Střepy přinášejí štěstí

Dovolte, abych svoje pochybnosti o této pověře vyjádřila dalším mým básnickým dílkem...                                             

* * *

Rozbila jsem drahou vázu

z broušeného skla.

Jen pohleďte na tu zkázu,

hromada střepů po ní zůstala.

Chladnokrevně, bez lítosti

všechny zametu.

Zapálím za sebou mosty,

odletím na jinou planetu.

Za štěstím jsem zamířila,

snad ho přinese

váza co se roztříštila.

Jen občas omyl stane se.

Kousek zmizí někde v hrudi,

někde u srdce.

Vadí, bolí, píchá, studí...

A rozrývá mě.

A ničí.

A pomalu mě zabíjí...