Slabá politika EU vůči USA těžko bude odolávat

USA se považují za super velmoc. Pod vedením prezidenta Donalda Trumpa to začíná nabývat až bláznivého rozměru. Závislost na USA jde ve prospěch americké politiky a businessu. EU ukazuje sílu tam, kde je snadný cíl, jinak se bojí.

Začnu naší Evropskou únií, konkrétně komisí, která budí spíše pláč než štěstí a rozkvět. Zde je, ale ukázka toho, na co si politici EU troufnou: „Najednou nemůžete k vlastním penězům. Je to šok,“ sdělil autor knihy Ursula Gates Belgičan Frédéric Baldan Echo24.cz. Muž, který se zabýval okolnostmi okolo vakcín proti Covidu 19. V roce 2022 přijel do evropského parlamentu, kde ředitele Pfizeru Alberta Bourla zastoupila Janine Smallová, která na otázku: „Studovali jste, jestli váš produkt zabraňuje přenosu viru mezi lidmi? Pokud máte odpovídající studii, můžete nám ji poskytnout?“ odpověděla: „Jestli jsme udělali studii, nakolik vakcína zabraňuje přenosu? Samozřejmě že ne!“ Echo24.cz. Banky Baldanovi zablokovaly účty. Na toto evropští politici mají sílu.

Ono není zcela dobře, když např. náš premiér Andrej Babiš řekne, že „Bez Donalda Trumpa nikdy mír nebude,“ Ekonomický deník. Čímž říká: Necháme to na USA. Nechat vše v rukou USA, či jim ustupovat a hle, výjde najevo slabost von der Leyenové a to v době, kdy měla vyjednat s Trumpem cla a víme dobře, že výsledek 15% pro Evropu, „zatímco americké zboží proudící na trh Unie bude plošné přirážky ušetřeno,“ na což poukazuje, či alespoň připouští, jednak komentář Kateřiny Kovaříkové ze Seznamu Zprávy a jednak na to poukazuje komentář Marka Hudemy z Lidových Novin. Jaké to je nechat zcela bez jakýchkoliv výhrad celosvětově vládnout kovboje, tedy zjednodušeně Spojené státy, které si jen tak vstoupily do Venezuely a unesly prezidentský pár a postupně budou unášet prezidenty a krále všech zemí, které mají ropu a obecně vzácné nerostné suroviny? Síla politiků se neukáže tehdy, když jdou proti vlastním občanům, ale ukáže se např. v zahraniční politice, ale i v národní. Když vezmu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který není schopen napravit situaci u sebe doma, iDnes.cz. Řečnit do druhých, ale neschopnost vést své vlastní.

Když vezmu útok na Venezuelu, konkrétně únos Nicoláse Madury a jeho manželky Cilie Floresové, tak německý kancléř Friedrich Merz sdělil, že se jedná o „právně komplexní záležitost a vyžaduje pečlivé posouzení,“ a britský premiér Keir Starmer prohlásil: „Situace ve Venezuele se rychle vyvíjí, budeme o tom mluvit se spojenci!“ Seznam Zprávy. Je to neschopnost mít a vést vlastní zahraniční politiku. Strach sdělit svůj názor a postoj a podle toho se řídit. Bohužel tohle si evropští politici nepřiznají. Nepomůže ani mlčet, protože to opět znamená, že „tatíček“ Trump vše přece zařídí, náš spojenec nás ochrání. V dnešní době je těžké věřit někomu a víme, že musíme se na někoho spolehnout. To ale neznamená, že nemůžeme vznést kritický postoj k jistým událostem, či situacím. Už je problematické, když politici stanovují, co jsou to dezinformace a tedy o čem se smí mluvit, či psát. To není zdravé ani omylem. Vždyť tu máme bulvární tisk léta letoucí a tomu se nic neděje.

Vrátím se však zpět k politice. Máme tady Grónsko a to necháme jen tak obsadit USA? Máme zde výrok Donalda Trumpa: „Nepotřebuji mezinárodní právo. Nechystám se lidem ubližovat,“ ČT24. Tak tohle vypadá, že americký prezident je hodný tatíček, byť je to kontroverzní výrok. Problém však nastává u výroku o vlastnictví: „Cítím, že je to psychologicky nutné k úspěchu. Myslím, že vlastnictví vám dává něco, co nemůžete získat nájemní smlouvou nebo dohodou. Vlastnictví vám dává věci a prvky, které nemůžete získat pouhým podpisem dokumentu,“ ČT24. Jestliže nepovažuje za vlastnictví nabyté klasickou dohodou písemně uzavřenou a podepsanou, tak z tohoto výroku vyplývá, že vlastnictví může být dosáhnuto jakýmikoli nástroji, což je v rozporu s předchozím výrokem. Do jisté míry bude platit, že by měly být výroky amerického prezidenta ignorovány, ale má spolupracovníka v podobě Marca Rubia, který smýšlí (dle mého názoru) obdobně. Položím si ironickou otázku: Jak by se von der Leyenová domluvila s Trumpem na Grónsku? Učiní ústupek a domluví se s Dánskem, aby mu věnovali polovinu? Tak jako dohoda se cly, připustíme polovinu, takže 15%, ale nebude 30 a to je velký úspěch.

Je nutné, aby se evropští politici probrali a začali vést svou zahraniční politiku, nikoli nám občanům EU ukazovat a potvrzovat politiku „ruku líbám“ či podle Haška „poslušně hlásím“. Pro Trumpa je EU slabé.