Chemie chemie hlavu mi vymyje

A jéje, už je to tu. Ségra, pomož mi s úkolem. Jako vždy mi bylo hned jasné, že půjde o cvičení z chemie. Hm, názvosloví. Nejspíš budou psát prověrku. Koneckonců, když má brácha stejného tří ďase (ta mezera tam není omylem, protože slovo tří ďas vzniklo ze slov tři ďasové), asi se jeho požadavky na současné prváky nebudou příliš lišit od toho, co chtěl před čtyřmi lety po nás. Jen je otázka, jestli jsem za tu dobu trochu nezblbla.

Pět kationů vápenatých? No řekněme 5 Ca²⁺  

Kation lithný? Logicky Li⁺

Brácha, vezmi si k ruce periodickou tabulku a koukej se na ty římský čísílka nad každým prvkem. Nebo si už fakt ze základky nepamatuješ vůbec nic? Alkalické kovy mají vždycky koncovku -ný. No nic, jedeme dál. Halogenidy, halogenovodíky, kyseliny. Snad aspoň ví, že si do polívky sype NaCl.

Bromid stříbrný? Tady někdo zapomněl, že má stříbro značku Ag. Takže bráško, AgBr.

HCl? No počkej. Ty jsi do závorky nenapsal, že to kromě kyseliny chlorovodíkový může bejt taky chlorovodík.

Sláva, tohle jsme jakž takž zvládli, Ale co kyselina pentahydrogenjodistá? Doufám, že už na střední umí malou násobilku. H₅IO₆ .

Učit bych opravdu nechtěla. To by si asi moje nervy definitivně sbalily raneček a odpochodovaly kamsi do neznáma. Teprve teď ale začíná pořádně přituhovat. Soli. Tak co, Sájuš, popasuješ se s touto výzvou lépe než před čtyřmi roky, když už jsi z chemie maturovala?

Síranový anion, to máme SO₄ a pochopitelně oxidační číslo -II. To máš kvůli tomu, že tam ty vodíky v sírovce byly dva. Síran sodný bude tím pádem Na₂SO₄.

Dusičnan draselný? To dám i zpaměti. KNO₃. No snad si to bráška hned napoprvé u pana profesora nepohnojí zrovna tímhle hnojivem.

Chlorečnan amonný. Tak v tomhle jsem měla vždycky guláš. Trefím se a bude to tentokrát správně? Teď ale fakt nevím, jestli tady amonný znamená NH₃ nebo NH₄. Pokus omyl. Aha, tak to bude NH₄, zkonstatovala jsem po nějakých pěti minutách přemýšlení a počítání. Takže to máme (snad) NH₄ClO₃.      

Fuj, teda to mi to dalo. A ještě to teď budu muset bráchovi pěkně pomalu znovu celé vysvětlit, aby to aspoň trochu pochopil. Naštěstí už zbývá poslední kapitolka, a to hydrogensoli. Tak tady už budu možná tápat podobně jako u toho slavného amoniaku.

Hydrogenuhličitan sodný. Kurňa to mi něco říká. Ale jak jen to je ten hydrogenuhličitan? Po chvíli žhavení mozkových závitů mi vyšel vzorec NaHCO₃. Aha, to je ta věc zvaná jedlá soda. Teď se ale zapotím ještě víc.

Hydrogenfosforečnan... cosi. No do (zkráceno o několik názvů tělesných otvorů). Je tam HPO₃, HPO₄ nebo jak to je? „Hlavně mi neporaď špatně...", strachuje se brácha sedící vedle mě. Já si však říkám: Hlavně neztratit poslední zbytky cti. „Víš co, Honzo? Půjdeme se vykoupat do Orlice, třeba mě to v tý ledovce napadne."

Po půlhodině v příjemně chladné řece člověka skutečně napadne spousta zajímavých myšlenek. Třeba jak to udělat, aby se mě můj drahý sourozenec neptal, jak jsem mohla s takovými znalostmi odmaturovat. „Honzo, jdi se osprchovat jako první. Stejně ti to vždycky trvá jen chvilku..." Rychle jsem pustila „kouzelnou bedýnku". Najdu tam co neznám. V tomhle případě hydrogensoli - názvosloví. Hledat. Hotovo!