Korunka ke korunce

Strýček Skrblík jde se svými synovci do města. Kluci dostanou hlad a začnou se dožadovat toho, aby jim strýček koupil hot-dog. Skrblík to nevydrží, zastaví u nejbližšího stánku s rychlým občerstvením: „Prosil bych tři párky v rohlíku..." „Dobře. A s kečupem, nebo s hořčicí?" „Kolik stojí hořčice?" „Ta je zadarmo." „Tak mi dejte jenom třikrát hořčici..."  

Jak jste si už všimli, dnes jsem si na úvod dovolila jeden profláknutý vtip. Téma finance ale zvláště teď v době krize nijak veselé není. I přes tuhle špatnou situaci mám však pocit, že si někteří za své problémy s rozpočtem můžou sami. Ano, mám na mysli hlavně ty, kteří se diví, že si za tu stovku (pětistovku, tisícovku, část výplaty určenou na nákupy) pořídili nějak málo. A přitom by kolikrát stačilo tak málo. Neříkat si tak často větu: „Přijdeš v životě o víc..."

Každý z nás občas nějakou tu korunu „zahodí". Třeba tak, že si koupí žvýkačky na bezince, ačkoliv má při cestě obchod. Nebo se naopak nechají nalákat fantastickou akcí „rohlík za sedmdesát haléřů", nakoupí jich tolik, že se málem ani nevejdou do mrazáku, a ty, které nechají pro okamžitou spotřebu po pár oleze plíseň. Takoví si prosím pěkně ještě libují, jak výhodně nakoupili. Že si dámy kupují skřipeček do vlasů v drogerii, kde ho mají dvakrát tak dražší než ve výprodejích (právě všelijaká spínátka na hlavu jsou jedny z věcí, jejichž kvalitu nelze dát do přímé úměrnosti s cenou). Když jsem tu minule psala o dopravě, v MHD zase vidím poměrně dost osob co si zapomenou označit zkrácenou jízdu, když jedou jen dvě zastávky. No jo, vždyť jde jen o pár korun. Ale opravdu?

Myslím, že kdyby někteří spočítali své „ztráty" za týden, dostali by se až na padesátikorunu, možná stovku. Myslíte, že přeháním? Například u studentů, kterým se zalíbily návštěvy školních bufetů, jsem se s odhadem myslím docela trefila. I v malém krámku s „horskou přirážkou" stála moje oblíbená  svačina - müsli tyčinka s oříšky o dvě koruny méně než ve škole. U některých dalších dobrot se pak ceny lišily ještě více.

Ještě jednou opakuji, že mi je 19 a nemíním se chovat jako někteří chroničtí vyhledávači slev. Takové počínání by bylo pro drtivou většinu lidí kontraproduktivní, protože by utratili daleko víc za jízdné případně benzin. Jen jsem doufám aspoň několik málo čtenářů  přiměla k zamyšlení nad jejich výdaji. Však už i teta Kateřina říkala: „Stokrát nic umořilo vola..." Tedy v tomhle případě se spíš některým právě kvůli onomu „stokrát nic" nedaří umořit dluhy.