Neplať dluhy, ale zůstaň člověkem

Vyřeší podstatu podivných zásadovostí večerní pořad Máte slevo s Michaelou Jílkovou a ministr Kocáb?

Článkem (Písecký deník 12.3.2009) autor František Štván podle mého soudu trefně odkryl podstatu podivných „zásadovostí“ při postihu „drobných“ neplatičů kdekoliv v republice. Příklad zabavování sociálních dávek v Chomutově ukazuje že jde zde zas jen o ty peníze.

Jednou je to pro výdělek exekutorům, podruhé pro výrobce baby boxů, jindy k obživě rádců udržujících si stavy feťáků, ztěžka ale na podporu těm kteří o pomoc stojí a o ni také žádají. Lze jinak rozumět odpovědi (a)sociální pracovnice – máte smůlu, máme plno – novinářce vydávající se za týranou matku s dítětem a odebrání dávek matce s vážně nemocným dítětem? Likvidace soběslavské rodiny exekucí dětí také pro existenční problémy při péči o 5 dětí neprospěla a matka by asi onemocněla i kdyby se jí všechny děti ještě do baby boxů vešly. Pitomá a také dosud nepostižená zůstala otázka úředníka – proč jste si pořizovali tolik dětí?

Stejně otřepané, ale výstižné téma ukazuje jak se jinde o pomoc snad ani nemusí žádat, stačí ji jen přijímat v „dobré víře“ a když to praskne, viník se stejně nehledá a peníze se nevymáhají.

Tak jako se ví jak bývá pod lampou větší tma, tak si ti všehoschopní dělají zas místa u koryt.

Někteří naivní lidé se bouří, když se to týká i „opálených“ jak bylo už zmíněno v tisku a proč toto neříci přímo – cikánů a vymáhá se až když nevím proč částky bez zájmu úřadů narostou.

Nejsem rasisticky orientovaný, ale i tak se mi i z dětství vždy hned vybavuje srovnání se strašením potulnými cikány, živícími se také drobnými krádežemi živých slepic.

Přesto málokdo vidí hned rudě, když ti méně opálení - použiji opět výraz pana Františka Štvána – vymydlení bílí límečkové, si opět v dobré víře, berou třeba zlatou slepici a k tomu s celou snůšku čerstvě nanesených vajec a nic se dál neděje.

Peníze určené na zabezpečení životních potřeb musí někteří spoluobčané dostat třeba i tak, aby mohli plnit především tyto povinnosti a nechť je současně ohlídána také jejich schopnost pracovat v zájmu výchovy dětí a podpora čistého úsilí k zabezpečení jejich potřeb.

Že někteří z nich neumí ani nastavit budíka na vstávání?

Nevadí.

Máme snad ještě nějaké nezprivatizované armádní objekty?

Pokud je v nich dost pozemků a třeba i polních lopatek, lze ty co už umí sázet marihuanu, rekvalifikovat na pěstování brambor i slepic a jiných poživatin pod odborným dohledem.

Nevolám tímto ani po kriminalizaci, ani po militarizaci. Je však zřejmé že teprve v těchto prostorech se mnozí naučili jistému řádu, potřebnému pro život v civilizované společnosti.

Všiml si už někdo z odpovědných úředníků, že v dnešní generaci devatenáctiletých je řada jedinců kteří možná ani neviděli chodit tátu nebo mámu do práce, ale jen pro podporu?

Tak by se v armádě pionýrů návratů do normálního samostatného života „pěstovala“ starostlivost o svou obživu a mýtila touha po hospodě, dokud si na to sami nevydělají.

Na druhé straně by na kárách s bizarně hranatými koly i s uniformami podle jejich „vynálezce“ Dietera Senfta (57) – Didi viz. Blesk číslo 72 ročník 18 z 26.3.2009, právě tito lidé zajišťovali v městech odvoz všech závislých na záchytky dle určení a doprovodu hlídek.

Na dlažbě řinčící kára bez gumového obutí s uniformovanými „lapiduchy“ by byla pěknou atrakcí i pro cizince a věřím že i občané by do kasy na káře přispívali s vědomím, že zvýší rámus a doprovázející strážník z povzdálí brání zneužití těchto darů.

Střed Prahy by byl ze dne na den jistě čistý.

Vadilo by že efektivita využití prostředků určených pro potírání a léčbu závislostí se násobí? Na co jsou honosné kanceláře pro uskutečňování kontaktů s lidmi postiženými závislostí, když řada z nich tam ani nezná cestu – stejně by se jich tam asi i štítili.

Zajímal jsem se před rokem o možnost vyslechnout přednášku o domácím násilí konanou na takové půdě, také bezvýsledně, ač si myslím normálně ustrojen a čistý.

Dávno, dávno před tím jsem četl článek o asiatovi, který své manželce koupil pás cudnosti s GPS, aby ji měl stále pod kontrolou.

Založil jsem si ho právě pro tu zkratku, které jsem tehdy neporozuměl.

Dodnes ho hledám tak usilovně, že jsem objevil další „skvost přístupu“ v chápání násilí:

• „Žena 37 let, 2 děti,100% ZS hledá příležitost prožít velmi kruté, brutální mučení… víc lidí i na veřejném místě … přivázaná. Dovoleno vše ostré, špičaté, vroucí vosk, oheň, voda. Na nejdrastičtější scénář odpovím souhlasem a přijedu“.

Pro poslední větu: „Odvoz po mučení nutný.“ jsem si článek i zdroj – Inspirace 11/1996, tedy žádný Peverz a podobné zapamatoval a chtěl se zeptat školitele z Prahy, jak by postupoval kdyby dotyčná chtěla touto libůstkou dosáhnout třeba rozvodu a získat majetek. Když mi stále bránili zúčastnit se přednášky a přidali, že když teď budou mít jen praktické cvičení, nebylo by vhodné atd…., těžko jsem se bránil, abych se jim nerozchechtal do očí.

Už jsem se viděl jak z parku odnaproti jen eviduji rozvoz cvičenců tak bizarního „grupáče“.

Tímto myšlenkovým kotrmelcem mi není těžké demonstrovat lehkost převedení lidí na dráhu pacientů beznadějně sužovaných celu škálou projevů těžko diagnostikovaného stresu, někteří už bezohledně vyhozeni z bytu, dávno i s titulem nepochybně jevili známku nemoci.

Opravdu mi vadí, když slušní lidé se nechávají ignorantstvím úřadů vyprovodit až na ulici a nic nedělají pro to, aby i jejich protivníci tam také končili dokonce v kohortách.

Je možné, že někteří vrazi si takto už zajistili ubytování ve stínu a klidu za mřížemi.

Když si úředník dovolí i pochybovat o psychické integritě svých odpůrců občanů, musí být schopen sám na vyzvání předat doklad o svém stavu zvlášť, když za ním zůstává jen spoušť.

Opravdu nevidím řešení ve vraždách ani jen v sebevraždách, jejichž důvody už nikdo nikdy nemusí řešit a to je chyba.

Proto jsem také napsal článek „Na slovíčko prosím - páni sebevrazi“.

Může někdo podrobně školeným specialistům na mezilidské vztahy přát úbytek bezdomovců?

Zabezpečení základní sociální pomoci lidmi v léčení s už zpět získanou důvěrou, jezdících po městech s hlučnou károu a na ní vzdušnou a pevnou klecí by vyšlo levněji, než auta pro strážníky s omyvatelnými vnitřky.

Pro některé takto postižené by se to mohlo stát lepší pracovní náplní než nabízení tisku.

V Praze jsou podle statistiky asi 3000 takto potřebných lidí, tedy značný prostor k výchově pracovní síly za prostředky, které jim jsou bez zásluhy a zdarma rozdávány pro další zkázu.

Ti lidé jsou trpěni dál politiky v ulicích na očích cizincům také potom, kdy některý zoufalec v nouzi dokonce zabije. Opět nikoho ani potom toto už hrozivě stoupající riziko nezajímá?

Mnohým mezi řádky článku pana Štvána prosvítají i podivně nevyřešené odpovědnosti za škody napáchané povodněmi.

Proč tedy nehledat příčiny rozdílného přístupu k občanům právě v hodnocení důvodů které umožňují beztrestnost správců věcí veřejných za dopuštění milionových škod konkrétním lidem. Přece už pouhé prohlášení osoby s právní kvalifikací, že ze škody cca190 milionů napáchané povodní, z oné pojišťovny vysoudí cca 80 milionů, je důvodem uvažovat o konkrétním podílu přiznání viny.

Mne zajímají mne nejen důvody umlčování sporu města Písek proti České pojišťovně, ale také důvody cesty „zásadovosti“ uplatněné pak v osobních věcech, nad jejichž písemnými formami snad každý občan musí často opakovat formulaci užitou už panem Štvánem:

„Nad takovým rozhodnutím i obyčejný člověk těžko drží pod kontrolou také řitní svěrače“.

Myslím, že stejné otázky táhly hlavou při jarním oteplení hlavami mnohých z nás a když k tomu zahrají pěknou písničku, jak v tomto případě - Kdyby to tak bylo možný…,

- najednou je tu téměř státotvorný nápad:

Lidé by jak Jarek Nohavica i prezidentovi své stížnosti zazpívali a pan prezident získá více času i prostoru reagovat hlavně na ty dobře promyšlené, jistě poučné a také vtipné.

Prostě vznikne další akce „Národ – sobě“ lidem pro smích a pro úřady už i ve verších.

Národ se zabaví, poučí a třeba přehlédne podobnost s regulací, jako u poplatků od Julínka.

Také by každý nemohl obtěžovat s prkotinami jak už vyjádřila ministryně Daniela Filipiová.

Zdali je dost vtipné to k čemu mne inspiroval článek Františka Štvána a z rozhlasu zrovna znějící popěvek, třeba posoudí také čtenáři:

Kdyby to tak bylo možný, měl bych jedno přání zbožný...

Slušní černí ať se také s Romy spojí a už nevedou válku dvojí.

Kocáb, co neměl ani dopis zvací, svedl by dobře i defenestraci.

Reforma – v té už nestačí jen házet hrách - žádá likvidaci po kohortách.

Tak o reformě píšu, že spát mi nedá (BSE) Bezbřehou Sobeckostí Ega,

která prostým lidem bere čas i dech a šibalům svědčí zas – jen v úřadech.

Jestli já už cítím kdo je to ŠIBAL, řekne někdo kdy nám vznik?

Šílený Ignorant a Bezostyšně Arogantní Lumpenaparátník?

Uvidíme k jakému závěru dospějí dnes 2.4.2009 večer v pořadu Máte slovo účastníci s Michaelou Jílkovou a ministrem Kocábem.

Budou Velikonoce a při výrazu ŠIBAL se zas nabízí slova šibačka – mrskačka – pomlázka.

Jiří Sámek