Pokračování příběhu část: Novináři

V Dubaji zrána vysvitlo slunce. Již probuzený Pavel si dopřává svůj ranní čaj na pohovce v obývacím pokoji. V ložnici mu spala jedna z neznámých žen, se kterou si dopřával radovánky. Trochu ho bolela hlava z noci.

Oblékl si župan a vyšel na vzduch před dům.

Jak se tak díval po okolí, zahlédl před sousedovým domem zaparkovaný tmavě modrý vůz. Shodoval se s vozidlem, kterému taxikář ujížděl. Věděl, že soused má Lamborghini. Potrpí si na rychlá auta. Vrátil se pro svůj mobil. Spatřil v okně sousedova domu i ženu, která je fotila. Udělal fotku auta a poslal ji kamarádovi. Zavolal mu:

„Ahoj, to jsem já. Zjisti mi, komu patří to auto. Sledují mě novináři.“

„Postarám se o to. Buď v klidu.“

„Díky.“

Zahlédl ji opět. Dívali se vzájemně na sebe. Dělilo je jen pár kroků od sebe. Zmizela mu z dohledu. Nebyl to moment, kterého by se přála dočkat. Pozdravil ji dokonce i gestem ruky. Cítila, že nastanou problémy. Sdělila vše Lubošovi. Pochopil, že pobyt zde skončil. Zdržovat se tu delší dobu, by nebylo moudré. Koupil jim letenky nazpět a mohli se chystat. Rychle balili kufry, ani se nerozloučili s majitelem domu. Ten jenom zaregistroval jejich úprk a poté za nimi zamkl.

Zrovna vyšel Pavel s jedním přítelem z vily. Sledovali, jak zběsile novináři nasedají do auta a odfrčeli. Nevídaná podívaná, kterou si patřičně vychutnávali. Jeho přítel mu proto řekl: „Nech je. Brzy dostanou odpověď.“ Podíval se na něj s chladným klidem, jako by věděl, co bude následovat. Oba obdrželi tu samou zprávu – vše bylo zařízené. Vrátili se s úsměvem do vily. Nedočkavé dámy na ně čekaly.

Klidné pracovní dny zdá se, Karolíně skončily. Po pár dnech někteří obchodní partneři Rica začali couvat od spolupráce. Začala je přesvědčovat výhodami, které mohou získat jedině v případě, že smluvní vztahy nepřeruší. Po mnoholeté spolupráci chtějí od nich odejít? Podivila se tomu. Ačkoli přistoupili na to pokračovat dál v obchodním vztahu, cítila, že je zcela nepřesvědčila. Poručila svým pracovníkům, aby vyhledali nové příležitosti. Zatím nic neoznamovala nejvyššímu. Musela se uklidnit. Kdo jiný ji pochopí než její drahý manžel. „Ahoj, lásko,“ řekla do telefonu, „nechceš si dnes někam vyrazit? Co ty na to? Uděláme si dobře – jen my dva. … Jó? Súper, přijedeš pro mě? … Jsi zlatý, miluju tě. Pa.“ Ukončila hovor. Tak moc se těšila, až bude mít po práci. Po chvíli si uvědomila, že může dnes odejít dřív. Napsala mu sms. Ihned obdržela odpověď v podobě pusinky. Štěstím se rozplynula. Hodila problémy za hlavu a dodělala některé práce.

Situace se přece jen vyhrotila a Rico přišlo o dva obchodní partnery. Dozvěděl se to Pavel. Slíbil jí pomoc. Novinář Jirka se pustil do boje. Jeho práce způsobila, že se společnosti rozhodly zvolit bezpečnější firmu. Když jim volal Pavel, nevěřil vlastním uším. Domluvil s kamarádem na odplatě. Tohle nemůže zůstat bez odezvy – a také se stalo.

Následující den se Luboš s Gábinou dostavili do redakce, ale neviděli Jirku. Dnes měl být v kanceláři, chtěli mu ukázat fotografie. Nemohli přijít dříve, protože je šéfredaktorka zaúkolovala. Gábina se mu snažila dovolat, ale nezvedal telefon. Šéfredaktorce neodpovídal ani na sms zprávy. Dostala o něj strach. Rozhodli se tedy za ním podívat.

Dorazili k místu jeho bydliště. Zrovna vyšla starší paní. Vyjeli výtahem do pátého patra. Zazvonili na něj. Slyšeli kroky. Otevřel jim. Pozdravil se s nimi. Zeptala se ho: „Nebyl jsi v kanclu, co se děje?“ Otočil se a pozval je dovnitř. Zavřeli za sebou a postavili se před něj. Čekali, co odpoví. Nebyl schopen se ani vyjádřit. Najednou jim padl do náruče s polootevřenýma očima. Oba ho ve zděšení chytili. Usadili na lavici v předsíni. Chytal se za břicho – skláněl se před nimi bolestí. Jeho třesoucí se dech naznačoval, že měl návštěvu. Gábina mu řekla: „Ukaž to.“ Odhrnula mu triko. Měl na břiše velkou modřinu. Označila Strnada za zvíře. Nabral síly a popsal, co se dělo před jejich příchodem. Očekávali, že je bude čekat stejný úděl.

Chytli ho každý z jedné strany a pomohli mu do kuchyně. Jakmile se usadil, zeptal se ho: „Jsi připraven?“ Přitakal a rozložili před ním na stůl fotografie. Záběry na Strnada, jak se líbá s ženou oblečenou v body. Další fotka, kde ho jiná žena svléká, na jeho přátele a jednotlivé ženy. Ohromen tím množstvím pochopil, že se jim naskytl dárek. Řekl před oběma, že z toho se nevyvleče. Hrozil i rukou, ale příliš se přepínal. Nad digestoří měl lékárničku. Nešetřili ho. Zarudlé břicho, že by se člověk vyděsil. Luboš vznesl otázku, zda by se neměl na nějaký čas uchýlit k němu. Jeho byt už nebyl bezpečný.

„To by znamenalo, že mám strach.“

„Nebuď blázen, podívej se na sebe.“

„To bude dobrý, vážně. Zvládnu to. Schovej Gabču. Mají na ni zálusk.“

„Mám nápad. Zajedeme k mému strýci. Má velký barák nedaleko od Prahy, když se s ním domluvím…“

Zavolala svému strýci. Vysvětlila mu situaci. Zazněl od něj přímý rozkaz, aby to okamžitě nahlásil na policii a poté se odebrali k němu. Jirka nahlásil po telefonu policistům událost a sdělil, že s kolegy dorazí na stanici. Chytil se obou okolo krku a odvedli ho. Tam mu odhrnula triko, odmítl však prohlídku u lékaře. Pochopili situaci. Sepsali protokol a když budou něco potřebovat, přijedou za nimi na adresu jejího strýce.

Pokračování příště...