HVĚZDA PADÁ VZHŮRU (1974), poté hrála další menší role ve filmech různých žánrů, připomeňme například postavu švagrové v dětském filmu PRÁZDNINY PRO PSA (1980), v 80. letech se prosadila především v televizi. Její komediální talent našel uplatnění v pohádkách, ale hlavně v pořadech pro děti (Malý televizní kabaret, Studio kamarád), kde často vystupovala se svým semaforským kolegou Josefem Dvořákem. Pro televizi namluvila také večerníček KÁŤA A ŠKUBÁNEK, na obrazovce se uplatnila také jako moderátorka a uváděla například populární pořad KOMIK A JEHO SVĚT.

Na druhou stranu, pokusy o zfilmování její nejslavnější divadelní role dopadly rozpačitě a nesetkaly se se zájmem ani u diváků, ani u kritiky (JONÁŠ A MELICHAROVÁ, 1986; JONÁŠ II. ANEB JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI MELICHAROVOU, 1988). V 80. letech hrála také menší roli v oscarovém AMADEOVI (1984), vidět jsme ji mohli také jako hraběnku Kolovratovou v německém historickém seriálu SASKÝ LESK A PRUSKÁ SLÁVA (Sachsen Glanz und Preussen Gloria, 1985). Z pozdějších filmových rolí je známější její vystoupení ve filmu SATURNIN (1994), v posledních letech se objevuje příležitostně již jen v televizních pohádkách.

Nadále se Jitka Molavcová uplatňuje i jako zpěvačka, a to nejen v duetech s Jiřím Suchým, ale i jako sólistka (pro děti nahrála například LP desku Zpívánky). Je také autorkou několika pohádkových knížek. K všestrannosti Jitky Molavcové dodejme ještě fakt, že v průběhu semaforského angažmá se naučila výborně hrát na kytaru a saxofon, tyto schopnosti pak nezřídka uplatnila ve svých televizních vystoupeních. Jitka Molavcová spojila svou profesionální dráhu s legendárním divadlem, byť v dobách jeho zašlé slávy, v televizi se uplatnila v menších dramatických formátech a nikdy nezískala masovou popularitu, přesto patří k velmi oblíbeným herečkám a výrazným osobnostem českého divadla.

Jitka Molavcová je rozvedená, s bývalým manželem Janem Petráněm (*1937), scénáristou a režisérem, má jednoho syna.

1968 – Z jednání okresních konferencí KSČ, o nichž informují všechny sdělovací prostředky, vzešel požadavek demise A. Novotného, zdůrazňuje se nutnost federativního uspořádání ČSSR.

Narodil se Tomáš Holý, český herec († 8. března 1990)

Tomáš Holý se narodil 17. března 1968 v Praze. Začal chodit na pražskou základní školu a stal by se normálním klukem a žákem, kdyby však jeho strýček nebyl rekvizitářem Filmového studia Barrandov.

Díky němu získal teprve osmiletý Holý malou roličku žáka Matuly v oblíbené komedii Oldřicha Lipského „MAREČKU, PODEJTE MI PERO!“ (1976).

I na malém prostoru ukázal svou bystrost, bezprostřednost a zaujal diváky.

Nikdo tehdy netušil, že se jedná o budoucí největší, nejoblíbenější a nejznámější českou dětskou hvězdu české kinematografie a Československé televize, do jejichž historických análů se už navždy zapsal deseti filmovými a několika televizními postavami.

Díky konkurzu se setkal opět s režisérem Lipským. Tentokrát ho obsadil už do větší roličky člena dětské party Vendelína Nademlejnského v dětském snímku AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ! (1977) s Jiřím Sovákem, Danou Vávrovou, Vlastimilem Brodským, Lubomírem Lipským, Věrou Tichánkovou, Jiřím Bruderem a Josefem Bekem v titulních úlohách. Tento filmový úspěch znamenal pro Tomáše Holého další účasti na hereckých konkurzech. Ze 140 dětí byl vybrán režisérkou Marií Poledňákovou pro hlavní úlohu Vaška v televizní komedii JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU (1977).

Diváky si mladý Tomáš získal svým temperamentem, roztomilostí, přirozenou inteligencí, zvídavýma očima i též lišáckým pohledem a udělaly z něho skutečnou dětskou populární hvězdu dětí i dospělých. Úspěch dovedl autory o rok později k natočení pokračování „VELRYBY“ pod názvem JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY (1978). Jeho rodiče mu vytvořili Jana Preissová a František Němec a ve druhém díle dědečka Josef Karlík. Za svého čiperného Vaška z prvního dílu získal brněnského Zlatého krokodýla (1978) jako speciální cenu pro dětského představitele.

V letech 1976 – 1980 každoročně hrál stěžejní i menší dětské postavy v českých filmech. V roce 1978 přetvořil tyto chlapce: syna učitelky angličtiny Kláry Fišerové (Daniela Kolářová) Davida v komedii Karla Kachyni SETKÁNÍ V ČERVENCI (1978), syna Marcela Zodiaka (Jaromír Hanzlík) a Alice Sarrasinové (Taťjana Medvecká) Tomáše Zodiaka ve Sci – Fi příběhu TAJEMSTVÍ OCELOVÉHO MĚSTA (1978) režiséra Ludvíka Ráži na motivy stejnojmenného románu Julese Verna a zvídavého Pražáka Vaška Straku v dětském Gajerově snímku POD JEZEVČÍ SKÁLOU (1978), který u svého dědy hajného (Gustáv Valach) poznává krásy přírody. Kladný ohlas diváků si vynutil i dvě volná pokračování, NA PYTLÁCKÉ STEZCE (1979) a ZA TRNKOVÝM KEŘEM (1980), a celý projekt se rozrostl na celou trilogii.

Následující 2 roky byl (když pomineme kluka Vaška z PYTLÁCKÉ STEZKY a ZA TRNKOVÝM KEŘEM) nevlastním malým bratrem hokejisty Jindřicha Vaculy (Juraj Kukura) Františkem Vaculou v Novákově psychologickém příběhu POSTAVENÍ MIMO HRU (1979) a roku 1980 (pro něj netypickým) adoptovaným synem Honzíkem Tůmou v Jirešových ÚTĚCÍCH DOMŮ (1980) a rozverným Petrem Mrázem, jenž tráví své prázdniny na venkově u svých prarodičů (Bohumil Vávra a Věra Tichánková) v PRÁZDNINÁCH PRO PSA (1980) režisérky Jaroslavy Vošmikové. A to byla úplně poslední práce už dvanáctiletého Tomáše Holého pro český film (jedním z hlavních důvodů byla nechuť pokračovat v hraní a už nepříjemná sláva).

Ve dvou českých snímcích přemluvil i své dětské kolegy: namluvil party malého Míry v příběhu režiséra Ivo Nováka MUŽ S ORLEM A SLEPICÍ (1978) a Míši Jaroše (Petr Procházka), jenž v Polákově dramatu SMRT STOPAŘEK (1979) se stane rukojmím sexuálního devianta a řidiče náklaďáku Charváta (Marek Perepeczko). Během své filmové kariéry dále spolupracoval s televizními studii. Kromě zábavných pořadů (SILVESTR) se např. objevil v inscenacích Miroslava Soboty BABIČKA JE RÁDA (1978) jako chlapec, UPÍR VE VĚŽÁKU (1979) Ludvíka Ráži ztělesnil mladého Ladislava Bendu a ve Dvořákově dramatické ANNĚ PROLETÁŘCE (1980) se stal Pepíčkem.

Na X. Přehlídce filmů pro děti Ostrov nad Ohří díky výkonu ve filmu POD JEZEVČÍ SKÁLOU (1978) dostal Zlatého dudka za nejlepší chlapecký herecký výkon (1978) a na XVII. Mezinárodním filmovém festivalu v Panamě Cenu za nejlepší herecký výkon (1979) za film SETKÁNÍ V ČERVENCI (1978). Hereckou kariéru definitivně ukončil západoněmeckým televizním seriálem UNTERWEGS NACH ATLANTIS / PŘIPOUTEJME SE, LETÍME NAD ATLANTIDOU (1982) jako Mark. Poté dobrovolně ukončil svoji hereckou dráhu a místo na DAMU odešel na práva. Život Tomáše Holého brzy tragicky ukončila autonehoda 8. března 1990 v Kytlici, devět dní před dvaadvacátými narozeninami.

1969 – V Praze se konalo shromáždění Svazu čs. - sovětského přátelství k 30. výročí okupace ČSR nacistickým Německem. Vyslechlo projev generálmajora M. Korbela, vládního zmocněnce pro záležitosti sovětských vojsk umístěných na území Československa.

Delegace čs. armády vedená generálporučíkem O. Štanglem odletěla do Sovětského svazu, aby se po dobu jednoho týdne seznamovala s výstavbou sovětského letectva a pozemních vojenských ozbrojených sil SSSR.

Měsíčník Královského ústavu pro mezinárodní otázky v Londýně The World Today přinesl stať „Občanské hnutí odporu v Československu – důsledky srpnových událostí“. Autorem byl Theodor Ebert, vědecký pracovník ústavu Svobodné univerzity v Berlíně, který již v roce 1968 publikoval články o čs. krizi, zejména v týdeníku Spiegel. Navrhl důkladnou analýzu čs. odporu z několika významných hledisek: 1. humánní socialismus, 2. moc zdola, 3. tichá revoluce, 4. lid nejde za Švejkem, 5. ideologické zábrany, 6. svobodné šíření informací, 7. ohlas v cizině.

1972 – Narodila se Markéta Hrubešová, česká herečka

1973 – Narodila se Radůza, česká zpěvačka, písničkářka a hudební skladatelka

Byla pořízena fotografie Burst of Joy, která později vyhrála Pulitzerovu cenu. Snímek zobrazuje bývalého válečného zajatce, který se opět shledává se svou rodinou.

1985 – Byla v Praze odstřelena nejhezčí nádražní budova ve střední Evropě. Těšnovské nádraží, dříve Denisovo, komunisté ho zbourali kvůli stavbě severojižní magistrály.

1988 – ČTK oznámila, že příslušníci Sovětské armády ukončili 16. března stahování operačně taktických raket OTR 22 (SS 22) z Hranic na Moravě. Tím se mělo Československo stát zemí bez jaderných zbraní.

1993 – Vláda schválila rozhodnutí pozastavit vydávání akcií českých podniků slovenským držitelům investičních kuponů; ke změně postoje dospěla 12. května t. r.

2005 – Na aukci v Paříži získala česká Národní knihovna za 300 000 eur fragment latinského překladu Dalimilovy kroniky.

Večer jdu oslavit svátek sv. Patrika a svůj kvalitní irskou whisky ... :-)

Svátky:

Svátek mají Vlastimil, Patrik, Gertruda z Nivelles, Josef z Arimatie.

Význam jména Vlastimil jistě není třeba vysvětlovat. Je obdobou Patrika, který dnes také slaví svůj svátek. Latinské slovo patricius, které stálo na počátku, označuje "muže urozeného" a zároveň má vazbu na slovo patria - "vlast". Toto jméno však také označuje "člověka, jenž mohl dokázat své předky".

Patrik se narodil okolo roku 385 ve Skotsku v rodině civilního úředníka a jáhna. Jeho dědeček prý byl knězem, ale na mladého Patrika nemělo náboženství a víra žádný vliv. V 16 letech jej však potkala tragédie. Byl unesen nájezdníky a prodán do otroctví v Irsku, kde pracoval jako pastýř. Během svého zajetí pochopil, že náboženství musí brát vážně. Po šesti letech se mu podařilo uprchnout do vlasti. Po nějakém čase měl živý sen, v němž jej Bůh vyzval, aby se vrátil zpět do Irska a kázal tam slovo Boží. Patrik ale nejprve odjel do Galie (Francie), aby se tam sám zdokonalil ve víře, a teprve v roce 432 se skutečně vrátil do Irska jako misijní biskup. Křesťané zde žili již před jeho příchodem, ale jejich počet nebyl velký. Navíc hořela celá země kmenovou válkou. Patrik se dal ihned do díla. Nejprve vštípil obyvatelům základy křesťanství a také řádně zorganizoval zdejší společnost. Kladl důraz na vzdělání, zakládal kláštery se školami a knihovnami, v nichž zůstala navždy zachována velká část keltské slovesné kultury. Díky tomu vznikla v Irsku poměrně čilá vrstva vzdělanců, kteří byli na oplátku činní na evropské pevnině, zpustošené a barbarizované v době stěhování národů. Apoštol Irska sv. Patrik zemřel kolem roku 461, místo jeho pohřbu nelze s určitostí zjistit. Pouze v národním muzeu v Dublinu se uchovává misionářův zvoneček a zub.

Patrik je pochopitelně patronem Irska, ale také kadeřníků, kovářů, horníků a bednářů. Obracejí se k němu také sedláci, když se modlí za svůj dobytek. Zvláště jej však lidé prosí, aby od nich odehnal zlo. Patrik je bezesporu nejuctívanější irský světec. Jeho svátek se v Irsku dodnes velice slaví. Obyvatelé nosí tohoto dne na klobouku nebo šatech světcův atribut jetelový list. Právě na jeho příkladě Patrik podle legendy vysvětloval význam Nejsvětější Trojice. Jetelový lístek je od té doby irským národním znakem. Irští misionáři a později vystěhovalci roznesli slávu sv. Patrika do celého světa, zejména do Spojených států - jeden z největších kostelů zasvěcených sv. Patrikovi je v New Yorku. Prostřednictvím augustiniánských mnichů se úcta k němu dostala i do štýrska a Rakouska a odtud i k nám.

Církevní kalendář si dnes připomíná Gertrudu z Nivelles a Josefa z Arimatie. Abatyše Gertruda z Nivelles byla dcerou Pepina z Landen a Itty. Když její matka ovdověla, založila roku 620 klášter a svou dceru Gertrudu v něm učinila abatyší. V tomto klášteře velmi často pobývali irští misionáři. Ve třiceti letech Gertruda náhle svůj úřad předala své neteři a krátce nato roku 659 zemřela.

Poslední dnešní oslavenec Josef z Arimatie byl žákem samotného Krista. Po Ježíšově ukřižování si vyžádal od Piláta mrtvé tělo, aby je pohřbil. Vše ostatní, co se o něm vypráví, patří již do sféry legend a pověstí. Mimo jiné se o něm tvrdí, že odešel jako misionář do Británie a přinesl s sebou nádobu, do které zachytil krev prýštící z boku Ukřižovaného. Byla to stejná miska, ze které Ježíš a jeho učedníci pili víno při Poslední večeři. Tato relikvie je nazývána svatý grál a pilně, leč bezvýsledně ji generace věřících i dobrodruhů hledají.

V keltském kalendáři dnes končí měsíc jasanu - Nion. Dnešek je také zván Trefuilnid Treochair a je národním dnem Irska. Svátek slaví na paměť "trojnásobného nositele trojnásobného klíče", keltského boha s trojzubcem, který se později přizpůsobil sv. Patrikovi.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje