Vzpomínáček - 12. dubna - J. Langmiler, Karel Kryl a M. Šteindler

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 12. dubna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Na český knížecí stolec nastoupil vládu kníže Oldřich, Soběslav I., uzavření smíru mezi králem Janem a skupinou panstva, generální sněm Českého království, Galileo Galilei předveden před inkviziční tribunál, útok na pevnost Fort Sumter, Portoriko, Sixtova aféra, František Ondříček , Josef Langmiler, Karel Kryl, Franklin Delano Roosevelt, Milan Šteindler, Jurij Alexejevič Gagarin jako první obletěl zeměkouli, Pavol Habera, 12. duben 1969, XV. sjezd KSČ, Terry Fox začal svůj Maraton naděje, start raketoplánu Columbia, Alena Kreuzmannová, Zdeněk Jirotka, zahájena stavba nového úseku pražského metra na lince A..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1012 – Kníže Jaromír byl svým bratrem Oldřichem zbaven vlády a vypuzen ze země; ochranu nejdříve hledal u Boleslava Chrabrého, od něj pak odešel k Jindřichovi s prosbou o pomoc proti Oldřichovi. Jindřich dal Jaromíra uvěznit v Utrechtu. Zároveň povolal Oldřicha do Merseburku a zde jej uznal novým českým knížetem; součástí tohoto uznání bylo přijetí Čech v léno. Oldřichem [1012-1033] vstoupil na český stolec energický a bezohledný kníže.

1125 –Zemřel kníže Vladislav I.; o čtyři dny později dosedl na knížecí stolec poslední (ze čtyř) a jediný dosud žijící nejmladší syn krále Vratislava - Soběslav I. [1125-1140], označovaný za nejschopnějšího.

1316 – Z iniciativy "zprostředkovatelské arcibiskupské mise" došlo k uzavření smíru mezi králem Janem a skupinou panstva; Jindřich z Lipé byl propuštěn z vězení a obdržel úřad nejvyššího maršálka. Do rukou krále se dostala řada hradů v Čechách i na Moravě, které dosud držela odbojná šlechta. Panský odboj byl pacifikován.

1611 – V Praze byl zahájen generální sněm Českého království, Markrabství moravského, knížectví slezských i obou Lužic; ujednána abdikace Rudolfa II. v Matyášův prospěch (18. března již dorazil přes Jihlavu do Prahy).

1633 – Galileo Galilei byl předveden před inkviziční tribunál vyšetřující jeho kacířství.

1861 – Jednotky Konfederace zahájily útok na pevnost Fort Sumter u Charlestonu čímž vznikl casus belli pro rozpoutání Americké občanské války.

1900 – Portoriko přestalo být závislé na USA a stalo se svobodným územím.

1918 – Francouzský ministerský předseda G. Clemenceau uveřejnil oficiální komuniké s dopisem císaře Karla I. z března 1917 švagrovi Sixtu Bourbounskému, v němž mu sděloval, že "bude podporovat spravedlivé nároky Francie na navrácení Alsaska-Lotrinska". Vrcholila tzv. Sixtova aféra, které předcházely útoky rakousko-uherského ministra zahraničních věcí hraběte Czernina na Clemenceaua ("odhalení" údajné francouzské iniciativy v nabídce na mírová jednání Rakousko-Uherska). Aféra skončila Czerninovou demisí (14. dubna) a omluvou Karla I. německému císaři Vilému II. (zpečetěno Karlovou "cestou do Canossy" 12. května do Spa).

1922 – Zemřel František Ondříček , český houslista a hudební skladatel (* 29. dubna 1857)

1923 – Narodil se Josef Langmiler, divadelní a filmový herec († 8. srpna 2006)

Josef Langmiler se narodil 12. dubna 1923 v Želči u Tábora. Již od mládí hrával v Želči u ochotníků. Na reálce v Táboře odmaturoval a odešel do Prahy na Státní konzervatoř. Absolvoval ji v roce 1948 u profesorů Průchy, Peška, Högera, Nedbala, Plachého, Kronbauerové a Půlpánové. Začínal hrát na venkovských scénách v Divadle pracujících ve Zlíně (1948 – 1954; v letech 1949 – 1951 byl na základní vojenské službě), v Národním divadle v Brně (1954 – 1955), ostravském Státním divadle (1955 – 1960) a nakonec v pražském Divadle E. F. Buriana (1960 – 1988). 1. září 1986 odešel z tohoto divadla na odpočinek, ale dále v něm hrál na třetinový úvazek.

Po rolí milovníků a mladých jinochů, ke kterým ho předurčovala jeho vyšší statná postava, krásný hlas a kultivovaný projev, se přehrál do velikých komediálních i dramatických titulních rolí domácího i světového repertoáru (Shakespearův „Hamlet“, tragický pán v „Jacobowski a plukovník“ F. Werfela, Teazle v Sheridanově „Škole pomluv“ či Žvanikin v Gogolově „Ženitbě“).

Poprvé se na filmovém plátně zjevil jako dvaceti šestiletý důstojník SS v dramatu VELKÁ PŘÍLEŽITOST (1949) režiséra K. M. Walló. Ještě po roli instruktora v osvětovém dokumentárním snímku NEDĚLNÍ DOSTAVENÍČKO (1954) se na našem plátně začal objevovat častěji až od roku 1959 (po svém příchodu do Prahy z Ostravy). Nejčastěji vytvářel různé hlavní, ale i menší postavy vážených pánů, často také zločince a kriminalisty.

Hrál například pomocníka u krupaře (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA), elektromontéra (PĚTIKORUNA), Hanáka (TŘIATŘICET STŘÍBRNÝCH KŘEPELEK), Hahna (ZNAMENÍ RAKA), profesora (ZLOČIN V ŠANTÁNU), sovětského vojáka (MARATÓN), prokurátora (ODVÁŽNÁ SLEČNA), MUDr. Urbana (NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH), pianistu (VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR), majora Bouška (AFÉRY MÉ ŽENY), Hradského (ZLOČIN V MODRÉ HVĚZDĚ), majora Švestku (VYSOKÁ MODRÁ ZEĎ), Coopera (DNY ZRADY), Fierlingera (SOKOLOVO a OSVOBOZENÍ PRAHY), Dr. Soukeníka (MOTIV PRO VRAŽDU), rozšafného otce Jarolíma (HOLKY Z PORCELÁNU), Browdera (AKCE V ISTAMBULU), E. A. Longena (SKANDÁL V GRI – GRI BARU), nápadníka (PANNA A NETVOR), primáře (HOŘKÝ PODZIM S VŮNÍ MANGA), kancléře (KOMEDIANT), Bayera (KARIÉRA) či náčelníka (PŘÁTELÉ BERMUDSKÉHO TROJÚHELNÍKU). Několikrát si zahrál také v zahraničních snímcích.

Naposledy se divákům uvedl v Dostálově dramatu KRÁL KOLONÁD (1990). Rovněž spolupracoval s televizí (inscenace ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU, MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ, KAT NEPOČKÁ, SÁM PROTI MĚSTU, JUBILEUM, SVĚDEK ČASU, BRATŘI, SOVÍ HNÍZDO nebo SILNÁ JAKO SMRT a seriály ALEXANDR DUMAS STARŠÍ, JANA EYROVÁ, ŽENA ZA PULTEM, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, VE ZNAMENÍ MERKURA, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, OKRES SEVERU, GOTTWALD, SANITKA, RODÁCI, CHLAPCI A CHLAPI, HŘÍCHY PRO PÁTERA KNOXE, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, PRAŽSKÝ PÍSNIČKÁŘ či ĎÁBEL V PRAZE).

Langmilerův podmanivý hlas se skvěle uplatnil také v rozhlase a dabingu (nadaboval např. Jeoffreyho de Peyraca v podání Roberta Hosseina ve čtyřech dílech známé „ANGELIKY“ nebo Yvese Montanda jako sluhu Blaze ve Funesově skvělé komedii POŠETILOST MOCNÝCH). Na začátku devadesátých let se kvůli těžké nemoci úplně stáhl z veřejného života a veřejnost na něj poněkud pozapomněla.

Poté jen dvakrát na sebe upozornil a vstoupil do povědomí diváků. Poprvé v roce 2000: v Přelouči byl odměněn Cenou Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu (spolu s Josefem Vinklářem, Luďkem Munzarem a Věrou Galatíkovou). Bohužel podruhé, když v pražské nemocnici skonal po dlouhém onemocnění 8. srpna 2006 ve věku osmdesáti tří let.

1944 – Narodil se Karel Kryl, český zpěvák († 3. března 1994)

Karel Kryl pocházel z knihtiskařské rodiny, vyvlastnění rodinného majetku a následné perzekuce rodiny komunistickými orgány mu zabránily věnovat se rodinné tradici.

Absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, pracoval mj. jako keramik, osvětář, výtvarník a asistent scény v televizi.

V hudbě samouk. Počátkem 60. let zakládal v severočeských Teplicích Divadélko na zámku, kde recitoval verše Françoise Villona a hrál na loutnu.

Pak Divadélko pro známý (tamtéž) a dvě ostravské malé scény Okap a Waterloo, avšak předtím v roce 1969 začal též vystupovat jako písničkář v pražských klubech Olympic a Sluníčko.

1966 nahrával pro rozhlas v Ústí nad Labem, v letech 1967–69 nahrával pro ostravský rozhlas, 1968 vyhrál rozhlasovou soutěž Houpačka, čímž získal velkou popularitu. Poté, co se přestěhoval do Prahy, vystupoval v divadlech, vysokoškolských klubech a na festivalech (mimo jiné v Návštěvních dnech Šimka a Grossmanna). 1969 vystoupil na Bratislavské lyře a v Pantonu mu vyšel albový debut s názvem Bratříčku, zavírej vrátka. Tato deska Kryla nadlouho proslavila, neboť vyjádřila s mimořádnou intenzitou pocity české veřejnosti. Autor zde mimo jiné dokázal pojmenovat moment národního a občanského ponížení, jenž se dostavil po srpnových událostech 1968. Ještě téhož roku Kryl emigroval do Německa (9. 9. 1969).

Studium dějin umění a filozofie na univerzitě v Mnichově přerušil poté, co dostal místo v rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Působil zde jako redaktor, připravoval mimo jiné pořady s rozhovory a ukázkami československé hudební, literární a jiné produkce, domácí i exulantské. Jeho autorský pořad Krylogie se vysílal v letech 1975–89 (knižně vydala Academia 1994). Projevil výrazný talent v literární i výtvarné oblasti. Ilustroval knihy a napsal několik sbírek poezie (Sedm básniček na zrcadlo, Pochyby, 17 kryptogramů na dívčí jména, Slovíčka, Amoresky, Z mého plíživota, Zbraně pro Erató, Sněhurka v hadříčcích a jiné). 1988 mu byla z Los Angeles udělena cena Jana Zahradníčka, o dva roky později obdržel od Českého literárního fondu Medaili Vítězslava Nezvala za poezii. V Německu nahrál alba Rakovina (1969 vlastním nákladem), Maškary (1970) a EP Carmina resurrectionis (Zpěvy vzkříšení, 1974), ve švédském vydavatelství Šafrán 78 LP Karavana mraků a Plaváček. V Austrálii vyšla EP Ocelárna a MC Dopisy (dále viz Diskografie). Koncertoval pro české exulanty prakticky po celém světě, udržoval kontakty s českým prostředím, účastnil se společných setkání písničkářů ve Vídni, Vratislavi apod.

Po převratu 1989 přijel do Československa, první koncert měl v Praze na Právnické fakultě Univerzity Karlovy 2. 12. 1989. Tak jako jiní písničkáři, kteří se vrátili ze zahraničí, se stal symbolem nové svobody v zemi (mimo jiné ocenění Zlatá Porta 1991, v anketě časopisu Rock a pop zvítězila jeho LP Bratříčku, zavírej vrátka v anketě o nejlepší českou desku). Kryl odmítl roli legendy, nadále se vyjadřoval k situaci doma a neskrýval své rozčarování z polistopadového vývoje (jako zarputilý Čechoslovák se těžce smiřoval s rozdělením federace). V této době nahrál dvě alba: Tekuté písky (1990) a Monology (1992), v Čechách mu začaly vycházet i sbírky poezie. V rodné zemi absolvoval ještě několik koncertů, počátkem března 1994 nečekaně zemřel. Univerzita Karlova mu udělila in memoriam stříbrnou pamětní medaili za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa, 1995 byl oceněn Cenou Františka Kriegla a cenou Gramy (Síň slávy) a 28. října 1995 mu prezident udělil in memoriam medaili Za zásluhy II. stupně.

1945 – Zemřel Franklin Delano Roosevelt, 32. prezident USA v letech 1933–1945 (* 30. ledna 1882)

1957 – Narodil se Milan Šteindler, český herec a režisér

Milan Šteindler se narodil a převážnou část svého života strávil v Praze. K umělecké dráze směřoval už od dětství. Do období jeho studia na střední výtvarné škole spadají počátky amatérského divadla Sklep, které založil spolu s kamarádem Davidem Vávrou.

Po ukončení střední školy nastoupil na FAMU, obor režie, a toto studium završil v roce 1985. Už o rok předtím začal pracovat ve Filmových ateliérech Barrandov jako asistent režie. V průběhu 80. let se divadlo Sklep stalo významným kulturním fenoménem Prahy a Milan Šteindler se mu v tomto období intenzivně věnoval. Spolupráce s Tomášem Vorlem přinesla Šteindlerovi role v amatérských a studentských filmech KAŠPÁREK (1980) a DÁREČEK (1984). V letech 1986-1988 byl členem umělecké skupiny Ctibora Turby.

"Sklepácká" popularita přinesla Šteindlerovi koncem 80. let výraznou roli v moralitním snímku Věry Chytilové KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM a krátce poté se objevil v experimentálním filmu PRAŽSKÁ PĚTKA v roli průvodce a komentátora filmového dění. Práci na Barrandově završil Šteindler v roce 1989 svým režijním debutem VRAŤ SE DO HROBU, který byl do kin uveden o rok později. Vzhledem k tomu, že si střihl zároveň hlavní mužskou postavu, vstoupil rázem do širokého povědomí diváků. Komedie o zarputilém sociologovi se stala svéráznou generační výpovědí a ukázala možnosti Šteindlerova talentu - jeho hravost a schopnost imaginace.

Úspěch filmu přinesl další cenné příležitosti na poli herectví, což bylo důležité v době, kdy opustil Barrandov. Mezi nejvýznamnější práce z této doby patří výstupy v seriálu ČESKÁ SODA. Šteindler byl jedním ze scénáristů pořadu a pro sebe napsal roli jednoho z vedoucích svérázného jazykového kurzu ALLES GUTE, kde exceloval spolu s Davidem Vávrou. V roce 1994 si zopakoval spolupráci na scénáři s Halinou Pawlovskou, a zrodil se tak zajímavý snímek se zvláštní poetikou - "smutná" komedie DÍKY ZA KAŽDÉ DOBRÉ RÁNO. Sklidila velký ohlas nejen mezi diváky ale i u odborné kritiky a v klání o Českého lva získala hned čtyři trofeje včetně té nejcennější.

Po úspěchu svého druhého filmu se Šteindler režijně odmlčel, protože nemohl najít vhodnou filmovou látku, a v následujících letech se pravidelně objevoval v nejrůznějších filmových a televizních rolích. Výraznou vedlejší postavu šéfa koncentračního tábora, kterou se vymanil ze zavedené škatulky komických postaviček ztvárnil v dramatu Hynka Bočana BUMERANG. Po osmiletém půstu přistoupil ke svému třetímu celovečernímu snímku PERNÍKOVÁ VĚŽ z prostředí drogové scény. Film ale vzbudil rozpaky jak u filmových fanoušků, tak u odborné kritiky. Po tomto neúspěchu se Šteindler vrátil ke hraní ve filmech a televizních seriálech a k tvorbě televizních reklam. V roce 2007 začal natáčet svůj čtvrtý celovečerní film s pracovním názvem O ŽIVOT, který prezentuje jako road-movie do lůna přírody.

Na půdu "kultivované" komerce Šteindler zabrousil svou účastí na projektu CLEVER vysílaném televizí Nova, kde spolu s asistenty předváděl a komentoval efektní vědecké pokusy. Z tvorby pro děti stojí za zmínku večerníčkový seriál Z DENÍKU ŽÁKA 3.B ANEB EDUDANT A FRANCIMOR, kterému propůjčil svůj hlas a díky jeho nezaměnitelnému projevu vznikla ve spojení s netradiční kresbou vtipná pohádka s přesahem pro dospělého diváka. V současnosti je považován za výraznou uměleckou osobnost v oblasti režie, herectví i scénáristiky, která se prosazuje zejména v komediální oblasti. Jeho tvorba se vyznačuje provokativností, vysokou kreativitou a sklonem k recesi. Založením divadla Sklep ovlivnil vnímání humoru celé jedné generace. Je ženatý, otec dvou dětí. Dcera je uznávanou golfistkou ve své věkové kategorii.

1961 – Nadporučík Jurij Alexejevič Gagarin jako první obletěl zeměkouli. Historický let na kosmické lodi Vostok 1 trval 108 minut. Od roku 1969 se z rozhodnutí Mezinárodní letecké federace slaví tento den jako Světový den letectví a kosmonautiky.

1962 – Plénum ÚV KSČ v souvislosti s prohlubujícími se hospodářskými potížemi v prvních dvou letech 3. pětiletky rozhodlo úkoly v průmyslu, stavebnictví i investicích podstatně snížit a stanovit pro rok 1963 jen roční plán (tím došlo fakticky ke zrušení 3. pětiletky) a začala se připravovat sedmiletka (1964-1970); k tomu však nedošlo.

Narodil se Pavol Habera, slovenský zpěvák

1969 – Na schůzi výkonného výboru předsednictva ÚV KSČ byly projednány teze referátu pro dubnové plénum ÚV KSČ a způsob rezignace A. Dubčeka. Dále bylo projednáno písemné sdělení vlády SSSR k rozhovoru J. Hájka v Mladé frontě, informace o účasti historika J. Pokštefla na konferenci Russellovy mírové nadace ve Stockholmu, a projevena nespokojenost s neúčastí čs. reprezentačního družstva cyklistů na XXII. ročníku Závodu míru. Současně bylo rozhodnuto výkonný výbor zrušit.

ČTK vydala prohlášení vlády o posílení umístěných sovětských vojsk na území ČSSR a krátce nato oznámila, že toto prohlášení se „vzhledem ke změněnému stavu věcí“ stává bezpředmětným.

Na hlavní správě StB byla vyhlášena pohotovost z obav před nepokoji v souvislosti dalšího mnohatisícového kontingentu sovětské armády na území ČSSR.

Po železnici byly do Mělníka, Ústí nad Labem a Jaroměře přesunuty z NDR čtyř vojenské transporty sovětských vojsk.

Rudé právo uveřejnilo stanovisko, nazvané „Kolektiv Rudého práva k situaci“, kterým se souhlasně a sebekriticky vyjadřuje k prohlášení předsednictva ÚV KSČ z 2. 4. Zároveň souhlasí i se zásadní kritikou jednostrannosti stanoviska Svazu českých novinářů při posuzování činnosti hromadných sdělovacích prostředků a „zamlžování jejich odpovědnosti při formování politických postojů veřejnosti“.

V Jihlavě se konal pohřeb Evžena Plocka, který po sebeupálení 4. 4. skonal 9. 4. Smuteční projev za velké účasti smutečních hostů přednesl vedoucí tajemník okresního výboru KSČ.

V Budapešti na poradě socialistických brigád věnoval část svého projevu J. Kádár situaci v Československu a označil březnové demonstrace za nacionalistické a protisovětské a konstatoval, že vyvolaly u maďarského lidu, který je odsoudil, pocity trpkosti.

1976 – V Praze ve Sjezdovém paláci začal XV. sjezd KSČ, který se nesl v optimistickém duchu zářných ekonomických perspektiv (při hodnocení výsledků 5. pětiletky a stanovení hlavních cílů hospodářského a sociálního rozvoje na léta 1976-1980).

1980 – Mladý, na smrt nemocný kanadský atlet Terry Fox začal svůj Maraton naděje, v němž uběhl během 143 dnů více než 5300 km.

1981 – První start raketoplánu Columbia začal novou éru letů do vesmíru. První let raketoplánu trval 2 dny (36 obletů Země).

1993 – Zemřela Alena Kreuzmannová, česká herečka (* 15. října 1929)

2003 – Zemřel Zdeněk Jirotka, český spisovatel a fejetonista

2010 - Byla zahájena stavba nového úseku pražského metra na lince A ze stanice Dejvická do stanice Motol.

Svátky:

Svátek má Julius.

Dnes má v občanském i církevním kalendáři svátek Julius. Toto jméno má latinský původ, bylo rodovým jménem význačného římského rodu, ze kterého pocházel i vynikající státník a vojevůdce Gaius Iulius Caesar. Původní význam tohoto jména je nejasný. Někdo je vykládá jako "zářící" nebo "vlasatý", což je vzhledem ke kštici slavného vojevůdce dost kruté, a proto se snad objevil i význam "božský".

Nejznámějším nositelem tohoto jména byl bezesporu slavný Caesar. Narodil se 13. července 100 před Kristem a patřil k předním římským politikům, vojevůdcům a jako autor (nejen) Zápisků o válce galské a Zápisků o válce občanské se zařadil i mezi muže pera. Již od mládí se zapojoval do politiky, která se v tehdejším Římě vyznačovala velikou složitostí, korupcí a intrikami - ostatně, kde ne? Caesar byl příbuzensky i názorově spojen s populáry (politická skupina, která v době krize římské republiky stála, v ostrém konfliktu s optimáty, na straně "lidu" proti senátu; jejich cílem byla určitá demokratizace státního zřízení). Unikl Sullovu teroru a po uklidnění poměrů si dokázal získat velkou popularitu u římského lidu. Sblížil se s dalším významným Římanem Crassem, s jehož finanční podporou zahájil vlastní úřední kariéru.

V roce 63 byl nejvyšším pontifikem, roku 62 praetorem v Západní Hispánii. V roce 60 zorganizoval I. triumvirát, který vytvořil spolu s Pompeiem a Crassem. Díky jejich podpoře se stal již v roce 59 konzulem. V letech 58-50 posiloval díky vojenské kariéře i svou moc politickou. Působil v Zaalpské Galii a po potlačení Vercingetorigova povstání (52) učinil z této oblasti římskou provincii. Za Rýn do Galie dokázal vytlačit stále drzejší Germány. Po pádu triumvirátu - tři kohouti na jednom smetišti mohli jen těžko dlouho kokrhat pospolu - se sblížil v senátu se stranou optimátů (oproti populárům kladli důraz na tradiční aristokratické a konzervativní prvky státního zřízení). Tři bývalí přátelé a spojenci se brzy utkali. Caesar odmítl vzdát se velení v Galii a rozpustit vojsko.

Snaha o kompromis s Pompeiem ztroskotala, a tak roku 49 překročil Caesar říčku Rubico a zahájil občanskou válku. S perfektně reorganizovanou armádou vojensky ovládl Itálii a v roce 49-48 dvakrát porazil Pompeia. V té době se také sblížil v Alexandrii s Kleopatrou, které daroval vládu nad Egyptem a obdařil ji i synem. Občanskou válku dokončil ještě několika vítězstvími, Řím mu ležel u nohou. Stal se diktátorem, ale v trochu jiném smyslu, než tento pojem chápeme dnes. Nařizoval a vládl ve prospěch říše. Provedl celou řadu administrativních, daňových a sociálních reforem, v roce 46 před Kristem zavedl nový kalendář, jejž dnes zveme juliánským. Bohužel, neomezená vláda mu nakonec stoupla do hlavy. Byl ve své výjimečnosti ostatně silně podporován svým okolím. A tak nakonec jeho monarchistické sklony, ignorování republikánských institucí a zavádění orientálních zvyklostí vedly k posílení opozice v senátu. Bylo ještě příliš brzy na vznik císařství; Caesar se 15. března 44 před Kristem stal obětí atentátu, nůž do něho zabodli i jeho bývalí přátelé...

V církevním kalendáři je však dnes připomínán jiný Julius. Má pořadové číslo I., což naznačuje, že byl papežem. Narodil se v Římě ve 3. století. Julius vešel do dějin jako velice dobrotivý, ale prý též odvážný papež. V době, kdy Řím opustili císařové, se snažili křesťané učinit z něho sídlo nástupců svatého Petra. V tomto směru učinil velký pokrok právě Julius, který byl papežem v letech 337-52. Vedle toho zasvětil celý svůj život boji proti ariánství. Snažil se svolat všeobecný koncil do Serdiky (dnešní Sofie, Bulharsko), ale přijeli tam pouze zástupci západních křesťanů. Přesto tak byl učiněn první krok k uznání primátu jurisdikce římského biskupa nad jinými křesťanskými obcemi. Papež Julius I. zemřel 12. dubna 352.

Dnes si také připomínáme Mezinárodní den boje proti hluku a Světový den letectví a kosmonautiky.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje