Vzpomínáček - 11. dubna - Jacques Prévert

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 11. dubna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "První vydání Melantrichovy Bible, mír v Utrechtu, vynalezena gilotina, Napoleon Bonaparte poslán do vyhnanství na ostrov Elba, Palackého Psaní do Frankfurtu, vytvoření Nejvyššího policejního úřadu, IV. sjezd mladočeské strany, založena Mezinárodní organizace práce, VII. sjezd KSČ, Karel Steigerwald, osvobození koncentračního tábora Buchenwald, Vladimír Velíšek, 11. duben 1968 - 1969, Apollo 13, Jacques Prévert, jednání republikových vlád ve Lnářích, Kurt Vonnegut, Tragická srážka dvou tramvají ve Vřesině na Ostravsku..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1549 – Jiří Melantrich z Aventina dokončil tisk prvního vydání své Bible, později známé jako Bible Melantrichova či Melantriška.

1713 – Uzavřen mír v Utrechtu mezi Francií, Anglií a Holandskem; Anglie uznala nástupnictví Filipa z Anjou ve Španělsku s podmínkou, že Francie a Španělsko se nikdy nespojí v jeden stát. Anglie získala Gibraltar, Menorcu, území Hudsonovy zátoky, Nový Foundland, Nové Skotsko a řadu hospodářských výhod v koloniálním obchodu (mj. i obchod s černochy). Mírová smlouva uzavřena bez účasti Rakouska, to ji zatím neuznalo.

1792 – Ve Francii byla vynalezena gilotina.

1814 – Se na nátlak svých generálů vzdal Napoleon Bonaparte koalici spojenců a následně byl spolu s tisícovkou svých gardistů poslán do vyhnanství na ostrov Elba.

1842 – Stavovská opozice na českém zemském sněmu v Praze vznesla požadavek na větší pravomoci zemského sněmu, a to alespoň v rozsahu stanoveném v Obnoveném zřízení zemském (1627); myšlenka na rozšíření sněmu o zástupce měšťanstva zůstala osamocená a neprosadila se.

1848 – V Praze byl zveřejněn otevřený dopis F. Palackého Hlas o připojení se Rakouska k zemi německé (známý pod názvem Psaní do Frankfurtu), v němž český historik sice zdvořile (ale rozhodně) odmítl účastnit se jednání tzv. výboru padesáti (pozván byl i českobudějovický rodák, publicista F. Schuselka), jenž se měl spojit s existujícím Německým spolkem; pozvání zástupců z českých zemí bylo ve Frankfurtu považováno za zcela samozřejmé, protože tyto země byly chápány jako součást Německého spolku a také za více poněmčelé než české. Palackého list v nejobecnější rovině formuloval ideu státu rakouského jako společného státu (a jediného garanta) národních společenství žijících tehdy mezi Německem a Ruskem, přičemž zamítl myšlenku česko-německého státoprávního spojení. Je ovšem třeba zdůraznit, že si Palacký představoval Rakousko federalizované, stejně spravedlivé ke všem svým národnostem, a stavěl se tak na pozice austroslavismu. Zde použitá argumentace určovala na další desetiletí hlavní směry české politiky. Psaní do Frankfurtu bylo uveřejněno (na pokračování) v Národních novinách (15. a 18. dubna, č. 10 a 12).

1852 – Vyšlo rozhodnutí o vytvoření Nejvyššího policejního úřadu; policejní agenda byla opět vyčleněna z rezortu ministerstva vnitra (dostala se tam v březnu 1848). Do čela úřadu postaven generál J. Kempen, který byl současně vrchním inspektorem četnictva; úřad byl podřízen přímo císaři.

1887 – V Praze se sešel IV. sjezd mladočeské strany (předchozí sjezdy se uskutečnily v letech 1874, 1875 a 1879), kterým měla být ukončena léta "neurčitého" mladočešství a nastoupena programově nová etapa; v programovém prohlášení kromě dobové vlastenecké frazeologie zazněl například požadavek všeobecného a rovného hlasovacího práva.

1919 – Byla založena Mezinárodní organizace práce.

1936 – Začal VII. sjezd KSČ, na němž byla schválena taktika lidové fronty na obranu republiky a boje proti fašismu.

1939 – Maďarsko vystoupilo ze Společnosti národů.

1945 – Narodil se Karel Steigerwald, český scenárista, dramatik a publicista

Americká armáda osvobodila koncentrační tábor Buchenwald.

1947 – Narodil se Vladimír Velíšek, český dramatik hudebník a publicista

1968 – Předsednictvo Národního shromáždění rozhodlo odložit volby do národních výborů na pozdější dobu.

Rudé právo uveřejňuje rozhovor s A. Dubčekem o akčním programu. Rovněž francouzská L´Humanité má s ním rozhovor.

Kruh nezávislých spisovatelů zvolil na své první schůzi výbor v tomto složení: Václav Havel, Petr Kopta, Alexandr Kliment, Jan Vladislav, Hana Bělohradská, Bedřich Fučík a Josef Hiršal.

Literární listy uveřejňují studii Karla Kosíka „Naše nynější krize“.

Deník Práce otiskuje článek R. Seluckého „Program demokratické obnovy socialistického Československa“.

1969 – A. Dubčeka navštívil V. S. Semjonov, který se od 31. 3. zdržuje v Praze, a ultimativně požaduje postihnout J. Hájka a O. Šika, dále žádá potrestání člena ÚV KSČ a ředitele Historického ústavu Čs. akademie věd Josefa Macka, odpovědného za vydání knihy „Sedm pražských dnů“, jakož i likvidaci všech jejích výtisků. V té době byla kniha již dávno rozebrána. Tentýž den navštívil V. S. Semjonov ještě L. Štrougala.

V Moskvě došlo k jednání mezi L. Brežněvem a čs. velvyslancem V. Kouckým.

Maršál A. A. Grečko po jednáních v Polsku a NDR o dalších vojenských cvičeních jednal s ministrem M. Dzúrem o opatřeních pro bojový výcvik čs. armády.

Na aktivu zasloužilých a dlouholetých pracovníků v Nitře pronesl projev G. Husák pod názvem „Udělat konečně ve státě pořádek“ a v něm kritizoval „pražské stranické vedení za slabost“.

ČÚTI nařídil přímé embargo na všechny informace, jejichž obsah by mohl narušovat přípravy a průběh chystaného zasedání ÚV KSČ. O tomto zasedání mohou být zveřejňovány jen oficiální zprávy.

V Praze se konala tisková konference s předsedou Svazu vysokoškolského studentstva M. Dymáčkem a dalšími činovníky o připravovaném II. kongresu 25. – 27. 4. v Olomouci.

1970 – Z mysu Canaveral na Floridě odstartovala kosmická loď Apollo 13. Při cestě k Měsíci došlo k výbuchu jedné z nádrží se stlačeným kyslíkem, a loď byla nucena uskutečnit předčasný návrat na Zemi (17. dubna 1970).

Rudé právo otisklo článek K. Hulmana „Licitace o člověka“, který se zabýval případem Josefa Břešťanského, prvního náměstka předsedy Nejvyššího soudu. Ten se v březnu 1968 oběsil, když se v tisku objevily články, že v 50. letech vedl vykonstruované politické procesy.

1977 – Zemřel Jacques Prévert, francouzský básník (* 4. února 1900)

Jacques Prévert (4. února 1900 – 11. dubna 1977) byl francouzský básník, scenárista, režisér a výtvarník.

Své dětství trávil v Paříži od roku 1907. Se svým otcem, divadelním kritikem, navštěvoval často divadelní představení.

Matka ho od mládí vedla k četbě. Po ukončení základní školy pracoval ve velkoobchodě Le Bon Marché.

V roce 1918 byl nucen nastoupit vojenskou službu a byl odvelen na Blízký východ (již po skončení války).

Po návratu spolupracoval se surrealistickým hnutím, po boku např. Raymonda Queneaua nebo Marcela Duhamela.

Prévert byl však příliš svobodného a nezávislého ducha, aby sem mohl stát opravdovým členem jakékoli organizované skupiny.

V roce 1928 založil se svým bratrem Pierrem produkční dům a stal se scénaristou a autorem dialogů mnoha velkých francouzských filmů čtyřicátých let. V roce 1932 začal psát texty k písním (převážně k chansonům), které od roku 1933 zhudebňoval geniální Joseph Kosma (např. Mrtvé listí - Des feuilles mortes). Prévert byl rovněž autorem mnoha divadelních her.

Vydáním své sbírky Slova (Paroles) dosáhl obrovského úspěchu. Stal se čestným členem Patafyzického kolegia (College Pataphysique) založeného na popud zakladatele patafyziky a moderní dramatické tvorby: Alfreda Jarryho.

V roce 1948 vypadl z francouzského okna (na místě, kde byl dříve instalován kulomet). Ocitl se na několik dní v těžkém kómatu. Zranění Prévertovi způsobilo vážné neurologické následky.

Zemřel na následky rakoviny plic. Neodmyslitelná cigareta se mu tak stala osudnou.

J. Prévert byl ovlivněn surrealismem, jeho básně se v některých ohledech podobají lidové písňové tvorbě.

Jeho dílo má obrovskou zásluhu na rozšíření zpívané poezie, jelikož zastával názor, že poezie je řeč, která zpívá („la langue qui chante“).

Motivy čerpal především ze života prostých lidí a zpracovával je dvojím způsobem: vytvářel příběh, nebo enumerativní řady.

Stal se velmi oblíbeným básníkem, v jeho poezii se často objevuje (často černý) humor.

Pro tebe má lásko Šel jsem na trh s ptáky a koupil ptáky pro tebe má lásko Šel jsem na trh s květinami a koupil květiny pro tebe má lásko Šel jsem na trh se starým železem a koupil řetězy s těžkými okovy pro tebe má lásko A potom jsem šel na trh s otrokyněmi a hledal jsem tě tam ale nenašel jsem tě má lásko. Pravá cesta Každý kilometr každý rok starci v předklonu ukazují dětem cestu gestem z železobetonu

1990 – Na zámku ve Lnářích proběhlo společné pracovní jednání republikových vlád o vzájemných vztazích mezi ČR a SR; šlo o první setkání na této úrovni po 20 letech.

1999 – Česká vláda se vyslovila proti případnému zásahu pozemních sil NATO v Kosovu, avšak nevyloučila možnost účasti našich vojáků při ochraně kosovských uprchlíků na území Albánie.

2001 – Evropská komise navrhla, aby občané nově přistupujících zemí nesměli minimálně pět let po vstupu do EU pracovat bez omezení v zemích stávajících členů.

2007 – Zemřel Kurt Vonnegut, americký spisovatel (* 11. listopadu 1922)

2008 – Tragická srážka dvou tramvají ve Vřesině na Ostravsku. 3 mrtví a vice než 50 zraněných.

Svátky:

Svátek mají Izabela, Stanislav (Krakovský), Arleta, Lev a Vilém (z Aebeholtu).

Izabela, která dnes slaví svůj svátek v občanském kalendáři, je španělskou obdobou jména Alžběta. Můžeme ji psát také Isabela a v historické literatuře se nachází i Isabella. Doslovný překlad jména je "můj Bůh je přísaha". Někdo však uvádí, že základem jména je starozákonní Izabel, v českých překladech známá jako Jezabel, což znamenalo "krásná". Snad proto nosilo jméno Izabela mnoho krásných a ohnivých španělských a portugalských královen.

V církevním kalendáři má dnes svátek Stanislav. Základem tohoto jména je staroslovanské stan, tedy "pevnost"; ještě v dnešní srbštině a chorvatštině slovo stán najdeme ve významech "byt" a "salaš".

Dnešní oslavenec Stanislav z Krakova se narodil roku 1030 v rodině drobného šlechtice u Krakova. Vynikal nadáním, a tak jej otec poslal na studia teologie a práv. Dostal se až do Paříže. Po návratu do Polska se stal krakovským kanovníkem a od roku 1072 biskupem. V zemi tehdy vládl král Boleslav II. (1058-79, zemřel asi 1081), který žil, slušně řečeno, nezřízeným životem. Šlo však o něco mnohem horšího, než jsou obvyklé bujaré pitky s dámskou společností - král totiž našel největší potěšení v týrání žen. Takové věci se ovšem vladařům nevytýkají. Jen Stanislav se rozhodl, že bude jeho svědomím. Nejednou se za Boleslavem vypravil a v ostrých výtkách stál na svém - co král činí, špatně činí. Královo řádění však nepřestávalo. Ba naopak, časem již ani veřejně neskrýval svou úchylnost a za oběť jí padly i ženy ze starých šlechtických rodin. To bylo šokující i pro otrlou středověkou společnost. Stanislav proti Boleslavovi začal kázat veřejně a nešetřil hrozbami, které svolával na královu hlavu. V roce 1079 sloužil mši na Skalce u Krakova, když se náhle přihnal král se svými hrdlořezy a nakázal jim, aby vyvedli biskupa ven. Když váhali, vjel do kaple sám a rozpoltil Stanislavovu hlavu svým mečem. Papež Řehoř VII. uvalil na polského krále klatbu, kvůli níž musel ukrutný panovník nakonec ze země uprchnout. Stanislav se stal naopak nejuctívanějším polským národním světcem. Český občanský kalendář připomíná Stanislava 7. května.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje