Spravedlnost per partes - neboli také - prostě podivná

Ve všem se nám nemusí dařit vždy tak, aby úspěch nebo zisk byl vždy zaručen. Strach svazuje ruce jen těm co se bojí a když by i neradi přišli o to co už mají, není jim zas tak špatně.

Spravedlnost  per partes, tedy po částech nám za za určitých podmínek degenerace právního vědomí může před očima změnit na spravedlnost prachsprostě podivnou a je jen věcí každého znás, nechá-li to tak.

 - Protože jak prožívám tak také píšu – tedy jak mi zobák narostl - nehledím na obsah ani na formu.   

    Shodou okolností můj příspěvek otiskl i Písecký deník 27.2.2009, ale nutně redakčně krácený.

    Vděčně děkuji redakci za vynaloženou námahu, ale zvláště za věcnou připomínku blogera s pobídkou   

     k zamyšlení nad rozdílným dojmem z obsahu obou sdělení, právě při nedostatku volného místa.

    Každý děj má i přes stinné stránky také řadu těch světlých,  pro které stojí za to mít v mysli stálé místo.

    Pokud se nemusím bát chyb které bych vědomě udělal, mohu se vysmát i takovým kteří by mne nechali   

    nejraději zavřít.

    "Nikomu nepřeji nic zlého, ale svým nepřátelům přeji nejmíň  dvakrát tolik co oni mě" - autora neznám.

Každý úspěch či neúspěch se nám v důsledku vyjeví jako souvislost s řešením menších problémů i průšvihů, vzájemně se prolínajících třeba až za hranicí zákona.

Učí-li logika židovských kupců že i ztráta může být ziskem, může to být také ponaučení o schopnosti umět včas pomoci, jakkoliv právě tuto vlastnost Židům nikdo nepřiznává.

Z účetního hlediska nejde o nic víc a nic jiného než o soubor aktiv a pasiv, jejichž účetní uzávěrkou za určitý úsek činnosti s přesně navazujícími doklady (důkazy i účty) je rozsudek.

Nejsem ekonom, účetní a ani právník, ale nemohu nevidět jak dokumenty exaktně – přesně ověřitelné, doložitelné fakty, tedy opřené o přesná zjištění, sále nepatří mezi základní náležitosti přípravy každé kauzy už před zahájením jednání.

Tato praxe je přitom běžná u každého daňového poradce a on na pouhé slovo svou práci ani nezahájí .

U pak případně zjištěných chybných dokumentů je odpovědnost viníků vždy hned zřejmá.

Žádný úřad také nezpracuje per „huba“ požadavek, pokud nemá všechny náležité podklady.

Opravdu žádný úřad?

Pořady Na vlastní oči, Černé ovce a další se živí právě na těch co toto asi nepotřebují znát.

Došel jsem už k přesvědčení, že návod na komplexní poučení diváka by zprostředkovala pouze existence trilogie pořadů Na vlastní uši, Na vlastní oči a pak hlavně finále Na vlastní kůži.

Nejsem zatížen na propagaci násilí a nechám si vysvětlit co jiného se dá dělat s odpovědnými, kteří neslyší, nevidí a ani necítí, když k odvolání z funkce jim nestačí ani pořádná ostuda na obrazovce a další nadřízení se stoickým klidem přihlížejí k páchaným nepravostem i neplnění funkčních povinností.

Proto jsem přesvědčen že věcné řešení reformy státní správy musí být někde jinde.

Proto si i myslím že v pořadu Michaely Jílkové – Máte slovo, chybí hlavně finální fáze Máte právo.

Lidé kteří se rozhodli jít se svým problémem až na veřejnost a dosud nesou tíhu odpovědnosti za všechny své kroky, musí mít také právo určit případně nový směr řešení odpovědnosti za chyby páchané z moci úřadů.

Bez výhrad bych zde aplikoval spojení základního principu české uličky a grafu názorů  televizních diváků s podmínkou, že každé číslo hlasuje jen jednou a za využití principu Nic než pravda, by dotyčný dostal za špatnou odpověď i pomyslné napomenutí nástrojem reformy státní správy 

Stačilo by za zády exekuci pouze naznačit a tak u aktérů skrytě porovnávat přetrvávající názor stěžovatele vedle právního názoru diváků a v součtu vyčíslit hodnocení pro další setrvání aktérů na funkcích.

K tomuto návrhu řešení mne vybízejí hlavně obsahy úředních odpovědí typu: „Máte-li pocit že nebylo ve vašem případě postupováno podle práva, obraťte se na soud“.

Soudy jsou prý přetíženy a že i Ústavní soud je přetížen, zmínily i Halo noviny 28.2.2009.  

Je to také vinou ústavních soudců, když musí i odmítnutí zjevně neopodstatněných stížností zevrubně odůvodňovat a spočívá-li důvod takových podání na sveřepě opakovaném sdělení: „Jen soud může rozhodnout o oprávněnosti vašeho nároku“- že i k stížnosti na  zpracování informací z dokumentů s chybějícími podpisy, tedy neověřených a neprověřených, neodpoví například: „K čemu tam ti blbové jsou?“ a odůvodněně sami soudci nepodají iniciativní návrh na provedení kontroly právě pro snížení své zatíženosti.

Má vlastní zkušenost říká že i takto mají taková jednání opět všechny znaky dávno rozhodnuté frašky.

Je tragedií když i já pochopím že stížnost z roviny občansko právní patří už do roviny trestní a neváhám pro zhovadilost – slušněji řečeno Bezbřehost Sobeckosti Ega (BSE) ostře pobídnout úředníka (zprostředkovaně i podřízené) k tomu přiměřeným prototypem nástroje reformy státní správy a opět se nic neděje.

I upozornění dozorujícímu státnímu zástupci na konkrétní „pochybení“ mělo jediný viditelný následek – žíly jak provazy - na krku do té doby jinak sympatické dámy.

Vtisku pak opět čteme:

 „Soud by měl chránit ústavně zaručená práva lidí bez ohledu na jejich finanční možnosti“.

Jak mám věřit tomu že soud chrání má práva, když i po tak důrazném připomenutí z vnitřní bolesti se snaží nyní i pomocí prezidenta Unie státních zástupců jen mé kroky kriminalizovat?

Dokud  se problém nedostane na úroveň ústavních soudců, občan všechny náklady hradí ze svého a náklady za chybující funkcionáře, tedy příčinu všech potíží hradí – také občan.

Připomíná mi to pohádku Vršky a kořínky, kdy „chytřejší“ má vždy úrodu a hloupý jen nať.

Nabízí se tu divný závěr, že kdyby si lidi míň stěžovali byla by snad administrativa levnější?

       V nočním pořadu spojených regionálních studií volající informovala o synovi, který po narození trojčat přišel o práci a úřednice v jednání o sociální podporu mu nešetrně sdělila: „Tak proč máte tolik dětí“.

Tyto stavy projevů lidské „účasti“ nazývám opět projevy nákazy úřední BSE a je potřeba je včas zlikvidovat.  

      Může být pak administrativa levnější když ze státních peněz jsou placeni i takoví lidé?

Určitě ne, protože dál platí: „Dokud jsou na světě hloupí lidé, ani chytrák se neztratí“.

Těm chytrákům jsou dál dávány k dispozici všechny možnosti využití ochrany práv veřejných činitelů dokonce takovým způsobem, že i hrubému porušení povinností s zatím nevyčíslenými následky se říká "poslanecká nepozornost", pak stačí omluva a opět jde stížnost k Ústavnímu soudu.

Selhání kontroly výplat podpory z účtů sociální pomoci není jediný případ ani v případě  pana Čunka.

Zato byl dostatečně popisován a nám  stále obecnětolerovanými postupy dokázal, že zákon platí sice vždy a není-li dodržen, pak ani od těch "s máslem" na hlavě nemůžeme zadarmo vyžadovat nést odpovědnost za napáchané škody a chyby.

Podobně závazný dokument jako je tiskopis daňového přiznání používá i sociálka.

Když se advokát teprve během jednání pokouší soudce nevýrazně přesvědčit o vyžádání dokumentů o nichž byla řeč podle kolonek daňového přiznání dlouho před jednáním, prodlužuje záměrně  jednání a dělá zbytečné výdaje svému mandantovi.

     Dva advokáti jsou opět nebezpečím pro právo a opět zatěžují soudnictví úkony zbytečně protahujícími délku jednání a také často pak závěry, ze kterých zůstává i rozum stát.

To čemu se mezi lidmi říká hloupost je v médiích prezentováno jako odlišný právní názor a není divu když ze dvou takových hlav vzešlý třetí názor bývá pak ještě hloupější.

Že spravedlnost a právo jsou především otázkou peněz slýchám intenzivně od roku 1998  a  také to potvrzuji z obsahu vlastní zkušenosti  a známého rčení, že: „O peníze tu jde opět až v první řadě“.

Proto jsem došel k přesvědčení že by vždy stačil jen jeden advokát - asistent soudce k dané kauze, zajišťující všechny potřebné podklady a garantující jejich autenticitu.

Byli by to tedy už čekatelé kandidáti na funkci soudce, v této době ještě žalovatelní a navíc by si zvykali nestranně jednat a hájit práva obou stran s tím že žádné straně nelze nic beztrestně zamlčet.

Včasnou informací by strany mohly sami kvalifikovaně naznat v čem je jádro sporu a zda má cenu nechat se vodit do sporu ochránci zákonnosti, jdoucími jen za vidinou tučných zisků.

Exministr Pavel Němec zhodnotil článkem: „Můj vlak jel z kopce a já ho nedokázal zastavit“, svou činnost tak, že mne inspiroval k udivujícímu pochopení paradoxů v nefunkčnosti justice pomocí přirovnávání k zásadám při práci podle grafikonů právě podle jím zmíněné kolejové dopravy.

Ministr stejně jak „mašinfíra“ musí vědět co má dělat s vlakem aby mho nevykolejil, tedy i brzdit.

Je fascinující když ministr i soudce jakoby jen civí a "dohlíží" jako výpravčí stojící ve stanici – nazývejme ji „Projednávání kauzy“ na projíždějící soupravu a vůbec mu nepřipadá podivné, že někde na jednokolejné trati některý z vagonů nejenže nevykolejil, ale dokonce „předjel lokomotivu“ a souprava takto pokračuje už před jeho zraky k další stanici dál, jakoby se nic nestalo.

Případ nejlépe vysvětluje použití znaku & před soudcem se zástupcem (JUDr.)advokátem - zopakuji:

Soudce: „Co tedy znamená zkratka Š & S“. (Šibal a Sámek – autenticky z polovice změněno).

Odpůrce Šibal bez zastoupení: „To znamená Šibal &sf&ltové Střechy“. Čtenáři rozuměj asfaltové!!!  

Soudce nic -  advokát nic – jen já jsem vyskočil. Soudce nás poslal na chodbu se dohodnout a advokát mi neotrkanému přitom řekl, že by mne nemusel zastupovat. Zůstalo jen v tom cca 300 tisíc k mojí škodě.

Když jde o peníze tak, že i laik zpozorní a všimne si že jednání byla opět vedena na základě zpracování informací z nepodepsaných, tedy neověřených a neprověřených obsahů výpovědí, musí tak nutně rodilého Berana zas zasvědit mezi rohy, jak ostatní zatínají pěsti, když to včas nahlásili a čekají odezvu. Zbytečně.

Těžko mi pak může někdo vykládat, že vlivem metody „per partes“ tedy po částech, platné a v každém oboru rozumného konání nenahraditelné, najednou může i pravda zdegenerovat za tak odporných manipulací s právem že vypadá (inspirováno Vysockým) jako: 

Spravedlnost prachsprostě podivná, nebo dokonce Spravedlnost pravděpodobně prodejná. 

Děkuji čtenářům za případné sdělení kontaktu na pana Tomáše Čermáka na kspd.samek@seznam .cz