Novináři (vylepšená verze)

V Dubaji zrána vysvitlo slunce. Již probuzený Pavel si dopřává svůj ranní čaj na pohovce v obývacím pokoji. Nechtělo se mu zpátky do ložnice. Spala tam jedna z neznámých žen, se kterou si včera v noci dopřával tělesné radovánky.

Také vypil hodně alkoholu, takže ho trochu bolela hlava, proto se rozhodl vyjít na vzduch. Oblékl si tedy župan a vyšel před dům.

Jak se tak díval po okolí, zahlédl před sousedovým domem zaparkovaný tmavě modrý vůz. Shodoval se s vozidlem, kterému s taxikářem ujížděli. Věděl, že soused má Lamborghini. Potrpí si na rychlá auta a najednou vidí obyčejné autíčko, za které by nedal ani pět babek. Šel si pro svůj mobil. Když vyšel ven, spatřil v okně sousedova domu i ženu, která je fotila. Udělal fotku auta a poslal ji kamarádovi. Následně mu zavolal:

„Ahoj, to jsem já. Zjisti mi, komu patří to auto. Sledují mě novináři.“

„Postarám se o to. Buď v klidu.“

„Díky.“

Zahlédl ji opět. Dívali se vzájemně na sebe. Dělilo je jen pár kroků od sebe. Zmizela mu z dohledu. Nebyl to moment, kterého by se chtěla dočkat. Pozdravil ji dokonce i gestem ruky. V duchu si řekla, že to ironické gesto si mohl odpustit. Cítila, že jistě nastanou problémy. Sdělila vše Lubošovi. Samozřejmě pochopil, že pobyt pro ně zde skončil. Nebylo by moudré se tu zdržovat delší dobu. Koupil pro oba letenky nazpět a mohli se chystat. Rychle balili kufry, ani se nerozloučili s majitelem domu. Ten jenom zaregistroval jejich úprk a poté za nimi zamkl.

Zrovna Pavel vyšel s jedním přítelem z vily. Sledovali, jak zběsile novináři nasedají do auta a odfrčeli. Nevídaná podívaná, kterou si patřičně vychutnávali. Jeho přítel mu proto řekl: „Nech je. Brzy dostanou odpověď.“ Podíval se na něj s tak chladným klidem, jako by věděl, co bude následovat. Oba pak obdrželi tu samou zprávu – první informace. Zdá se, že vše je zařízené. Nic jim nebránilo v tom se vrátit s úsměvem do vily, kde na ně čekaly nedočkavé dámy.

Ve firmě Rico se zdá, že klidné pracovní dny pro Karolínu skončily. Po pár dnech od problému s pochybnou fakturou někteří obchodní partneři začali couvat od spolupráce. Začala je přesvědčovat výhodami, které mohou získat jedině v případě, že smluvní vztahy nepřeruší. Nechápala, co se to děje? Po mnoholeté spolupráci chtějí od nich odejít? Ačkoli přistoupili na pokračování dál, neměla z nich pocit, že by je přesvědčila. Rozhodla se, že nic zatím nejvyššímu neoznamí, ale poručila svým pracovníkům, aby vyhledali nové obchodní příležitosti. Nervozita ji pohltila – musela se uklidnit. Kdo jiný ji pochopí než její drahý manžel. „Ahoj, lásko,“ řekla do telefonu, „nechceš si dnes někam vyrazit? Co ty na to? Uděláme si dobře – jen my dva. … Jó? Super, přijedeš pro mě? … Jsi zlatý, miluju tě. Pa.“ Ukončila hovor a jak se jí ulevilo. Těšila se, až bude mít po práci. Po chvíli si uvědomila, že může dnes odejít dřív. Nadšení v ní prudce stouplo. Nemarnila čas a hned mu napsala sms. Obdržela bleskovou odpověď v podobě pusinky. Štěstím se rozplynula. Hodila problémy za hlavu a dodělala některé práce.

Situace se však přece jen vyhrotila a Rico přišlo o dva obchodní partnery. I když nechtěla nejvyššího otravovat na dovolené, zavolala mu. V telefonu byl slyšet nějaký ruch. Zaslechla i výkřik. Vyděsila se, ale nespletla si telefonní číslo. Po chvíli se ozval Pavel a oddechla si. Dozvěděl se o situaci. Slíbil jí, že pomůže. Když hovořil již s bývalými partnery, aby zjistil důvody, ani ho nešetřili. Pověděli mu i co si o něm myslí a od koho mají informace. Novinář Jirka na něj bohužel nezapomněl a pustil se do boje. Jeho práce způsobila, že se společnosti rozhodly zvolit bezpečnější firmu. Pavel se domluvil s kamarádem na odplatě. Tohle nezůstane bez odezvy – a také se později i stalo.

Nastal den, kdy se konečně Luboš s Gábinou mohli dostavit do redakce. Šéfredaktorka je zaúkolovala, takže se mu nepochlubili svým úlovkem. Jirku ale neviděli. Gábina se mu snažila dovolat, ale nezvedal telefon. Šéfredaktorce neodpovídal ani na sms zprávy. Protože ví, do čeho se pouští, dostala o něj strach. Rozhodli se ti dva za ním podívat.

Dorazili k místu jeho bydliště. Měli štěstí, zrovna vyšla starší paní, takže jim otevřela. Vyjeli výtahem do pátého patra. Zazvonili na něj. Chvíli čekali, ale poté uslyšeli kroky, což je uklidnilo. Otevřel jim i se s nimi pozdravil. Zeptala se ho: „Nebyl jsi v kanclu, co se děje?“ Otočil se a pozval je dovnitř. Zavřeli za sebou a postavili se před něj. Očekávali odpověď, avšak nebyl schopen se ani vyjádřit. Najednou jim padl do náruče polomrtvý. V úleku ho zachytili. Pomohli mu se posadit na lavici v předsíni. Všimli si, že se chytá za břicho – skláněl se před nimi bolestí. Jeho třesoucí se dech naznačoval, že měl nečekanou návštěvu, která dvakrát zdvořilá nebyla. Gábina mu tiše řekla: „Ukaž to.“ Odhrnula mu triko. Vyděsili se. Luboš si promnul obličej. Nervózně přecházel sem a tam. Jirka měl na břiše velkou modřinu. „Zvíře!“ vykřikla. Nabral síly a popsal, co se dělo hodinu před jejich příchodem. Domnívali se, že je bude čekat stejný úděl.

Chytli ho každý z jedné strany a pomohli mu do kuchyně. Jakmile se usadil, Luboš se ho zeptal: „Jsi připraven?“ Přitakal, a rozložili před ním na stůl fotografie. Záběry na Strnada, jak se líbá s ženou oblečenou v body. Další záběr, kde ho jiná žena svléká, na jeho přátele a jednotlivé ženy. Ohromen tím množstvím pochopil, že se jim naskytl dárek. Slíbil oběma, že se z toho nevyvleče. Hrozil i rukou, ale příliš se přepínal. Nad digestoří měl lékárničku. Došla pro ni a pustila se do ošetřování. Zarudlé břicho tak, že by se člověk vyděsil a utekl. Náhle se Luboš zamyslel a vznesl otázku, zda by se neměl na nějaký čas uchýlit k němu. Jeho byt už nebyl bezpečný.

„To by znamenalo, že mám strach.“

„Nebuď blázen, podívej se na sebe.“

„To bude dobrý, vážně. Zvládnu to. Schovej Gabču. Mají na ni zálusk.“

„Mám nápad. Zajedeme k mému strýci. Má velký barák nedaleko od Prahy, když se s ním domluvím…“

Luboš souhlasil a zavolala svému strýci. Vysvětlila mu situaci. Zaznělo od něj, aby to okamžitě nahlásili na policii a ukázali i ty fotky, poté ať k němu přijedou. Jirka po telefonu nahlásil policistům událost a sdělil, že s kolegy dorazí na stanici. Chytil se obou okolo krku a odvedli ho.

Když dorazili na policejní stanici, Gábina během jeho popisování se nezdráhala mu odhrnout triko, aby viděli, co mu provedli. Odmítl však prohlídku u lékaře. Pochopili situaci, ale sdělili jim, že lidi na fotografiích musí prověřit. Sepsali protokol a když budou něco od nich potřebovat, přijedou za nimi na adresu jejího strýce.

Pokračování příště...