Vzpomínáček - 16. listopadu - Sparta Praha, Motýlek a Clark Gable

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 16. listopadu. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte chuť. Tady je dnešní menu: "Z Čech až na konec světa, bitva u Lützenu, soupis obyvatel podle víry, cechovní patent, Karel Hynek Mácha, Alexandr Vasiljevič Kolčak, Eliška Junková, Henri Charrière - Motýlek, Ján Nálepka, třetí pětiletka, Clark Gable, Veněra 3, A. Dubček odcestoval do Ankary, Josef Kainar, navrácení majetku KSČ a SSM lidu ČSFR, Harry Potter a Kámen mudrců..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1464 – Král Jiří z Poděbrad vyslal poselstvo vedené jeho švagrem Lvem z Rožmitálu k panovníkům západoevropských zemí; dva roky trvající okružní jízda měla získat českému králi přízeň evropských panovníků v době jeho sporů s římskou církví (agitovalo ve Francii, Anglii, Španělsku, Portugalsku). Cestu popsal člen poselstva Václav Šašek z Bířkova ve svém Deníku, děje barvitě přetlumočil A. Jirásek v knize Z Čech až na konec světa

1632 – V ranních hodinách zahájena bitva u Lützenu (nedaleko Lipska). Císařská armáda v čele s Valdštejnem zastavila (díky nenadálému úspěšnému útoku sboru polního maršálka Pappenheima) švédské vojsko Gustava Adolfa.

Gustav Adolf v bitvě zahynul, podobně byl smrtelně zraněn i Pappenheim. Habsburkům se vrátila vojenská iniciativa, bitva však skončila "nerozhodně".

1651 – Vydán místodržitelský patent, kterým bylo rozhodnuto pořídit soupis obyvatel podle víry; v soupisech bylo uvedeno jméno, zaměstnání, stáří, náboženské vyznání a předpoklad pro rekatolizaci. Soupis byl prováděn do června 1652, je v něm podchyceno obyvatelstvo ve věku od 10 let; zachovaly se záznamy ze všech krajů mimo Prácheňska a Litoměřicka.

1731 – Rakouská vláda vydala generální cechovní patent, čímž zasáhla do organizace cechovního zřízení. Patent omezil dosavadní pravomoc cechů a jejich privilegia (počet mistrů jednotlivého řemesla i počet tovaryšů stanovily úřady, bylo umožněno, aby se z cechovního mistra, který zaměstnával větší počet tovaryšů, stal majitel manufaktury). Patent rovněž zakazoval tovaryšům, aby si vytvářeli bratrstva. Současně byl zřízen úřad cechovního inspektora k dozoru nad činností cechů.

1810 – Narodil se Karel Hynek Mácha, český básník, největší představitel českého romantismu († 6. listopadu 1836)

1874 – Narodil se Alexandr Vasiljevič Kolčak, ruský bělogvardějský generál († 7. února 1920)

1893 – Byl založen fotbalový klub Sparta Praha (jako Athletic Club Královské Vinohrady), klub českého fotbalu.

AC Sparta Praha fotbal a. s. je pražský fotbalový klub, člen asociace Association Club Sparta Praha. Je to jeden z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších klubů českého fotbalu. Sparta má na kontě mnoho titulů z československé a české ligy, je častým účastníkem Ligy mistrů. Za svoji přes 110 let dlouhou historii působilo v klubu mnoho různých reprezentantů. V posledních letech však většina nejlepších hráčů přestupuje z finančních důvodů do zahraničních týmů. Přesto získala Sparta za posledních 10 ligových sezón 5 titulů. Současným vlastníkem klubu je J&T Credit Investments, a.s., firma JUDr. Daniela Křetínského.

Historie fotbalové Sparty začala v roce 1891, kdy několik nadšenců založilo na pražských Maninách klub se jménem AC Praha. Pěstovala se zde mimo jiné i cyklistika, a když byla Vltava zamrzlá, tak i bruslení.

Po dvou letech činnosti se však klub rozhádal a odešla z něj skupina odbojníků v čele s Karlem, Otou a Josefem Malečkovými. Ti založili AC Královské Vinohrady. Vinohrady byly tehdy ještě samostatné bohaté město za hranicemi Prahy, a proto nový klub očekával od radnice štědrou podporu. Klub byl ustanoven 16. listopadu 1893 a tento den je považován za datum založení klubu. O pár týdnů později uspořádal nový klub bruslařskou exhibici, na které se objevil i Bohumil Rudl. Tomu se exhibice líbila a přivedl i své dva bratry Václava a Rudolfa. Ti hráli především fotbal a brzy přivedli celý fotbalový kroužek, který v té době působil na Letenské pláni.

Podpora vinohradské radnice byla nulová, a když jim nenabídla ani pozemek pro nový stadion, klub se rozhodl změnit působiště. To bylo schváleno na valné hromadě 9. srpna 1894 v kavárně Demínka. Během jednání povstal Vladimír Horejc a pronesl slavná slova: „Nechť se náš klub napříště zove AC Sparta!“ V celé Evropě byla tehdy antická kultura v módě, a tak byl návrh schválen s bouřlivým nadšením. Ale ani nový název nedokázal zajistit nový stadion. Sparťani tedy trénovali na vojenském cvičišti na Invalidovně a jako většina tehdejších klubů své zápasy hráli nejčastěji na Císařské louce. Právě tam se konal 29. března 1896 turnaj s názvem „Národní zápasy mužstev, kopaný míč cvičících“. Od tohoto turnaje se datují všechna slavná derby Sparty se Slavií. Na hřišti vyhrála Sparta první zápas 1:0, ale slavný rozhodčí a praotec českého sportu Josef Rössler-Ořovský po zápase sparťanský gól odvolal. Nebyla to svévole rozhodčího. Jeho rozhodnutí odpovídalo tehdejšímu výkladu pravidel, podle kterého museli dosaženou branku schválit kapitáni obou mužstev. Kvůli ochlazení vztahů se Slavií se další zápas konal až za jedenáct let a skončil výsledkem 2:2. Prvním střelcem Sparty v derby se stal autor obou gólů Karel Hradecký.

Během čtyř let války na tom byl český fotbal špatně. Ze všech týmů zbyly jen trosky a na nějakou vážnější soutěž nebylo v situaci, kdy se sestavy týmů měnily zápas od zápasu, ani pomyšlení. Mezi různými posilami Sparty se však objevil i jeden skvělý hráč - Antonín Janda, zvaný Očko. Přišel z Olympie Praha VII, přivedl i svého bratra a stal se pilířem týmu. Za války působil v týmu také brankář Vlasta Burian. Měl šanci stát se i reprezentačním brankářem, ale dal přednost divadelní a filmové kariéře. Nedostatek hráčů přivedl v roce 1915 Václava Rudla, prvního fotbalistu, který hrál v pravých kopačkách, objednaných z Anglie, na myšlenku založit první dorost v zemi. K jeho svěřencům patřili i Josef Maleček a Jiří Tožička, budoucí skvělí fotbalisté, ale především hokejisté. Václav Rudl se také zapsal jako první sparťanský kapitán a první trenér.

Válka však v roce 1918 skončila a ve Spartě se sešlo velmi kvalitní mužstvo, zvané proto „Železná Sparta“. Mezi největší překvapení patřil návrat ve válce těžce raněného Václava Piláta. Do branky se postavil vysoký František Peyr, povoláním zlatník. V obranně hráli Antonín Hoyer a Miroslav Pospíšil. Hvězdnou zálohu, která neměla na pevninské Evropě obdoby, tvořili František Kolenatý, Filvébr a Káďa. Později nahradil Káďa ve středu hřiště svého učitele Filvébra a nalevo se dostal Antonín Perner. V útoku, který vedl Pilát, působil vpravo Josef Sedláček, zvaný Šmrdlous, a Janda-Očko, vlevo byli Josef „Boban“ Šroubek a Otto Škvajn, jinak též Mazal. Roku 1920 se v Antverpách konaly Olympijské hry a československá reprezentace se dostala až do finále, kde nastoupila proti domácím Belgičanům. Kapitán Káďa však své mužstvo na protest proti rozhodování sudího odvolal ze hřiště a reprezentace byla vyloučena z celého turnaje. Na olympiádě nastoupilo v československém týmu deset hráčů Sparty.

Celostátní mistrovství v té době ještě neexistovalo, ale za vrcholnou soutěž se všeobecně považovala početná a mocná Středočeská župa a její vítěz byl uznáván jako domácí šampion. Sparta v této soutěži vítězila nepřetržitě od roku 1919 do roku 1923. Soutěž se hrála jednokolově. Sparta za tu dobu odehrála 59 zápasů a kromě jednoho všechny vyhrála, a to s vysokým skóre 235:46. Jediný prohraný zápas pochází ze druhého kola prvního ročníku, kdy Sparta nečekaně prohrála 1:2 s Unionem Žižkov. K tomuto vítězství se pak novináři a fanoušci vraceli ještě dlouhá léta. Hrdinové tohoto zápasu byli brankář Antonín Kaliba a skórující Jan Dvořáček. Oba hráči po nějaké době přestoupili do Sparty. V letech 1919 a 1922 se konal i turnaj mezi jednotlivými župními mistry o mistra republiky. Poprvé se hrálo ligovým systémem, ve kterém Sparta porazila všechny čtyři soupeře a s celkovým skóre 17:0 získala titul. Podruhé se hrálo vyřazovacím způsobem a Sparta byla nasazena až do finále, ve kterém přehrála Hradec Králové 7:0. Tituly z let 1912, 1919 a 1922 byly Českomoravským svazem uznány jako mistrovské až v roce 2002. Většina fotbalových znalců evropského fotbalu považovala za nejlepší týmy první poloviny 20. let Spartu, FC Barcelonu a 1. FC Nürnberg. V roce 1921, v prestižním turnaji o titul neoficiálního mistra kontinentu, sparťani přehráli oba soupeře na jejich půdě - Norimberk 2:1 a Barcelonu 3:2.

Konkurence doma i v zahraničí začala s popularizací fotbalu stoupat a domácí senzacechtiví novináři začali poté, kdy odešel Pilát, psát o rezavění železné Sparty. V zahraničí však mělo klubové jméno stále vynikající zvuk a Sparta byla v roce 1926 pozvána na americký zájezd. Mužstvo získalo vynikajícího střelce Josefa Silného, který jako první v Česku dosáhl sta vstřelených gólů. Klub však musel zaplatit Slavii tehdy ohromných 60 000 Kčs. Vrátil se i Janda-Očko, kterého si zaoceánští Češi vynutili kvůli skvělým ohlasům na jeho výkony na Pershingově olympiádě. Cestování do Ameriky a po ní bylo tehdy velmi únavné a po namáhavé cestě navíc čekal sparťany souboj většinou s anglickým či skotským profesionálním klubem. Přesto z dvanácti utkání sedm vyhráli a poražení byli jen dvakrát.

V roce 1924 fotbalový svaz stanovil pravidla pro profesionalizaci fotbalu. Mezi prvními 17 profesionálními kluby byla i Sparta. Fotbal se tak rozdělil do dvou proudů. Profesionální týmy vytvořily první a druhou ligu a ty zbylé dál hrály po jednotlivých župách o titul amatérského mistra. První ligový zápas odehrála Sparta 26. dubna 1926 s Vršovicemi (dnes Bohemians) a zvítězila 7:1, ale rozhodčí nakonec neuznal výsledek zápasu kvůli nevyhovujícímu terénu. To vyvolalo mnoho různých protestů a tahanic u zeleného stolu. Až po mnoha měsících byl po odehrání soutěže nařízen nový zápas, který Sparta opět vyhrála, ale jen 3:2. Původní výsledek by jí zajistil titul. Takto ale skončila o skóre na druhém místě. První ročník měl být původně dvoukolový, ale nakonec se odehrála jen jarní část, aby se mohlo na podzim začít s anglickým ligovým vzorem podzim - jaro. Ročník 1925-1926 už sparťané vyhráli a během první republiky získali dohromady šest titulů mistra republiky.

Spartě se však nedařilo jen na domácí půdě, ale i na té mezinárodní. Roku 1927 se hrál první ročník Středoevropského poháru. Byl to jakýsi předobraz pozdějších evropských soutěží. Účastníci sice pocházeli jen ze středoevropského regionu, ale ten byl spolu s Pyrenejským poloostrovem považován za nejsilnější fotbalovou část pevninské Evropy. Hned první ročník sparťané vyhráli. Hrál se dvoukolový systém známý z dnešních fotbalových pohárů s tím rozdílem, že v případě rovnosti skóre nerozhodovaly góly vstřelené na soupeřově hřišti, ale rozhodující zápas. V prvním kole těsně o skóre vyřadili vídeňskou Admiru, v semifinále dvakrát remizovali s budapešťskou Hungarií, ale rozhodující zápas se kvůli neoprávněnému startu budapešťského Kalmána Konráda nehrál, a Sparta postoupila do finále. Tam se střetla s vídeňským Rapidem, který v semifinále vyřadil Slavii. Finálový dvojzápas se rozhodl už v prvním utkání na Letné. Káďa vstřelil gól hned v 1. minutě a Sparta zvítězila 6:2. Rapid sice doma zvítězil, ale jen 2:1 a prvním držitelem prestižní trofeje se stala Sparta, která musela kvůli divokým scénám zklamaných domácích fanoušků rychle utéct do šaten.

Sparta získala titul podruhé v roce 1935. Z původního vítězného týmu zbyl v mužstvu pouze obránce Burgr, který debutoval v mužstvu právě v pražském finále s Rapidem. Soutěž měla 16 účastníků, a Sparta tak musela k zisku poháru vyřadit 4 soupeře. V prvních dvou kolech si poradila s First Viennou i Fiorentinou, která v Praze dostala 7 gólů. V semifinále narazila na slavný Juventus. Doma zvítězila 2:0 a v Turíně prohrála 1:3, což by podle dnešních pravidel k postupu stačilo. Tehdy však museli sparťané sehrát ještě rozhodující duel v Basileji. Ve slavném utkání vedla Sparta po poločase již 3:0. Italové sice 20 minut před koncem z penalty snížili, ale závěr patřil sparťanům, kteří dali dva góly a vítězstvím 5:1 postoupili do finále. Rozhodující gól dal střelou přes hlavu Raimond Braine, belgická hvězda Sparty, který za klub ve 281 zápasech vstřelil 300 branek. Ve finále na Spartu narazil budapešťský Ferencváros, kterému venku podlehli 1:2. Domácím zápasem byl křtem pro nový Strahovský stadion, který byl vyprodán. Sparta byla v duelu lepší a pomocí dvou gólů Brainea a trefě Fascinka zvítězila 3:0 a podruhé získá Středoevropský pohár. O rok později Sparta pohár téměř obhájila, ale ve finále doma překvapivě podlehla vídeňské Austrii, se kterou venku uhrála pouze bezbrankovou remízu. I tak se však Sparta zařadila se dvěma vítězstvími mezi nejlepší týmy předválečné historie Středoevropského poháru.

S výjimkou sezóny 1927/28, kdy titul vyhrála Viktoria Žižkov, skončila v lize Sparta vždy nejhůře druhá. Na začátku války však začal sparťanský kádr stárnout a výsledkem toho bylo až čtvrté místo v sezóně 1940/41. To však byl jen začátek déletrvající krize. Sparta zahájila další sezónu špatně a po podzimní části soutěže měla z jedenácti zápasů jen tři body a byla poslední. Vše navíc završila potupná porážka v derby se Slavií, kde Sparta prohrála 7:0. Bylo jasné, že k zachráně se musely udělat změny. Mužstva se ujal Vlasta Burian, který se stal nejen trenérem, ale také na oko zaměstnal několik hráčů ve svém divadle, čímž obešel nacistický zákaz profesionalismu ve fotbale. Tato praxe však byla v té době běžná u mnoha týmů. Burian pomáhal také shánět nové posily, které se později staly novými oporami. Nejzásadnější byla však pomoc od Slavie, která svému největšímu protivníkovi půjčila na jarní část svého kanonýra Vojtěcha Bradáče. Úvod do jarní části se však opět nepovedl a Sparta v dalším derby podlehla opět potupně 1:8. Nakonec se však začalo dařit a až v posledním kole se výhrou nad Zlínem definitivně zachránila. Nové posily se začínaly prosazovat v další sezóně, kdy Sparta opět hrála na vyšších pozicích a získala titul vicemistra za Slavií. Ta vyhrála čtvrtý titul v řadě. Ročník 1943/44 byl posledním hraným za války, jelikož sezóna 1944/45 se kvůli blížícím se frontám ani nerozehrála. Sparta vyhrála obě derby a v ostatních zápasech ztratila pouze 4 body a po dlouhé době opět získala titul. Po osvobození se většina hráčů týmu dostala i do reprezentace.

1900 – Narodila se Eliška Junková, česká automobilová závodnice († 5. ledna 1994)

1905 – Moravský zemský sněm přijal čtyři zákonné osnovy, jež představovaly kompromisní dohodu česko-německou (národnostní smír) na Moravě. Tzv. moravský pakt, jak se dohodě začalo říkat, znamenal v podstatě národnostní rozdělení země (volebních katastrů, rozdělení školství, přičemž se zakazovala žákům návštěva těch škol, jejichž jazyk byl pro ně nesrozumitelný). Došlo k reformě volebního řádu do zemského sněmu: zůstal zachován kuriový systém, ale byla zavedena 4. všeobecná volební kurie (podle vzoru volebního zákona do říšské rady). Celkový počet poslanců zemského sněmu byl zvýšen na 151 (dosud 100), z toho byli dva virilisté. Došlo rovněž k dohodě o národnostním rozdělení mandátů (čeští poslanci získali většinu na sněmu). Císař reformní návrhy potvrdil 27. listopadu t. r.

1906 – Narodil se Henri Charrière, francouzský údajný vrah a spisovatel († 29. července 1973)

Henri Charrière (známý pod přezdívkou Papillon - Motýlek, 16. listopadu 1906 - 29. července 1973) byl Francouz usvědčený za vraždu (sám ale tvrdil, že je nevinen) a odsouzený k nuceným pracem ve Francouzské Guyaně, odkud utekl a žil ve Venezuele. Známým se stal především proto, že svůj útěk zaznamenal v autobiografickém románu Motýlek, který se stal bestsellerem, přestože je často zpochybňována jeho autenticita.

Narodil se ve městě Ardeche. Jeho matka zemřela, když mu bylo deset let. V roce 1923 vstoupil do vojenského námořnictva, kde sloužil dva roky. Později se stal členem pařížského podsvětí, oženil se a měl dceru. 26. října 1931 byl za vraždu pasáka, známého jako malý Roland, odsouzen k doživotnímu vězení a deseti letům nucených prací (celý život tvrdil, že byl odsouzen neprávem).

Po krátkém uvěznění byl deportován na Francouzskou Guyanu, odkud 29. listopadu 1933 s dvěma spoluvězni uprchl do Kolumbie, kde byl znovu chycen a uvězněn. Měl být znovu vydán Francii, podařilo se mu ale utéci na území indiánských kmenů, kde prožil několik měsíců. Musel odsud ale odejít, v Santa Maria byl v roce 1934 znovu zatčen a vydán do Francie. Byli opět uvězněni a odsouzeni ke dvěma letům na samotce. Po propuštění do běžného vězeňského režimu a jednom dalším neúspěšném pokusu se mu konečně v roce 1945 podařilo utéci do Venezuely. Uplaval na pytli kokosových ořechů, jeho společník se při tomto pokusu utopil. Ve Venezuele se usadil, otevřel si restauraci, oženil se s ženou jménem Rita a stal se místní celebritou. Své vzpomínky vtělil do dvou autobiografických románů, Motýlek (1969) a Banco (1970). Motýlek se stal bestsellerem, byl dokonce zfilmován (1973, režie Franklin Schaffner, v hlavní roli Steve McQueen). Zemřel v roce 1973 v Madridu na rakovinu.

Charrierův Motýlek (Papillon), popisující jednoduchým dobrodružným stylem vězeňské zážitky a nezdařené úniky v letech 1931-1945, byl velmi úspěšný, jen ve Francii se prodalo více než 1 500 000 výtisků. Záhy byl přeložen i do češtiny Sergejem Machoninem (1971). Název je odvozen od autorovy přezdívky a přezdívka od tetování v podobě motýla, které měl Charrierena hrudi. Na úspěch románu navázal později románem Banco (česky 1981), v němž popsal své zkušenosti z Venezuely.

Už za Charrierova života byla autenticita Motýlka předmětem pochybností. Zdá se, že do svého vlastního příběhu zapojil Charriére také historky svých spoluvězňů, z velké části smyšlené. V roce 2005 se dokonce přihlásil jakýsi Charles Brunier, Charrierův spoluvězeň, který tvrdil, že skutečným Motýlkem je on, čemuž nasvědčují mnohé okolnosti včetně tetování motýla na hrudi (které měl ovšem Charriere také). Rozhodně je ale Motýlek přes svou velkou působivost a oblibu jen volným a literárně silně upraveným zpracováním autorova života a ne jeho přesným záznamem.

1940 – Holocaust: Nacisté uzavřeli varšavské ghetto.

1943 – Zemřel Ján Nálepka, slovenský partyzánský velitel (* 20. září 1912)

1960 – Národní shromáždění projednalo a schválilo zákon o třetí pětiletce (1961-1965); v rozporu s reálnými možnostmi byly do ní zahrnuty dva náročné úkoly - modernizace a rekonstrukce a další podstatný rozvoj, které přesahovaly objektivní možnosti československé ekonomiky. Ta již byla za zenitem svých možností dalšího rozvoje extenzivní cestou. S touto tvrdou realitou však ambiciozní plán vůbec nepočítal, a naopak stále předpokládal trvale vysoké přírůstky a tempo hospodářského růstu. Národní důchod se měl zvýšit o 42 %, průmyslová výroba nejméně o 56 % (strojírenství dokonce o 76 %).

Zemřel Clark Gable, americký herec (* 1. února 1901)

William Clark Gable (1. února 1901 – 16. listopadu 1960) byl americký filmový herec, který byl nazýván „Král Hollywoodu“.

Narodil se 1.února 1901 v Cadiz v Ohiu Williamu H. Gablovi a Adelin Hershelmanové. Matka mu zemřela na mozkový nádor, když mu bylo 9 měsíců. Jeho otec se znovu oženil a usadil se ve vedlejším městě v Ohiu, kde Clark začal chodit do školy. Později se přestěhovali do Ravenny u Akronu v Ohiu. Brzy potom odešel ze školy a začal pracovat v Akronských továrnách na pneumatiky. Po shlédnutí hry, která ho velmi zaujala, se Clark rozhodl stát se hercem. Do svých jednadvaceti let se nemohl prosadit. V jednadvaceti však zdědil jistý majetek a začal hrát s druhořadými herci. V Portlandu v Oregonu si našel práci jako prodavač v obchodním domě.

Tam potkal vnuka slavné herečky Laury Hope Crewsové, který ho povzbuzoval a dostal ho zpět na divadelní prkna a do jiné divadelní společnosti. Josephine Dillon ho učila herectví a připravovala ho na hereckou kariéru.

A v roce 1924 odjel, za Josephininy finanční podpory, do Hollywoodu, kde se stala jeho manažerkou a první manželkou. Dostával role v němých filmech a nebyl o něj moc zájem, tak se vrátil zpět k divadlu. Po přesvědčivém výkonu v divadelní hře The Last Mile uzavřel smlouvu s MGM a v roce 1930 dostal svou první roli ve filmu The Painted Desert. Po premiéře filmu v lednu roku 1931 se Clark Gable stal mega-hvězdou Hollywoodu. Dostal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli ve filmu It Happened One Night. Byl a je spíš známý díky své roli Rhetta Butlera ve filmovém zpracování románu Jih proti Severu (Gone with the Wind), za kterou byl nominován na dalšího Oscara. Gable si zahrál ve třech filmech, které dostaly Oscara za nejlepší film.

Při natáčení Jihu proti Severu (1939) se oženil s Carol Lombardovou, což byla jedna z nejšťastnějších věcí, kterou udělal ve svém osobním životě. Ale Carol Lombardová zemřela při pádu letadla v roce 1942. Velmi pro ní truchlil a připojil se k Americké armádě, k letectvu a dostal několik medailí. V roce 1945 se opět vrátil k filmu a natočil Adventure, který nebyl zrovna úspěšný. Clark byl velmi nešťastný a vypršela mu smlouva s MGM. V roce 1953 mu MGM nabídli spolupráci, ale on odmítl a rozhodl se pracovat nezávisle. Gablův poslední film byli Misfits (Mustangové), v kterém si zahrál s Marilyn Monroe a byl to jeho poslední film. Clark Gable zemřel 16. listopadu 1960 ve věku 59 let na infarkt v Los Angeles.

1965 – Program Veněra: Sovětský svaz vypustil k Venuši sondu Veněra 3, která se stala první sondou, jež zasáhla povrch jiné planety.

1970 – Prezident republiky jmenoval opět generálním prokurátorem J. Feješe.

A. Dubček odcestoval do Ankary, aby nastoupil úřad čs. velvyslance v Turecku.

Ředitelem plzeňského studia Čs. rozhlasu byl jmenován dosavadní tajemník ONV v Karlových Varech B. Dobrý a s bývalým ředitelem V. Semrádem bylo zavedeno disciplinární řízení.

1971 – Zemřel Josef Kainar, český básník, dramatik a překladatel (* 29. června 1917)

1990 – Federální shromáždění schválilo zákony o navrácení majetku KSČ a SSM lidu ČSFR, zákon o uprchlících a zákon o mimosoudních rehabilitacích.

2001 – Premiéra prvního filmu o Harrym Potterovi – Harry Potter a Kámen mudrců.

2006 – Zemřel Milton Friedman, americký ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii (* 31. července 1912)

Svátky:

Svátek mají Otmar/Otomar a Markéta (Skotská).

V občanském kalendáři má dnes svátek Otmar nebo také Otomar. Toto jméno je německého původu a znamená, že jeho nositel je "šťastný díky svému bohatství". Jeho prvotní tvar zněl Ótmár.

Dnešním patronem je Otmar ze St. Gallenu, který se narodil kolem roku 690 a původem byl Němec. V roce 719 převzal vedení mnichů, kteří se usadili u hrobu sv. Havla v dnešním St. Gallenu. Byla to především jeho zásluha, že na tomto místě vyrostla poustevna a klášter, který převzal řeholi svatého Benedikta. Je také zajímavé, že zde Otmar založil první domov pro švýcarské malomocné. Otmarovy aktivity se však nelíbily mocným franským hrabatům, která měla na zdejší území zálusk. Jak mohl asi dopadnout upřímný mnich, stojící proti mocným tohoto světa? Jednoho dne byl jednoduše zajat, falešně obviněn a nakonec vypovězen na rýnský ostrov Werd u Steinu. Zde nešťastný a pokořený Otmar v trpné osamělosti dne 16. listopadu roku 759 zemřel. Teprve deset let po jeho skonu byly jeho pozůstatky pietně přeneseny do St. Gallenu a o 100 let později do kostela, který dostal i jeho jméno. V té době se již Otmarův kult šířil celým Německem a kolem jeho osoby se postupně vytvořila živá tradice. Stal se patronem nemocných, dětí, těhotných žen a také pomlouvaných lidí. Jako pomocník při dětských nemocech je dodnes uctíván především v Eutenhausenu v augsburském biskupství. Pouť k tamnímu farnímu kostelu a vzývání Otmara jsou známy již od 18. století. Dokonce zde faráři světili dětské halenky, které pak oblékali rodiče nemocným dětem, jež je pak musely strpět devět dnů.

V církevním kalendáři má dnes své výročí Markéta. Toto jméno má prastarý původ. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že jeho základ je orientální a znamená "perla". K nám se jméno dostalo díky latině, kde zní Margarita, a změnou přes Margaretu vznikla naše Markéta. V občanském kalendáři má svátek 13. července, v římském bychom jich našli během roku více. Dnes kalendář připomíná Markétu Skotskou, s jejímiž osudy jsme se seznámili již 10. června.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje