Vzpomínáček - 13. dubna - Jiří Schelinger a Rudolf Hrušínský

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 13. dubna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Přemysl Otakar II. podnikl vpád do Uher, Jean de La Fontaine, Thomas Jefferson, říšská rada – poradní orgán panovníka, vláda hraběte A. Potockého, Prokop Drtina, Samuel Beckett, Národní přísaha, akce K – soustředění mužských řádů do deseti klášterů, Garri Kasparov, kritické stanovisko historiků k vystoupení A. Novotného, tajná schůzka Gustava Husáka s Leonidem Iljičem Brežněvem, Jiří Schelinger, Rudolf Hrušínský..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1271 – Přemysl Otakar II. podnikl vpád do Uher, opanoval Slovensko (mj. Pezinok, Červený Kámen, Trnavu, 2. května také Prešpurk - Bratislavu); k bitvě došlo u řeky Ráby (21. května). Krátce poté (24. května) došlo k rozpuštění Přemyslova vojska (zásobovací problémy), tažení nepřineslo očekávaný výsledek.

1695 – Zemřel Jean de La Fontaine, francouzský spisovatel (* 8. června 1621)

1743 – Narodil se Thomas Jefferson, americký politik, prezident USA v letech 1801–1809 († 4. července 1826)

1851 – Císařským patentem ustavena říšská rada jako poradní orgán panovníka. Rada neměla mít iniciativní právo v legislativních záležitostech, její členy i předsedu jmenoval císař (stal se jím K. von Kübeck). Jednání rady byla zásadně neveřejná.

1870 – Jmenována nová (úřednická) vláda polského hraběte A. Potockého s cílem najít vhodnou podobu vyrovnání s českou státoprávní opozicí.

1900 – Narodil se Prokop Drtina, český právník a politik. († 16. října 1980)

1906 – Narodil se Samuel Beckett, irský dramatik († 22. prosince 1989)

1918 – Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze proběhla tzv. Národní přísaha, v níž se slavnostně prohlašovalo, že národ vytrvá, dokud nezvítězí a nezíská samostatnost. Dokument sestavil F. Soukup a celá tato manifestační akce byla odpovědí na provokační projev ministra zahraničí hraběte Czernina (z 2. dubna t. r.). Czernin byl nucen 14. dubna odstoupit v důsledku diplomatického skandálu (separátní jednání o míru s Francií).

1950 – Bezpečnostní orgány spolu se Státním úřadem církevním zahájily tzv. akci K neboli soustředění mužských řádů do deseti klášterů; v 891 klášterech a řádových domech žilo 14 230 řeholníků a řeholnic. Do centralizačních a internačních klášterů internovala Bezpečnost 1746 řeholníků ze 137 řádových domů. II. etapa začala 26. dubna t. r. Akce K skončila 4. května s celkovou bilancí: 2376 řeholníků z 28 řeholí a z 219 domů bylo převezeno do vybraných klášterů, z toho 175 bylo internačních.

1963 – Narodil se Garri Kasparov, ázerbájdžánský šachista a politik

1968 – Bylo vzneseno kritické stanovisko historiků - členů komise pro dějiny ČSSR po roce 1945 k vystoupení A. Novotného na dubnovém zasedání ÚV KSČ.

Francouzská tisková agentura AFP (Agence France Presse) přináší rozhovor ministra Jiřího Hájka o čs. zahraniční politice.

1969 – G. Husák se tajně setkal s L. I. Brežněvem na letišti v Užhorodě (podle jiných pramenů v Mukačevě). Podle pozorovatelů a později historiků šlo zejména o přípravu pléna ÚV KSČ, o způsob odvolání A. Dubčeka a zvolení prvním tajemníkem G. Husáka, který chorobně toužil po moci ve straně a k čemuž potřeboval Brežněvův souhlas.

1981 – Zemřel Jiří Schelinger, český rockový zpěvák (* 6. března 1951)

Vyučený instalatér Jiří Schelinger vyrůstal v Praze.

Pocházel z rodiny učitele hudby, ke kterému chodili např. Vladimír Mikulka, Jiří Korn a Radek Tomášek.

Zpíval amatérsky s rockovými a tanečními orchestry (Nothing But Nothing, Smaragd, Happy Five).

Jeho zastřený timbre ho předurčoval pro rhythmandbluesový projev (James Brown, Ray Charles, Otis Redding).

1972 ho basový kytarista a textař Karel Šíp přijal jako kytaristu do skupiny Faraon, která stejně jako Happy Five vystupovala pravidelně v pražské kavárně Valdek.

Schelinger s ní natočil tři singly a prosadil se i pěvecky v hitech Dráty pletací, René, já a Rudolf a především v baladické skladbě Jaroslava Uhlíře a Emila Synka (vl. Zdeňka Svěráka) Holubí dům, která se stala vůbec nejúspěšnějším songem v Schelingerově repertoáru.

1973 textař a hudebník Pavel Chrastina seznámil Schelingera s Františkem Ringo Čechem, který ho angažoval do svého souboru. Leader využil Schelingerových dispozic ke stylovému posunu do hard rocku (mimo jiné ve skladbách skupin Black Sabbath, Status Quo a Deep Purple), i když mnohdy zůstalo jen u proklamací, neboť zpěvák ochotně nazpíval písničku komukoliv, kdo prošel Čechovým výběrem.

Včetně typických autorů středního proudu Bohuslava Ondráčka, Karla Svobody (hit Což takhle dát si špenát), Angelo Michajlova, Václava Zahradníka (Švihák lázeňský), Ladislava Štaidla, Slávy Kunsta a Pavla Skalického (Perpetuum mobile). Projevilo se to i ve strmém vzestupu Jiřího Schelingera v anketě Zlatý slavík: 1973 – 41., 1974 – 9., 1975 – 4. Nevyhýbal se ani duetům (s Helenou Vondráčkovou, dvakrát s Helenou Maršálkovou). Druhý, rockovější, pól představovala tvorba samotného Schelingera: Matko má, nedovol, Kartágo, ...nám se líbí…, Lupič Willy, Jahody mražený...

V dubnu 1981 odcestoval Jiří Schelinger na pracovní návštěvu do Bratislavy. Po banálním konfliktu na mostě nad Dunajem skočil do řeky a živý už nevyplaval. Bratr Milan Schelinger sestavil z jeho 24 nahrávek vzpomínkové dvojalbum Holubí dům, totalitní režim se však obával zrodu schelingerovské legendy a vydání titulu zakázal.

Jiří Schelinger hrál ve filmech Romance za korunu (1975) a Trhák (1980), kde zpíval Píseň hajného a dcer, k dalším filmovým snímkům z 1977 (Hop, a je tu lidoop, Což takhle dát si špenát) nazpíval titulní píseň.

1994 – Zemřel Rudolf Hrušínský, český herec (* 17. října 1920)

Rudolf Hrušínský, vlastním jménem Rudolf Böhm, se narodil 17.října 1920 v Nové Včelnici. Jeho matka Hermína Červíčková i otec Rudolf Böhm byli herci a tak herectví měl v genech a hereckým múzám sloužil po celý svůj život.

Před válkou působil v Divadle D, kde se potkal s E.F. Burianem, což podle jeho vlastních slov mělo velký význam pro jeho další kariéru, neboť se tak seznámil s moderním hereckým projevem.

Po válce pak následovalo angažmá v Městských divadlech pražských a posléze, v jeho čtyřiceti letech, i v Národním divadle, kde je přivedl tehdejší šéf činohry Otomar Krejča.

Běžnému divákovi však tohoto herce nejvíce přiblížil film. Poprvé stanul před kamerou v sedmnácti letech ve filmu Lízin let do nebe (1937).

Pak následovaly „študácké“ role v komediích Studujeme za školou (1939) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939) a pak už dlouhá řada dalších. Za svou kariéru jich natočil přes stovku a většina jeho rolí patří do kategorie nezapomenutelných.

Jen namátkou jmenujme například Bílá paní (1965), Rozmarné léto (1967), Spalovač mrtvol (1968), Skřivánci na niti (1969), Dým bramborové natě (1976), Adéla ještě nevečeřela (1977), Postřižiny (1980), Tajemství hradu v Karpatech (1981), Tři veteráni (1983), Vesničko má středisková (1985), Smrt krásných srnců (1986) nebo Obecná škola (1991) - a to je jen krátký výčet jeho filmů.

Rudolf Hrušínský patřil k nemnoha osobnostem naší kulturní scény, které si nezadaly s režimem. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dal najevo svůj zamítavý postoj k normalizačnímu vývoji v republice a podepsal 2000 slov. Byl potrestán několikaletým zákazem práce a přišel nejen o nabídky práce v zahraničí, ale i o své profesorské místo na DAMU. Nějakou dobu se živil i jako taxikář.

Po listopadové revoluci se stal poslancem parlamentu za Občanské fórum, ale po dvou letech politiku znechucen opustil.

Měl rád život se vším všudy a střídmost nebyla jeho silnou stránkou, přestože mu lékaři zakazovali kouřit a pít (prodělal čtyři infarkty), jejich radami se příliš neřídil. Když se přidala cukrovka a problémy s metabolismem, jeho unavený organismus to již nevydržel. Rudolf Hrušínský zemřel v nedožitých sedmdesáti čtyřech letech, 13. dubna 1994. Jeho žena Eva, která mu po celý život byla oporou a pravou rukou, ho přežila o pouhé tři roky. V rodinné herecké tradici však dále pokračují jejich synové Rudolf a Jan.

Svátky:

Svátek mají Aleš, Martin (I.) a Hermenegild (Ermenegild).

V občanském kalendáři má dnes svátek Aleš. Původně šlo asi o staročeskou domáckou podobu jména Alexej, jenž se vykládá jako "záštita" či "pomoc". Totéž lze tedy říci i o Alešovi, který je dnes zcela samostatným jménem.

V církevním kalendáři se dnes nachází Martin. Martinové však slaví jmeniny spíše 11. listopadu, kdy je svátek Martina z Toursu. Světec dnešního dne se narodil kolem roku 600 v Todi (Itálie) a jako Martin I. byl papežem v letech 649-55. Zvolen papežem byl ale bez císařova schválení, což tehdejšího vladaře Konstantina II. značně rozhořčilo. Když pak Martin I. několik měsíců po své volbě odsoudil na synodě v Lateránu monotheletismus (víra, že božská i lidská přirozenost Ježíše Krista jsou řízeny jedinou vůlí), bylo zle, protože tento názor propagoval především císař. Ihned následoval příkaz, aby byl Martin zatčen. K uvěznění došlo 17. června roku 653, poté byl Martin I. dopraven do Kónstantínopole (dnešní Ístanbul, Turecko) a tam odsouzen k smrti pro velezradu. Nakonec dostal milost a byl vypovězen do Chersonésu na Krymu. Tam 16. září 655 zemřel na útrapy a pokořování. Už za jeho života zvolilo římské duchovenstvo jeho nástupcem Evžena I., ale protože Martin I. nikdy neodstoupil, platil až do své smrti za úřadujícího papeže. Dochovaly se jeho dopisy, v nichž si trpce stěžuje na přátele, kteří mu nepřispěli na pomoc. Památka Martina I. byla dříve slavena i 12. listopadu.

Dalším dnes připomínaným světcem je Hermenegild nebo také Ermenegild. Muž tohoto zvláštního jména byl synem mocného vizigótského krále Leovigilda, který v polovině 6. století vybudoval mocnou říši ve Španělsku. Leovigild byl arián, avšak většina španělského obyvatelstva se hlásila ke katolické víře. Když se mladý Hermenegild roku 579 oženil s katoličkou Ingundou, žádala jeho nevlastní matka Goesintha, aby mladá žena přestoupila k ariánství. Avšak Ingundis lnula pevně ke své víře, odmítla, a dokonce obrátila na katolickou víru Hermenegilda. Když rozzuřený Leovigild uslyšel o změně smýšlení svého syna, vyhrožoval, že mu odejme titul, zemi i jeho choť. Avšak syn vytrval. Nakonec se otec a syn rozešli úplně. Konflikt vyústil v ozbrojený střet a skončil Hermenegildovým zatčením. Celý rok nechal Leovigild svého syna strádat ve vězení, ale nedokázal odvést katolíka od jeho nové víry. Dne 13. dubna 585 šel Hermenegild na smrt, otec jej nechal ve španělském městě Tarragoně jižně od Barcelony veřejně stít. Místo svého posledního odpočinku nalezl mučedník v Seville.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje