Píseň sebevraha

Možná někomu z vás přišlo divné, že jsem na svůj blog už dlouho nepřidala žádný článek. Někteří z vás se možná dokonce lekli, jestli se mi něco nestalo. Mohu vás uklidnit, za tuto pauzu mohla škola a v poslední době mimo jiné taky tragédie, která se před týdnem odehrála u Smolenska. Nejen proto bude následující drobný příspěvek smutný. Ačkoliv se oné nešťastné události netýká, nějak mi není zrovna do zpěvu. Paradoxem proto je, že jsem tento střípek z mojí tvorby nazvala Píseň sebevraha.

* * *

Řekli mi: „Hraj si, my ti teď nemůžeme číst...“

A já svého milovaného plyšového medvídka najednou nesnášela.

Řekli mi: „Maluj si, vždyť tě to baví. Na doktorku sis už hrála dost.“

A já najednou měla sto chutí čtvrtku jen tak počmárat.

Řekli mi: „Uč se, vždyť jsi chytrá a chceš být ještě chytřejší...“

A já najednou jako bych zapomněla všechno, co jsem doposud uměla.

Řekli mi: „Umíš dobře psát. Proč nechceš jít na žurnalistiku?“

A já najednou ztratila veškerou inspiraci.

Řekli mi: „Neskákejte! Vždyť můžete ještě prožít tolik pěkného...“

A já se vrhla z mostu.

„Slečno, proberte se! Proberte se! Slyšíte mě?“

A tím spíš se ze mě začal vytrácet život...