Ranní stereotyp se tu nemění. Sprcha a čekání na rozcvičku, prostě normální ráno v psychiatrické léčebně.
Dneska máme otevřený pokoj hned po snídani. Spolunocležník je po elektro kompulzích, takže ho pustili na pokoj, aby se neklepal na chodbě. My ostatní se vezeme za jeho pohodlím.
Doktorka na mě pořád tlačí, abych se přihlásil do terapeutické komunity. Nechce se mi. Finančně bych to nemohl skloubit spolu s pokojem, který mám pronajatý, takže bych se musel vystěhovat. Navíc mám v tom bytě komplet zařízení, takže tímhle směrem se mi opravdu nechce. Nejhorší na tom všem je, jak se ve mně ti doktoři snaží vzbudit dojem, že dělám chybu, když tenhle typ terapie odmítám. No, snad mi zůstal ještě kousek selského rozumu, abych si mohl dovolit udělat si na věc vlastní názor.
Zuzanin přítel splnil slovo a přišel k nám na oddělení udělat čajový dýchánek. Sedíme a popíjíme Puer, čínský čaj s chutí zeminy, a dozvídám se mnoho zajímavostí o čajích a čajovnictví. S jasmínovým čajem se náš počet u stolu zdvojnásobil ze tří na šest osob. Po čtyřech nálevech jasmínu jsme přešli zpátky k Pueru s jeho silnou, podmanivou chutí. Čajové sezení se povedlo, chvíli jsem měl dokonce pocit lehké euforie, až závratí. Celkově to bylo příjemné duševní rozpoložení.
Je sedm a pět minut a my čekáme na alternativní stínové představení divadla Neodiv - Chudičká a šťastná, které začíná v osm večer. Jde o divadelní hru na motivy románu Boženy Němcové - Babička. Nevím jestli se mám víc těšit nebo bát, ale snad to nebude až tak zlé. Rukou psaný leták slibuje zajímavou a netradiční formu pobavení.
Divadelní koláž těch nejpůsobivějších momentů příběhu by mohla mít podtitul, To nejlepší z babičky. Jen je škoda, že jsem si za třicet let svého života nestačil Babičku přečíst, mohl bych být v obraze celou dobu. Potěšilo mě však, že režisér nezapomněl ani na Sultána. Herecké ztvárnění psa bylo opravdu komické. Tak jako tak, z představení jsem odcházel dobře naladěn. Bylo o čem přemýšlet.
