Vzpomínáček - 14. října - J. V. Frič, liška Rommel, Medvídek Pú...

Vy ještě nevíte, co je Vzpomínáček? Vzpomínáček je všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 14. října. Bitva u Hastingsu, vídeňský mír, Dwight D. Eisenhower, J. V. Frič, ustavení prozatímní československé vlády, generální stávka Socialistické rady, Medvídek Pú, povstání vězňů v Sobiboru, Erwin Rommel, napětí v Kubánské krizi, 14. října 1968, Bing Crosby, Leonard Bernstein, zpráva Rady Evropy o demografickém vývoji v Evropě, Otakar Černý... Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál...

Události:

1066 – Bitva u Hastingsu: Armáda Viléma Dobyvatele porazila anglické jednotky, v bitvě padl anglický král Harold II..

1809 – Složitá jednání mezi Rakouskem a Francií byla ukončena podpisem míru vídeňského v Schönbrunnském zámku. V počátcích jednání Napoleon prosazoval rozdělení rakouské monarchie na tři části: českou, uherskou a rakouskou, v nichž každé by vládl samostatně princ z habsburského rodu; vyskytl se také požadavek, aby část severozápadních Čech (Litoměřicko, Žatecko, Loketsko a Chebsko) byla odstoupena Sasku.

Mírem vídeňským ztratilo Rakousko Salcbursko, Innskou čtvrť a polovinu Hausrucké čtvrti v Horních Rakousích (ve prospěch Bavorska), západní polovinu Korutan, Gorici a Gradišku, Kraňsko, rakouskou část Istrie, velkou část Chorvatska (ve prospěch Francie), Západní Halič (ve prospěch Varšavského knížectví) a západní Podolí (ve prospěch Ruska); k tomu byla uložena Rakousku vysoká válečná náhrada. Rakousko se tak stalo na tři léta vazalem Napoleona. Skončila čtvrtá koaliční válka.

1848 – Do Olomouce přibyl vídeňský císařský dvůr; císař s doprovodem uprchl 7. října z Vídně, aby se uchýlil pod ochranu olomoucké pevnosti.

1861 – Zahájen provoz na české západní dráze mezi Prahou a Plzní.

1890 – Narodil se Dwight D. Eisenhower, 34. prezident USA († 28. března 1969)

Zemřel Josef Václav Frič, český spisovatel, novinář a politik (* 5. září 1829)

Josef Václav Frič (5. září 1829 Praha - 14. října 1890 Praha) byl český spisovatel, novinář a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský.

Josef Václav Frič byl synem českého vlastence a advokáta Josefa Františka Friče a už během studia na Akademickém gymnáziu se rozhodl, že bude básníkem. V revolučním roce 1848 byl mluvčím radikálního studentského spolku „Slávie“ a spolu s Josefem Rittigem vedl pražské studenty na barikády. Po potlačení pražského povstání odjel na Slovensko, kde se podílel na organizaci protimaďarského povstání. Po návratu do Prahy založil v roce 1849 s přáteli spolek „Českomoravské bratrstvo“, ale brzy nato byl zatčen za spoluúčast na přípravě májového spiknutí a roku 1851 odsouzen pro velezradu k 18 letům vězení. Trest si odpykával v Komárně a roku 1854 byl omilostněn.

V roce 1858 byl opět zatčen a o rok později (1859) propuštěn pod podmínkou emigrace. Odešel do Londýna, odkud se ještě téhož roku (1859) přestěhoval do Paříže a potom do Berlína, odkud stále vedl svůj boj proti Rakousku. V 70. letech žil v Budapešti a v Záhřebu, pozvolna však nahlížel, že jeho boj nemá vyhlídky na úspěch a po návratu do Čech roku 1880 se z politického života úplně stáhl a věnoval se pouze literatuře. Podílel se také na vydání almanachu Máj.

1899 – Pro Čechy a Moravu byla publikována nařízení ministerstva vnitra, spravedlnosti, financí, obchodu a zemědělství, jimiž se s okamžitou platností rušila Gautschova jazyková nařízení a obnovoval se stav, jaký byl před 5. dubnem 1897, tj. před vydáním Badeniho jazykových nařízení. Čeští nacionalisté vyvolali na mnoha místech protiněmecké a protižidovské kravály (Holešov, Vsetín). Německé strany slavily vítězství (29. prosince se navrátili jejich poslanci na český sněm), naopak mladočeši ohlásili přechod k obstrukci. Role se vyměnily.

1902 – Premiér Koerber předložil nové prozatímní návrhy na úpravu jazykových otázek v českých zemích; týkaly se jenom státních (říšských) úřadů a čeština se jako vnitřní služební jazyk připouštěla v omezeném rozsahu. Koerberův návrh česká reprezentace nepřijala.

1918 – E. Beneš jako tajemník Národní rady československé (po dohodě s T. G. Masarykem) oznámil dohodovým státům ustavení prozatímní československé vlády (26. září t. r.); prezidentem, předsedou ministerské rady a ministrem financí se stal T. G. Masaryk, ministrem zahraničních věcí E. Beneš a ministrem vojenství M. R. Štefánik. Současně byli určeni hlavní českoslovenští diplomatičtí zástupci (Š. Osuský v Londýně, L. Sychrava v Paříži, L. Borský v Římě, K. Pergler ve Washingtonu a B. Pavlů v Petrohradě). Rovněž přestala existovat Československá národní rada. Prozatímní vládu uznala 15. října Francie, 23. října Velká Británie a Srbsko, 24. října Itálie, 4. listopadu Kuba, 12. listopadu USA, 24. listopadu Belgie.

Na protest proti vývozu potravin a zboží do zaalpských zemí zorganizovala Socialistická rada generální stávku; k jejímu řízení byl vytvořen akční výbor (B. Šmeral, J. Stivín, R. Bechyně, J. Stříbrný, E. Franke, L. Landová-Štychová). Tento výbor dal stávce politický význam vyhlášením československé samostatnosti; jeho levicovější část se pokusila o vyhlášení socialistické republiky. Nasazením vojska se podařilo úřadům situaci zvládnout.

1926 – Vychází dětská knížka Medvídek Pú od A. A. Milna.

1943 – Vypuklo povstání vězňů ve vyhlazovacím táboře Sobibor

1944 – Spáchal sebevraždu Erwin Rommel, německý polní maršál (* 15. listopadu 1891)

Erwin Johannes Eugen Rommel (15. listopad 1891, Heidenheim – 14. říjen 1944, Herrlingen), známý též jako Pouštní liška (německy Wüstenfuchs, případně anglicky The Desert Fox), byl nekonvenční německý polní maršál považovaný za jednoho z nejlepších polních taktiků druhé světové války.

Proslavil se jako velitel tzv. Divize duchů během tažení Francií v roce 1940, jako velitel Afrikakorpsu v bojích o severní Afriku a nakonec jako inspektor Atlantického valu a jeden z velitelů čelících invazi. Po neúspěšném atentátu na Hitlera v roce 1944 byl donucen spáchat sebevraždu.

Jeho obraz visí na Stěně největších tankových velitelů amerického Pattonova muzea jezdectva a tankových vojsk, která má symbolizovat pět nejlepších tankových velitelů historie: Mošeho Peleda, George Pattona, Creightona Abramse, Israela Tala a Erwina Rommela.

Rozsáhlý a zajímavý článek o Rommelovi naleznete na wikipedii.

1945 – V Praze a v Brně proběhly zemské sjezdy delegátů národních výborů, které zvolily poslance Prozatímního národního shromáždění a členy zemských národních výborů; šlo o tzv. nepřímé volby (prostřednictvím volitelů). Prozatímní národní shromáždění mělo 300 poslanců (200 z českých zemí, 100 ze Slovenska) a bylo složeno paritně ze všech politických stran (každá z nich dostala 40 mandátů, tzn. čtyři české strany měly celkem 160 křesel a zbývajících 40 získaly jednak společenské organizace - 32 a 8 míst bylo obsazeno tzv. významnými osobnostmi; dvě slovenské politické strany měly celkem 80 křesel a zbývajících 20 míst obsadily společenské organizace a významné osobnosti).

1949 – Národní shromáždění schválilo zákon č. 217/1949 Sb. o zřízení Státního úřadu pro věci církevní a zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem; předsedou státního úřadu se stal A. Čepička, kterého v dubnu 1950 vystřídal Z. Fierlinger. Téhož dne přikázalo ministerstvo vnitra předkládat všechny pastýřské listy, instrukce, oběžníky a tiskoviny, určené kněžím, k předběžnému schválení národnímu výboru. Státní kontrola činnosti církve a jejího vnitřního života se stávala téměř absolutní.

1962 – Špionážní letoun U-2 vyfotografoval sovětské raketové základny na Kubě. Dramaticky se vystupňovalo napětí v Kubánské krizi.

1968 – J. Smrkovský přijal představitele Čs. rozhlasu, kteří s ním hovořili o nevyjasněných otázkách své činnosti.

Předsednictvo Ústřední rady odborů jmenovalo Bedřicha Schalka novým šéfredaktorem německy psaného týdeníku Volkszeitung, který vychází v Praze.

Josef Solař, předseda Čs. sociologické společnosti rozeslal všem přihlášeným a novým členům dopis, v němž oznamuje, že byl nucen odvolat zasedání valného shromáždění, které se mělo konat 25. 10. v Olomouci.

Rada Svazu jugoslávských odborů přijala usnesení ostře odsuzující vojenskou agresi pěti zemí varšavské smlouvy proti Československu. Má dalekosáhlé negativní důsledky pro vztahy ve světě a pro podmínky, v nichž se má rozvíjet mezinárodní odborová spolupráce.

Čestný předseda Mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny lord Bertrand Russell svolal konferenci intelektuálů ze všech zemí Evropy, aby jednala o vztahu k vojenskému zásahu vojsk pěti zemí v Československu.

Tisková agentura Novosti začala vydávat v českém jazyce Týdeník aktualit (redakce je v Moskvě, hlavním redaktorem je Alexej Chomenko). Snaží se vemluvit do přízně českých čtenářů, ale při souhrnu uplynulých událostí se ani slovem nezmiňuje o desítkách obětí v prvních dnech okupace, natož o domácích peticích, ohlasech, rezolucích či o tom, proč desítky zemí světa a jejich komunistické nebo dělnické strany odmítají intervenci vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy. V článku Historické mezníky k nastávajícímu 28. říjnu jde o tendenční výklad, zkreslující historické skutečnosti.

1969 – V podniku Škoda Plzeň vystoupil s ostře kritickým protireformním projevem G. Husák.

1977 – Zemřel Bing Crosby, americký zpěvák a herec (* 3. května 1903)

Harry Lillis „Bing“ Crosby (3. května 1903 Tacoma, stát Washington v USA - 14. října 1977 v Madridu, Španělsko na golfovém hřišti) byl patrně jeden z nejpopulárnějších amerických zpěváků a herců všech dob. Je považován za jednoho zakladatelů moderní americké populární hudby, jednalo se o jednu z prvních multimediálních hvězd, nositele ceny Oscar i Grammy, byl to člověk, jenž za svůj život pouze v Americe prodal více než 300 miliónů gramofonových desek.

1990 – Zemřel Leonard Bernstein, americký hudební skladatel a dirigent (* 25. srpna 1918)

1998 – Podle zprávy Rady Evropy o demografickém vývoji v Evropě ubývá od roku 1994 počet obyvatel ČR. Koncem roku 1997 žilo v ČR 10 299 tisíc lidí; průměrný věk českých mužů činil 70,5 roku (23. místo mezi 40 státy Rady Evropy), u žen byl průměrný věk 77,5 roku (24. místo).

Sněmovna v prvním čtení neschválila vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1999 se schodkem 26,8 miliardy korun.

2009 – Zemřel Otakar Černý, český válečný letec, příslušník československého protinacistického odboje (* 28. listopadu 1919)

Svátky:

Svátek mají Agáta, Kalist/Kallixt (I.) a Krasoslav.

V občanském kalendáři dnes nalézáme Agátu. Dříve měla svátek 5. února a u nás jí říkali Háta. Agáta má řecký původ. Slovo agathé znamená "dobrá a laskavá" a někdy se za její českou podobu považuje Dobroslava.

Patronkou tohoto jména je mučednice sv. Agáta, která byla uctívána v Catanii na Sicílii již od raných dob křesťanství. O jejím životě toho však mnoho nevíme. Žila snad ve 3. století a legendy o ní vypravují mnoho příběhů. Byla to prý velice krásná dívka ze vznešené rodiny, tak krásná, že si jeden starý senátor umínil, že ji musí dostat. Když jej však Agáta rázně odmítla, chlípník se rozzuřil a udal ji jako křesťanku. Vojáci s ní nakládali velice špatně. Nejprve ji vrhli do nevěstince, ale dívku nezlomili. Proto nastoupil kat a krutě jí mučil, až nakonec na následky těžkých zranění zemřela. Mučitelé se k ní chovali opravdu neuvěřitelně, dokonce jí odřezali prsy. Proto bývá Agáta znázorňována, jak nese na míse svá ňadra. Obrazy však nebyly příliš zdařilé, a tak se někteří lidé domnívali, že jsou to zvony nebo bochníky chleba. Díky tomu je Agáta patronkou zvonařů a na její svátek bylo zvykem žehnat chléb.

V církevním kalendáři si dnes připomínáme papeže Kalista I. Někdy jsou také užívány podoby Kallixt nebo Calixotus. Jeho životní příběh v lecčems připomíná dnešní dobu. Jako mladík se dostal do otroctví u křesťanského pána, a protože ukázal velké vlohy pro finanční záležitosti, pověřoval jej jeho majitel důležitými úkoly. Zakrátko se stal z mladíka finanční expert. Úspěch mu však zamotal hlavu. Domníval se, že všemu rozumí, a pouštěl se i do věcí, na které jeho mládí nestačilo. A tak se stalo, že se zapletl do finančních machinací a podvodů. Potud je jeho příběh takřka současný. Jenomže starý Řím věděl, jak s těmito náhle zbohatlými a nepoctivými mladíky zatočit. A v tom se již tehdejší události od naší současnosti liší: Kalist byl odsouzen a po zásluze potrestán. Soud mu uložil nucené práce v sardinských kamenolomech. Zde měl dost času, aby zpytoval své svědomí. Po návratu si Kalist vybral duchovní dráhu, byl vysvěcen na jáhna, později se stal správcem křesťanského pohřebiště na via Appia, jež dodnes nese jeho jméno. Zde opět prokázal své schopnosti, které však tentokrát věnoval dobré věci. Po smrti papeže Zefyra byl v roce 217 dokonce zvolen papežem, ale tato volba byla některými křesťany silně kritizována, neboť Kalist prý byl velmi shovívavý ke všem hříšníkům a všem odpouštěl - věděl asi své. Jeho politika nebyla nejúspěšnější, protože podle legendy jej ubil k smrti srocený dav lidí. Ačkoliv byl dlouhá léta správcem hřbitovů, nebyl v Kallixtových katakombách pohřben, ale leží při via Aurelia.

V kalendáři bychom dnes také nalezli jméno Krasoslav. Jedná se o novodobé české jméno, které bylo uměle vytvořeno, aby jeho nositel "slavil krásu", případně mohl "být svou krásou slavný". Zdá se, že předobrazem tohoto jména byl římský Gracián.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje