Přemluv bábu, přemluv dědu (nedělej z toho žádnou vědu)

Jsem modromozek. Schvaluju všechno co vznikne v hlavách pánů politiků z (aspoň zatím) nejsilnější pravicové politické strany. Budoucí ambiciózní podnikatelka, která ve zdravotnictví nevydrží déle než dva roky, protože pak bude mít vlastní živnost – kosmetický salón. Proto volím to nejlepší pro svoji budoucnost Je tak více než logické, že jsem se pod vlivem kampaně Jirky Mádla a Marty Issové rozhodla jednat. Pojedu „přemluvit bábu, přemluvit dědu“. Nejdříve si ale musím všechno dobře promyslet.

„Milí prarodiče, jste vesničtí burani a máte selektivní paměť. A jestli volíte levici jen kvůli třiceti korunám poplatků, tak dobře, ale je to hrozně ubohý. Hlavně pro nás, když polovina naší rodiny dělá ve zdravotnictví. Aspoň ty dědo měj soucit, vždyť jsi byl taky doktor a přece nechceš, aby byli i tvoji nástupci dost mizerně placení...“

No tak tohle bych si asi cestou do malé vesničky u Prahy rozmyslela.

„Milí prarodiče, prosím nevolte levici. Paroubek škodí lidem a mluví o nás mladých jako o nejhorších stvůrách. Přece mě máte rádi a víte, že nejsem žádné individuum, které roznáší žloutenku a fetuje. Nebo se vám snad líbí tahleta generalizace? “

No jo, ale tenhle výlev Velkého Jyrky už si určitě nepamatují.

„Milí prarodiče, prosím, nevolte KSČSSD.  Vždyť ty jsi, babi, měla přece problémy kvůli komunistům. Je jasné, že se nás voliče oba tábory snaží zastrašit, ale ony jsou tu opravdu dvě silné levicové strany. Vítězství ČSSD nebude jen vítězství ČSSD, ale budou se radovat i komunisti...“

Po několika dalších pečlivě promyšlených manipulačních strategiích jak prarodiče přimět ke změně názoru jsem ale dospěla k šokujícímu zjištění. Zaprvé, dědu z malé středočeské vesničky (o jakou vísku jde radši neuvádím pro evidentní podobu jejího jména s pánským přirozením), asi jen tak nezastihnu, protože bude s mou nevlastní babičkou určitě někde na dovolené. Zadruhé, prarodiče z máminy strany už jaksi kontaktovat nemůžu, protože jsou oba bohužel po smrti.

Jediný, kdo mi vlastně ještě zbývá, je nevlastní děda. Ideální objekt pro přemlouvání. V sociální demokracii bůhvíproč vidí „naději na lepší zítřky“, kdo nechápe jeho názor, ten „politice ještě nerozumí“ a kromě toho „ČSSD přece nejsou komunisti“. „Dědo, dědo!!! ... Volejte záchranku! Někdo si dovolil oponovat dědovi v jeho politickém názoru a on z toho asi dostal infarkt!“ To taky nechci, protože bych si nosila práci domů, což je v přímém rozporu se zásadami prevence syndromu vyhoření. Proto se raději do antilevicové agitace nepustím.

 Teď vlastně nevím, jestli by pro onu antilevicovou kampaň nebylo výstižnější heslo: „Přemluv sám sebe, aby tě z toho, milý voliči, taky netrefil šlak.“ Ačkoliv jsem jen pouhý pitomý modromozek, generalizace se mi příčí i v tomhle případě. Ale dobře, ať si Jiří Mádl s Martou Issovou jedou přemlouvat svoje prarodiče. Třeba potom, co jim řeknou: „Bábo, levou rukou si všichni na světě vytírají zadek!“, ubude o jednoho (snad vzteky) rudého voliče. My ostatní raději používejme pravou ruku k tomu, abychom si udělali dobře jinak než při volbách a při rozhodování nebo přesvědčování používejme raději mozek, ať už bude jakékoliv barvy.