Nelhal pouze ministr Válek. Lhali všichni členové vlády, včetně odstupujícího premiéra.

Myslím, že velmi dobře popisujete, jak dnes systém vypadá z pohledu zdravotníků i pojišťoven.

Za mě je ale problém trochu jinde než v odměnách ředitelů. Špičkové manažery jen těžko získáte za podmínek, které jsou výrazně pod úrovní trhu – pak spíš skončíte s méně schopnými, nebo zkorumpovanými (a někdy v kombinaci obojího).

Před dvěma lety jsem se vrátil z mnohaletého pracovního pobytu v zahraničí a první snaha o návštěvu odborného lékaře pro mě byla šok. Čekací doby v řádu měsíců – a situace se dál zhoršuje.

Na vyšetření, kam jsem byl objednán na konkrétní čas, jsem v čekárně seděl další hodinu (a podle sestry jsem měl ještě „štěstí“), protože specialista dělal předoperační vyšetření. Nic proti prioritizaci, ta dává smysl, ale domníval jsem se, že systém s tímto typem práce umí počítat – třeba mi zavolat, ať přijdu o půl hodiny či hodinu později, nebo mě rovnou přeobjednat.

Když jsem se konečně dostal na řadu, lékař se evidentně snažil návštěvu zkrátit na úplné minimum. Lidsky ho chápu – tolik lidí, co sedělo v čekárně už v půl osmé ráno, prostě fyzicky zvládnout nemohl. Jenže můj problém jako pacienta to neřeší a jsem nakonec nucen hledat informace na internetu, což určitě není ideální.

Náš systém prostě nefunguje a situace se zhoršuje. Povídáme si o tom roky, ale dokud státní rozpočet nebude dlouhodobě ve výrazných přebytcích, je „zdravotnictví zadarmo na špičkové úrovni pro všechny“ nerealizovatelné přání.

Podle mě je nutné jasně definovat, co je hrazeno ze základního veřejného zdravotního pojištění a vedle toho umožnit reálné soukromé zdravotní pojištění / připojištění.

Neocitneme se v ráji, ale aspoň si začneme uvědomovat cenu zdraví a systému jako takového. Výběr je v zásadě jednoduchý: buď budeme trvat na „stejných podmínkách pro všechny“, které se v praxi neustále zhoršují (měsíce čekání, dvouleté lhůty na operace), nebo připustíme, že soukromé zdravotní pojištění a diferencovaná úroveň služeb jsou menší zlo než pomalu kolabující „rovnost v bídě“.

Máte pravdu, obecně tak, jak je systém nastavený, nemůže dlouhodobě fungovat. Ono by bylo více lékařů, kdyby zůstali u nás a neodcházeli do zahraničí. Je také nesmysl z jedné zprávy, aby ambulantní lékaři přijímali nové pacienty, když sotva stíhají své vlastní. Pak jsou také lékaři, kteří mají rádi pohodový život a popovídat se se sestrou a nasnídat se. Měly by být kontroly. Jinými slovy ani ne příliš pacientů, protože se lékař Vámi nebude řádně zabývat (tedy dávat na kvantum), ale ani pohodový život v ambulanci.

Co se týče nemocničních lékařů - 24 hodinová směna je riziko. Lékaři zasahují do těla člověka a z únavy mohou udělat chybu, za kterou je systém bude kárat. Jinými slovy budou za to zodpovědní, ale nikdo už se nebude zabývat tím, že v dané nemocnici jedou nehorázné přesčasy a lékař přijde díky chybě o práci.

Já bych lékařům nepřidávala, ale zároveň bych jim srazila hodiny. Musí se však vyplatit přesčasy, neboť mají na to právo. A pojišťovny? Samozřejmě, že máte pravdu. Nejenom platy, ale i reklamy. Platy by se mohly nechat s tím, že je připravíte o benefity, které jim vylepšují výplatu. Dávat ale zaměstnancům vysoké platy, tedy nadhodnocené částky se nevyplácí za této situace. To bychom museli být přímo v pojišťovně a podívat se na kompletní jejich hospodaření. Bohužel jako účetní závěrka, to jsem nenašla a to jsem člověk, který se hrabe ve věcech. Přeji Vám pěkný den.

Na tenkém ledu, ale pořád můžou dvakrát do roka dělat drahou kampaň na přetahování pojištěnců, kde slibujou hory doly - vše placeno z povinného zdravotního pojištění. Už jenom financovat z veřejného pojištění, s jasně danými podmínkami a výší plateb, drahý provoz několika pojišťoven je dost plýtvání.

Zdroje jsou - viz Motol.

Je zajímavé, že maďarské zdravotnictví v zemi vedené "úžasným" Orbánem je na tom daleko hůř než české. Třeba nám Zdeněk Zavadil, Josef Bárta, Rudolf Slovák a další vysvětlí proč tomu tak je.

Za situaci ve zdravotnictví viním politiky všech stran bez rozdílu.

Nyní si pomůžu komentářem Martina Čabana ze Seznamzpravy.cz „Jsem zastánce toho, abychom úhradovou vyhlášku postupně opustili a aby zdravotní pojišťovny přímo nasmlouvávaly zdravotní péči,“ prohlásila poslankyně ODS Zdeňka Němečková Crkvenjaš, která čtyři roky seděla v čele sněmovního zdravotnického výboru, aniž učinila jediný viditelný pokus o opuštění úhradové vyhlášky.

„Úhradové vyhlášky mají být psány vyrovnaně a je to úkol Ministerstva zdravotnictví, aby prostředky stačily,“ prohlásil poslanec KDU-ČSL Tom Phillip. Ten Tom Phillip, který kromě poslancování čtyři roky předsedal Správní radě VZP a bez mrknutí oka schvaloval jeden deficitní plán hospodaření za druhým – protože zároveň (a silněji) obhajoval zájmy revmatologické kliniky v Thomayerově nemocnici, kde je přednostou.

To mluví za vše, jenomže současná Babišova vláda rovněž nic výrazně nezlepší. Budoucí ministr zdravotnictví Adam se také bojí skutečných reforem. To, že převede osm miliard korun z VZP na konto ostatních zdravotních pojišťoven, není systémovým řešením. I když ono mu po rozhazování jeho předchůdcem nic jiného nezbývá. Kdyby to neudělal, hrozí, že ty pojišťovny vyhlásá bankrot.

Opuštění úhradové vyhlášky a nechat dohadování o zdravotní péči přímo na zdravotních pojišťovnách a poskytovatelích navrhované ministrem Adamem je krok správným směrem. Jenomže to nestačí. V ČR stát hradí zdravotní péči z 88%, což je téměř nejvíc v Evropě. Je to nepopulární, ale budeme muset zvýšit spoluúčast pacientů na zdravotní péči.

V prvé řadě však, jak už podotkl Martin Provazník, je třeba jasně definovat standard, které by byl plně hrazený ze zdravotního pojištění a nadstandard, na který by bylo možné se připojistit. A nebylo by od věci opět obnovit některé zdravotní poplatky, třeba za pobyt v nemocnici.

Souhlasím s Vámi akorát ty poplatky za pobyt v nemocnici, protože řada lidí na to nebude mít. Budou jim zkracovat pobyty i přesto, že si budou vědomi toho, že tito pacienti by měly zůstat.