18 km z Mokropes do Mokropes a mokrý pes

Před nedávnem jsme se s kamarádkou Bludičkou domluvili na tom, že půjdeme dálkový pochod na počest a podporu naší kamarádky Olinky trpící nemocí motýlích křídel. Vybrali jsme pochod Turbanské Černošice, který se konal 14. 3. 2015.

Pochod jsme plánovali nejméně měsíc dopředu ale do poslední chvíle jsme si nebyli jisti, jestli plán uskutečníme nebo ne. V pátek jsme s hrůzou sledovali předpověď počasí a domluvili se, že konečné rozhodnutí padne ráno v den startu. V sobotu sice mrholilo ale na průtrže mračen to nevypadalo. Takže rozhodnuto, jdeme do toho. Dohodli jsme se na srazu u stanice metra Háje, kde jsem se ujal funkce navigátora, Bludička pilotovala a Boobák se prostě vezl. Do Mokropes jsme dorazili bez zbytečného bloudění, zaparkovali a vydali se do nádražní čekárny, kde byla registrace a start pochodu.

Turbanské Černošice

Takže vyrážíme, prošli jsme podchodem pod tratí a vyrazili ulicemi Mokropes se suchým psem do kopce směrem k lesům. Chvíli jsme šlapali po panelové cestě až jsme narazili na šipku mířící do lesa. Zatím žádné kufrování. Šli jsme po rovince lesem, pak prudký sešup, přešli jsme potůček a zase do kopce. Boobák vždy běžel tak sto metrů dopředu a pak se vracel, nebyly na něm vidět známky únavy. Všude po cestě jsme se setkávali s velikými šachovými figurkami.

Došli jsme do hospody ve Vonoklasech, kde byla první kontrola. Dali jsme si výbornou gulášovku a šli dál. Za hospodou jsme nepatrně bloudili ale došli jsme podle itineráře na křižovatku v Karlíku a pokračovali ke zvlášním sochám.

a jdeme dál

Kolem soch jsme došli do Dobřichovic, přes náměstí až k zámku, kde byla druhá kontrola. Posilnili jsme se horkým čajem a vyrazili dál. Tady už Boobák začal jít běžnou trasu. Podél Berounky jsme po cyklostezce šli přes Lety až k mostu v Řevnicích který jsme přešli a po druhé straně řeky pokračovali opět k mostu v Dobřichovicích. 
Přešli jsme lávku, opustili Dobřichovice a táhli dál kolem vody, kolem „Údolí staré řeky” až do restaurace U Králů v Mokropsech, kde byl cíl. Tady už Boobák vypadal poněkud znaveně, kdo by se divil, dvoukilový psík po osmnácti kilometrech. A on ušel mnohem víc – smekám. Pochod byl skvělý a určitě si to zopakujeme. Příště nás půjde víc a budeme vybaveni šálami Debry.

tak jsme došli