Chytni ptáka a... napiš článek

O čem vlastně psát? Tuhle otázku si klade většina blogujících. Tak co si dnes vyberu jako téma, nad kterým se rozplývat nebo ho naopak kritizovat, čím dnes své čtenáře pobavím, nebo rozesmutním? Tahle myšlenka dovede kolikrát člověka pronásledovat u snídaně, dopoledne při procházce se psem, u oběda, při odpoledním lenošení a kolikrát i večer u televize případně na dalším pejskařském session. A teď babo raď…

Znáte báseň Jak namalovat portrét ptáka? Pan Prévert tu geniálně popsal tvorbu takového dílka. Někdy trvá chycení ptáčka jen chvilku, někdy třeba celé dny. Rychlost s jakou poté portrét namalujeme ani jeho kvalita pak na čase, za který se nám ho podařilo chytnout, nijak nezávisí. Co všechno vlastně může být oním ptákem? Třeba kohout. A prosím zdržte se komentářů o dvojsmyslnosti, tady totiž žádný dvojsmysl ani nezkoušejte hledat, protože tu není (to platí hlavně pro ty co označují zrovna tohoto ptáka oním nářečním výrazem začínajícím na ko). 

Kohout je bezpochyby pták, jehož portrét se dá namalovat poměrně snadno. Stačí si z něj připravit „kohoutí vývar“. Ale neohrnujte hned nos, pokud stejně jako můj přítel nevíte, co si pod tímto pojmem představit. Nebo vám snad nechutná obyčejná voda z kohoutku? O podobných jazykových hrátkách a některých nářečních zvláštnostech se dá popsat spousta stránek. Koneckonců, takové články už na blogu mám. Proto radši kykiriký a podíváme se po dalších ptáčcích.  

Těch pár mých skalních čtenářů (a lidí, kteří znají pana profesora Martina) si jistě vzpomnělo na můj článek s názvem Jakže se to jmenuješ, lépe řečeno na několik „ptačích“ profesorů (někteří pak i na mou spolužačku ze seminářů s krásným příjmením Holubová). I vyučující jsou totiž častým námětem mých článků. Jak už to tak bývá, někdy v dobrém, někdy ve zlém. Ono to prostě člověku nedá, aby je tu nehodnotil, nebo je aspoň nevzpomenul.... Napadají mě ale i zajímavější (a závažnější) ptačí témata.     

Co takhle tolik medializovaná ptačí chřipka? Kolik tu na ní bylo ohlasů, když zuřila? A kolik bylo ohlasů na vajíčkovou válku? Někteří diskutéři remcají, že už mají aktuálního dění komentovaného blogujícími plné zuby. Ale vážení, ono to jinak nejde. Kdybyste měli vlastní blog, zcela jistě byste taky zmiňovali to, co zrovna hýbe společností, ať už jde o smrt Michaela Jacksona, narušování systému regulačních poplatků ze strany našeho „milovaného“ doktora Ratha nebo třeba o populární Ódu na manžela. 

Tak moment, těch ptáků už tu je snad víc než v onom známém Hitchcockově hororu. Taky že ano. Někdy ani člověk neví, kterého chytit (nebo ví až moc dobře… ach jo já si dvojsmysl přece jenom neodpustila). Raději už tu tedy nebudu vejrat jak sůva z nudlí a poletím dělat něco smysluplnějšího. Co třeba chytat lelky?