- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kdysi dávno, za devatero horami a devatero lesy, devatero řekami a devatero moři bylo nebylo. Kecám, nebylo to tak daleko, jen v Mladé Boleslavi, ale bylo to dóst dávno. Přesněji řečeno na jaře roku 1980.
Byl jsem studentík třetího ročníku průmyslovky, studoval a bydlel jsem v Praze a k rodičům jsem se vracel jen na víkendy. Byl jsem devatenáctiletý blbý frajírek, kterého zajímaly jen kytara a holky. Nebo obráceně? Asi ano.
A propos, zapomněl jsem na důležitou poznámku, v té době jsem měl maličkého, o osmnáct let mladšího brášku Honzíka, kterému bylo asi půl roku, a chodil jsem s nádhernou blondýnkou, která se jmenovala Evička.
Uff, zase jsem se zakecal. Takže k věci.
Bylo krásné jarní počasí a vyrazili jsme s Evičkou a s bráchou v kočárku na procházku v lesoparku Štěpánka.
Co čert nechtěl, potkali jsme tlupu kamarádů, stejně mladých (a stejně blbých) jako jsem byl tenkrát já. Viděli v duchu obrázek šťastné rodinky, začali se plácat do stehen a hulákat:
„Jé, ty jsi blbej!“
Mě v ten okamžik nenapadlo nic lepšího, než bezelstně zablekotat:
„To není moje!“
Co jiného ta banda mohla odpovědět než:
„Jé, ty jsi ještě blbější!“
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!