Maturita - formalita?

Tak a mám to za sebou. Jako poslední z naší třídy jsem složila zkoušku z dospělosti. Z toho vyplývá, že by mě mohla debata kolem státních maturit nechat v klidu. Někdo si dokonce řekne: „No jo, jí se to mluví, když maturovala postaru…“ S klidným svědomím si ale troufám říct, že mě tato pozice při psaní tohoto článku příliš neovlivnila. Ostatně posuďte sami…

Hlavním argumentem většiny studentů je, že nechtějí být pokusní králíci a státní maturity se jim zdají nepřipravené. Ještě dnes si živě vzpomínám, když náš ročník bojoval proti zavedení jedné přihlášky na střední školu. Co by dnes dali mnozí za to, aby se opět mohla podávat jen jediná… Dobře vím, o čem mluvím, protože se tento rok hlásil na střední jak bratr (ten se dostal bez problémů na prestižní gymnázium) a jeho kamarád (ten to štěstí neměl). Skoro ukázkový případ, jako z příručky jisté firmy, která měla na starosti právě většinu přijímacích zkoušek. Co to rodičům toho kamaráda dalo, než pro svého syna našli školu (a ještě vzdálenou zhruba 40 kilometrů…). Proti tomu je možnost jediné přihlášky opravdu daleko menší zlo, protože tehdy asopň nenastal takový chaos. Vězte, my byli taky nepřipravení, někteří taky zmatkovali, a… Nakonec to většina stejně zvládla. A kdo ne? 

Jednoduše ten, kdo se neučil. Nebo ten, kdo si všechny informace natloukl soustavným biflováním do hlavy, ale pak prostě neměl den. No promiňte, ale člověk, který nezvládne psychické vypětí spojené se zkouškou, prostě na dobrou školu nepatří. Pokud někomu zdravotní stav, popřípadě jiné závažné okolnosti skutečně nedovolují zkoušku skládat, pak má nárok na náhradní termín. V jiných případech se však věta „Já dnes neměl(a) svůj den…“ rovná výmluvě. Já v onom psychickém aspektu dokonce vidím další smysl přijímací zkoušky. Zvládání podobných důležitých okamžiků totiž patří mezi nepostradatelné duševní schopnosti a přijímací zkoušky na střední školu bývají jejich prvním skutečným ověřením. Tou druhou zkouškou nervů a vědomostí je pak pochopitelně maturita, z čehož vyplývá, že pro ní platí totéž v bleděmodrém.  

Neobviňujte mě prosím z předpojatosti vůči slabším. Ani já nejsem před každou zkouškou stoicky klidná, avšak svůj stres jsem se už naučila držet na uzdě. Jestli ale někdo neodmaturoval právě z důvodu „absolutního okna“ (lhostejno jestli postaru nebo státně), jak by pak skládal některé zkoušky na vysoké? Možná lepší, pokud se takovému člověku dostane upozornění v podobě neúspěšné maturity, než aby s odřenýma ušima zkoušku z dospělosti splnil, potom by se shodou šťastných náhod dostal na vysokou, ale nakonec by studium nezvládl. 

Co říci závěrem? Vážení rodiče budoucích maturantů, v zájmu svého klidu a klidu vašich potomků situaci kolem pověstných čtyřech předmětů za čtyři roky příliš neřešte. Koneckonců, každý maturant bude mít podmínky srovnatelné se svými spolužáky. A vy, budoucí maturanti, kteří jste ze zvědavosti klikli na můj článek a cítíte nesouhlas, místo protestů se raději běžte učit. Protesty nemají smysl, ti nahoře si stejně odhlasují své. Vždyť i já jsem se svými ustavičnými čtyřkami na vysvědčení udělala maturitu za pěkných 9 (3222 v pořadí chemie, biologie, čeština, angličtina) a udělala přijímačky na Fakultu zdravotnických studií (dostal se každý 4. – 5. a spousta holek z Pardubické zdravky šla do Hradce na vyšší).