Jsem jenom zdravotní sestra

Jistě si toho už všimla drtivá většina lidí, ať už ze zdravotnických kruhů, nebo těch, kteří měli se zdravotnictvím tu čest jen jako pacienti. Naše vyučující základních ošetřovatelských postupů si zmínku o tomto jevu taky neodpustila. Pokud někdo řekne: „Jsem lékař...", někteří lidé se mu div nepokloní. Věta: „Jsem zdravotní sestra..." už ale mnohým tak dobře nezní. Jenže ruku na srdce, nemůžou si za to občas některé sestřičky samy?

Některé opravdu ano. Pokud se totiž kdokoliv, ať už zdravotník nebo nezdravotník, stydí za své zaměstnání, každý, kdo má aspoň minimum sociální inteligence, to na něm pozná. Koneckonců, já se taky občas cítím tak trochu trapně, když řeknu, kde jsem studovala předtím. Pokud jméno svých bývalých škol vyslovím, většinou ihned následuje otázka: „Proč jsi vlastně nešla na medicínu?" A teď babo raď. Jak na tuhle příšernou větu reagovat...

Mohla bych se stydět tak jako některé moje (budoucí) kolegyně. Nadávat na to, že jsem už na základce tak trochu kašlala na učení. Zbytečně si sypat popel na hlavu. Ale prosím vás, proč bych to dělala? Tím přece ničeho nedocílím. Stejně tak vy, mé kolegyně, kterým věčně někdo vyčítá jejich neschopnost jen kvůli absenci titulu MUDr.

„Jsem zdravotní sestra..." a „Jsem zdravotní sestra..." Slyšíte ten rozdíl? No tak dobře, neslyšíte. Zkuste si však tuto větu říct dvakrát za sebou. Poprvé tónem, který nenechá nikoho na pochybách, že se za svoje zaměstnání stydíte, a to tím spíš, pokud před tohle povolání přidáte slůvko jenom. Podruhé zkuste jiný tón. Takový, který nenechá nikoho na pochybách, že si vážíte sami sebe. Uvidíte, že si vás někteří hned začnou víc považovat. Samozřejmě ne všichni, protože někteří už se programově dívají na lidi bez titulu jako na méněcenné, ale už těch pár lidí, co k vám najednou jen díky jinému tónu hlasu začnou přistupovat jinak, stojí za to. Především si ale začnete víc cenit svých schopností, což se vám hodí i v nepracovním životě.