Po dlouhé době stávám už v šest hodin ráno. Vyspalý a odpočatý, svěží do nového dne, co se dneska bude dít je ve hvězdách. Dopisuji včerejší deník.
Naštval mě hrozně. Ten člověk je vylhanej od začátku až do konce. Ke všemu připomínky, všechno malinko odlišně, prvoplánově jen pro onu odchylku samotnou. Ondra u mě skončil a basta. Po tom, co mě před všema obvinil, že jsem důvod k nesváru poskytnul první, jsem málem vylítl z kůže. Vykašlal jsem se i na denní aktivity, nemělo to cenu.
Nakrkla mě i Eliška, která zřejmě pod vlivem dojmu z mojí hádky s Ondrou začala bezdůvodně rejpat. Až do večera jsem si jí už nevšímal, není nutné se zbytečně užírat, nebo přetvařovat. Jen ať si holka uvědomí, že zašla trošku dál než bylo vhodné.
Moje podezření, že by moje labilita mohla souviset s vysazením Zyprexy mi doktorka Tišlerová více méně potvrdila. Dočasná nervová rozkolísanost se prý občas může projevit, protože Rispen působí na jiné receptory než Zyprexa, takže se mám vyvarovat kolizním siutacím a mělo by být vše v normálu.
Taky jsme se s doktorkou dohodli, že jestli se bude vše vyvíjet i nadále příznivě, příští pátek by mě propustila domů do ambulantní péče s tím, že budu ještě šest týdnů docházet na denní stacionář, který je přidružený k PCP.
Dokoukal jsem ty Pravidla lži, dost hustej nářez. Večer jsem měl pocit, že budu mít problémy s usnutím, ale nakonec jsem spal jako nemluvně.
