Já to ještě pořád nedostala...

Mnozí se při přečtení tohohle titulku možná škodolibě usmáli. Vážení, vůbec jste neměli důvod, protože místo toho, aby mi devět měsíců přebýval v těle parazit mi naopak bude něco scházet. To něco se v českých zemích a přilehlých koloniích nazývá peníze, které budu mít až si seženu jinou brigádu než tu, kterou jsem měla původně v plánu...           

Začalo to celkem nevinně. Napadlo mě, že si našetřím na moji vysněnou hračku - Nintendo Wii. Pro ty co nevědí, tahle vymoženost slouží ke hraní videoher, u kterých se ale hýbete. Touhle hračičkou si udělám radost a nadělím ji jak sobě tak bráchovi k Vánocům. Peníze z předchozí brigády (nudného roznášení letáků, které ale bylo lepší, než kdybych musela dělat v nějakém smradlavém fast-foodu) už ale začínají pomalu docházet, takže jsem se rozhodla zabrousit na stránky, kde bych třeba mohla natrefit na nějakou zajímavou nabídku jak nějakou tu korunu vydělat...

Moje hledání skončilo nad očekávání dobře. Práce z domu, peníze poměrně zajímavé, pracovní doba volná. Rozklikala jsem si tedy stránky zprostředkovatele. Přečetla jsem si všechny možné alternativy, což mi vlilo do žil ještě více optimismu. Sestavování bižuterních náušnic, lepení obrázků, plnění obálek. Rozhodnutí znělo jasně. Pošlu objednávku, dle instrukcí vložím do obálky ještě jednu poštovní známku a odešlu, aby mi pak přišel jakýsi nabídkový list. No vážení, buď to vyjde a budu mít geniální job přímo z teplíčka domova nebo si prostě najdu jiné místo.

Plná očekávání jsem hodila onen dopis do oné pověstné Wolkerovské poštovní schránky na rohu ulice. Teď budu čekat. A čekat a čekat, jestli mi milostivě pošlou ten jejich list. Čekat na Godota. Být zvědavá, jestli půjde o nějaký podvod nebo o skutečně zajímavou příležitost jak si relativně pohodlně vydělat. A tak jsem každý den vyhlížela, jestli mi tihle milí chlebodárci náhodou neodepsali.

První týden: Hm, no ono to může nějakou dobu trvat. Ale co kdyby náhodou, že. Netrpělivě jsem vyhlížela až přijde pošťačka. Ostatně to musím dělat tak jako tak, protože jinak by jí mohla moje „slušně vychovaná fenečka" začít dávat najevo, že listonoše zrovna moc nemusí. To jsem tedy zvědavá, jestli mi ono toužebně očekávané psaní dojde po neděli...

Druhý týden: Ale už by mi to teda mohli poslat. Čtrnáct dní po odeslání objednávky jsem seznala, že bude na čase pohlédnout pravdě do očí. Asi to byl podvod. Tak se jim aspoň připomenu. Sedla jsem k počítači a napsala mail. Odpověď mě celkem potěšila. Pán, který to měl všechno na povel, si prý užíval dovolenou, takže bude objednávky vyřizovat v následujících dnech. Tak že by to přece jen nebylo tak beznadějné?

Třetí týden: Tak moment, kde je má objednávka? Ve schránce jsem našla zase jen samé reklamní líbesbrífy lákající na nízké ceny. Ještě abych je zase začala roznášet já. Odepsala jsem totiž taky na jeden inzerát s nadpisem Hledáme distributora reklamních novin. Ale co, pekunia non olet. Nezoufej, Sájuško, ono to nějak dopadne, Sice máme ekonomickou krizi, ale některá z těch nabídek, na kterou jsi odpověděla, prostě musí vyjít.

Ať to s tou slavnou prací na doma bude jak to bude, mám ještě spoustu možností. Brigádnice v jistém obchodu se sportovními potřebami, výpomoc při organizaci čtyřdenní výstavy, a nebo... Copak mi to přišlo za mail? To mi ti dobráci určitě děkují za můj zájem a oznamují mi, že už jsou všechna místa obsazená. Aha, tak ne. Hm, podrobnější informace k... Roznosu reklamních novin. Třeba mě už zanedlouho zase uvidíte v ulicích Hradce Králové jak jedu na kole s košíkem a taškami, kde se nacházejí reklamní noviny...