Závidím Nadě Urbánkové, že umí zpívat

„Závidím řekám, vidím je téct. Závidím chlebům, cítím je péct…“ Už mě to zase popadlo. Retrománie. Málokdo by to do mě řekl. Někdy však stačí maličkost a dávno zapomenuté pocity se vrátí s nebývalou silou. „Závidím ohňům voňavý dým, závidím růžím a nepochodím…“ Bylo by lehké napsat: „No jo, pro Čecháčky typická vlastnost. Když mi chcípla koza, ať pojde i ta sousedova!“ Myslím ale, že pár příkladů z praxe bude mít větší vypovídací hodnotu.

Moje spolužačka a kamarádka má handicap, kterého jsem si nevšimla dokud se mi nesvěřila. Kvůli těžké vadě sluchu jí náleží průkaz ZTP. Několikrát už slyšela věty typu: „Ty se máš, ušetříš za autobus…“ I jí samotné asi bylo jasné, že dotyčný jen promluvil dřív než mu tahle slova proběhla filtrem mezi mozkem a pusou. Přesto však má tahle situace něco společného se skutečně okatým projevem toho jak lehce je možné dát k závidění záminku.

Z mých předešlých článků už možná pozornější čtenář vydedukoval, že vztahy v mojí rodině by se rozhodně nedaly hodnotit jako dobré. Ponechme však toto raději stranou. Většina mých kamarádů pochází z rozvedených rodin. Zvláště před několika lety jsem velmi často vyslechla velice podobný problém. „No jo, tatík daroval tomu svýmu novýmu harantovi mobil a na alimenty pro nás najednou nemá…“

Samozřejmě, že by se dal napsat taky román o případech, kdy dotyčný závistivec sráží cíleně sebevědomí lidem s čímkoliv co on zrovna postrádá. Ono jak známo, stokrát opakovaná lež se stává pravdou, přestože si do té doby byl člověk takříkajíc jistý v kramflecích.

Jak vidno, jeden ze sedmi hříchů se ze ve světě usídlil v mnoha podobách. Někdy dokonce prospěšných, kdy představoval hnací motor pro pozitivní změnu toho, kdo si řekl: „Jo, fajn, závidím, ale mě to může přece potkat taky…“ Nejčastěji ale ve formě, kdy si jaksi zapomínáme říci: „Jo, ona se sice má, ale existuje i spousta toho, co bych jí nezáviděla ani v nejmenším. A vlastně bych s ní vůbec neměnila. Sice to tak může vypadat, ale zdraví ani lásku si člověk koupit nemůže.“ Z vlastní zkušenosti pak můžu říct, že  bych s nikým druhým svůj život opravdu nevyměnila. Sama umím se svým trápením zacházet natolik dobře, že si i za tu cenu docela ráda jeho příjemnější stránku prožiju se vším co k tomu patří.