Vzpomínáček - 10. května - Bono Vox

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 10. května. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Obnovené zřízení zemské, první přádelní škola v českých zemích, lidové bouře v Praze, výjimečný stav nad Prahou a okolím, tábor lidu na úpatí Řípu, Osvobozené divadlo, Winston Churchil předsedou britské vlády, přílet československé vlády do Prahy, dokončení osvobození českých zemí, zahájena jednání mezi zástupci církví a Národní frontou, Chemnitz přejmenována na Karl-Marx-Stadt, Bono Vox, vyšetřování v trestní věci Tigrid a spol., manifestace na Řípu, 10. květen 1968-1969, 2. program Čs. televize, další jednání o státoprávním uspořádání v Lánech, Miroslav Florian..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1627 – Císař Ferdinand II. podepsal (koncem měsíce byly k dispozici první vytištěné exempláře) novou zemskou ústavu, tzv. Obnovené zřízení zemské (pro Čechy); byla vydána německy pod názvem Verneuerte Landesordnung des Erbkönigreichs Böhaimb, úřední překlad do češtiny nebyl ani celý vytištěn. Hlavní zásady:

1. místo dosavadního stavovství byl uzákoněn absolutismus;

2. Česká koruna byla vyhlášena za dědičnou (tedy nepřestala existovat) v habsburském rodě až do vymření mužského potomstva (posílena moc České královské - dvorské - kanceláře ve Vídni);

3. duchovenstvo zaujalo první místo v zemském sněmu (za ním teprve stav panský, rytířský a královská města - ta měla na sněmu jen jeden hlas);

4. katolické náboženství bylo prohlášeno za jediné povolené vyznání v českých zemích (ti, kteří se nechtěli "srovnat" s panovníkem ve víře, museli se vystěhovat ze země, ovšem s výjimkou poddaného lidu, který musel přestoupit ke katolictví buď po dobrém, nebo po zlém);

5. jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým;

6. stavům bylo ponecháno povolování, rozvrhování a vybírání daní;

7. zemské úředníky směl jmenovat pouze panovník (jemu byli také zodpovědni). Ustanovení Obnoveného zřízení zemského se prakticky udrželo až do roku 1848.

1845 – Majitel zdejšího panství L. K. Nádherný otevřel v Dolním Adršpachu u Trutnova první přádelní školu v českých zemích; školy tohoto zaměření (vznikaly v severovýchodních Čechách a na severozápadní Moravě v letech 1845-1847) měly rozšířit mezi domáckými přadláky lnu znalost předení jemné příze a zlepšit tak ruční předení lnu, aby bylo schopno konkurovat strojové výrobě. K zakladatelům těchto škol patřili i venkovští kněží, učitelé a vrchnostenští úředníci; svým úsilím však nemohli zastavit vývoj, který směřoval od rukodělné výroby k strojové.

1848 – V Praze vypukly lidové bouře proti zatčení faktora Grolla, kterého policie vinila za vytištění letáku Českým bratřím (byl vydán i v němčině pod názvem An mein Böhmen); veřejnost v zatčení spatřovala návrat k předbřeznovým poměrům. Groll byl propuštěn na svobodu.

1849 – Nad Prahou a okolím byl vyhlášen výjimečný stav; spolčovací právo bylo suspendováno, tisk dán pod dozor vojenských úřadů. Prováděly se domovní prohlídky a zatýkání. 12. května byl výjimečný stav rozšířen na pevnostní města Terezín a Josefov (v sousední Jaroměři byl vyhlášen ještě v roce 1849) a o čtyři dny později byla zřízena na Hradčanech vojenská vyšetřovací komise; celkem bylo odsouzeno do vězení 79 mladých radikálů. Výjimečný stav byl zrušen k 1. září 1853, většina odsouzených byla propuštěna až po generální amnestii z 8. května 1857.

1868 – Na úpatí hory Řípu se konal za účasti 20 tisíc lidí první tábor lidu, který zahajoval tzv. táborové hnutí (tehdy mladý historik J. Goll navrhl, aby se tato shromáždění nazývala tábory lidu a nikoli podle irského vzoru meetingy); tábory pokračovaly na dalších místech Čech, Moravy a Slezska (Střelecký ostrov v Praze, Bezděz, Žižkov, Blaník, Oreb, Karlštejn, Kravsko u Znojma apod.). Vedle podpory státoprávní politiky zde zaznívaly požadavky na přijetí všeobecného volebního práva, kulturně politické atd. Celkem bylo v letech 1868-1871 uspořádáno 143 táborů (Čechy - 102, Morava - 37, Slezsko - 4) s účastí, která se odhaduje na 1,5 milionu osob.

1925 – Zahájilo činnost Osvobozené divadlo.

1940 – Winston Churchil se stal předsedou britské vlády. Byl totiž nejhlasitějším kritikem politiky usmiřování, která byla v Londýně dosud prosazována.

1945 – Přílet československé vlády v čele s předsedou Z. Fierlingerem do Prahy; 16. května přijel do Prahy i prezident E. Beneš.

Dokončení osvobození českých zemí vojsky Sovětské armády - 1. ukrajinského frontu (severní Čechy), 2. ukrajinského frontu (jižní a střední Čechy), 4. ukrajinského frontu (východní a střední Čechy). K poslední rozsáhlejší ozbrojené akci došlo 12. května u Milína na Příbramsku.

1948 – Zahájena série jednání (sedm kol) mezi zástupci církví (vedl litoměřický biskup Š. Trochta) a Národní frontou (A. Čepička); předmětem rozhovorů byly konkrétní sporné body (například církevní školy, svátky). Nakonec jednání skončila neúspěchem, církevní hierarchie odmítla vydat jak požadované veřejné prohlášení loajality, tak povolení kandidatury J. Plojhara (jediným výsledkem bylo přesunutí svátku Božího těla z 30. května - den voleb, na 27. května).

1953 – Chemnitz (Saská Kamenice) byla přejmenována na Karl-Marx-Stadt.

1960 – Narodil se Bono Vox, irský hudebník, vedoucí skupiny U2

Jeden z nejznámějších hudebníků a bojovníků proti chudobě Bono Vox, se narodil 10. května 1960 v katolicko-protestantské rodině jako Paul David Hewson. Jeho matka mu zemřela když mu bylo 14 let, což ho bezpochyby hodně ovlivňuje po celý zbytek jeho života. Můžeme tak vidět ve spoustě textů, které napsal. Od roku 1982 je ženatý s Alison Stewart, se kterou má 4 děti.

S hudbou začal už jako malý kluk, ale až na střední škole se dal dohromady s Larry Mullenem a jeho skupinou “The Feedback“, která byla později přejmenována na dnes už celosvětově známou hudební formaci “U2“.

Bono Vox a skupina U2 je asi jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších skupin posledních několika let. Na svém kontě mají přes 15 vydaných nosičů, za které již obdrželi 22 hudebních cen Grammy + Golden Globe za nejlepší píseň “The Hands That Bulit America“ z filmu “Gangs Of NY“. V roce 2005 byla skupina zapsána do Rock and rollové síně slávy.

Většina textů pochází z pera samotného Bona, který jako křesťan a veřejný bojovník proti chudobě odráží veškeré své pocity právě do svých textů. Jeho vliv na propagaci boje proti chudobě, aids a jiným nemocem se v průběhu devadesátých let velice zvýšil až do takových rozměrů, že je nyní Bono považován za jedno z největších propagátorů těchto, ve společnosti velmi neoblíbených, otázek. S jeho vlivem na propagaci rostl ruku v ruce také vliv na přední představitele západních vyspělých civilizací, kde mnohokrát svou diplomacií dokázal přesvědčit spoustu vlivných lidí k větší podpoře chudoby a nevyléčitelných nemocí.

Jeho zaujetí k podpoře těchto záležitostí nezůstalo jen u jeho samotné osoby, ale spojil s ní také osud U2, ať už v textech nebo účastí na mnoha dobročinných akcích. Tyto akce, mezi nejznámější paří asi Live8 a Band Aid, jsou většinou organizovány pod záštitou U2 a Bona, který samozřejmě spolupracuje s lidmi jako Bob Geldof, který má prsty ve všech projektech podobného typu. Také jeho soukromé aktivity sou směřovány na pomoc chudým. Spolu s manželkou má několik firem, které se orientují na poskytování práce a pomoci lidem v rozvojových zemích.

Ve světě hudby je velmi uznávanou a vyhledávanou osobností. Za vše mluví výčet jmen hudebníků, se kterými kromě U2 spolupracoval. Pokud jen tak nahlédneme do tohoto seznamu objevíme tam hudební esa typu: Frank Sinatra, Johnny Cash, Luciano Pavarotti, Roy Orbison, Bruce Springsteen a další a další. Je taky znám jako obdivovatel beatnické literatury a poezie.

Se soudobým beatníkem v hudební sféře, Tomem Waitsem, spolupracoval na recitálu jedné ze sbírek Charlese Bukowského, kterou můžete vidět na jedné velmi známé nejmenované webové doméně. Jako jeden z mála hudebníků si neustále drží svůj vysoký standard, za což se mu milióny fanoušků odvděčují svou přízní.

Za svoje aktivity byl časopisem Time spolu s manžely Gates vyhlášen Osobností roku a britskou královnou byl povýšen do rytířského stavu. Co se filmu týče, tak krom několika soundtracků a písní U2, které byli použity v mnoha filmech, je zatím jeho posledním počinem scénář, podle kterého byl natočen film “The milion Dollar Hotel“.

1967 – Předsednictvo ÚV KSČ projednalo zprávu o výsledcích vyšetřování v trestní věci Tigrid a spol.

1968 – Na legendárním Řípu se konala velká národní manifestace k 100. výročí prvního tábora lidu na této české hoře.

ČTK dementuje zprávy o přítomnosti americké jednotky v Praze. Jde o natáčení filmu Most u Remagenu na vltavském mostu u Davle, pro který byli použiti přestrojení čs. vojáci a přemalované čs. tanky. Jedinými Američany bylo 15 herců. – Naopak některé západní listy přinášejí zprávy o pohybech sovětských a polských tankových vojsk v blízkosti čs. hranic.

Generální tajemník NATO na zasedání ministrů obrany v Bruselu prohlásil, že NATO nepovažuje přímou intervenci sovětské armády do Československa za pravděpodobnou.

Velvyslanec NDR v ČSSR předal ministru zahraničí protestní nótu proti článku v Rudém právu o zneužívání přístupových cest do západního Berlína neonacisty a revanšisty.

1969 – Vyšlo poslední číslo tiskoviny Zprávy, které vydávala od 30. srpna 1968 redakční rada při sovětských vojskách. V tomto čísle byl článek Josefa Sokola s názvem „Kdo jste, Milane Hüble?“, v němž byl historik, rektor Vysoké školy politické v Praze a člen ÚV KSČ (později odsouzený na 6,5 roku vězení) obviněn z nenávisti k SSSR, kolaborace s nacisty a ze spojení s anglickou výzvědnou službou.

1970 – Čs. televize zahájila vysílání 2. programu, nejprve šest hodin týdně (v úterý, čtvrtek a v neděli).

1990 – Do Univerzity Karlovy byly začleněny 3 teologické fakulty.

1991 – V Lánech proběhlo další jednání o státoprávním uspořádání (o tvorbě a přijetí ústav, o dohodě mezi ČNR a SNR). K dalšímu kolu jednání došlo koncem května v Budmericích a 17. června v Kroměříži; nebylo dosaženo žádných vzájemně uspokojivých výsledků.

1996 – Zemřel Miroslav Florian, český básník (* 10. května 1931)

Svátky:

Svátek mají Blažena, Izidor/Isidor.

V občanském kalendáři má dnes svátek Blažena. Toto staročeské jméno je vlastně překladem latinských jmen Beata/Beáta a Beatrice. O jeho významu jistě není třeba dlouho přemýšlet.

Blaženou byla i Beatrice Aragonská. A věřte nebo ne, byla i českou královnou. Narodila se 14. listopadu 1457 v Castel Nuovo v Neapoli. Byla vdovou po uherském králi a českém vzdorokráli Matyáši Korvínovi, s nímž žila jako jeho druhá manželka v letech 1476-90. I po manželově smrti si jako uherská královna udržela značný vliv mezi uherskými magnáty, dokonce si na nich vymohla slib, že ji provdají za nově zvoleného uherského krále Vladislava Jagellonského. Ten sňatek zprvu odmítal, nakonec však podlehl nátlaku uherských stavů i samotné Beatrice a slíbil vše. Na sklonku roku 1490 s ní Vladislav v Ostřihomi uzavřel tajný sňatek, který však podle kanonického práva neplatil. Celá historie měla totiž jeden velký háček: ženich byl již předtím formálně ženatý s Barborou z rodu Hohenzollernů. Vladislav ostatně považoval manželství s Beatricí za svazek povýtce formální, a tak s ní pobyl jenom nutný čas, aby bylo manželství naplněno i po stránce tělesné. Brzy však dal najevo, že z tohoto svazku odchází. Beatrici vzápětí opustila většina jejích uherských přívrženců a nakonec ji nechali na holičkách i příbuzní. Roku 1500 papež Alexandr VI. nevydařené manželství rozvedl. Bývalá uherská královna, která do té doby žila v Ostřihomi, se uchýlila do rodné Neapole a po zbytek života požadovala na českém a uherském králi finanční náhradu, kterou však nikdy nedostala. Nakonec v Itálii 13. září 1508 Beatrice zemřela ve věku nedožitých 51 let.

V církevním kalendáři má dnes svátek Izidor nebo též Isidor. O původu jména, jež se vztahuje až k dávným egyptským mýtům, jsme se zmiňovali již v povídání o církevním učiteli Isidoru ze Sevilly.

Patronem dnešního dne je ale Isidor z Madridu. Přišel na svět kolem roku 1070 v Madridu. Už jako mladík opustil rodný dům, aby si vydělával na živobytí jako čeledín. Pracoval dobře, a tak byl svým pánem povýšen na vrchního čeledína. Pozvedne-li se někdo nad svůj stav, byť by to byla i nádeničina, nedělá to nikdy dobrotu. I v tomto případě to vzbudilo závist. Nepřejícní muži pomlouvali Isidora stále více, a když nenašli nic, zač by jej pomluvili v práci, udali ho jako křesťana. Chodí prý ráno do kostela, zanedbává proto práci pro pána. Legenda vypravuje, že když chtěl majitel statku jednoho rána volat Isidora k odpovědnosti, spatřil na poli dva cizí mladé muže, jak za něho orají. Poznal, že se zde děje cosi zázračného, a upustil od Isidorova potrestání. Koneckonců mu bylo jedno, kdo na poli pracuje, hlavně že vůbec někdo dělá. Isidor se tak stal vzorem pokorného rolníka, který si za každých okolností hledí především svých povinností. Po životě plném namáhavé práce zemřel 15. května roku 1130. Když za 40 let otevřeli jeho hrob, bylo prý jeho tělo i oděv ještě úplně zachovalé. Ve slavnostním průvodu byly pak Isidorovy ostatky přeneseny do kostela sv. Ondřeje ve španělském hlavním městě Madridu, kde našel místo svého posledního odpočinku. Je samozřejmě patronem Madridu, ale i rolníků, dobré úrody a pomáhá proti suchu. Jeho svatořečení provedl 12. března 1622 papež Řehoř XV.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje