Girl stalk aneb. Telefoní maniak?

„No to už je moc, odmítnout mi bezdůvodně hovor.“ Kdo může vůbec říct takovou větu? Jen někdo, kdo je na mobilování závislý? Omyl. Já totiž mobil k životu tak nutně nepotřebuju a když ho náhodou nemám u sebe, ruce mě nesvrbí. Mám ovšem jisté slabůstky, které se projevují i tam, kde je signál míle vzdálený. 

Vždycky, když s někým z nějakého důvodu nemůžu mluvit, omluvím se mu a řeknu mu důvod. Buď zvednu telefon a v krátkosti řeknu: „Promiň(te), mám teď něco důležitého…“, nebo hned jak je to možné napíšu SMSku. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale většinu takových odmítnutí prostě beru jako ignoraci a já rozhodně nikoho, kdo si to nezaslouží, ignorovat nechci. Naštěstí už většina lidí tuhle moji „úchylku“ a v tomto případě možná až přehnanou společenskou jemnost vzala na vědomí.   

Podobně tomu je v případě, že s někým řeším nějaký problém (lépe řečeno někomu něco vytýkám, nebo vysvětluju) a dotyčný viditelně úmyslně vypne mobil, odejde z ICQ, nebo se v případě komunikace face to face sebere a odejde. Ano, i toho jsou někteří schopní. Elektronická komunikace takovým situacím přímo nahrává. Proto pokud to jde nikomu nic po ICQ nebo po telefonu nevytýkám a snažím se o setkání tváří v tvář. Někteří se ale právě takového rozhovoru bojí, a proto se jednoduše „vytratí ze světa“. 

Další „komunikační kiksy“, které mě často vytáčejí jsou věty: „On(a) není doma. No měl(a) tu být, prý jste se spolu domlouvali, ale není tu…“ Pokud se dotyčný(á) neomluví, případně neměl(a) ke své nepřítomnosti nějaký závažný důvod, pak jsem schopná takovou osobu jak se říká „sprdnout na tři doby“. Podobně mě dovede podráždit, když někdo není třeba hodinu na ICQ, ačkoliv nemá status Away ani mi nenapsal, že nemá čas, přitom bych s ní(m) potřebovala mluvit.    

Jsem blázen? Snad ještě ne, když dovedu rozlišit, kdo se výše uvedeného dopustí jen ojediněle a kdo se podobných nepříjemných chyb v komunikaci dopouští opakovaně.  Dokonce se ani nenaštvu, když má někdo závažný důvod, proč se mnou nechce mluvit. Vím, že všichni nebudou skákat, jak já budu pískat, ale systematické ignorování snáším hodně špatně. 

Docela přesně dovedu popsat příčiny svého jednání. Nebudu je tady vyjmenovávat, ale nejde o projev sebestřednosti, jak by mnozí mohli soudit. Všem co mi občas svým chováním přivodí „horkou chvilku tak můžu vzkázat jediné: „Nejsem žádný stalker, abyste mi museli nekompromisně típat telefony, ignorovat moje SMSky a vzkazy, vyhýbat se přímému řešení konfliktů (v některých případech by tomuto slovu slušely uvozovky). Asi jsem jen moc náročná na sebe i na ostatní. 

Veselé girl stalkování přeje S.Š.