Dopisuji včerejší den. Poslední dobou se mi stává, že večer nejsem schopný uzavřít kapitolu. Od psaní mě vyruší sestra, která mi chce měřit krevní tlak. Poslední dobou mívám malinko zvýšený. Je to moje průměrná hodnota a po ranních lécích se velmi pravděpodobně ještě snižuje.
Už zase terapeutická komunita. Tentokrát to byl dokonce primář oddělení, kdo s tím na mě vyrukoval. Nevím, z jakého důvodu, ale jisté je, že se tomuhle směřování budu bránit. Přeci nepustím svůj byt, jen proto, abych se utvrdil v neužívání marihuany. Na to jsem před hospitalizací hulil jen poskrovnu, abych se na půl roku zavřel s bývalýma smažkama.
Večer se u mě zastavila sestra. Prý, že jí přijdu posmutnělý. Vyprávím jí svý pocity ohledně terapeutický komunity i ohledně škatulky, do který si mě už zařadila doktorka. Prý jí to mám vysvětlit na pohovoru. Abych pravdu řekl, moc se mi do toho nechce, je vždycky tak nesmlouvavě tvrdá, pokud jde o její názor na pacienta, proč se s ní mám o něčem dohadovat?
Když sestra odešla, Eliška mi nabídla masáž. S díky jsem nabídku přijal, když jsem si svléknul triko, konstatovala, že tloustnu. Abych jí masáž oplatil, nabídl jsem jí taky masáž. Taky se jí to nezdál špatný nápad, takže jsem jí namasíroval krk. Nakonec chtěla namasírovat záda, tak jsem jí vzal do pokoje na svojí postel, kde nás po chvíli objevila sestra. Moc nadšená z toho teda nebyla. Prý poprvé a naposled, co z toho nedělá problém.
Pak už jsem šel spát. Sice jsem nevěděl, jestli po tý čajový smršti usnu, ale prášky fungují spolehlivě. Spal jsem až do rána.
