Vzpomínáček - 1. května - První máj

Napíšu-li, že Paroubek nebo Nečas ho mají malýho, přečte si to 10 000 lidí. Já vám ale přináším fakta - všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 1. května. První máj nebyl vždy lásky čas, čtěte dál...

Svátek mají Josef, Markulf (z Nanteuilu), Peregrin (Pellegrino) Laziosi, Richard (Pampuri). Dnes je Svátek práce.

Dnešní den oslavuje práci i církevní kalendář. Je totiž připomínán Josef Dělník, jinak také snoubenec Panny Marie. Jeho hlavní svátek je ovšem 19. března. Papež Pius XII. zavedl 1. května 1955 jeho svátek pro celou církev. Důvodem byla snaha, aby 1. květen dostal křesťanské posvěcení a už nebyl příčinou nesvornosti, nenávisti a násilí, ale aby se stal stále opakovaným pozváním moderní společnosti dokonat to, co ještě chybí sociálnímu míru. Nakolik se tento pokus zdařil, nechť posoudí každý sám. Jisté ale je, že májové manifestace v našich zemích byly ještě před několika léty o všem jiném než o lásce a porozumění.

Dalším dnešním světcem je Markulf z Nanteuilu. Byl opatem, narodil se kolem r. 490 v Bayeux (Francie) a zemřel 1. května 558 v Nanteuilu (Francie). Postavil na svém pozemku v Normandii, který dostal darem od krále Childeberta I., klášter Nanteuil a vedl ho jako první opat. Po své smrti 1. května 558 zde byl pochován. Nad jeho hrobem vznikl později poutní kostel, který se těšil velkému zájmu. Při vpádu Normanů v roce 906 byly přeneseny Markulfovy ostatky z Nanteuilu do Corbény u Remeše. To zapříčinilo, že se z místního světce stala postava širšího uctívání. Markulfův kult přetrvával dlouhou dobu v oblasti severně od Loiry, francouzští králové navštěvovali Corbény po své korunovaci. Ve Francii byl Markulf jedním z významných patronů proti nemocem, především prý platí proti vyrážkám, nemocem žláz a mízních uzlin na krku, také proti nemoci štítné žlázy. Vedle toho se přimlouvá za soukeníky, obchodníky drobným zbožím a lékárníky. Je také patronem Remeše

Dalším oslavencem je Peregrin (Pellegrino) Laziosi. Tento mnich se narodil okolo roku 1265 ve Forli (Itálie). Později vstoupil v Sieně do řádu servitů a působil jako duchovní správce ve svém rodišti Forli. V době svého pobytu v řádu se vyznačoval stálou modlitbou a pohotovostí k pokání. Těžkou nemoc, která ho postihla, snášel s mimořádnou odevzdaností a trpělivostí. Laziosi zemřel l. května 1345, svatořečen byl r. 1726. Stal se patronem rodiček a šestinedělek, nájemných kočí, pomáhá proti rakovině, revmatismu, dně a moru i při obyčejných bolestech nohou. On sám prý byl vyléčen zázračným způsobem z rakoviny nohy.

Další vzpomínka je na Richarda Pampuriho. Patří k jedněm z nejmladších světců. Narodil se 2. srpna 1897 v Trivolzio u Pavie (Itálie). Richard, který se původně jmenoval Erminio Filippo, studoval napřed medicínu a promoval roku 1921 na výtečnou. Krátce nato vstoupil do III. řádu svatého Františka z Assisi a přijal jméno bratr Antonín. Působil nadále jako lékař, staral se dnem i nocí o nemocné a věnoval větší část svého jmění na pomoc potřebným. Dne 6. června 1927 v něm uzrálo dlouho plánované rozhodnutí: podal žádost o přijetí u milosrdných bratří a skutečně 22. června vstoupil v Miláně do řádu. Ihned přijal nové jméno Richard. I v novém řádě pak Pampuri pracoval jako lékař - všichni chodili rádi k lékaři, který byl skromný a vždy ochotný pomoci. Několik měsíců před smrtí vedl zubní ambulanci v Brescii, pak si onemocnění tuberkulózou vyžádalo svou daň. Bratr Richard Pampuri zemřel ve svých 32 letech v nemocnici v Miláně. Poslední doprovod mu poskytlo obrovské množství lidí. Náhrobní nápis u místa jeho posledního odpočinku zní: "Ve světě i v klášteře byl andělsky čistý, obětavě zbožný a apoštolsky činný." Papež Jan Pavel II. svatořečil lékaře a člena Řádu milosrdných bratří svatého Jana z Boha 1. listopadu 1989. K blahořečení došlo r. 1981.

Události:

1605 – Počátek vpádu vojsk sedmihradského knížete Štěpána Bočkaje na jihovýchodní Moravu (vypáleny vsi a městečka mezi Lanžhotem, Strážnicí a Zlínem). Bočkaj vyzýval moravské stavy, aby se k němu přidaly v boji za náboženskou svobodu, ale Moravané se s uherským povstáním odmítli spojit. Obrana země byla svěřena na zemském sněmu v Uherském Hradišti zemskému hejtmanu Karlu z Lichtenštejna; byla však nedokonalá. Bočkajovci pronikali na Moravu až do července t. r. (jejich postup zastaven s přispěním pomoci z Čech a Slezska).

1756 – Zásluhou hraběte V. A. Kounice (působil v letech 1749-1753 jako vyslanec u francouzského dvora) byla podepsána ve Versailles rakousko-francouzská smlouva o vzájemné vojenské pomoci. Kounicovi (od roku 1753 státnímu kancléři) se tak podařilo vytvořit širokou protipruskou koalici, zahrnující vedle Francie i Rusko, Švédsko, Sasko a některé německé státečky, a diplomaticky izolovat Prusko na evropské pevnině. Francii byla slíbena Belgie za pomoc Marii Terezii při možném pruském nebo tureckém útoku. K novému a překvapivému rakousko-francouzskému spojenectví přispěl sílící anglo-francouzský konflikt o zámořské kolonie v Severní Americe a Indii.

1814 – V Opavě bylo založeno Gymnazijní muzeum jako první veřejné muzeum v českých zemích; zakládací listinu obdrželo 6. února 1819, úředně schváleno bylo 18. ledna 1820. Stalo se předchůdcem Slezského muzea.

1841 – V Praze-Karlíně byl spuštěn na Vltavu první český kolesový parník Bohemia, postavený podnikatelem V. Lannou za pomoci anglických lodních stavitelů J. Andrewse a J. J. Rustona; první plavbu podnikl parník 23. května 1841 z Karlína do Obříství u Neratovic a odtud dále do Drážďan. Parník měl sloužit osobní dopravě mezi Prahou (Obříství) a Drážďany, jezdil však jen do Děčína.

1848 – Krámky židovských obchodníků v Praze na tzv. tandlmarku se staly terčem protižidovského pogromu; proti rabující městské chudině zasáhla národní garda, studentská legie i vojsko.

1873 – Ve vídeňském Prátru se slavnostně otevřely brány V. světové výstavy (první, která se konala mimo Londýn a Paříž); světová výstava dokumentovala i závažné a sociální změny v českých zemích, kdy zde byla dovršena průmyslová revoluce. Tovární strojová výroba a nové technologické postupy převládly v hlavních výrobních odvětvích. Průmyslovým převratem zanikala anebo se měnila prastará řemesla a naopak vznikala zcela nová; převratné změny lze shrnout do několika bodů: 1. širší využívání uhlí; 2. modernizace hutnictví železa; 3. vznik strojírenství jako samostatného výrobního odvětví; 4. mechanizace textilní výroby; 5. rozvoj potravinářského průmyslu novými technologickými postupy; 6. vybudování základní železniční sítě; 7. vytvoření nového úvěrového systému podnikání; 8. urbanistická změna městského osídlení. Průvodním jevem zakladatelské horečky byl i růst spekulace a podvodných machinací.

1890 – V Praze, Brně a na jiných místech se konaly oslavy u příležitosti 1. máje, který byl poprvé slaven jako Svátek práce.

1918 – Na mnoha místech v českých zemích probíhaly tradiční oslavy Prvního máje (poprvé slaveno za války). V Praze se konala společná oslava sociálních demokratů a národních socialistů za účasti zhruba 100 tisíc občanů. Nesená hesla i přijatá rezoluce odrážely sociálně a národnostně se radikalizující českou politiku, hlásily se k tříkrálové deklaraci a Národní přísaze.

1931 – Byl otevřen mrakodrap Empire State Building v New Yorku.

1943 – V emigraci byl přijat představiteli politické reprezentace společný manifest komunistů, sociálních demokratů a národních socialistů o jednotném postupu v protifašistickém boji; manifest se stal programovým dokumentem Národního bloku pracujícího lidu měst a venkova.

1945 – V českých zemích vypuklo spontánní povstání proti okupantům; začalo v Přerově a rozšířilo se do dalších měst a obcí (na Železnobrodsku, Semilsku, Jilemnicku, Jičínsku a Novopacku). Současně s tím zintenzivněla partyzánská činnost na Vizovicku a Zlínsku (pokusy o osvobození zdejších měst a obcí).

1948 – Poprvé proběhly jednotné oslavy 1. máje pod hlavičkou Národní fronty.

1951 – Rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa zahájila vysílání pro Československo a stala se významnou silou antikomunistického odporu; prvním ředitelem byl významný publicista F. Peroutka.

1953 – Zkušební provoz zahájilo televizní studio Praha; ještě v témže roce (31. prosince) zahájilo pokusné vysílání ostravské televizní studio.

1954 – V armádě ukončily činnost pomocné technické prapory; celkem jimi prošlo na 60 tisíc osob, přičemž "pravých pétépáků" (s klasifikací "E" - politicky nespolehlivý) bylo asi 22 tisíc.

1955 – V Praze byl na Letné odhalen pomník sovětského diktátora J. V. Stalina. Pomník byl odstřelen v roce 1962.

1968 – prezident republiky L. Svoboda vyznamenal Řádem republiky Miroslava Galušku, ministra kultury a informací, Řádem práce redakce Lidové demokracie a Svobodného slova, dále Jiřího Pelikána, ústředního ředitele Čs. televize a Ladislava Zajace, šéfredaktora deníku Práca Bratislava. ~ Václav Koucký byl jmenován čs. velvyslancem v SSSR. ~ Deníky Práce a Rudé právo přinášejí rozhovor s ministrem vnitra J. Pavlem. ~ Čs. rozhlas a Čs. televize přinášejí nadšené reportáže z pražského průvodu na 1. máje.

1969 – Tradiční prvomájové manifestace v Praze ani na jiných místech se nekonaly. Pouze v Bratislavě, kde hovořil k manifestujícím Gustáv Husák. ~ V čs. armádě na základě rozkazu ministra národní obrany bylo zahájeno průběžné hodnocení vojáků z povolání podle nových politických kritérií. Do konce října 1969 bylo zbaveno funkcí přes 3000 vojáků z povolání a převedeno do tzv. kádrové dispozice, odkud pak odešli do zálohy. Kolem jednoho tisíce vojáků a civilistů v armádě bylo propuštěno z politických důvodů. ~ Rudé právo v článku „Bodláčí v květech“ napsalo o odporu redakčního kolektivu týdeníku Květy proti novému šéfredaktorovi Janu Zelenkovi: „Soudruzi redaktoři a spisovatelé z redakčního kolektivu tohoto populárního ilustrovaného stranického týdeníku se postavili proti rozhodnutí předsednictva ústředního výboru strany, které 22. dubna jmenovalo zkušeného a osvědčeného publicistu, známého komunistického novináře, zakladatele Večerní Prahy Jana Zelenku šéfredaktorem Květů. Znovu ožily pomluvy a skandalizování těch soudruhů, kteří na podzim roku 1967 uposlechli příkazu strany a šli pracovat do redakce tzv. ministerských Lidových novin. Předsednictvo ústředního výboru již v březnu 1968 zrušilo usnesení o převedení Literárních novin do působnosti ministerstva kultury a informací, a označilo je za akt diskreditující stranu. Současně však ve svém usnesení z 25. 3. 1968 výslovně požadovalo, že se má ocenit úsilí těch soudruhů, kteří ze stranické disciplíny a ve snaze pomoci stranickým orgánům vzali na sebe úkol jít do redakce ministerských Literárních novin a poskytnout jim ochranu před osočováním, výhrůžkami nebo dokonce právním stíháním. Nic takového se však nestalo...“ Závěr článku se týká jediného základního kritéria novinářů, kterým je „jejich věrnost základním principům marxismu-leninismu... Tato zásada musí platit všude a nesmí být udušena ani bodláčím, které se dostalo do Květů.“ ~ Ústřední ředitel Čs. rozhlasu O. Závodský provedl některé kádrové změny a několika pracovníkům zakázal přístup na jejich původní pracoviště, což se mj. týkalo J. Petránka, V. Šťovíčkové, J. Janíčka a R. Zemana.

1971 – Radiokomunikační a televizní středisko na Ještědu u Liberce zahájilo svou činnost v novém 93 metrů vysokém a moderním objektu, za jehož architekturu získal Karel Hubáček (*1924) ve Francii architektonickou Perrotovu cenu, u nás byl „Ještěd“ vyhlášen českou stavbou 20. století.

1999 – Na Národní třídě v Praze došlo k ostrému střetu anarchistů s policií; na 500 anarchistů protestovalo proti shromáždění skinheadů na Střeleckém ostrově.

2004 – Česká republika vstoupila do EU.