Státní dluh roste. Dluhopisy ale předčí i spořicí účty. Co s tím?

Česká republika se systematicky zadlužuje a je mylné pokládat současnou vládu za největší katastrofu, přičemž víme, že předchozí vlády mají na růstu dluhu také podíl. Vše šlo postupem času. Nyní, jak se postavit ke státnímu dluhu?

Článek ze Seznam Zprávy od Jiřího Nádoby má své pro i proti. „Výnosy desetiletých státních dluhopisů se tento týden dostaly na pět procent. Jsou nejvýš za tři roky. Vítejte v zemi, kde vláda vydává dluh za cestu k prosperitě.“ Tento výrok lze vyvážit jiným: „České veřejné finance jsou totiž v důsledku hospodaření všech našich vlád už v takovém stavu, že se bez vydávání dluhopisů při krytí schodků a úhradě úroků z dluhu neobejdou,“ iDnes.cz. To abychom měli protipól, protože jednoduše řečeno je to pravda. Nikdo nebude popírat, že soustavné zadlužování může vést ke kolapsu. Zcela upřímně díváme se na své domácí, ale podtrhnu fakt, že ostatní státy EU nejsou na tom o nic lépe.

Současná vláda musí splnit nejen své sliby, ale i dát ekonomiku postupně dohromady. Musí se např. pozvednout kupní síla domácností, zlepšit situaci firmám, učinit potřebné investice do výstavby bytů, dálnic a další. A nyní jak na to? Předchozí vláda utahovala opasky, zvedla daně a to slíbil Petr Fiala, že tak neučiní, Cnn Prima News. Stát je na rozcestí, protože najedné straně nemůže vytvářet a prohlubovat finanční krizi domácnostem a firmám, tedy zvyšovat celkově chudobu a podílet se tak na snižování porodnosti, na druhé straně však musí dojít k postupnému splácení dluhů. Zde chápu kritiku komentátora Jiřího Nádoby, že dluh se splácí dluhem, což skutečně zhouba je, Seznam Zprávy.

Když si však uvědomíme, že zmíněné Německo, ke kterému bývalý premiér s láskou k sobě vlastní vzhlížel (a kde si koupil Nutelu, protože byla levnější, než u nás), jehož ekonomika za čtvrt století vzrostla pouze o 26%, zatímco naše vzrostla téměř o 73%, Lidové Noviny, tak si musíme doslova pogratulovat a to i přes soustavné zadlužování. Významným faktorem pro českou ekonomiku je i důvěra v ní ze strany podnikatelů a spotřebitelů. U podnikatelů se zvedla mezi měsíčně o 0,4 procentního bodu na 100,2. V červnu tvořila 99,8 bodu. Když to vezmeme na jednotlivé sektory, tak ve stavebnictví vzrostla o 1,8 bodu na hodnotu 113,2, v obchodě o 1,4 na 93,3 bodu, v průmyslu o 0,3 na 97,8 bodu a ve vybraných službách o 0,2 na 102,4 bodu. Navíc ekonom České bankovní asociace Jaromír Šindel sdělil: „Pozitivně lze hodnotit především vývoj v průmyslu, kde se zlepšilo hodnocení poptávky a současně vzrostlo využití výrobních kapacit. Nedostatečná poptávka sice zůstává významnou bariérou růstu, její význam je ale menší než v předchozích čtvrtletích. To je příznivý signál nejen pro samotnou průmyslovou výrobu, ale postupně také pro investiční aktivitu,“ České Noviny. U spotřebitelů se důvěra meziměsíčně naopak snížila o 0,9. Je větší nejistota domácností, co se týče jak hospodářského vývoje české ekonomiky, tak i jejich finanční situace, České Noviny.

Vláda neplní sliby zcela, ale jisté kroky pro domácnosti, aby jim vyšla vstříc, však dělá. K nim např. patří i zmiňované státní dluhopisy. Krátkodobá splatnost u Flexi dluhopisu a ještě k tomu osvobození od 15% srážkové daně, kterou poctivě banky odvádějí u spořicích účtů, ale i z dividend, byť by klient dostal úrok hloupých 5 korun, tak se mu daň strhne, a proto s humorem výzva k nám všem: ‚Lidi, neberte to!‘ A proč by se o takovou výhodu měly domácnosti připravit? Chápu, že bankám je to na obtíž, protože lidi vybrali peníze nejen ze spořicích účtů, ale i z terminovaných či běžných. Úrokové sazby se snižovat nebudou, což je nepříjemné pro klienty úvěrů obecně. Guvernér centrální banky Aleš Michl chce udržet inflaci k 2%, tudíž dle jeho slov musí být „přísná měnová politika a vyšší úrokové sazby po delší dobu“, iDnes.cz. Pokud pozvedneme téma hypotéky, tak vláda v tomto případě neplní slib.

Rozcestí tu bude vždy: buď lidi anebo dluhy. Žádný člověk nebude volit stranu, která půjde proti němu. To je jedna strana mince a druhá je uvědomění, že zadlužování jednou musí přestat. Nelze splácet dluh dluhem. Obecně vzato lze říct, že vlády dělají stejné chyby jako lidé, neboť i oni splácí dluhy dalším dluhem. Banky klidně vyhoví rizikovému klientovi, pokud není na úplném kraji svých sil, ale za to mu náležitě stanoví úrok. A to je ta tak zvaná „úroková sazba od“, která zní tak fantasticky, že klient zcela ignoruje předložku od.