Úpadek politické kultury a s ní i společnosti

Možná řada lidí přestala vnímat projevy a chování některých osobností, nicméně politické prostředí a jeho kultura upadá do nejnižších hlubin.

Už nejde jen o pouhé soupeření, ale i o prosazení názoru a obranu jeho násilnou formou. Tak například není to tak dávno, kdy ministryně obrany Černochová loni v září sdělila na adresu lidí opačného názoru: "Prosím, vyřiďte blbečkům, kteří se stále nevyrovnali s naší pomocí Ukrajině, že vrtulníků máme dost." Oznámil to DeníkN. Členka ODS na ministerském křesle nazvala jistou část občanů za hlupáky, přičemž lidé, kterým to adresovala, nyní mohou naopak jí připomenout neschopnost pohlídat si například zakázku polní kuchyně pro armádu, jak to uvedl server SeznamZprávy. 

Danuše Nerudová při prezidentských volbách také zaperlila na sociální síti twitter: "Tak já tedy spočítám, co mohou volby přinést: 1) nemít za prezidenta bývalého kariérního komunistu, agenta, rozvědčíka nebo lháře
2)nemít za prezidenta oligarchu".

Bohužel nevhodné vyjádření si nachází své příznivce a dostáváme se k úpadku společnosti. Touha prosadit názor násilnou formou se stává pomalu a jistě samozřejmostí. Svoboda vyjádřit svůj názor je v pořádku. Jde tu ale o způsob vyjádření a tomu se bohužel mantinely nestanovují. Řekněme, že jistá tolerance může být u obyčejných lidí, ale osobnosti? Zvykli jsme si na to, že poslanci ve sněmovně mají vůči sobě navzájem nevybíravá slova, ale je to správně? Má to tak být?

Bohužel někteří z publicistů jako například Zdeněk Šarapatka na Twitter či opět z politického prostředí Otakar Foltýn dle Echo24 se také nevyjadřují na sociálních sítích a médiích kultivovaným způsobem. Přijde mi, že jako osobnosti nejen nevystupují, ale ani si na patřičné kultuře projevu nezakládají. V takovém případě není zapotřebí, aby na veřejnosti působili a tedy i pro veřejnost něco konali. Konat, podílet se z jisté části na řízení státu znamená vystoupit před lid, vyjádřit se a vysvětlovat. V takovém případě by si každý měl dvakrát promyslet, zda bude chtít být veřejnou osobností či ne. Spousta lidí v tom vidí kariéru a vliv, ale musí do toho vnést kulturu, lépe řečeno kultivovanost.

Ve způsobu projevu a názoru je síla. Může společnost spojovat, rozdělit a v některých případech přijmout radikální řešení a uzpůsobit tomu chování a jednání. Hodně je to vidět právě na sociálních sítích, kde člověk vyjádří takový nesouhlas s nějakou osobností, že po rozboru příspěvku nebo pouhém pocitu z něj, musíme říct, že je to až fanatické. Síla projevu spočívá ve vulgaritě. Je smutné, že jsme došli k takovému dnu. Často projevy nedemokratického rázu, tedy totalitní. Tak dlouho se bráníme socialismu, který lid zažil. Lépe řečeno komunistům, tedy bráníme se totalitě, ale svým chováním jí naplňujeme. Kéž se nám podaří vrátit se k úctě člověka k člověku.