Drahé ceny potravin. Stojí nám to za to?

Když jako zákazníci vstoupíme do kamenného či online obchodu, vidíme, jak se to hemží slevami. Očividné podvody např. u bujónů 4 + 2 zdarma, přičemž bujonů v krabičce bylo vždy šest. Takto můžeme pokračovat ve jmenování dál.

Nárůst minimální mzdy není vše. Jinými slovy stále platí, že můžeme ušetřit více na nákupech, když bude vůle ze strany politiků. Na tuto vůli již odkazoval článek od autora, který je prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a viceprezidentem Hospodářské komory ČR v Lidových novinách: „A díky rostoucím reálným mzdám si mohou koupit více jídla než dříve. To ovšem neznamená, že neexistuje prostor pro další zlevňování.“ Jedinec, pokud budou potraviny levnější, může zákonitě odkládat více peněz, ať už na spořící účty či jiné investice, kde se mu finanční prostředky zhodnotí.

Inflace se snížila a předpokládá se, že bude po celý tento rok pod 2%, což neznamená, že se to odrazilo výrazně na spotřebitelských cenách, jak sdělil ekonom z Patria Finance pro iRozhlas.cz Dominik Rusinko. ČNB ponechala úrokové sazby tak, jak jsou doposud, nicméně je nutné učinit několik kroků ze strany vlády, která se vrhá na úkol zvaný zlevnit potraviny. Současné vládě se podařilo zlevnit energie tím, že převedla poplatky za obnovitelné zdroje na státní rozpočet, kurzy.cz. Na to zareagoval i ČEZ, který zlevnil energie zákazníkům. Boj však pro vládu nekončí. Ministr zemědělství Martin Šebestyán vytvořil nové pracovní místo a to ombudsmana na sledování a zveřejňování marží obchodů. Po pravdě zde si nejsem jistá, k čemu tato funkce povede a to i přesto, že ministerstvo tvrdí o pozici, že „místo vznikne bez zvýšených nákladů na byrokracii a zřizování nových úřadů“, iDnes.cz.

Ministr Šebastyán se chce vyhnout zastropování cen potravin a má na paměti případ Maďarska, kde se potraviny rapidně zvýšily, iDnes.cz. Zde si však kladu otázku, na jaké hranici cen zastropoval současný maďarský premiér Viktor Orbán, ale chápu, že ceny jsou složitý mechanismus, neboť se vyvíjejí denně. Zregulovat slevy, resp. dát jim řád, tak to by z mého pohledu proběhnout mělo, proto jsem začala úvod příkladem s bujóny. Jinými slovy sleva není sleva. Neberu za pokles ceny u másla, když vidím, že např. obchodní řetězec Tesco sice prodává zaokrouhleně za 25 Kč, ale je to akce, nikoli snížení ceny jako takové. Každý si jistě všimnul i snižování gramáží u produktů, aby se ponechala cena. Zde však zdůrazním, že méně kvalitní potraviny s obsahem všemožných stabilizátorů, tedy „éček“ jsou drahé taky a vůbec si nezasluhují vyšší cenu.

Je nutné zapracovat na snížení cen nemovitostí, které se promítají do cen nájmů. Momentálně nemovitosti jsou nedostatkovým zbožím, čímž se zvyšuje jejich cena, což potvrzuje ekonom Dominik Rusinko pro iRozhlas.cz a dodává: „Na jedné straně je to levnější zboží, energie a částečně i potraviny. Na té druhé jsou primárně stále zdražující služby. V lednu to bylo meziročně 4,7 procenta, což ukazuje, že cenové tlaky výrazněji nepolevují.“ Vláda si pohrává i s představou vyšších pravomocí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, iDnes.cz, ale jenom tohle nebude stačit. Je tu malá konkurence velkých dodavatelů, což drží ceny nahoře. Již zmíněný článek v Lidových novinách autor dále píše: „Umělé rozdělování jednotného evropského trhu ze strany velkých nadnárodních výrobců brání obchodníkům nakupovat tam, kde je zboží levnější, a zejména v menších zemích uměle zvyšuje ceny. Rakouská vláda odhaduje, že jsou kvůli těmto nekalým praktikám velkých potravinářů ceny v Rakousku zbytečně vyšší o deset až 15 procent než v sousedním Německu. A u nás je to možná ještě víc.“ Když už jsem u Evropy, tak zdůrazním, že svou byrokracií EU značně přispělo ke zdražení potravin a dále zemědělci jsou toliko závislí na dotacích, že to opravdu normální není.

Tak uvidíme, jak se současné vládě bude v tomto úkolu dařit. Došlápnout na obchodní řetězce je nutné a momentálně si na to netroufla žádná vláda. Doufejme, že se jí to za nějakou dobu podaří.