Vzpomínáček - 12. října - Luciano Pavarotti a Karel Černoch

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 12. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Bitva u Žvanovic, Kryštof Kolumbus objevil Ameriku, Maxmilián II. a Rudolf II., volba Karla VI. římskoněmeckým císařem, pragmatická sankce, první Oktoberfest, Jaroslav Drobný, Švehlova vláda panské koalice, odhalena socha Krista Spasitele, Luciano Pavarotti, Karel Černoch, Voschod 1, Die Presse o důsledcích sovětské okupace Československa, Jesus Christ Superstar, Jan Zrzavý, Adela Banášová, jmenována federální vláda L. Adamce, mezinárodní konference Fórum 2000..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1474 – Spojené česko-polské vojsko porazilo v bitvě u Žvanovic (u Břehu) ve Slezsku Matyášovy jednotky; nakonec bylo 15. listopadu uzavřeno u vsi Muchoboru nedaleko Vratislavi příměří (do května roku 1477) mezi Matyášem a Kazimírem (16. listopadu se připojil i Vladislav).

1492 – Janovský mořeplavec Kryštof Kolumbus objevil při hledání cesty do Indie Ameriku.

1576 – V Řezně (kam odjel 1. června t. r. na říšský sněm) zemřel devětačtyřicetiletý Maxmilián II., kterému patřily tři koruny: česká, uherská a říšská. Vlády v zemích monarchie se ujal jeho 24letý syn Rudolf II. [1576-1611].

1618 – K českému povstání se připojilo Slezsko.

1711 – Volba Karla VI. římskoněmeckým císařem; českého krále zastupoval na říšském sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem F. F. Kinský.

1720 – Český sněm schválil za nízké účasti stavů (18 prelátů, 22 pánů, 18 rytířů) pragmatickou sankci; císař přijel kvůli tomu již v červenci do Prahy. O pět dnů později (17. října) byla pragmatická sankce přijata na Moravě a 21. října byla schválena slezským sněmem. Do konce roku 1722 byla uznána všemi zeměmi rakouské monarchie.

1810 – V Mnichově se konal první Oktoberfest.

1882 – Ministr A. Pražák vydal (jako správce ministerstva justice) výnos, jímž nařizoval soudcům ve Slezsku - v Opavě, Klimkovicích, Bílovci, Vítkově a Těšíně - přijímat podání také v češtině (v Těšíně i v polštině).

1889 – Dva dny po zahájení nově zvoleného českého sněmu podali mladočeši ústy svého předsedy F. Tilšera návrh adresy císaři (nesena duchem státoprávních adres a dokumentů 60. let). Mladočeši vytvořili vlastní Klub národní strany svobodomyslné, čímž se na českém sněmu formálně odloučili od "národní strany". Návrh státoprávní adresy byl však zamítnut (123 : 37 hlasům).

1921 – Narodil se Jaroslav Drobný, československý tenista a lední hokejista († 13. září 2001)

1926 – Jmenována nová (již devátá) vláda (tzv. panské nebo též občanské koalice) v čele s A. Švehlou; nevstoupily do ní socialistické strany. Ve vládě vedle agrárníků (čtyři křesla) byli zastoupeni lidovci dvěma ministry, živnostníci jedním, německá agrární a německá křesťansko-sociální dostala po jednom křesle; zbývajících pět ministrů bylo tzv. odborníky.

1931 – V Riu de Janeiru byla slavnostně odhalena socha Krista Spasitele.

1935 – Narodil se Luciano Pavarotti, světoznámý italský operní zpěvák († 6. září 2007)

Narodil se v italské Modeně jako syn amatérského zpěváka a pekaře. Zemřel 6. září 2007 na rakovinu slinivky. Byl jedním z nejpopulárnějších tenorů vůbec, jeho koncerty vysílaly televize na celém světě. Také se věnoval charitě, pomáhal uprchlíkům, a pracoval pro Červený kříž.

Talent Luciano zdědil po otci, který ač hlasově v pořádku, nedal se na profesionální kariéru z důvodu přílišné nervozity. Otec ho ke zpěvu vedl od malička a přibližně v devíti letech ho přihlásil do místního farního sboru „Gioacchino Rossini“, se kterým vyhrál mezinárodní soutěž. Více než zpěv ho ale zajímal sport - především fotbal.

A tak Pavarotti po škole řešil dilema, zda se stát profesionálním fotbalistou nebo zpěvákem. Poté co navštívil koncert Benjamina Gigliho hudba nakonec zvítězila a Lucianno v 19 letech (1954) začal studovat zpěv u respektovaného profesora Arrigo Pola.

Během studií se několikrát rozhodoval, zda ve zpěvu pokračovat a vydělával si jako učitel na základní škole nebo jako pojišťovák.

Zlom nastal až v roce 1961, kdy ztvárnil roli Rodolfa v Pucciniho opeře La boheme. Po tomto úspěchu následovaly angažmá v Amsterdamu, Vídni, Curychu, Londýně a USA. V roce 1972 zažil fenomenální úspěch, když v metropolitní opeře v New Yorku zazpíval v představení La Fille du Regiment bez námahy devětkrát dvoučárkované C - publikum si jej 17x vytleskalo zpět před oponu.

Od té doby jeho sláva a popularita stoupala. Ve známost vešel svými televizními operními přenosy, největší popularitu mu přineslo jeho „členství“ ve hvězdném týmu Tří tenorů. Společně s José Carrerasem a Plácidem Domingem zazpíval na koncertu při fotbalovém mistrovství světa v roce 1990, který se přenášel do celého světa.

Pavarotti ale miloval i moderní rockovou a popovou hudbu, což dokládá několik jeho koncertů se Stingem, irskými U2 nebo Bryanem Adamsem, což mělo pozitivní vliv na popularizaci vážné hudby. Luciano Pavarotti se intenzivně věnoval také charitativním projektům, které pomáhaly získat peníze pro uprchlíky a Červený kříž. Na sklonku života se zdarma věnoval i výuce zpěvu ve svém rodném kraji.

V červenci 2006 u něj lékaři objevili rakovinový nádor, který vyžadoval okamžitou operaci. Ač lékaři oznámili, že se uzdravuje, jeho stav nebyl uspokojivý. 9. srpna 2007 musel být opět hospitalizován kvůli komplikacím a ráno 6. září umírá.

1943 – Narodil se Karel Černoch, český populární zpěvák († 27. prosince 2007)

Začínal jako rokenrolový a bigbeatový zpěvák v 60. letech 20. století, prošel řadu tehdejších avantgardních hudebních skupin, z nichž patrně vůbec nejvýznamnější byla skupina Juventus, na jejímž repertoáru se podílel také autorsky.

Postupně se etabloval jako zpěvák středního proudu.

Po vítězné »Písni o mé zemi« na Bratislavské lyře 1969, která byla pojata jako protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, však byl umělecky šikanován a konečně dostal zákaz činnosti.

»Píseň o mé zemi« ovšem nebyl jediný Černochův "prohřešek" proti nastoupivšímu normalizačnímu procesu; byla mu vytýkána třeba i píseň »18 minut« (vyšla na LP »Páteční«), jejíž text s vizí zkázy přicházející z kosmu byl interpretován jako paralela k invazi "spřátelených" vojsk v noci z 20. na 21. srpna 1968, ač vznikla již v roce 1967.

Návrat do sdělovacích prostředků a ke s tím spojené publicitě se mu podařil po roce 1971, poté co vykonal od normalizátorskému režimu požadovanou sebekritiku, veřejně se distancoval od »Písně o mé zemi« a jejího poselstvi a vrátil v r. 1969 získanou Bratislavskou lyru včetně údajně nepřiměřeně vysokého honoráře; ten mu byl na venek vytýkán nejvíc, že se za něj nechal zneužít "protisocialistickými" silami.

Vzhledem k relativně nízké všeobecné známosti ostatních Černochových angažovaných písní byla zde vyzdvihována do popředí výlučně kauza Bratislavské lyry 1969. Veřejnost přijala tento krok diferencovaně: Část publika Černochův comeback uvítala, jiní ho proto považovali za zrádce a kolaboranta; v tom je utvrzovala i jeho opakovaná účast na kulturních vystoupeních a jiných akcích se značným akcentem propagace komunistického režimu. Stal se opět především zpěvákem středního proudu, vystupoval v Divadélku Ateliér v pořadech ve Spálené ulici na Novém Městě pražském v pořadech Evy Olmerové.

Hostoval též v některých představeních Divadla Semafor. Následoval příklon k moderní country hudbě ve skupině Country beat Jiřího Brabce, kde vystupoval po boku někdejší československé pěvecké hvězdy Nadi Urbánkové. Po převratu v roce 1989 se etabloval jako úspěšný muzikálový herec a zpěvák, vystupoval také s českým komikem a hercem Jiřím Wimmerem, působil též jako moderátor, například v pražském Country radiu či Eldorádiu i jinde.

V prosinci roku 2007 podlehl rakovině tlustého střeva.

1964 – Sovětský svaz vypustil Voschod 1, první kosmickou loď s vícečlennou posádkou, zároveň se jedná o první let bez skafandrů.

1968 – Rakouský deník Die Presse uveřejnil článek Ivana Svitáka pod názvem „Zima v Praze bude ledová“ o důsledcích sovětské okupace Československa.

1971 – Na Broadwayi v New Yorku měl premiéru muzikál Jesus Christ Superstar.

1977 – Zemřel Jan Zrzavý, český malíř a grafik (* 5. listopadu 1890)

1980 – Narodila se Adela Banášová, slovenská moderátorka

1988 – Jmenována nová 20členná federální vláda L. Adamce. Ten patřil k nejostřejším komunistickým kritikům výsledků normalizační politiky; úspěch ekonomické reformy podmiňoval politickou reformou.

1998 – Ve Vladislavském sále Pražského hradu byla zahájena mezinárodní konference Fórum 2000 věnovaná globalizaci a perspektivám světového vývoje; zúčastnilo se jí více než 50 předních světových ekologů, politologů a činitelů veřejného života.

Svátky:

Svátek mají Marcel, Radim.

V občanském kalendáři má dnes svátek Marcel. Toto jméno pochází z latinského Marcellus, což je vlastně zdrobnělina jména Marcus. Jazykovědci toto jméno překládají jako "malý bojovník".

Marcelů přináší světový kalendář hned několik. První má svátek 16. ledna a jmenoval se Marcel I. Číslice u jeho jména dává tušit, že se jedná o papeže. Skutečně, byl to jeden z následníků sv. Petra. Zprávy o jeho životě jsou však velice kusé. Některé prameny tvrdí, že nově uspořádal duchovní správu a církevní organizaci.

Druhého světce připomíná kalendář 19. března a jeho jméno znělo Marcel Callo. Narodil se 6. prosince 1921 v dělnické rodině v Remeši (Francie) a od mládí působil v křesťanském mládežnickém hnutí. Po okupaci Francie německou armádou odešel dobrovolně na nucené práce do Německa, aby zde mohl mezi mladými Francouzi šířit evangelium. Nějaký čas se mu to opravdu dařilo, dokonce sloužil i tajné bohoslužby. To se ale pochopitelně nelíbilo gestapu, které jej 19. dubna 1944 zatklo a dopravilo do koncentračního tábora v Mauthausenu. Tam jej dozorci pro jeho víru utýrali k smrti; zemřel na prahu osvobození, 19. března 1945. Papež Jan Pavel II. blahořečil Marcela Calla již 4. října 1987 v rámci biskupské synody v Římě. Právě zde totiž probírali úlohu laiků v církvi a ve světě.

30. srpna má svátek Marcel Kandia. Narodil se 27. července roku 1916 v Portici u Milána. Jeho otec byl bohatý průmyslník. Marcel pracoval v jeho firmě a cestoval po celém světě. Když navštívil země třetího světa, s hrůzou zjistil, kolik bídy a neštěstí v nich vládne. Založil v Itálii ústav na podporu misií do těchto zemí. Ve 40. letech financoval stavbu nemocnice v ústí Amazonky, ale stále cítil, že to není ono. V roce 1965 nastal v jeho životě zásadní obrat. Prodal všechno své jmění a odešel do Brazílie, aby se zde sám staral o malomocné a chudé. Své jednání obhajoval stále stejnou větou: "Nestačí vystavit šek. Musím se nasadit osobně." Vše, čeho v Brazílii Marcel Kandia dosáhl, všechny nemocnice i nadace a mnoho dalších dobrých věcí, které jsou s jeho jménem spojeny, slouží svému účelu do dnešních dnů. Novodobý misionář zemřel ve své vlasti 31. srpna 1983 a již v roce 1991 byl zahájen proces jeho blahořečení.

V církevním kalendáři je dnes připomenuta památka sv. Radima. Bližší informace o tomto bratru sv. Vojtěcha najde čtenář u data 25. srpna.

Ve starém Římě byla uctívána bohyně úspěšných cest a bezpečných návratů Fortuna Redux.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze